Test digitální zrcadlovky Canon 450D

Obrazová kvalita

Jedním z nejsledovanějších prvků každého digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip. V případě modelu Canon EOS 450D je jím (již tradičně) snímací senzor typu CMOS o rozměrech 22,2× 14,8mm (formát APS-C), který je navíc také vybaven jednotkou pro automatické odstraňování prachu (viz. ukázkový snímek č.11). Rozlišení čipu je dosti vysoké, konkrétně 12,2 milionu efektivních obrazových bodů v rozložení 4272×2848 obrazových bodů. S takovýmto rozlišením je již možné dosahovat skutečně velkých zvětšenin nebo efektivně pracovat s výřezy. Citlivost snímače lze nastavit v rozmezí ISO 100 až 1600. Výsledné snímky lze ukládat v několika stupních komprese formátu JPEG a nebo v nekomprimovaném 14-ti bitovém formátu RAW. Novinkou u Canonu je, že snímky se již neukládají na obvyklou paměťovou kartu CompactFlash, ale na menší kartu SD, včetně podpory varianty těchto karet s vysokou kapacitou s označením SDHC. O zpracování obrazu se stará vynikající obrazový procesor Canon DiGIC již třetí generace a na kvalitě obrazu je to znát. Pojďme se tak již rovnou podívat na konkrétní výsledky, včetně přímého srovnání s konkurencí.

Na ukázkovém snímku č.12 je celková obvyklá testovací noční scéna, tentokrát pořízená při citlivosti ISO 400, kdy byl výsledek téměř k nerozeznání od výsledku při ISO 100. Na následujícím snímku č.13 jsou 100% výřezy při jednotlivých citlivostech. Z výsledku je patrné, že úroveň šumu je skutečně výborná. Při ISO 800 je pouze znatelná lehká neostrost a viditelnější nárůst šumu je patrný až u citlivosti ISO 1600, kde je však výsledek pořád ještě vynikající. Pojďme se podívat na podrobné laboratorní testy s hodně zajímavým přímým srovnáním s konkurencí. Úvodem se podívejme na nejzajímavější parametr, kterým je úroveň šumu při jednotlivých citlivostech. Pro srovnání jsem vybral konkurenční modely Nikon D60 a Pentax K200D. V testu byly navíc u obou použity základní setové objektivy stejné kategorie. Srovnání šumu tedy najdeme na ukázce č.14. Z výsledků je zřejmé, že Canon s Nikon jsou na tom prakticky stejně. Základní úroveň u Nikonu je sice nepatrně lepší, ale zase u něj trošku vyskakuje vyšší šum v červeném kanále. U Nikonu je ještě zajímavé, že nabízí jeden stupeň citlivosti navíc, konkrétně ISO 3200, které Canon s Pentaxem již nemají. U Pentaxu je zase zajímavé, že při ISO 400 vychází lehce hůř než jeho dva konkurenti, ale při citlivostech vyšších již vychází mírně lépe. Z toho lze usoudit, že od ISO 400 u něj dochází k radikální softwarové úpravě snižující úroveň šumu, která může mít neblahý vliv na zachování kresby a detailů snímku.

Na obrázku č.15 si můžeme stejnou trojici fotoaparátů porovnat s ohledem na míru odstupu signálu od šumu. Zde jsou výsledky velmi podobné jako u testu úrovně šumu. Canon s Nikonem vychází prakticky nastejno, včetně odskoku v červeném kanálu u Nikonu. Stejně tak výsledek Pentaxu v podstatě kopíruje předchozí výsledek a to včetně zajímavého zvýšení odstupu signálu od šumu u citlivostí vyšších jak ISO 400, což ale opět jen potvrzuje podezření na výraznější manipulaci s obrazem.

Na ukázce č.16 se můžeme ještě podívat na porovnání dynamického rozsahu. Tady jsou výsledky trošku odlišné. Canon zde podává nejlepší a také nejvyrovnanější výsledky. Pentax se sice odlišuje jen mírně, ale výsledky jsou rozkolísané podobně jako u předchozích srovnání. Naopak Nikon, který se v předchozích parametrech držel téměř shodně s Canonem v tomto ohledu podává výsledek již viditelně horší a to především u vyšších citlivostí. Zatímco Canon si drží vyrovnané výsledky při všech hodnotách, tak Nikon si je drží pouze do ISO 400 (i když i zde je lehký pokles) a od ISO 800 již jde dynamický rozsah výrazněji dolů a to zvláště u hodnoty ISO 1600, která je pro Canon i Pentax hodnotou maximální.

Nakonec jsem si schoval ještě jedno zajímavé srovnání v podobě srovnání ostrosti výsledných snímků u všech tří aparátů při použití srovnatelných základních setových zoomů. Výsledky najdeme na ukázkovém obrázku č.17. Zde již vychází Pentax nejlépe v celém rozsahu ohniskových vzdáleností i clonových čísel. Nikon je jen mírně slabší, kdežto základní objektiv Canonu již vykazuje horší výsledky především při vyšších hodnotách clonových čísel. Silnou stránkou setového objektivu Pentaxu je také lepší mechanické provedení s neotáčející se přední přírubou a tím i možností využití účinnější tvarované sluneční clony. Naopak Nikon zase vyniká použitím ultrazvukového motorku ostření, mechanické provedení je ale jinak stejné jako u Canonu. Oba pak mají vestavěný stabilizátor obrazu, který Pentax nemá, protože jeho tělo K200D má stabilizaci integrovanou pomocí stabilizace snímacího čipu.

V celkovém pohledu lze říci, že nejlepších výsledků dosáhl Pentax, kde bych však byl s konečným verdiktem ještě opatrný s ohledem na již zmíněné podezření na silnou softwarovou úpravu snímků, která se může za určitých okolností projevit na barevném podání a hlavně na ztrátě detailů u snímků s rozlišením vyšším jak ISO 400. Nicméně určitě disponuje nejlepším základním setovým objektivem, celkově se však s nabídkou objektivů Canonu a Nikonu nemůže měřit. Pokud jde o srovnání Canonu a Nikonu, tak samotná obrazová kvalita je prakticky stejná, i když v oblasti dynamického rozsahu má Canon zjevně na vrch. Naopak Nikon disponuje ostřejším základním objektivem, vybaveným ultrazvukovým motorem ostření. Pro pořádek je také nutno uvést, že Canon disponuje vyšším rozlišením, než jeho konkurenti (12 versus 10 milionů obrazových bodů) a na vyšším rozlišení jsou optické nedostatky objektivu o něco zřetelnější.

Pokud jde o konečné samostatné hodnocení testovaného aparátu Canon EOS 450D, lze říci, že obrazová kvalita je skutečně a nekompromisně vynikající ve všech ohledech. Jistá omezení představuje pouze základní objektiv. Pokud se u něj vyhneme nejnižším a hlavně nejvyšším clonovým číslům, tak i s ním dosáhneme výborných výsledků, se kterými se nemusíme bát ani velkých zvětšenin. Navíc v případě potřeby je nabídka dalších alternativních objektivů Canon skutečně široká.