Recenze Nikon 24-70mm f/2.8E

Když hledáte univerzální zoom objektiv na full frame tělo od Nikonu, nejspíše „hážete očkem“ po modelu 24–70 mm f/2.8, který vždy představuje to potenciálně nejlepší, co si můžete přát. V roce 2016 Nikon ukázal inovovanou verzi s elektromagneticky ovládanou clonou, tedy s písmenem „E“ v názvu a právě tento model jsme otestovali.

A na co je takový objektiv vhodný? Širokoúhlých 24 mm určitě poslouží dobře na focení krajin, případně i architektury, 70mm konec zase umožní rozumně rozostřené pozadí na různé kreativní hrátky a samozřejmě zvládne i nějaký ten portrét. Výborný je na reportáž a zde může trošku zamrzet, že objektiv nedostal vynikající AF-P ostření, nicméně i tak je velmi rychlý.

Přímá konkurence představuje v podstatě tři objektivy. Tím prvním je pochopitelně starší verze, která se ještě doprodává v obchodech za cca 50 000 Kč, pochopitelně ji seženete v bazaru za výhodnější ceny. Dalším velkým konkurentem je Tamron 24–70 f/2.8, který jsme testovali a dopadl na výbornou. A konečně posledním a také nejtajuplnějším vyzyvatelem je právě představená „ARTová“ Sigma 24–70 f/2.8, od které se očekávají velké věci.

V balení naleznete kromě objektivu ještě sluneční clonu s lehce netradičním tvarem a opravdu praktické cestovní pouzdro, které si můžete upnout na pásek a hodit přes rameno. To nejlepší na obalu je otvírání – jednou rukou zatáhnete, druhou rukou berete objektiv.

Testováno na:

• Nikon D610

Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu.

Design a ergonomie

Už na první pohled si všimnete, že je Nikon trošku „macek“ a velikostí působí spíše jako teleobjektiv než univerzál. Hned jsem jej porovnal s Tamronem 24–70mm f/2.8 a musím konstatovat, že je Nikon znatelně větší i těžší. Znát to je i v praxi, jsem totiž zvyklý nosit foťák na krku, ale při tom jej držet v ruce. Zatímco Tamrona jsem skoro nepocítil (tzn. jsem zvyklý na podobně těžké objektivy), Nikon už mi dělal problémy a musel jsem si jej všelijak podepírat druhou rukou, protože se zkrátka pronesl.

Nemůžu přehlédnout trošku divně tvarovanou sluneční clonu. Ta je poměrně hodně vysoká. To je dáno tím, že se objektiv netradičně vysouvá při zoomování. Nejskladnější je při ohnisku okolo 50–60 mm a při přibližování i oddalování se vysouvá. V praxi to není problém a nejspíše to zamezilo tomu, že by se objektiv příliš vysouval a měnil těžiště na vyšších ohniscích.

U zoomování ještě zůstaneme. Nikon totiž u Nikkoru 24–70 prohodil zoomovací a ostřící kroužek oproti svému klasickému uspořádání. Ostřící prstenec je tedy na konci objektivu, kdežto zoomování hned u těla. To není zrovna praktické, jelikož objektiv zkrátka za ten ostřící prstenec držet musíte, ergonomicky to jinak ani nejde. Potom se bojíte, že si někdy omylem přeostříte – manuální (do)ostření je totiž možné vždy. Navíc kvůli zoomování musíte přehmatávat. Nic moc praktického. Chod kroužků je jinak ukázkový.

Poslední zastávkou jsou přepínače ostření a optické stabilizace obrazu. K nim nemám výtku, pouze už lehce dopředu uvedu, že Nikon zde má dva různé módy stabilizace – active a normal.

Parametry:

• Zařazení: univerzální zoom pro FX Nikon
• Rozsah ohnisek: 24–70 mm
• Světelnost: konstantní v celém rozsahu zoomu f/2.8 – f/22
• Počet lamel clony: 9
• Minimální zaostřovací vzdálenost: 38 cm
• Maximální zvětšení: 0,28×
• Velikost filtrů: 82mm, neotáčí se při ostření
• Ochrana proti prachu: ano
• Ostření: Silent Wawe Motor
• Optická stabilizace obrazu: ano, VR
• Rozměry, hmotnost: 154,5×88 mm, 1070 gramů

Optická soustava

Nikon 24–70mm disponuje 20 optickými členy v 16 skupinách. Dva z toho jsou typu ED, jeden je asférický ED, tři jsou asférické, jeden HRI a přední člen má speciální nano vrstvu a je pokryt fluorem, takže má dobře odolávat nečistotám.

Mezi členy se nachází ještě clona, která má rozsah mezi f/2.8 až f/22. Má hned devět lamel, což značí pěkně kruhový bokeh a dobře rozmazané pozadí.

Úhel záběru

Úhel, který objektiv umí zabrat, se pohybuje mezi 84–34 ° pro full frame, pro APS-C to je 61–23 °. V praxi to tedy odpovídá poměrně širokoúhlému zobrazení na krátkém ohnisku v případě FX, na APS-C už se o širokoúhlém zobrazení mluvit nedá, zato na konci už se dá označit za mírné „tele“.