Test objektivu Revuenon (Cosina, Rikenon) 55mm F1.2

Dnes vám přinášíme trochu odlehčenou recenzi - proč odlehčenou? Protože netestujeme nejnovější supersklo, ale starý manuální objektiv, byť velice zajímavých hodnot - světelnost F1.2 není ani dnes úplně běžná. Jde přitom o poměrně rozšířený objektiv - Revuenon MC 55mm F1.2. Prodával se v Quelle a šlo o německou verzi japonské Cosiny, kterou licencoval třeba i Ricoh nebo Vivitar.

Objektiv Revuenon MC 55mm F1.2 je manuální objektiv s K-bajonetem.

Historie Revuenon 55/1.2 skla je poměrně zajímavá. První objektiv s názvem Revuenon a těmito hodnotami (přičemž není jasný vztah obou skel) vyrobila japonská Tomioka a šlo o m42 (závitový) objektiv. Podle informací na internetu byl uveden r. 1974. Ten má dnes téměř legendární status a je sběrateli ceněn (možná přesněji nadceněn) – za hodně pěkný exemplář můžete dát stejně, jako za moderní Canon EF 50mm F1.2. Obvykle sice bývá levnější, ale ne o mnoho.

Podobný design - přičemž z dostupných informací není příliš jasné, zda z m42 verze vychází, nebo byl zcela nový – se znovu objevil v devadesátých letech, tentokrát ale s K-bajonetem (tedy Pentax – tehdy to byl ale otevřený standard). Volba K-bajonetu byla pro výrobce m42 objektivů logická, protože oba standardy mají to­tožnou registrovou vzdálenost 45­.46mm (pro m42 již od začátku existoval i adaptér). Právě tuto K-mount verzi dnes otestujeme.

Tento objektiv již tak sběratelsky hodnotný není, protože jich bylo vyrobeno daleko víc. Díky vynikající světelnosti a dobré pověsti však v poslední době zaznamenal poměrně výrazný nárůst v ceně. Předpokládám, že v tom má prsty rozmach bezzrcadlovek, který zapříčinil zvýšený zájem o různá podivná skla.

Podobně jako m42 Revuenon i on existuje pod více značkami – Revuenon či Cosina, dále pak Rikenon a dokonce Vivitar.

Optická konstrukce (co do počtu členů - 7 členů v 6 skupinách), maximální hodnota clony (F16) i průměr závitu (58mm) jsou stejné jako u m42 verze, jediné přímo pozorovatelné rozdíly jsou v minimální zaostřovací vzdálenosti (m42: 0.5m, K-mount: 0.6m), což není nutně dáno optikou, ale délkou výsuvu ostřícího helikoidu, dále je také rozdíl ve vyznačeném me­zikrokem F1.4, který má na clonovém kroužku jen m42 objektiv.

Výrobcem K-mount verze byla Cosina. Pokud by vás zajímalo, co vyrábí Cosina dnes, tak jsou to například objektivy Voig­tländer pro bajonet Leica M nebo objektivy Zeiss Otus. Dělat dobrou optiku tedy umí.

Toliko asi k historii objektivu. Dále se podíváme na vzhled a vlastnosti.

Design a konstrukce

Konstrukce je plně mechanická, „kov a sklo“. Design bychom dnes nazvali industriálním. Jediný nekovový povrch je guma na ostřícím prstenci, která má jednoduchý pro­tiskluzový de­zén.


Kovový je i závit pro filtry s průměrem 58mm.

Vlastně tedy není moc o čem mluvit – objektiv po estetické stránce nenadchne, neurazí.

Co se týče kvality konstrukce, není špatná, ale je vidět, že v devadesátých letech se už nejednalo o prémiový objektiv. Šlo přeci jen o recyklaci starého (byť povedeného) optického designu určenou pro obchodní řetězce.

Rukama mi prošly dva kusy, první měl v jednom místě lehce drhnoucí ostřící prstenec, druhý sice ne, ale po chvíli používání se uvolnil jeden optický člen a při zatřesení hrkal. Oprava byla díky primitivní konstrukci v řádu stokorun.

Pokud srovnám s dobovými „značkovými“ objektivy, třeba Pentax řady M a A, je jejich konstrukce a bytelnost o třídu výš.

Ovládání

Zde rovněž není příliš co řešit – ovladače jsou na objektivu dva – prstenec ostření a prstenec clony. Objektiv nemá polohu „A“ takže zapomeňte na prioritu clony či programovou automatiku, i pokud máte kompatibilní K-mount fotoaparát. Mechanický odečet clony funguje, takže na starších K-mount fotoaparátech fungují režimy „A“ a měřená automatika. Na současných digitálních Pentaxech není bohužel mechanický odečet clony podporován, takže objektiv funguje buď v „Av“ pouze na plnou díru, nebo v manuálu s měřením pomocí „zeleného tlačítka“ (což nahradí prioritu clony, protože fotoaparát čas nastaví sám, jen je potřeba myslet na to, že pro změření expozice je potřeba vždy mačkat knoflík).

Ostření – clonový prstenec má poměrně dlouhý chod (cca 180°). Má docela rozumný odpor, jeho chod ale tak příjemný, jako třeba na manuálních SMC Pentaxech (je „sušší“). Při ostření se objektiv vysouvá (ostří se posunem celé soustavy, jak je typické pro padesátky vycházející z Planaru). Přední člen se neotáčí.

Ostřící vzdálenost je vyznačena v metrech i stopách.

Clona jde nastavovat v polohách F1.2, 2, 2.8, 4, 5.6, 8,11 a 16. Kromě prvních dvou poloh je to tedy vždy o clonu. Ocenil bych mezipolohu F1.4.

K dispozici je stupnice pro hyperfokální ostření (polohy F4, 8, 11 a 16) i značka pro IR posun.

Váha, rozměry

S váhou 308g a délkou 54mm objektiv není nijak velký ani těžký, ale kvůli vysoké světelnosti je přeci jen znatelně rozměrnější než běžné F1.8 – F1.4 padesátky. Pokud ale srovnáme s jedinou v současnosti prodávanou F1.2 padesátkou pro zrcadlovky, Canon EF 50mm F1.2 L II, je proti ní Revuenon trpaslík – Canon váží 545g a jeho rozměry jsou 85.4mm x 65.5mm.

Revuenon není ale zdaleka nejmenší F1.2 padesátka – tou bude OM Zuiko 50mm F1.2 od Olympusu, které váží 285g a má průměr závitu 49mm.

Kompatibilita

Jak už bylo popsáno výše, jde o K-mount objektiv. Jeho využití je tedy možné na zrcadlovkách Pentax nativně, s adaptérem pak na zrcadlovkách Olympus nebo APS-C Canonech. Na fullframe Canonech lze objektiv použít po úpravě, která je vratná a spočívá v odstranění clonové páky a jejího krytu. Oboje je naštěstí připevněno jen šroubky a zaháknutou pružinkou, takže jde vše kdykoliv namontovat zpět.

Na bezzrcadlovkách jde objektiv použít s patřičnou přechodkou bez omezení.

Osobně jsem si jeden nechal v K-mount a jeden předělal na Canon EF s odstraněnou pákou, abych to nemusel řešit:-)

Původní tělo

Objektiv se prodával s tělem Revue Solar 100 / Ricoh XR Solar / Cosina E1 Solar. To zmiňuji jen pro zajímavost – šlo o mechanickou plastikovou zrcadlovku s K-bajonetem, kterých bylo tenkrát hodně, ale tato měla jednu specialitku. Kaplička hranolu byla pokryta solárními panely, které zajišťovaly chod expozimetru a to buď přímo, nebo přes vestavěný nabíjecí akumulátor (šlo přepínat). Jde tedy, pokud vím, o jediný fotoaparát, který funguje čistě na solární energii.

Fotky z objektivu

Na úvod pár fotografií, které mám zde na FotoAparát.cz, které jsou tímto objektivem fotografovány (vše F1.2, shora dolů: Revuenon na 4/3, APS-C, FF a filmu):

           

Je tedy zjevné, že objektiv je vhodný na fotografování snímků typu „bokehovka“. Je však dobrý ještě k něčemu dalšímu? Podíváme se na další straně.

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R
Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R

S di­gi­tál­ními bez­zr­ca­dlov­kami s pl­no­for­má­to­vým či­pem a vy­so­kým roz­li­še­ním se roz­trhl py­tel, na­bí­zíme tedy pře­hledné po­rov­nání bez­zr­ca­dlo­vek Ca­non EOS R, Ni­kon Z7, Sony A7R III a Pa­na­so­nic Lu­mix S1R.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace