Test Tamron SP 85mm F1.8 Di VC USD

Tamron AF SP 85mm F1.8 Di VC USD je portrétní objektiv se stabilizací, první svého druhu, dostupný pro SLR fotoaparáty Canon a Nikon. V brzké době by měla přibýt i podpora pro Sony A (bez stabilizace). Z dalších vlastností zaujme třeba utěsnění proti vlhkosti a prachu. Stojí za bezmála 24 tisíc (květen 2016)?

Úvod

Objektivy s ohniskem 85mm jsou oblíbeným portrétním sklem zejména pro zrcadlovky s 35mm senzorem (‚fullframe‘). Jedná se o krátké teleobjektivy, které díky delší pracovní vzdálenosti nedeformují, ale zároveň jsou ještě dostatečně „širokoúhlé“, takže nás nenutí fotografovat s potlačenou perspektivou. Zkrátka – ideální pro kontaktní portrétování. Tradice používání tohoto ohniska pro portréty je dlouhá už z časů filmových, takže každý výrobce zrcadlovek takový objektiv nabízí, či aspoň historicky nabízel.

Tyto objektivy bývají úžasně ostré, mají dobrou světelnost (F1.2–1.8) a v běžných F1.8 verzích nebývají ani drahé.

Nový Tamron SP 85mm F1.8 tedy přichází do již důkladně obsazeného tržního segmentu a výrobci tedy bylo jasné, že musí přinést něco navíc.

Tím něčím navíc je v první řadě stabilizace. Tamron SP 85mm F1.8 je první a zatím jediný opticky stabilizovaný 85mm objektiv na trhu.

Se světelností F1.8 má sice 0.5EV handicap oproti rozšířeným F1.4 verzím (a 1EV oproti špičkovému Canonu 85mm F1.2), ale jeho stabilizace by to měla se svou deklarovanou účinností 3.5EV více než vynahradit. Hloubka ostrosti je u F1.8 samozřejmě o něco větší, než u F1.4, ale myslím, že v praxi to nebude vadit – i tak je u daného ohniska tenká jak papír a pokud nechcete mít ostré jen řasy, budete clonit.

Pokud bychom měli Tamron zařadit cenově zjistíme, že s cenou 24 tisíc je výrazně dražší, než současné F1.8 objektivy Canon (8–9 tis.) i Nikon (kolem 13. tis.).

Zároveň ale zjistíme, že je stále výrazně levnější, než objektivy se světelností F1.4 – Nikon se šplhá i přes 40 tis. Sony-Zeiss pro A-mount je na nějakých 38 tis. Sigma nabízí podobný F1.4 objektiv kolem 27 tis. 

Exotický Canon 85mm F1.2 pak může stát přes 50 tisíc.

Ještě exotičtější Zeiss pak nabízí hned dva objektivy typu 85mm F1.4, oba ale manuální. Milvus kolem 50 tisíc a monstrózní Otus kolem 100 tisíc.

Na druhé straně spektra je rovněž manuální Samyang, který si za 85mm F1.4 řekne 8 tisíc.

Existuje dokonce něco jako Kelda 85mm F1.8 za asi 3 tisíce, ale to již není objektiv, který bych mohl s vážnou tváří zařadit do srovnání:-)

Vzhled a design

Objektiv je celokovový, s dobrým dílenským zpracováním. Kolem bajonetu je gumový kroužek, utěsňující bajonet proti vniknutí vlhkosti či prachu. Čočky jsou chráněny fluorinovými vrstvami. Plastový je pouze závit pro filtry a bajonetové uchycení sluneční clony – plast je ovšem masivní a působí pevně. Ostřící kroužek (ostření „po drátě“, tedy nepřímé) je pogumovaný, vroubkovaný. Příjemnou vlastností je trvalá možnost manuálního ostření i přes AF. Objektiv má i okénko ostřících vzdáleností (m, ft), chybí však však stupnice hloubky ostrosti či značka IR posunu.

Design je minimalistický, ale celkem pohledný. Nový styl objektivů Tamron sjednocuje objektivy do hladkých barelů, se stříbrným kroužkem u bajonetu. Vizuálně mi objektiv vzdáleně připomíná staré Adaptally, což může a nemusí být záměr.

Pro uživatele Nikonu bude zajímavý fakt, že objektiv má i v Nikon F-mount verzi elektronicky ovládanou clonu (tedy žádná mechanická páka pro zavření clony).

Jaký je v ruce

Poměrně velký a těžký (srov. Canon 85mm F1.8: 75 x 72mm, 425g). Na první pohled/potěžkání byste objektiv tipli spíše na F1.4 verzi. Zkrátka 13 optických členů něco váží (srov. Canon: 9). Svůj díl na tom má zcela jistě i zabudovaný mechanismus stabilizace. Celokovová konstrukce bude rovněž vážit více, než plastová. Kolem a kolem máte z objektivu pocit solidnosti. Pravda, trochu se pronese, ale kdo používá fullframovou zrcadlovku (na něž Tamron primárně míří), bude zvyklý.

Specifikace:

Utěsnění proti vodě a prachu

Utěsnění objektivu znamená užití takových prvků v konstrukci, které zamezí vniknutí vody, prachu a nečistot při běžném užívání (většinou gumové kroužky ve spojích). Neznamená to, že se s objektivem můžete jít potápět.

Tamron utěsnění objektivů inzeruje, ovšem zkoušet jsme jeho odolnost nechtěli:-) Pokud je objektiv skutečně plnohodnotně utěsněn, jde u dostupných objektivů s ohniskem 85mm v rozumné cenové kategorii o jev nepříliš častý (konkurenční Canon 85mm F1.8, Sigma 85mm F1.4, Samyang 85mm F1.4 ani Nikkor 85mm F1.8 těsněním nedisponují; poslední jmenovaný má ovšem těsnící kroužek na bajonetu, kompletní utěsnění však výrobce neinzeruje). Těsněný je třeba „elkový“ Canon 85mm F1.2 nebo Nikkor 85mm F1.4, stejně jako Zeiss Milvus 85mm F1.4. Zajímavost: nejdražší konkurent (asi jsou na místě uvozovky?), Zeiss Otus 85mm F1.4, těsněný rovněž není.

(Další strana: testování)

Testovací fotografie

S objektivem bylo fotografováno na digitální klasice Canon EOS 5D Mark II, který sice není nejmladší, ale nabídne stále slušné rozlišení 21MPx.

Fotografie byly snímány ve formátu RAW a převedeny v ACR s mírným doostřením. Všechny můžete rozkliknout do 100% náhledu.

Nejprve se podíváme na „výřezy z cihlové zdi“, výřezy z reálné scény („pohled z okna“) a pak testovací fotky v plném rozlišení.

Srovnání: Cihlová zeď + zdrojová fotografie (klik)

Co z fotografie můžeme vyčíst?

Vinětace

Objektiv na nejnižší hodnotě clony poměrně silně vinětuje. Vitětace se do clony F2.8 z větší části ztratí a na cloně F4 už po ní není ani stopy.

Zkreslení

Nenajdeme. Rozhodně ne v míře, kterou bychom na běžných fotkách měli šanci objevit. 

Ostrost

Kresba je na cloně F1.8 měkčí, ale dostatečná a poměrně rovnoměrná, rohy samozřejmě kvality středu zcela nedosahují, ale, odmyslíme-li vinětaci, jsou kupodivu dobře prokreslené. S přicloněním se ostrost rychle zlepšuje. Ideální kresbu v celé ploše dostaneme při F5.6, přičemž vydrží dobrá až do F11, pak nastupuje mírné plošné zhoršení ostrosti vlivem difrakce, viditelné výrazněji při cloně F16, která je zároveň maximální.

Focus shift

Možná jste v souvislosti s Tamronem 85mm F1.8 již četli o termínu „focus shift“. Tedy o změně roviny zaostření při změně clony (vlivem sférické aberace), na který poukázali někteří dosavadní uživatelé a recenzenti. Ze srovnání kresby výše není tento problém výrazně patrný – při pečlivém zkoumání se mi zdá, že mezi fotkami F1.8–2.8 je zcela zanedbatelný rozdíl v zaostření různých kamínků tvárnice, ale jistý si nejsem. To asi nejlépe vypovídá o „závažnosti“ tohoto problému. Rozhodl jsem se ale, že to nenechám jen tak a prověřím to – výsledek pokusu na stativu s pravítkem (a vypnutou stabilizací a zapnutou samospouští, foceno z live-view, ve kterém bylo ručně zaostřeno) vidíte níže. Ostřeno na číslici 7 (klik pro 100%):

Z obrázku výše skutečně vidíme posun roviny ostrosti mezi clonami F1.8 a F4 směrem dozadu, od fotografa (samozřejmě včetně přirozeného nárůstu hloubky ostrosti se zvyšujícím se clonovým číslem, která rozdíl v podstatě dorovná). Focus shift je však pro většinu fotografií téměř zanedbatelný – tedy zanedbatelný na 21MPx. Pokud používáte 50MPx EOS 5DS R nebo 36MPx Nikon D810, budete na focus shift pravděpodobně narážet více kvůli většímu zvětšení fotografií při 1:1 zobrazení.

Srovnání 2: Pohled z okna + zdrojová fotografie (klik)

Na druhé klasické srovnávačce typu „pohled z okna“ uvidíme výkon objektivu při ostření na vzdálenost blízké nekonečnu:

Co vyčteme zde?

Vinětace 

Je na první pohled lepší, než při předchozím ostření zblízka, ale je to lehce zkresleno tím, že byly u fotek trochu stažena světla – takže se i světlá obloha ztmavila.

Kresba

Je v celé ploše výborná – i při výřezu téměř úplně z rohu a na otevřené cloně je ostrost dobrá.

Chromatické aberace

Barevné vady se zjevují na clonách F1.8 – 2.8 ale pouze v lehkém náznaku a v okrajových částech. Ani tam nejsou tak výrazné, aby něčemu vadily a od clony F4 je při daném rozlišení nedetekujeme.

Focus shift

Posun roviny ostrosti, který jsme mohli ve slabé míře najít na fotkách s minimální zaostřovací vzdáleností, zde neplechu nedělá – jakýkoliv případný rozdíl při focení na delší vzdálenost pokryje velkorysá hloubka ostrosti.

Reflexy

Objektiv je vybaven antireflexními vrstvami s pro Tamron tradičním označením eBAND (Extended Bandwidth & Angular-Dependency) a ještě tradičnějším BBAR (Broad-Band Anti-Reflection). Hezká jména jsou však vlastní všem výrobcům, důležité je, jak se s parazitním světlem poperou antireflexní vrstvy v reálných situacích.

V průběhu testování jsem skutečně na žádné problémy se ztrátou kontrastu či vznikem prasátek nenatrefil. Teprve mučením objektivu pomocí ostrého světla svíceným pod úhlem přímo do objektivu jsem poměrně decentní reflexy vyrobil:

Odolnost objektivu na reflexy je však v praxi velmi dobrá.

Hvězdičky

Jak vidíte z fotky vpravo výše, objektiv je vhodný pro tvorbu „hvězdiček“ (důsledek polygonálního otvoru clony). Tedy za předpokladu, že máte rádi hvězdičky s mnoha difrakčními pa­prsky. Díky devíti lamelám má hvězdička rovných osmnáct paprsků (více o vzniku hvězdiček zde).

Bokeh

Výrobce u tohoto objektivu zmiňuje důraz, který měl být při vývoji optické konstrukce kladen na kvalitu bokehu. Kvalita bokehu je samozřejmě věc individuálního vkusu – mnoho fotografů bude vychvalovat poměrně „hrubý“ bokeh třeba starých tripletů typu Primoplan a pod., jiní nedají dopustit na nerušivé, plynule rozostřené a jemné pozadí moderních konstrukcí. Právě tam Tamron 85mm F1.8 směřuje a popravdě se mu to celkem daří. Bokeh je hladký, přechod od ostrého k neostrému plynulý a i „přední bokeh“ není tak ošklivý, jak obvykle bývá. Clonový otvor (tedy po zaclonění) není dokonale kulatý, takže „kolečka“ v bokehu dostanete spíš na plnou díru. Díky 9 lamelám ale vypadají i polygonální světla v bokehu poměrně nerušivě:

Aberace v bokehu jsou jen slabé (směrem dopředu do fialova, směrem dozadu do zelena), „cibulové kroužky“ v rozostřených světlých bodech u objektivu nenastávají (což je dáno tím, že objektiv neobsahuje asférické členy, které „cibulové kroužky“ v bokehu způsobují), pouze jsou vidět dvojité okraje rozostřených světelných bodů. Bokeh objektivu jako celek rozhodně neurazí (oboje F1­.8):

Shrnutí – obrazová kvalita

Obrazová kvalita patří přesně tam, kam naznačuje cena objektivu: rozhodně k těm lepším pětaosmdesátkám – po přiclonění F4 - F11 se nebojím říci, že i ke špičce. Ale samozřejmě to není Zeiss Otus:-) Čekat jeho obrazovou kvalitu od objektivu za čtvrtinovou cenu a navíc s AF a stabilizací by bylo příliš optimistické – v rámci své cenové kategorie se však Tamron 85mm F1.8 nemá za co stydět, naopak. Největší slabinou je vinětace na nízkých clonách (F1.8 – F2.8) a lehký posun roviny zaostření mezi clonami v podobném rozsahu. Od F4 je objektiv jako břitva od rohu k rohu a prost běžných optických vad, F11 zaznamenává lehký úbytek ostrosti kvůli difrakci a skutečný pokles pak nastává při F16.

Ostření

Ostření je tiché a hlavně rychlé (jde o typ USM kruhového typu, tedy ultrasonický motorek). Při přeostřování se na objektivu nic neotáčí ani nevysouvá, ostření je tedy vnitřní (probíhá vzájemným posunem členů uvnitř objektivu vůči sobě). Hodnotit jeho přesnost mohu jen na použitém těle, kde většinou, ale ne vždy zaostřil správně - to pak bylo spíše vinou těla 5D Mark II (které v podstatě přejalo AF systém od 5D Mark I a ten zas použil vylepšený AF modul z těla EOS 20D). 

To samé platí pro live-view AF, který je na 5D Mark II bohužel opravdu pomalý.

Tato pozorování prosím nevztahujte k výkonům objektivu – uvádím je proto, že 5D Mark II je velmi rozšířené tělo a toto pozorování může být užitečné právě pro jeho provozovatele.

Stabilizace

Níže vidíte ukázku fotografie z ruky na 1/10s bez a se stabilizací (rozklikněte pro 100%). Dle pravidla obrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti by měl být udržitelný čas pro tento objektiv 1/85s (zaokrouhlíme na 1/80s, kterou 5D II umí jako nejbližší hodnotu nastavit). 1/10 je tedy rozdíl o 3EV. Udávaná efektivita je 3.5EV, takže by 1/10s měla jít při stabilním držení fotoaparátu udržet (jak funguje stabilizace?). 

Výsledek to potvrdil – obě fotky fotografovány z ruky na 1/10s. Upozorňuji, že nejde o žádný výběr nejlepší fotky - prostě jedna vyfocená bez a druhá s.

Ještě ohledně stabilizace: u tohoto ohniska se běžně nevyskytuje (pokud nemáte stabilizované tělo, jako má třeba Sony nebo Olympus, nebo nepoužíváte objektiv Lumix 42.5mm F1.7 O.I.S), ale mohu říct, že je silně návyková. Obraz v hledáčku je stabilní, příjemně se komponuje a použitelnými např. pro portréty se stávají i střední časy expozice. Pro fotografování v nízkém osvětlení, fotografujete-li statické objekty, pak můžete jít i do poměrně dlouhých, viz výsledek výše na 1/10s. O 3EV delší čas znamená o 3EV nižší ISO nebo o 3EV výš nastavitelnou clonu, což může udělat rozdíl mezi použitelnou a nepoužitelnou fotkou.

Příslušenství

K objektivu dostanete obě krytky (jak jinak) ale hlavně sluneční clonu (HF016). Krytky jsou pozoruhodně precizně zpracovány (zadní má dutinku pro gumové těsnění, aby se neslehávalo, přední je designová se středovým úchopem. Clona je plastová, ale nevypadá nijak křehce, naopak je z velmi silného plastu. Vnitřní strana je ošetřena vroubkováním proti odrazu světla. Uchycení je bajonetové, takže jde nasadit i obráceně. Pak však nedosáhnete na ostřící prstenec, který se pod ní schová (clona je dosti hluboká, což je ale dobře).

Všechny pevné objektivy nové řady SP (v době psaní recenze 35, 45, 85 a 90 mm) jsou dále kompatibilní s dokovací stanicí Tamron TAP-in, která umožňuje připojit objektiv k počítači a třeba aktualizovat firmware nebo seřídit ostření. Tu v balení nedostanete. Připlatíte si za ní kolem dvou tisíc, v době psaní recenze (květen 2016) zatím nebyla na českých e-shopech skladem.

Omezení kompatibility: zatím výše napsané platí jen pro objektivy pro Nikon a Canon, u 35 a 45mm je nejprve nutno aktualizovat firmware v servisu, který kompatibilitu s TAP-in doplní.

(Další strana: galerie a závěr)

Galerie – portrét

RAW vyvolaný v ACR dle chuti. Pro expoziční údaje najeďte myší či rozklikněte. Možný druhý rozklik do plného rozlišení.

Galerie – různé

Mayská pyramida v pralese

Závěr

Tamron 85mm F1.8 je specifický objektiv – na jednu stranu tradiční portréťák, kterých už na trhu existuje víc, na druhou stranu jediný (pro fullframe), který má stabilizaci obrazu. Opticky může konkurovat i dražším sklům a je – aspoň dle specifikací výrobce – utěsněný proti vodě a prachu. Do jaké míry ovšem garantovat nemůžeme, protože jsme to z pochopitelných důvodů nezkoušeli:-)

Z testování mám pocit velmi pozitivní. Portrétování s 85kou mě baví – nejste od modelu příliš daleko, do záběru se vejde i něco z pozadí, ale zároveň nejste tak blízko, aby docházelo ke zkreslení a díky dobré světelnosti si lze krásně hrát s hloubkou ostrosti. No a se stabilizovanou 85kou mě to bavilo ještě víc…

Co však, pokud používáte APS-C fotoaparát? I pro vás má objektiv své využití: 85 × 1.6 = 136. Objektivy s ohniskem 135mm jsou dalším tradičním portrétním ohniskem pro trochu více stlačenou perspektivu. Tento Tamron vám na APS-C reprodukuje stejný vzhled fotky, jako by vám na kinofilmu dal objektiv 135mm F2.8 (myšleno úhlem záběru a hloubkou ostrosti). Jde o běžně rozšířenou kombinaci ohniska a clony a zde k tomu dostanete navíc již zmíněnou stabilizaci. Výhodou bude, že odpadne jedna z optických vad objektivu, kterou je poměrně silná vinětace. Na APS-C senzoru se prostě ze záběru ořízne.

Zbývá tedy cena, a ta se nedá zhodnotit zcela objektivně – někomu to za to stát bude, někdo si raději výhody nového Tamronu (stabilizace, kresba, USB dock) odpustí a koupí levnější 85mm F1.8 od Canonu nebo Nikonu. Jediné, co se k ceně tedy dá říci je, že je fér. 

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších portrétních objektivech, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze portrétních objektivů.