Širokoúhlá astrofotografie – 3. díl: Mléčná dráha a nastavení expozice

Základní nastavení expozice pro fotografování Mléčné dráhy v podmínkách tmavé oblohy je clona f/2,8, expoziční čas 30s a ISO 6400. Jenže Země se točí a v závislosti na ohniskové vzdálenosti objektivu se hvězdy rozmažou a to se musí řešit. Také obloha není všude stejně temná a objektivy různě dobře kreslí a vinětují při různých otevřeních clony. Sensory fotoaparátů jsou take různě kvalitní. Více v článku.

Lidské oko funguje jinak než fotoaparát. Má fantastickou dynamickou pružnost, ale nedokáže dlouhodobě akumulovat světlo. Proto neumí tak dobře zobrazit slabě zářící objekty na noční obloze. Mléčná dráha je z nich nejsnadněji fotografovatelná a v temných místech s minimálním světelným znečištěním ji oko celkem dobře rozezná. Mnohem lépe to však dokáže sensor fotoaparátu, který necháte sbírat světlo například 20 vteřin.

Sopka Cotopaxi, Ekvádor

Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mm, f/1,8, ISO 3200, čas 20s, oblačnost

Snímek má málo šumu protože obloha byla dosvícena vzdáleným světelným znečištěním. Zároveň tu byl i opar od sopky. Při dokonalé tmě by byl snímek lehce podexponovaný. Díky světelným podmínkám a nízké teplotě mě překvapilo male množství šumu. Mléčná dráha se však objevila jen na pár minut a pak zase zmizela v oblacích. A to jsme na ni čekali tři noci..

První fotografie Mléčné dráhy vždy u začínajícího nočního fotografa vyvolá nadšení. Pohled na displej digitální zrcadlovky či bezzrcadlovky totiž zakryje řadu ošklivých artefaktů jako elektronický šum, rozmazané hvězdy, vinětaci apod.. Po nahrání dat do počítače a detailním zkoumání pak následuje trochu zklamání.

Expozice pro fotografování Mléčné dráhy

Základní expozice pro fotografování Mléčné dráhy pokud zcela odhlédneme od toho, jaký objektiv použijeme je clonové číslo f/2,8, expoziční čas 30s, citlivost ISO 6400.

Podle světelnosti f objektivu, který máte k dispozici pak můžete zkrátit expoziční čas , nebo změnit ISO viz. následující:

f/2,8, čas 30s, ISO 6400

f/1,8, čas 15s, ISO 6400

f/1,8, čas 30s, ISO 6400

f/1,4, čas 15s, ISO 3200

Země se otočí kolem své osy jednou za 24h. To je tak velká rychlost, že se při trochu delším čase hvězdy z bodů změní na čárky. Záleží, jakým směrem fotografujete. V rovině nebeského rovníku je rozmazání největší. Rotace Polárky vzdálené asi 1 stupeň od osy rotace se na širokoúhlé fotografii neprojeví.

Staré kleny, Šumava

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 11–24mm f/4, ohnisková vzdálenost 14mm, clona f/4, čas 30s, ISO5000

V té době jsem neměl světelný širokáč. Přestože je snímek podexponovaný, stromy jsem dosvítil baterkou. Snímek vznikl jedním záběrem. Jeden zkušený americký fotograf mi řekl, že většina nejlepších snímků v astrofotografii vznikla jen jedním záběrem. Jisté je, že tenhle snímek již nezopakuji. Ten přední strom již nestojí, už ho rozlomila vichřice.

Užitečné technické pravidlo pro nejdelší expoziční čas je:

Nejdelší možný expoziční čas = 500/(ohnisková vzdálenost x crop factor sensoru)

Je to pravidlo přibližné. Vedle polohy hvězd záleží I na velikosti pixelu vašeho fotoaparátu. Čím je pixel menší, tím vice se rozmazání projeví. Proto pro ty preciznější bych spíše doporučil místo 500 počítat 300. Každopádně je dobré po prvním snímku zkontrolovat náhled v maximálním rozlišení vašeho display a pak se rozhodnout.

Pokud vlastníte full frame fotoaparáty s moderními sensory poslední generace, nemusí být pro vás vůbec překážkou použít vyšší hodnoty ISO než ISO 6400. Zjistíte, že tzv. full framy mají překvapivě nízký šum i při vysokých hodnotách ISO. To platí i pro řadu starších modelů jako třeba Canon EOS 6D, který dnes pořídíte v bazaru kolem 12,000 Kč.

Odraz Mléčné dráhy v jezírku

Canon EOS Ra, objektiv Sigma 14mm f/1,8, clona f/1,8, čas 25s, ISO 12800, šum snížen multi-expozicí 10 snímků

S odrazem Mléčné dráhy jsem se svým Canon EOS 5DSR měl vždy potíž. Maximální ISO je zde 6400 a ani průměrování mi nepomohlo. Novější sensor u Canon EOS Ra bez problému zachytil Mléčnou dráhu při ISO 12800. To bylo v rámci testu. Někdy příště to musím zkusit třeba se starým Canon EOS 6D a zprůměrovat fotky. 

Šum je většinou tepelné povahy a má náhodný charakter. Proto se v astrofotografii snímky skládají a průměrují pro odstranění šumu. Průměr z 8mi snímků sníží šum na 1/3, ze 16 na 1/4. Můžete použít Photoshop a vrstvy nebo třeba program Sequator, který je velmi jednoduchý a zdarma.

Množství šumu klesá s teplotou. 10 stupňů sníží šum zhruba na polovinu. Přílišné používáni display fotoaparát a elektroniku zahřívá. Zase přibližné pravidlo.

Pokud něco potřebujete, je to světelný objektiv. Objektiv je váš lapač světla. Když je clona, neboli díra do něj velká, zachytí vice světla. Čím větší, tím lepší.

Kvalitní objektivy dobře kreslí i při plně otevřené cloně. Jiné vám udělají v rozích z hvězd ošklivé kometky. To se nazývá koma. Tou trpí do určité míry všechny objektivy. Záleží jak moc. Také zjistíte, že kus od kusu se liší. U tzv. horších značek jsou odchylky jednotlivých kusů větší. Pak nezbývá, než přiclonit. Jenže zmenšením díry se zmenší množství světla, které vstupuje do objektivu a tím se zase zmenší poměr signal/vnitřní šum fotoaparátu. To znamená méně detailů v Mléčné dráze.

Kaplička na Zhůří

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 24mm f/1,4, dvouřadé panorama, clona f/ 1,8, čas 13s, ISO 3200

Tenhle jinak výborný objektiv trpí silnou komou, V případě panoramatu jsem proto raději přiclonil.

Dobrou zprávou je, že vady objektivu jako vinětaci nebo chromatickou aberaci lze dobře odstranit v RAW konvertorech jako PhotoshopLig­htroom nebo Zoner.

Z předchozího plyne, že nezbývá, než vyzkoušet svoji vlastní techniku v konkrétních podmínkách, které se mění. K tomu samozřejmě ještě přistupuje obloha – např. opar nebo světelné znečistění, které vám nedovolí použít navrhované expozice, neboť by některé plochy zůstaly bez kresby. I se světelným znečištěním lze zase bojovat například pomocí filtrů.

Závěr

Prvním krokem pro fotografování Mléčné dráhy není určitě začít kupovat fototechniku. Vyrazte do přírody za temné noci nejlépe když Měsíc bude v novu. Vezměte s sebou co nejširší objektiv a nastavte expozici co nejblíže doporučenému nastavení. Světlejší fotografie jsou lepší než ty podexponované kvůli následujícím úpravám. Určitě uvidíte Mléčnou dráhu jasněji, než vaše oči. Pokud se vám noční fotografování bude líbit, začněte nejprve zkoušet fototechniku, kterou již vlastníte abyste zlepšili kvalitu a rozlišení fotografií. Jisté je, že světelný objektiv a fotoaparát s větším sensorem se bude hodit I pro jiné obory fotografie. Přesto vždy platí, že hlavním omezením je vždy fotograf, nikoliv technika a to i když si to většinou nechceme přiznat.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram