Test objektivu Tamron 70-200mm 1:2.8 Di VC USD G2

Úvod

70–200mm objektivy jsou klasika. Užitečné na portréty, nebo jako základní objektivy na sport či zvířata… málokdo nenajde pro 70–200 vůbec žádné využití. Moderní verze bývají opticky špičkové a disponují stabilizací či výbornými antireflexními vrstvami… a také bývají velmi drahé, aspoň ty se světelností F2.8 v celém rozsahu (obvykle výrobci nabízí i F4 variantu). Posuďte sami: nejnovější verze „Éčkového“ 70–200mm Nikkoru stojí lehce nad 80 tisíc, starší něco pod sedmdesát nová. Canon 70–200 IS L II je trochu levnější, za šedesát tři tisíc to ale pořád není vyloženě láce.

Na testovacím těle EOS 1Ds III

Zde tedy nastupují „neznačkoví“ výrobci (všimněte si prosím uvozovek), jako Sigma nebo Tamron, kteří nabízejí levnější alternativy, které ovšem obvykle někde ztrácí – ať už jde o rychlost ostření, stabilizaci či odolnost konstrukce. Testovaný Tamron 70–200 G2 ovšem slibuje rychlé ostření, 5EV stabilizaci či utěsnění proti vodě a prachu za cenu lehce přes čtyřicet tisíc korun. Navíc podobně jako nejnovější Nikkor E nabízí nikonistům elektronické ovládání clony. Zní to až moc dobře? Čtěte dál…

Konstrukce

V ruce je cítit, že je Tamron objektiv z poctivých materiálů. Bajonet je samozřejmě kovový, stejně jako velká část konstrukce těla. Přední člen se neotáčí, celý objektiv se při zoomování ani ostření neprodlužuje (obojí je interní).

Nechybí okénko zaostřené vzdálenosti, hyperfokální škálu či IR značky bychom zde však nenašli. Prstence zoomu i ostření mají příjemný odpor i hladký chod. Ten ostřící umožňuje manuální korekci i při zapnutém AF. Protáčí se kolem dokola, ale má mírné „dorazy“ na nejkratší i nejdelší zaostřovací vzdálenosti. Ergonomicky mi nesedl zoomovací prstenec až na konci objektivu, dal bych ho blíže k tělu. Druhou nevýhodou daného řešení je, že pokud nasadíte obráceně sluneční clonu (kvůli transportu), nemůžete zoomovací prstenec vůbec používat. Sluneční clona je také asi nejlaciněji působící součást balení. Je z poměrně tenkého pružného plastu, uvnitř vroubkovaná. Nasazuje se bajonetovým uchycením. Osobně bych ji asi brzy zničil:-)

Naopak chválím stativovou patku z hořčíkové slitiny (viz foto výše), která je otočná kolem dokola objektivu a lze ji sundat (v určité poloze) přetažením přes bajonet objektivu (ten tedy musí být mimo fotoaparát). Líbí se mi na ní, že je přímo kompatibilní se systémem Arca-Swiss. Samozřejmě má klasický závit pro destičku dle libosti.

Důležité je, že objektiv disponuje utěsněním proti vodě a prachu, včetně gumového těsnícího kroužku na bajonetu. Jak je na tom odolnost ve skutečnosti, jsem nezkoušel. Kvalita konstrukce a těsnění ale naznačuje, že nějaký ten deštíček či prach cest objektivu vadit nebude. Pokud by se nějaký nepořádek dostal třeba na přední čočku, tak vězte, že má ochranné fluoridové vrstvy a jde tak snadno čistit.

Přepínače na těle najdeme následující: omezovač ostřící vzdálenosti (0.9m-∞/3m-∞), přepínač AF/MF, stabilizace (VC) ON/OFF, režim stabilizace )1-normální, 2-sport, panning, 3-priorita stabilizace snímku na úkor hledáčku). Dají se přepnout poměrně snadno omylem, tak je dobré je čas od času při focení zkontrolovat.

Optická konstrukce

Velkou změnou oproti předchůdci je podpora telekonvertorů 1.4× a 2×. Ty úměrně prodlouží ohnisko za cenu snížení světelnosti (1.4× nebo 2×). Můžete tak z Tamronu mít až 140–400mm F5.6 fullframe objektiv.

(další strana – testy optického výkonu)