Robert Vano: Fashion fotografie v praxi 2. díl

První díl rozhovoru s Robertem Vano o jeho začátcích naleznete zde.

Setkávat se se slavnými lidmi, osobnostmi a modelkami, to chce určitou praxi, aby se člověk v jejich přítomnosti choval přirozeně, když je fotí. Ty jsi byl zvyklý setkávat se s těmito lidmi?

Já jsem byl zvyklý, protože jsem tyhle lidi často česal, když jsem se začal pohybovat v prostředí slavných fotografů jako kadeřník. Velmi mi pomohlo, že jsem se těch lidí mohl dotýkat. Myslím si, že to tak funguje i dnes, že kadeřník naváže s lidmi lepší vztah než fotograf, protože ten se lidí nedotýká. U fotografa si jenom sednou před objektiv. Ale já jsem z těchto dob už některé lidi znal. Jiné jsem neznal, ale patnáct let praxe v takovém prostředí tě naučí, jak se chovat. Určitě jsem byl u prvního takového focení nervózní, ale dnes už ne. Oni jsou také jenom lidi a dneska jsou většinou všichni mladší než já, takže mají vůči mně nějaký respekt.

Takže je to důležité mít v této branži praxi se setkávat s takovými lidmi? Protože jinak můžeš mít roztřesené ruce a rozmazané fotky.

Myslím si, že ne všichni začínají jako kadeřníci. A já nevím, jak to mají druzí, já vím, jak to mám já. A vůbec nevím, jaké by to bylo, kdyby to nebylo, prostě takhle to je.

Líbilo se ti ve společnosti takových lidí?

Ano, moc, protože jsem se od nich hodně naučil. Oni pořád povídali a i dneska povídají a naučíš se od nich různé věci. Dávají ti rady. Jsou to zajímaví lidé, protože každý z nich to měl většinou těžké. Spadnou z tebe také různé mindráky. Když se dozvíš, že někdo chtěl být herečkou a trvalo jí to třicet let, tak ti pak nevadí, že být fotografem ti trvá deset let.

Přibliž nám trošku jak fashion focení probíhá?

Fashion focení probíhá tak, že se domluví, v kolik hodin se začne. Začíná se řekněme v devět hodin ráno, pak přijde ten člověk, který se má fotit, udělají se vlasy, potom makeup. Máš připravenou předlohu, co se má fotit, asistenti připraví věci na focení – pozadí, světla a tak dále. Když je modelka či herečka hotová, přijde, sedne si, ty ji cvakneš. Pak se jde znovu nechat učesat a nalíčit na další fotku, zase přijde, stojí, ty ji cvakneš. Pak zase odejde. Potom je oběd, všichni se nají a pak se zase modelka češe a líčí, zase to cvakneš. Zase se převleče, udělá se nový makeup a nový účes a cvak. A zase se převleče, makeup, vlasy a cvak. A takhle to jde asi dvanáctkrát a máš dvanáct stran do časopisu. A pak se všichni rozprchnou domů. A jsou dva nejkrásnější momenty na takovém focení – když člověk přijde a když odejde.

Takže je to práce velkého týmu lidí?

Ano, někdy je v týmu i dvacet lidí.

To musí být náročné pro fotografa tohle celé organizovat…

Ne, celé to organizuje klient nebo produkční. Fotograf jenom doporučí tým, se kterým chce pracovat. Ale každý tam má svou práci. Někdo maluje pozadí, asistent svítí a mění baterky, jeden utíká s filmy do laborky, druhý to nese zpátky, vizážista líčí, kadeřník češe, stylistka obléká a fotograf to jenom cvakne.

Vyprávěj, jaké to bylo, když jsi fotil třeba slavnou modelku Cindy Crawford. 

Bylo to úplně stejné, jak jsem říkal – přišla, učesali ji, nalíčili, já to odfotil a šla domů. Nikdo s nikým nemluví, na to není čas. Ty tady nehledáš kamarády, každý chce udělat svou práci. Lidi se mě občas ptají, jací jsou tihle slavní lidé, které jsem fotil. Ale já nevím, jací jsou. Na to není čas se tam poznávat, ty s nimi nejezdíš na Kanáry, abys věděla, jací jsou. Jeden den přijde Cindy, druhý den přijde Naomi a třetí den přijde někdo jiný. Všichni jsou v podstatě stejní, každá modelka chce titulku, fotograf chce taky titulku a každý chce titulku. Tak se všichni usmívají a pak mají titulku a konec.

Za realizací fashion focení jsi s týmem někdy musel vycestovat třeba k moři a trávit tam s těmi lidmi čas, ani tam jste se blíže nepoznali?

Ano, vycestovali jsme na několik dní. Ty modelky nebo herečky mají většinou někoho s sebou – třeba svojí mámu nebo svého kluka nebo někoho jiného. Celý den se fotí, a když je konec, tak každý utíká do svého pokoje. Občas se jde na večeři a každý se tam chová tak, aby nenasral toho druhého. A druhý den zase to samé.

Jaký musí být fashion fotograf?

Vzdělaný, aby věděl všechno o své profesi. To není jenom ve fashion fotografii. Když někdo dělá vesmírnou fotografii, tak je důležité, aby věděl, kde je Pluto. A když děláš módní fotku, tak musíš vědět, kdo je Anna Sui. Že existuje Channel, to ví i můj brácha v Nových Zámcích. Čím více toho víš, tím lépe pro tebe.

Je to velký nápor na psychiku dělat módní fotku?

Ne, možná pro toho, kdo neví o módě nic. Pro mě by byl velký nápor, jít fotit na minové pole, protože nevím, kam nemám šlapat (smích. Pro mě fashion fotka není nápor.

Přátelství se slavnými lidmi tedy nepěstuješ, i když se v tomhle prostředí hodně pohybuješ?

Já nepěstuji přátelství s nikým, ať je slavný, nebo ne. Já nikoho nesnesu víc než hodinu. Mám dva kamarády, jednoho ještě ze školy, s ním jsem chodil na základku, a pak mám jednu kamarádku, kterou jsem poznal v časopise Elle, a s ní se kamarádím už asi třicet let. Já nemám čas se kamarádit… Kdy bych fotil, kdy vyvolával, rámoval a paspartoval, když bych se kamarádil? (smích)

Robert Vano bude jednou z hvězd na Setkání Fotografů 24. března v Praze. Více informací na SetkáníFoto­grafů.cz