Canon před letní sezónou opět inovoval, tentokrát především mezi amatérskými fotografy velmi populární model EOS 400D a uvedl na trh jeho novou verzi s označením EOS 450D. Nakolik se jedná o pouhý upgrade a nakolik jde o zcela nový přístroj se podíváme v dalším redakčním testu, ve kterém se podrobně podíváme i na obrazovou kvalitu a její srovnání s konkurencí.
 |
 |
Tělo a objektivy
Nový Canon EOS 450D pokračuje v linii svých předchůdců. Je malý, lehký (jen cca 475g) a jeho snadné, přehledné ovládání je konstruováno s ohledem na cílovou skupinu začátečníků, kterým je primárně určen. Přesto doznalo tělo několika změn a úprav. Na první pohled asi zaujme větší LCD monitor, který současně slouží i jako stavový displej. Jeho rozlišení 230.000 obrazových bodů sice zůstalo stejné jako u předchozího modelu EOS 400D, ale úhlopříčka se zvětšila z 2,5“ na 3“. Ten tak nyní zabírá značnou část zadní stěny, která musela být přepracována. Obvyklá řada ovládacích tlačítek vlevo od monitoru zcela zmizela a ovládací tlačítka se přesunula téměř výhradně na pravou část. Porovnání zadních stěn aparátů EOS 400D a 450D najdete na ukázkovém snímku č.6. Dvojice tlačítek je také nad LCD monitorem a tlačítko pro nastavení citlivosti ISO se přesunulo na horní stranu aparátu. Také menu na monitoru bylo mírně upraveno a využitím systému záložek se více přiblížilo koncepci, která byla použita u vyšších modelových řad.
 |
 |
Úpravu doznal také hledáček. Zůstal osvědčený senzor, který po přiložení oka k očnici automaticky vypíná informace na LCD monitoru, čímž šetří baterie fotoaparátu. Samotný pohled do hledáčku zůstal prakticky nezměněn, ale příjemným zjištěním je, že hledáček je o něco větší a subjektivně i jasnější (pokrytí je přibližně 95% obrazové plochy). Rozdíl sice není nijak zvlášť výrazný, ale není ani zanedbatelný. Prostě příjemné vylepšení v rámci možností drobného těla. Podle řezu aparátem vypadá jeho řešení na zajímavou konstrukci, kde je instalována kombinace zrcátek a menšího hranolu. Ještě k jedné příjemné změně v hledáčku ale došlo. Pozměněn byl vnitřní stavový displej, který nyní ukazuje i aktuální hodnotu nastavené citlivosti ISO. Tuto úpravu bych zvláště ocenil, protože zobrazení citlivosti v hledáčku stále ještě není v této třídě aparátů samozřejmostí a přitom se jedná o velmi důležitý parametr, který je dobré mít stále na očích.
 |
 |
Samotné mechanické provedení těla zůstalo také velmi podobné, i když několik změn také najdeme. Použity byly lehké, ale kvalitní a pevné plasty v kombinaci se speciálním a zvláště odolným plastem a díly z ocelového plechu. Složení těla a použité materiály najdete na ukázkovém snímku č.7. O něco větší je hlavní úchopová část pro pravou ruku, která byla také doplněna protiskluzovým polepem z gumy. Tělo se tak o něco lépe drží, i když svými celkovými rozměry (které se oproti modelu EOS 400D prakticky nezměnily) bude vyhovovat spíše uživatelům s menší rukou. Při držení větší rukou tak minimálně malíček bude zůstávat volný, což však není nijak na škodu, protože jej lze využít pro lepší držení podepřením těla zespodu.
Lze říci, že celkové provedení těla sice na první pohled vypadá velmi podobně jako u předchozí verze, ale přesto zde najdeme několik nezanedbatelných vylepšení. Tělo působí i přes víceméně plastovou konstrukci (i když upínací bajonet pro objektiv a botka pro blesk jsou samozřejmě kovové) solidně. Do ruky dobře padne a i ovládání lze hodnotit jako zdařilé. V rámci dané kategorie jej tak lze i ve srovnání s konkurencí označit za velmi dobré. Pro zajímavost je možno si na ukázkovém obrázku č.8 prohlédnout řez celým přístrojem včetně základního setového objektivu.
 |
 |
Dalším důležitým parametrem jsou použité objektivy. Pro Canon EOS 450D je primárně určen nový základní setový objektiv EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 IS. Jeho ekvivalentní rozsah ohniska odpovídá přibližně rozsahu 28–90mm. Konstrukce odpovídá dané kategorii a objektiv je v podstatě celoplastový a to i včetně upínacího bajonetu. Filtrový závit má průměr 58mm a jeho přední příruba se při ostření a zoomování vysouvá i otáčí. Sluneční clona je kvůli otáčení přední části kruhová a bohužel není součástí dodávky. Největším přínosem nového objektivu je integrovaný účinný stabilizátor obrazu. Optické kvalitě se budeme věnovat dále v kapitole obrazová kvalita.
Pro rozšířený cenově zvýhodněný set je dále určen setový teleobjektiv EF-S 55–250mm f/4–5,6 IS. Ten je velmi podobné konstrukce jako základní objektiv. Velmi příjemný je fakt, že má stejný filtrový závit 58mm, což umožňuje používat stejné filtry. Tím lze nezanedbatelně ušetřit náklady na příslušenství. Druhým příjemným zjištěním je, že i setový teleobjektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu. K méně příjemným parametrům pak patří to, že i jeho bajonet je plastový (což je však v této kategorii celkem běžné) a že ani jeden z objektivů není vybaven ultrazvukovým motorkem ostření, takže ostření není z nejrychlejších a je i mírně hlučnější než u objektivů vybavených systémem USM.
Obrazová kvalita
Jedním z nejsledovanějších prvků každého digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip. V případě modelu Canon EOS 450D je jím (již tradičně) snímací senzor typu CMOS o rozměrech 22,2× 14,8mm (formát APS-C), který je navíc také vybaven jednotkou pro automatické odstraňování prachu (viz. ukázkový snímek č.11). Rozlišení čipu je dosti vysoké, konkrétně 12,2 milionu efektivních obrazových bodů v rozložení 4272×2848 obrazových bodů. S takovýmto rozlišením je již možné dosahovat skutečně velkých zvětšenin nebo efektivně pracovat s výřezy. Citlivost snímače lze nastavit v rozmezí ISO 100 až 1600. Výsledné snímky lze ukládat v několika stupních komprese formátu JPEG a nebo v nekomprimovaném 14-ti bitovém formátu RAW. Novinkou u Canonu je, že snímky se již neukládají na obvyklou paměťovou kartu CompactFlash, ale na menší kartu SD, včetně podpory varianty těchto karet s vysokou kapacitou s označením SDHC. O zpracování obrazu se stará vynikající obrazový procesor Canon DiGIC již třetí generace a na kvalitě obrazu je to znát. Pojďme se tak již rovnou podívat na konkrétní výsledky, včetně přímého srovnání s konkurencí.
Na ukázkovém snímku č.12 je celková obvyklá testovací noční scéna, tentokrát pořízená při citlivosti ISO 400, kdy byl výsledek téměř k nerozeznání od výsledku při ISO 100. Na následujícím snímku č.13 jsou 100% výřezy při jednotlivých citlivostech. Z výsledku je patrné, že úroveň šumu je skutečně výborná. Při ISO 800 je pouze znatelná lehká neostrost a viditelnější nárůst šumu je patrný až u citlivosti ISO 1600, kde je však výsledek pořád ještě vynikající. Pojďme se podívat na podrobné laboratorní testy s hodně zajímavým přímým srovnáním s konkurencí. Úvodem se podívejme na nejzajímavější parametr, kterým je úroveň šumu při jednotlivých citlivostech. Pro srovnání jsem vybral konkurenční modely Nikon D60 a Pentax K200D. V testu byly navíc u obou použity základní setové objektivy stejné kategorie. Srovnání šumu tedy najdeme na ukázce č.14. Z výsledků je zřejmé, že Canon s Nikon jsou na tom prakticky stejně. Základní úroveň u Nikonu je sice nepatrně lepší, ale zase u něj trošku vyskakuje vyšší šum v červeném kanále. U Nikonu je ještě zajímavé, že nabízí jeden stupeň citlivosti navíc, konkrétně ISO 3200, které Canon s Pentaxem již nemají. U Pentaxu je zase zajímavé, že při ISO 400 vychází lehce hůř než jeho dva konkurenti, ale při citlivostech vyšších již vychází mírně lépe. Z toho lze usoudit, že od ISO 400 u něj dochází k radikální softwarové úpravě snižující úroveň šumu, která může mít neblahý vliv na zachování kresby a detailů snímku.
Na obrázku č.15 si můžeme stejnou trojici fotoaparátů porovnat s ohledem na míru odstupu signálu od šumu. Zde jsou výsledky velmi podobné jako u testu úrovně šumu. Canon s Nikonem vychází prakticky nastejno, včetně odskoku v červeném kanálu u Nikonu. Stejně tak výsledek Pentaxu v podstatě kopíruje předchozí výsledek a to včetně zajímavého zvýšení odstupu signálu od šumu u citlivostí vyšších jak ISO 400, což ale opět jen potvrzuje podezření na výraznější manipulaci s obrazem.
Na ukázce č.16 se můžeme ještě podívat na porovnání dynamického rozsahu. Tady jsou výsledky trošku odlišné. Canon zde podává nejlepší a také nejvyrovnanější výsledky. Pentax se sice odlišuje jen mírně, ale výsledky jsou rozkolísané podobně jako u předchozích srovnání. Naopak Nikon, který se v předchozích parametrech držel téměř shodně s Canonem v tomto ohledu podává výsledek již viditelně horší a to především u vyšších citlivostí. Zatímco Canon si drží vyrovnané výsledky při všech hodnotách, tak Nikon si je drží pouze do ISO 400 (i když i zde je lehký pokles) a od ISO 800 již jde dynamický rozsah výrazněji dolů a to zvláště u hodnoty ISO 1600, která je pro Canon i Pentax hodnotou maximální.
Nakonec jsem si schoval ještě jedno zajímavé srovnání v podobě srovnání ostrosti výsledných snímků u všech tří aparátů při použití srovnatelných základních setových zoomů. Výsledky najdeme na ukázkovém obrázku č.17. Zde již vychází Pentax nejlépe v celém rozsahu ohniskových vzdáleností i clonových čísel. Nikon je jen mírně slabší, kdežto základní objektiv Canonu již vykazuje horší výsledky především při vyšších hodnotách clonových čísel. Silnou stránkou setového objektivu Pentaxu je také lepší mechanické provedení s neotáčející se přední přírubou a tím i možností využití účinnější tvarované sluneční clony. Naopak Nikon zase vyniká použitím ultrazvukového motorku ostření, mechanické provedení je ale jinak stejné jako u Canonu. Oba pak mají vestavěný stabilizátor obrazu, který Pentax nemá, protože jeho tělo K200D má stabilizaci integrovanou pomocí stabilizace snímacího čipu.
V celkovém pohledu lze říci, že nejlepších výsledků dosáhl Pentax, kde bych však byl s konečným verdiktem ještě opatrný s ohledem na již zmíněné podezření na silnou softwarovou úpravu snímků, která se může za určitých okolností projevit na barevném podání a hlavně na ztrátě detailů u snímků s rozlišením vyšším jak ISO 400. Nicméně určitě disponuje nejlepším základním setovým objektivem, celkově se však s nabídkou objektivů Canonu a Nikonu nemůže měřit. Pokud jde o srovnání Canonu a Nikonu, tak samotná obrazová kvalita je prakticky stejná, i když v oblasti dynamického rozsahu má Canon zjevně na vrch. Naopak Nikon disponuje ostřejším základním objektivem, vybaveným ultrazvukovým motorem ostření. Pro pořádek je také nutno uvést, že Canon disponuje vyšším rozlišením, než jeho konkurenti (12 versus 10 milionů obrazových bodů) a na vyšším rozlišení jsou optické nedostatky objektivu o něco zřetelnější.
Pokud jde o konečné samostatné hodnocení testovaného aparátu Canon EOS 450D, lze říci, že obrazová kvalita je skutečně a nekompromisně vynikající ve všech ohledech. Jistá omezení představuje pouze základní objektiv. Pokud se u něj vyhneme nejnižším a hlavně nejvyšším clonovým číslům, tak i s ním dosáhneme výborných výsledků, se kterými se nemusíme bát ani velkých zvětšenin. Navíc v případě potřeby je nabídka dalších alternativních objektivů Canon skutečně široká.
Funkce
Fotoaparát je vybaven systémem automatického zaostřování s devíti ostřícími body, přičemž středový je zdvojený, křížový. Jsou rozmístěny do tvaru plochého kosočtverce, čímž výborně vykrývají obrazovou plochu. V rámci testu se systém autofokusu osvědčil jako spolehlivý a rychlý a to i při snímání v nepříznivých světelných podmínkách, například při fotografování testovacích nočních scén, kdy neměl nejmenší problém se zaostřením a to i bez pomocného světla.
Rychlost sériového snímání je cca 3,5 snímku za vteřinu, vyrovnávací paměť přitom „pobere“ přibližně 53 snímků formátu JPEG nebo 6 ve formátu RAW. Elektronicky řízená závěrka (viz snímek č.18) aparátu umožňuje použití časů v rozmezí 1/4000 až 30 vteřin, přičemž synchronizační čas pro použití blesku je 1/200 vteřiny. Při delších časech, kdy hrozí pohybová neostrost je možné také aktivovat funkci předsklopení zrcátka.
Měření expozice je realizováno čtyřmi nezávislými systémy – 35 zónové TTL poměrové měření při otevřené cloně svázané s libovolným ostřícím bodem, částečné měření z cca 9% celkové plochy uprostřed obrazu, bodové měření z cca 4% obrazové plochy uprostřed a celoplošné měření se zvýhodněným středem. Expozici lze samozřejmě také korigovat a to odděleně samotnou expozici a zábleskovou expozici. Zapomenout nesmím ani na vyvážení bílé, které je možno ponechat na automatice, nebo použít některou ze 6 přednastavených možností případně nastavit vyvážení bílé ručně pomocí referenčního bílého nebo neutrálně šedého objektu. Využít lze také korekci vyvážení bílé v rozmezí +/-9 kroků. V praktickém nasazení se pak měření vyvážení bílé osvědčilo jako dobré, nicméně stále platí, že pro skutečně věrné výsledky je lepší použít některou z předvoleb.
K dispozici jsou také obvyklé snímací režimy od plné automatiky, přes poloautomatické kreativní programy, polomanuální předvolby clony a času až po plně manuální režim. Vestavěný blesk s automatickým vysunutím a systémem E-TTL II disponuje všemi potřebnými funkcemi a jeho směrné číslo je 13 při citlivosti ISO 100. Jeho nabíjení trvá přibližně 3 vteřiny. Z předchozích modelů byla převzata zajímavá funkce černobílého snímání s širokými možnostmi nastavení. Praktickou ukázku jednotlivých variant imitace použití klasických filtrů pro černobílou fotografii a tónování snímků najdete na ukázkách č.19 a 20.
 |
 |
Zajímavé je již zmíněné integrované čištění čipu přímo ve fotoaparátu. Nejde tu jen o samotnou funkci, ale o celkovou koncepci aparátu, konstruovaného pro minimalizaci nebezpečí vniknutí prachu. První fází je samotná konstrukce těla, při jehož návrhu byla brána na zřetel i minimalizace možností vniknutí prachu. Druhou fází je antistatická úprava nízkopásmového filtru, který je umístěn před samotným snímacím čipem. Třetí fází je samotný mechanizmus samočisticí jednotky Self-Cleaning Senzor Unit, která využívá vysokofrekvenčních vibrací pro setřesení případného prachu. Funkce se aktivuje automaticky při každém zapnutí i vypnutí aparátu, přičemž při zapnutí ji anuluje stisk spouště – v případě nutnosti skutečně rychlého prvního snímku. V neposlední řadě je tu také nový Dust Delete Data system, který je schopen mapovat případný prach na čipu a odstranit jej softwarovou úpravou v nové verzi programu Digital Photo Professional software.
Novinkou je pak nyní velmi oblíbený režim živého náhledu na LCD monitoru. Ten se aktivuje stiskem tlačítka SET. V tomto režimu funguje i systém automatického ostření, který před expozicí sklopí na okamžik zrcátko a aktivuje tradiční AF systém nebo pracuje na principu měření kontrastu, který se používá u kompaktních přístrojů. V tomto režimu je možné fotoaparát také dálkově ovládat pomocí počítače, propojením kabelem a ovládáním pomocí programu Canon EOS Utility.
K dalšímu podrobnému nastavení a přizpůsobení fotoaparátu uživateli slouží ještě nabídka dalších 13 detailních uživatelských funkcí. Z celkového hlediska lze říci, že Canon EOS 450D je vybaven vším potřebným a skutečně mě nenapadá již žádná funkce, kterou by postrádal.
Příslušenství cena a závěr
Zcela zásadní je také otázka příslušenství. V prvé řadě jsou to především objektivy. Ty jsem již zmínil v předchozí kapitole a k tomuto tématu už asi není dále co dodat, protože rozsah nabídky je u Canonu opravdu na špičkové úrovni. Dalším velmi oblíbeným příslušenstvím je přídavný bateriový zdroj (viz. ukázka č.21), který nejen podstatně zvýší celkovou kapacitu využitelné energie a také podstatně zvětší celkové rozměry aparátu (což jistě velmi uvítají především uživatelé s větší rukou) a druhou spouští značně zpříjemní fotografování na výšku. Častým příslušenstvím jsou také výkonné externí systémové blesky, kterých Canon také nabízí celou řadu typů, včetně specializovaných kruhových makroblesků. Jeden z nejlepších a nejvýkonnějších je model Speedlite 580 EX. Aparát lze také dálkově ovládat a to pomocí kabelové spouště nebo IR bezdrátového dálkového ovládání. V nabídce Canonu je i spousta dalšího drobného příslušenství, jako jsou úhlové hledáčky, okuláry, dioptrické čočky, fotografické filtry a řada dalších užitečných drobností. Já bych ještě rád zdůraznil, že Canon vyrábí také špičkové fotografické tiskárny, vynikající jak svou vysokou tiskovou kvalitou, tak i velmi příznivou cenou (nejen tiskáren samotných, ale i spotřebního materiálu), které lze jistě také počítat k možnému příslušenství. Navíc je EOS 450D přizpůsoben pro přímý tisk a to včetně podrobnějších nastavení tisku přímo v aparátu (nově třeba i s možností úpravy náklonu horizontu), takže fotografie lze snadno realizovat na papír i bez nutnosti použití počítače.
 |
 |
Co však obsahuje běžné balení setu aparátu EOS 450D s objektivem EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 IS? Tak je to samozřejmě samotné tělo aparátu s krytkou těla, popruhem, gumovou očnicí a krytkou okuláru. Objektiv je dodáván s oběma krytkami, ale bohužel bez sluneční clony, což je opravdu škoda, protože sluneční clona v ceně je již dnes běžným standardem. V balení dále najdeme 2 CD se softwarem, USB kabel a kabel pro připojení k televiznímu přijímači. V neposlední řadě také samozřejmě baterii se síťovou nabíječkou. Obsah kompletního balení je na ukázkovém snímku č.22.
Závěrem je ještě nutno zmínit prodejní cenu, která je velmi důležitým kritériem. Běžná cena v českých obchodech se pohybuje (5/2008) včetně DPH zhruba na úrovni 18.000 Kč za tělo nebo 20.500 Kč za set s objektivem EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 IS. Set s oběma setovými objektivy pak vyjde na 25.500 Kč. Vzhledem k celkovým výkonům aparátu lze tuto cenu označit za skutečně velmi příznivou. Ceny digitálních zrcadlovek se tak konečně dostaly na cenu filmových zrcadlovek z dob před příchodem digitalizace.
Shrňme si tedy ještě hlavní přednosti a nedostatky testovaného aparátu. K přednostem bych zařadil modernizaci v podobě zvýšení rozlišení bez nárůstu šumu s přímo excelentní obrazovou kvalitou a výborným dynamickým rozsahem, integrované čištění čipu, živý náhled, opravdu velký LCD monitor, širokou paletu funkcí, bohaté možnosti volby příslušenství a také velmi příznivou cenu. Z nedostatků snad jen, ve srovnání s konkurencí, mírně slabší základní setový objektiv.
Konkrétní cenovou situaci na trhu můžete sledovat v naší aplikaci Porovnej ceny.
Snímky pořízené aparátem Canon EOS 400D najdete v naší FotoGalerii.
Českému zastoupení Canon CZ bych chtěl také poděkovat za zapůjčení fotoaparátu.