Test objektivu Revuenon (Cosina, Rikenon) 55mm F1.2

Dnes vám přinášíme trochu odlehčenou recenzi - proč odlehčenou? Protože netestujeme nejnovější supersklo, ale starý manuální objektiv, byť velice zajímavých hodnot - světelnost F1.2 není ani dnes úplně běžná. Jde přitom o poměrně rozšířený objektiv - Revuenon MC 55mm F1.2. Prodával se v Quelle a šlo o německou verzi japonské Cosiny, kterou licencoval třeba i Ricoh nebo Vivitar.

Objektiv Revuenon MC 55mm F1.2 je manuální objektiv s K-bajonetem.

Historie Revuenon 55/1.2 skla je poměrně zajímavá. První objektiv s názvem Revuenon a těmito hodnotami (přičemž není jasný vztah obou skel) vyrobila japonská Tomioka a šlo o m42 (závitový) objektiv. Podle informací na internetu byl uveden r. 1974. Ten má dnes téměř legendární status a je sběrateli ceněn (možná přesněji nadceněn) – za hodně pěkný exemplář můžete dát stejně, jako za moderní Canon EF 50mm F1.2. Obvykle sice bývá levnější, ale ne o mnoho.

Podobný design - přičemž z dostupných informací není příliš jasné, zda z m42 verze vychází, nebo byl zcela nový – se znovu objevil v devadesátých letech, tentokrát ale s K-bajonetem (tedy Pentax – tehdy to byl ale otevřený standard). Volba K-bajonetu byla pro výrobce m42 objektivů logická, protože oba standardy mají to­tožnou registrovou vzdálenost 45­.46mm (pro m42 již od začátku existoval i adaptér). Právě tuto K-mount verzi dnes otestujeme.

Tento objektiv již tak sběratelsky hodnotný není, protože jich bylo vyrobeno daleko víc. Díky vynikající světelnosti a dobré pověsti však v poslední době zaznamenal poměrně výrazný nárůst v ceně. Předpokládám, že v tom má prsty rozmach bezzrcadlovek, který zapříčinil zvýšený zájem o různá podivná skla.

Podobně jako m42 Revuenon i on existuje pod více značkami – Revuenon či Cosina, dále pak Rikenon a dokonce Vivitar.

Optická konstrukce (co do počtu členů - 7 členů v 6 skupinách), maximální hodnota clony (F16) i průměr závitu (58mm) jsou stejné jako u m42 verze, jediné přímo pozorovatelné rozdíly jsou v minimální zaostřovací vzdálenosti (m42: 0.5m, K-mount: 0.6m), což není nutně dáno optikou, ale délkou výsuvu ostřícího helikoidu, dále je také rozdíl ve vyznačeném me­zikrokem F1.4, který má na clonovém kroužku jen m42 objektiv.

Výrobcem K-mount verze byla Cosina. Pokud by vás zajímalo, co vyrábí Cosina dnes, tak jsou to například objektivy Voig­tländer pro bajonet Leica M nebo objektivy Zeiss Otus. Dělat dobrou optiku tedy umí.

Toliko asi k historii objektivu. Dále se podíváme na vzhled a vlastnosti.

Design a konstrukce

Konstrukce je plně mechanická, „kov a sklo“. Design bychom dnes nazvali industriálním. Jediný nekovový povrch je guma na ostřícím prstenci, která má jednoduchý pro­tiskluzový de­zén.

Kovový je i závit pro filtry s průměrem 58mm.

Vlastně tedy není moc o čem mluvit – objektiv po estetické stránce nenadchne, neurazí.

Co se týče kvality konstrukce, není špatná, ale je vidět, že v devadesátých letech se už nejednalo o prémiový objektiv. Šlo přeci jen o recyklaci starého (byť povedeného) optického designu určenou pro obchodní řetězce.

Rukama mi prošly dva kusy, první měl v jednom místě lehce drhnoucí ostřící prstenec, druhý sice ne, ale po chvíli používání se uvolnil jeden optický člen a při zatřesení hrkal. Oprava byla díky primitivní konstrukci v řádu stokorun.

Pokud srovnám s dobovými „značkovými“ objektivy, třeba Pentax řady M a A, je jejich konstrukce a bytelnost o třídu výš.

Ovládání

Zde rovněž není příliš co řešit – ovladače jsou na objektivu dva – prstenec ostření a prstenec clony. Objektiv nemá polohu „A“ takže zapomeňte na prioritu clony či programovou automatiku, i pokud máte kompatibilní K-mount fotoaparát. Mechanický odečet clony funguje, takže na starších K-mount fotoaparátech fungují režimy „A“ a měřená automatika. Na současných digitálních Pentaxech není bohužel mechanický odečet clony podporován, takže objektiv funguje buď v „Av“ pouze na plnou díru, nebo v manuálu s měřením pomocí „zeleného tlačítka“ (což nahradí prioritu clony, protože fotoaparát čas nastaví sám, jen je potřeba myslet na to, že pro změření expozice je potřeba vždy mačkat knoflík).

Ostření – clonový prstenec má poměrně dlouhý chod (cca 180°). Má docela rozumný odpor, jeho chod ale tak příjemný, jako třeba na manuálních SMC Pentaxech (je „sušší“). Při ostření se objektiv vysouvá (ostří se posunem celé soustavy, jak je typické pro padesátky vycházející z Planaru). Přední člen se neotáčí.

Ostřící vzdálenost je vyznačena v metrech i stopách.

Clona jde nastavovat v polohách F1.2, 2, 2.8, 4, 5.6, 8,11 a 16. Kromě prvních dvou poloh je to tedy vždy o clonu. Ocenil bych mezipolohu F1.4.

K dispozici je stupnice pro hyperfokální ostření (polohy F4, 8, 11 a 16) i značka pro IR posun.

Váha, rozměry

S váhou 308g a délkou 54mm objektiv není nijak velký ani těžký, ale kvůli vysoké světelnosti je přeci jen znatelně rozměrnější než běžné F1.8 – F1.4 padesátky. Pokud ale srovnáme s jedinou v současnosti prodávanou F1.2 padesátkou pro zrcadlovky, Canon EF 50mm F1.2 L II, je proti ní Revuenon trpaslík – Canon váží 545g a jeho rozměry jsou 85.4mm x 65.5mm.

Revuenon není ale zdaleka nejmenší F1.2 padesátka – tou bude OM Zuiko 50mm F1.2 od Olympusu, které váží 285g a má průměr závitu 49mm.

Kompatibilita

Jak už bylo popsáno výše, jde o K-mount objektiv. Jeho využití je tedy možné na zrcadlovkách Pentax nativně, s adaptérem pak na zrcadlovkách Olympus nebo APS-C Canonech. Na fullframe Canonech lze objektiv použít po úpravě, která je vratná a spočívá v odstranění clonové páky a jejího krytu. Oboje je naštěstí připevněno jen šroubky a zaháknutou pružinkou, takže jde vše kdykoliv namontovat zpět.

Na bezzrcadlovkách jde objektiv použít s patřičnou přechodkou bez omezení.

Osobně jsem si jeden nechal v K-mount a jeden předělal na Canon EF s odstraněnou pákou, abych to nemusel řešit:-)

Původní tělo

Objektiv se prodával s tělem Revue Solar 100 / Ricoh XR Solar / Cosina E1 Solar. To zmiňuji jen pro zajímavost – šlo o mechanickou plastikovou zrcadlovku s K-bajonetem, kterých bylo tenkrát hodně, ale tato měla jednu specialitku. Kaplička hranolu byla pokryta solárními panely, které zajišťovaly chod expozimetru a to buď přímo, nebo přes vestavěný nabíjecí akumulátor (šlo přepínat). Jde tedy, pokud vím, o jediný fotoaparát, který funguje čistě na solární energii.

Fotky z objektivu

Na úvod pár fotografií, které mám zde na FotoAparát.cz, které jsou tímto objektivem fotografovány (vše F1.2, shora dolů: Revuenon na 4/3, APS-C, FF a filmu):

Je tedy zjevné, že objektiv je vhodný na fotografování snímků typu „bokehovka“. Je však dobrý ještě k něčemu dalšímu? Podíváme se na další straně.

Testy

Nyní se podíváme na optické vlastnosti objektivu. Fotografováno bylo do RAW na Canon EOS 5DS R. (50MPx fullframe) Sony a7 (24 MPx fullframe) a a3000 (20MPx APS-C). Převod snímků v Capture One a ACR.

Použity byly dva objektivy Revuenon, mezi kterými jsem neshledal kvalitativní rozdíly.

Kresba na fullframe

Objektiv jsme nasadili na nejnáročnější fullframe tělo současnosti, Canon EOS 5DS R. Foceno v RAW, převod v ACR. Výsledek vidíte níže (klik):

Kresba na F1.2 je v tomto rozlišení velmi měkká, až mléčná a barevné lemy jsou výrazné. Od F2 se ale situace skokově zlepšuje, u F2.8 je ve středu kresba ostrá pixel na pixel a kolem F5.6 nemá objektiv absolutně žádný problém nakrmit náročný senzor Canonu dostatkem detailů a zdá se, že by zvládl i přidat.

To však platí pro střed obrazového pole. V rozích už je 50 MPx na objektiv příliš vysoká hustota. Slušná je kresba kolem F8. To však vidíme už velice mírný efekt difrakce ve prostředku snímku, kde je nejlepší kresba při zmíněných F5.6.

Pro plošné scény tedy doporučuji F8, pro středové kompozice F5.6 a nebudete mít problém ani při 50MPx.

Výrazněji difrakce znehodnocuje technickou kvalitu fotky při F16.

Výsledek je to dobrý, ale typický pro 50mm objektivy tohoto typu (nesymetrický dvojitý Gaussův objektiv). Tato konstrukce je letitá, ale stále používaná (ve všech cenových kategoriích) a kvalitní. Ustupuje se od ní teprve v několika posledních letech (Zeiss Otus nebo Sigma Art…). 50mm objektivy systému EOS jsou podobné konstrukce jako testovaný Revuenon.

Kde má Revuenon 55mm F1.2 výhodu proti průměrné padesátce, je kromě nadstandardní světelnosti i dobrá kresba na F2, která je dána tím, že je v tu chvíli objektiv zacloněn již o clonu a půl. Pokud však chcete vidět, jak vypadá skutečně špičková padesátka, jukněte třeba na recenzi Zeiss Planar FE 50mm F1.4 ZA. 

Detaily na F1.2 při rozlišení 24MPx (klikněte pro 100% výřez):

Opět – jakž takž detailní, ale s nižším kontrastem a aurou kolem hran.

Postřeh z praxe – kresba objektivu při otevřené cloně je lepší s klesající vzdáleností zaostření a horší s rostoucí. Na detaily zblízka velmi OK, na nekonečnu k ničemu. Více příkladů v galerii na konci článku.

Kresba na APS-C

Výhodou používání kinofilmových / fullframe objektivů na menších senzorech je fakt, že se méně kvalitní okrajové oblasti obrazu oříznou a zbyde jen ostřejší střed (to samé pro vinětaci atd.).

Otázkou vždy zůstává, zda bude „oříznutý“ úhel záběru stát za to.

U ohniska 55mm nám vyjde (s ohledem na variabilní velikost APS-C senzorů) přibližně ekvivalent 85mm. Což je další klasické ohnisko, zejména portrétní. Hloubkou ostrosti (ne expozicí!) budeme na ekvivalentu clony F1.8 (stejnou logikou bychom na 4/3 dostali 110mm F2.4 ekvivalent).

Nevýhodou použití objektivů pro větší formát na menších snímačích je, že jsou kladeny vyšší nároky na kvalitu ob­jektivu (celý obraz se vykresluje z menší plochy, než pro jakou byl objektiv určen) a optické vady jsou zvýrazněny.   

Na test jsme použili Alphu a3000, která má podobnou pixelovou hustotu, jako 5DS:

Na F1.2 je to podobné, jako u 5DS R. Kresba velmi měkká. Od F2 se skokově zlepšuje kresba ve středu snímku a při F2.8 skokově kresba v rohu. F4 znamená rovnoměrnou kresbu v celé ploše. Difrakce nastupuje při F11, výraznější je ale při F16. 

Vinětace je slabá i při F1.2 a vyřešena je při F2.

Díky oříznutí okrajových oblastí je po zaclonění ostrost objektivu v ploše snímku příjemně rovnoměrná a 20MPx APS-C nedělá objektivu problém.

Bokeh

Bokeh objektivu je netypický, tvrdý. Bodové zdroje světla se vykreslují jako „bublinky“, byť ne tak výrazné, jako u některých známých optických bublifuků typu Primoplan, Trioplan atd.

Pokud vím, je to způsobené příliš silnou optickou korekcí sférické aberace.

K okrajům přestávají být světla v bohehu kruhová a stávají se oválná až špičatá:

Osobně se mi to líbí, je to jiné (kdyby se mi bokeh nelíbil, nemám Revuenony doma dva), ale už jsem se setkal s opačnými reakcemi. Takže subjektivní hodnocení vizuální kvality bokehu tradičně vynechám a zmíním jen některé jeho objektivní vlastnosti. První je určité potlačení prostorovosti, která by normálně „odpíchnutím“ zaostřeného objektu od rozostřeného pozadí vznikla. Tím, že rozostřené pozadí není díky/kvůli tvrdému bokehu vnímáno prostorově, ale jako „plošná grafika“, efekt mizí. Druhým faktem jsou často se vyskytující chromatické aberace na ne zcela zaostřených kontrastních hranách, a to i na vyšších clonách.

S cloněním se bokeh trochu uklidňuje, ale tvrdý zůstává dále:

Trochu nešťastný je výrazný rozdíl v podání rozostřených partií obrazu za a před rovinou zaostření. „Přední bokeh“ je spíše měkký, vířivý, osobně se mi už tolik nelíbí. Rozdíl je vidět na následujícím snímku:

Ještě ukázka ostrého objektu a jeho podání v bokehu (foceno na APS-C):

Ukázky „bokehovek“ najdete níže níže v galerii.

Vinětace

Níže ukázka na fullframe (na APS-C bude díky ořezu méně výrazná):

Vinětace je poměrně silná na F1.2, F2 už z větší části zmizí, zcela beze stopy je pryč při F4.

Chromatické aberace

Jsou jedním z velkých problémů. Na F1.2 jsou všude, kde najdeme kontrastní hrany (první foto). Pak se zmírňují, ale na kontrastních hranách mimo rovinu dokonalé ostrosti zůstávají dál (druhé foto). Naštěstí v době digitálu se s nimi lze poprat v editoru:

Komatická aberace

Koma je výrazná na F1.2, s cloněním mizí, viz níže:

Zkreslení

Objektiv má mírné soudkovité zkreslení, běžné pro objektivy podobné konstrukce. Není většinou patrné. na fotce níže trochu:

Reflexy

Objektiv disponuje z dnešního pohledu neadekvátními antireflexními vrstvami. Není proto divu, že vytváří poměrně dost „prasátek“. Můžete je samozřejmě využít i kreativně, ať už ve fotografiích, či pro video (kde jsou ‚lens flare‘ efekty někdy dost oblíbené). Když je ale na fotografii nechcete, jsou pro zlost – doporučuji tedy hlubší sluneční clonu. Sám jí používám, pomůže (trochu). Níže natočená ukázka v odpoledním slunci bez sluneční clony na F11:

Škoda nerovnoměrně zavřeného otvoru clony (není pravidelný polygon, ale „šišoid“). Druhý kus, který mám k dispozici, má otvor pravidelnější, ale rovněž ne zcela. 

Clona má 9 lamel.

Barevné podání

Pro srovnání barevného podání objektivu jsem stejnou scénu vyfotografoval testovaným Revuenonem a moderním zoomem Sony FE 28–70mm F3.5–5.6 OSS. Nastavení vyvážení bílé je u obou snímků stejné, podobně jako clona F8 a ohnisko 55mm:

Podání barev testovaného objektivu je spíše chladné.

Galerie snímků v plném rozlišení

Než se dostaneme k závěru, níže jsem vybral pár snímků, které si můžete prohlédnout ve vysokém rozlišení – vybíral jsem hlavně takové, kde je správně zaostřeno a kde je dobře viditelná kresba či bokeh nebo třeba reflexy. Fotky jsou z různých přístrojů, digi i film – proto si podrobnější informace přečtěte buď po najetí myší nebo po rozkliknutí do náhledu. Druhý rozklik vás dostane na plné rozlišení:

Závěr

Objektiv Revuenon MC 55mm F1.2 (a ostatní klony téhož designu) je bezesporu kvalitní kus optiky. Není zdaleka dokonalý – rohy (35mm) nejsou nikdy tak perfektně ostré jako střed obrazu, objektiv trápí chromatické aberace a antireflexní vrstvy jsou rovněž poplatné době. Mechanická konstrukce je dobrá ale nikoliv špičková.

Pokud mu tyto neduhy odpustíme, dostaneme objektiv s použitelnou kresbou na F1.2 (měkčí, ale poměrně detailní) a skutečně vynikající ostrostí ve středu obrazu po přiclonění na F2 a více. Pokud navíc používáte APS-C fotoaparát, nemusí vás trápit ani zhoršení kresby v rozích – ty se oříznou a ostrost je tak skutečně od rohu k rohu dobrá. Revuenon 55 F1.2 vám pak bude suplovat portrétní objektiv 85mm F1.8 (samozřejmě na „plnou díru“ bude výstup měkčí, než mají dnešní kvalitní 85mm fullframe skla).

Aberace lze eliminovat v editoru a slabší MC vrstvy můžete do jisté míry kompenzovat hlubokou sluneční clonou (s důrazem na „do jisté míry“).

Největší devízou objektivu Revuenon 55 F1.2 je ale bezesporu podání bokehu. To je unikátní a pro objektiv charakteristické. Bohužel i bohudík má hodně daleko k jemnému rozostření většiny moderních objektivů, bokeh je naopak velmi tvrdý a i přes vysokou míru rozostření zachovává ostré linie. Potlačuje prostorovost, spíše dává dojem plošného motivu.

Po přiclonění se ovšem trochu uklidní a stává se celkem obyčejným, i když tvrdší zůstává vždy. Objektiv tak má „dvě tváře“ jak co se týče bokehu, tak kresby.

Osobně jsem si ho velmi oblíbil. Mám rád stará skla a zejména ta, co mají charakter – a toho má tento objektiv na rozdávání. Jistě, „charakter“ mají i čtrnáct dní prošlé olomoucké tvarůžky, takže závěr nechám na každém individuálně:-)

Pokud objektiv chcete, občas ho najdete i v českých bazarech (naposledy jsem ho viděl prodávat v bazaru FotoŠkoda). Cena bývá pak mezi 8–10 tisíci (podobně eBay). Bývala i nižší, a to celkem výrazně, ale bezzrcadlovky myslím způsobily velký rozmach zájmu o podobná skla. Pokud by vás zaujal, doporučuji trochu trpělivosti – podobné peníze jsou za (poměrně rozšířený) manuální objektiv podle mě dost (což říkám i přes to, že ho mám rád) a přes inzerát nebo na aukci to někdy půjde i levněji.

Někdy příště bychom se mohli podívat na nějaké jiné zajímavé starosklo. Třeba oblíbený Primoplan nebo nějaký méně známý objektiv, jako jsou například někdejší Tamrony řady Adaptall. Záleží, co bude zrovna po ruce:-)

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších portrétních objektivech, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze portrétních objektivů.