Test Tamron SP 85mm F1.8 Di VC USD

Testovací fotografie

S objektivem bylo fotografováno na digitální klasice Canon EOS 5D Mark II, který sice není nejmladší, ale nabídne stále slušné rozlišení 21MPx.

Fotografie byly snímány ve formátu RAW a převedeny v ACR s mírným doostřením. Všechny můžete rozkliknout do 100% náhledu.

Nejprve se podíváme na „výřezy z cihlové zdi“, výřezy z reálné scény („pohled z okna“) a pak testovací fotky v plném rozlišení.

Srovnání: Cihlová zeď + zdrojová fotografie (klik)

Co z fotografie můžeme vyčíst?

Vinětace

Objektiv na nejnižší hodnotě clony poměrně silně vinětuje. Vitětace se do clony F2.8 z větší části ztratí a na cloně F4 už po ní není ani stopy.

Zkreslení

Nenajdeme. Rozhodně ne v míře, kterou bychom na běžných fotkách měli šanci objevit. 

Ostrost

Kresba je na cloně F1.8 měkčí, ale dostatečná a poměrně rovnoměrná, rohy samozřejmě kvality středu zcela nedosahují, ale, odmyslíme-li vinětaci, jsou kupodivu dobře prokreslené. S přicloněním se ostrost rychle zlepšuje. Ideální kresbu v celé ploše dostaneme při F5.6, přičemž vydrží dobrá až do F11, pak nastupuje mírné plošné zhoršení ostrosti vlivem difrakce, viditelné výrazněji při cloně F16, která je zároveň maximální.

Focus shift

Možná jste v souvislosti s Tamronem 85mm F1.8 již četli o termínu „focus shift“. Tedy o změně roviny zaostření při změně clony (vlivem sférické aberace), na který poukázali někteří dosavadní uživatelé a recenzenti. Ze srovnání kresby výše není tento problém výrazně patrný – při pečlivém zkoumání se mi zdá, že mezi fotkami F1.8–2.8 je zcela zanedbatelný rozdíl v zaostření různých kamínků tvárnice, ale jistý si nejsem. To asi nejlépe vypovídá o „závažnosti“ tohoto problému. Rozhodl jsem se ale, že to nenechám jen tak a prověřím to – výsledek pokusu na stativu s pravítkem (a vypnutou stabilizací a zapnutou samospouští, foceno z live-view, ve kterém bylo ručně zaostřeno) vidíte níže. Ostřeno na číslici 7 (klik pro 100%):

Z obrázku výše skutečně vidíme posun roviny ostrosti mezi clonami F1.8 a F4 směrem dozadu, od fotografa (samozřejmě včetně přirozeného nárůstu hloubky ostrosti se zvyšujícím se clonovým číslem, která rozdíl v podstatě dorovná). Focus shift je však pro většinu fotografií téměř zanedbatelný – tedy zanedbatelný na 21MPx. Pokud používáte 50MPx EOS 5DS R nebo 36MPx Nikon D810, budete na focus shift pravděpodobně narážet více kvůli většímu zvětšení fotografií při 1:1 zobrazení.

Srovnání 2: Pohled z okna + zdrojová fotografie (klik)

Na druhé klasické srovnávačce typu „pohled z okna“ uvidíme výkon objektivu při ostření na vzdálenost blízké nekonečnu:

Co vyčteme zde?

Vinětace 

Je na první pohled lepší, než při předchozím ostření zblízka, ale je to lehce zkresleno tím, že byly u fotek trochu stažena světla – takže se i světlá obloha ztmavila.

Kresba

Je v celé ploše výborná – i při výřezu téměř úplně z rohu a na otevřené cloně je ostrost dobrá.

Chromatické aberace

Barevné vady se zjevují na clonách F1.8 – 2.8 ale pouze v lehkém náznaku a v okrajových částech. Ani tam nejsou tak výrazné, aby něčemu vadily a od clony F4 je při daném rozlišení nedetekujeme.

Focus shift

Posun roviny ostrosti, který jsme mohli ve slabé míře najít na fotkách s minimální zaostřovací vzdáleností, zde neplechu nedělá – jakýkoliv případný rozdíl při focení na delší vzdálenost pokryje velkorysá hloubka ostrosti.

Reflexy

Objektiv je vybaven antireflexními vrstvami s pro Tamron tradičním označením eBAND (Extended Bandwidth & Angular-Dependency) a ještě tradičnějším BBAR (Broad-Band Anti-Reflection). Hezká jména jsou však vlastní všem výrobcům, důležité je, jak se s parazitním světlem poperou antireflexní vrstvy v reálných situacích.

V průběhu testování jsem skutečně na žádné problémy se ztrátou kontrastu či vznikem prasátek nenatrefil. Teprve mučením objektivu pomocí ostrého světla svíceným pod úhlem přímo do objektivu jsem poměrně decentní reflexy vyrobil:

Odolnost objektivu na reflexy je však v praxi velmi dobrá.

Hvězdičky

Jak vidíte z fotky vpravo výše, objektiv je vhodný pro tvorbu „hvězdiček“ (důsledek polygonálního otvoru clony). Tedy za předpokladu, že máte rádi hvězdičky s mnoha difrakčními pa­prsky. Díky devíti lamelám má hvězdička rovných osmnáct paprsků (více o vzniku hvězdiček zde).

Bokeh

Výrobce u tohoto objektivu zmiňuje důraz, který měl být při vývoji optické konstrukce kladen na kvalitu bokehu. Kvalita bokehu je samozřejmě věc individuálního vkusu – mnoho fotografů bude vychvalovat poměrně „hrubý“ bokeh třeba starých tripletů typu Primoplan a pod., jiní nedají dopustit na nerušivé, plynule rozostřené a jemné pozadí moderních konstrukcí. Právě tam Tamron 85mm F1.8 směřuje a popravdě se mu to celkem daří. Bokeh je hladký, přechod od ostrého k neostrému plynulý a i „přední bokeh“ není tak ošklivý, jak obvykle bývá. Clonový otvor (tedy po zaclonění) není dokonale kulatý, takže „kolečka“ v bokehu dostanete spíš na plnou díru. Díky 9 lamelám ale vypadají i polygonální světla v bokehu poměrně nerušivě:

Aberace v bokehu jsou jen slabé (směrem dopředu do fialova, směrem dozadu do zelena), „cibulové kroužky“ v rozostřených světlých bodech u objektivu nenastávají (což je dáno tím, že objektiv neobsahuje asférické členy, které „cibulové kroužky“ v bokehu způsobují), pouze jsou vidět dvojité okraje rozostřených světelných bodů. Bokeh objektivu jako celek rozhodně neurazí (oboje F1­.8):

Shrnutí – obrazová kvalita

Obrazová kvalita patří přesně tam, kam naznačuje cena objektivu: rozhodně k těm lepším pětaosmdesátkám – po přiclonění F4 - F11 se nebojím říci, že i ke špičce. Ale samozřejmě to není Zeiss Otus:-) Čekat jeho obrazovou kvalitu od objektivu za čtvrtinovou cenu a navíc s AF a stabilizací by bylo příliš optimistické – v rámci své cenové kategorie se však Tamron 85mm F1.8 nemá za co stydět, naopak. Největší slabinou je vinětace na nízkých clonách (F1.8 – F2.8) a lehký posun roviny zaostření mezi clonami v podobném rozsahu. Od F4 je objektiv jako břitva od rohu k rohu a prost běžných optických vad, F11 zaznamenává lehký úbytek ostrosti kvůli difrakci a skutečný pokles pak nastává při F16.

Ostření

Ostření je tiché a hlavně rychlé (jde o typ USM kruhového typu, tedy ultrasonický motorek). Při přeostřování se na objektivu nic neotáčí ani nevysouvá, ostření je tedy vnitřní (probíhá vzájemným posunem členů uvnitř objektivu vůči sobě). Hodnotit jeho přesnost mohu jen na použitém těle, kde většinou, ale ne vždy zaostřil správně - to pak bylo spíše vinou těla 5D Mark II (které v podstatě přejalo AF systém od 5D Mark I a ten zas použil vylepšený AF modul z těla EOS 20D). 

To samé platí pro live-view AF, který je na 5D Mark II bohužel opravdu pomalý.

Tato pozorování prosím nevztahujte k výkonům objektivu – uvádím je proto, že 5D Mark II je velmi rozšířené tělo a toto pozorování může být užitečné právě pro jeho provozovatele.

Stabilizace

Níže vidíte ukázku fotografie z ruky na 1/10s bez a se stabilizací (rozklikněte pro 100%). Dle pravidla obrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti by měl být udržitelný čas pro tento objektiv 1/85s (zaokrouhlíme na 1/80s, kterou 5D II umí jako nejbližší hodnotu nastavit). 1/10 je tedy rozdíl o 3EV. Udávaná efektivita je 3.5EV, takže by 1/10s měla jít při stabilním držení fotoaparátu udržet (jak funguje stabilizace?). 

Výsledek to potvrdil – obě fotky fotografovány z ruky na 1/10s. Upozorňuji, že nejde o žádný výběr nejlepší fotky - prostě jedna vyfocená bez a druhá s.

Ještě ohledně stabilizace: u tohoto ohniska se běžně nevyskytuje (pokud nemáte stabilizované tělo, jako má třeba Sony nebo Olympus, nebo nepoužíváte objektiv Lumix 42.5mm F1.7 O.I.S), ale mohu říct, že je silně návyková. Obraz v hledáčku je stabilní, příjemně se komponuje a použitelnými např. pro portréty se stávají i střední časy expozice. Pro fotografování v nízkém osvětlení, fotografujete-li statické objekty, pak můžete jít i do poměrně dlouhých, viz výsledek výše na 1/10s. O 3EV delší čas znamená o 3EV nižší ISO nebo o 3EV výš nastavitelnou clonu, což může udělat rozdíl mezi použitelnou a nepoužitelnou fotkou.

Příslušenství

K objektivu dostanete obě krytky (jak jinak) ale hlavně sluneční clonu (HF016). Krytky jsou pozoruhodně precizně zpracovány (zadní má dutinku pro gumové těsnění, aby se neslehávalo, přední je designová se středovým úchopem. Clona je plastová, ale nevypadá nijak křehce, naopak je z velmi silného plastu. Vnitřní strana je ošetřena vroubkováním proti odrazu světla. Uchycení je bajonetové, takže jde nasadit i obráceně. Pak však nedosáhnete na ostřící prstenec, který se pod ní schová (clona je dosti hluboká, což je ale dobře).

Všechny pevné objektivy nové řady SP (v době psaní recenze 35, 45, 85 a 90 mm) jsou dále kompatibilní s dokovací stanicí Tamron TAP-in, která umožňuje připojit objektiv k počítači a třeba aktualizovat firmware nebo seřídit ostření. Tu v balení nedostanete. Připlatíte si za ní kolem dvou tisíc, v době psaní recenze (květen 2016) zatím nebyla na českých e-shopech skladem.

Omezení kompatibility: zatím výše napsané platí jen pro objektivy pro Nikon a Canon, u 35 a 45mm je nejprve nutno aktualizovat firmware v servisu, který kompatibilitu s TAP-in doplní.

(Další strana: galerie a závěr)