Sony Alpha 380

Hledáček, LCD a „živý náhled“

Optický hledáček je dostatečně jasný se standardní matnicí „Spherical Acute Matte“ a 9 zaostřovacími body. Velikost je poměrně malá, což není zrovna šťastné. Má zvětšení jen 0,74× se zorným polem pokrývajícím 95% snímané scény (Alpha A200 –0,83×, Alpha A700 –0,9×). Takový hledáček vás nutí více spoléhat na AF, protože případné manuální zaostřování je velmi obtížné. Přepracované je i zobrazení zaostřovacích bodů, které jsou jednotně zobrazeny jako body. Osobně se mi více líbilo předchozí řešení, kdy byl zaostřovací bod zobrazen jako čárka natočená dle toho, kde byla umístěna. Takto jsem často chtěl zaměřit středovým bodem, ale spletl sem se a zaměřoval jiným. Svoji chybu jsem poznal až v okamžiku zaměření a rozsvícení středového bodu.

V hledáčku se pod obrazem zobrazují údaje o režimu blesku a jeho nastavení i korekcích, údaje o typu AF a jeho aretaci, údaje o expozici a případné korekci na stupnici EV, počet zbývajících snímků pokud je jich méně než 9 a grafický symbol, který vás blikáním upozorní na dlouhé časy, při kterých by mohlo dojít k roztřesení snímku, a doporučuje vám tak použít blesk, stativ nebo stabilizátor. Dále je tu také stupnice stabilizátoru. Dioptrická korekce na pravé straně hledáčku umožňuje změnu v rozsahu –3 až +1 dioptrie. Z vnější části je hledáček chráněn odnímatelnou gumovou očnicí, která chrání i snímače pod hledáčkem. Tyto snímače vypínají LCD displej v okamžiku kdy přiložíte fotoaparát k oku, takže vás neoslňuje.

LCD zůstalo stejné velikosti s úhlopříčkou 2,7 palce a rozlišením 230.000 pixelů, má ale nový tvar. Působí robustněji něž u A350. Má poměrně masivní okraj, bohužel opět z lesklého materiálu, navíc docela náchylného na otěr. Za dobu testu se na něm objevily miniaturní stopy po otírání ve fotobatohu. Displej je možné vyklápět v horizontálním směru a to o 55° dolů nebo 135°nahoru a má automatickou úpravu jasu, která opravdu pomáhá při slunečném počasí. LCD je částečně zapuštěno do zadní stěny a „nevyčuhuje“ tolik do prostoru. Dobu podsvícení displeje je možné ovlivnit v uživatelském nastavení a šetřit tak energii akumulátoru. Fotoaparát automaticky reaguje na natočení a informace o nastavení při záznamu se tak překlopí o 90° doleva či doprava. Platí to ale pro zobrazení v režimu záznam, ne pro MENU. Snímky lze prohlížet samotné, s informacemi, nebo i s RGB histogramem. Spolu s RGB histogramem se pak také zobrazují informace o rozložení jasů. Při prohlížení naexponovaných snímků si stiskem tlačítka Display na zadní straně fotoaparátu můžete vybrat z několika režimů zobrazení. Na výběr je pruh s pěti naposledy pořízenými snímky nad právě zobrazeným záběrem – to je ideální možnost, jak kontrolovat nástřely nebo záběry pořízené sekvenční expozicí. Novinkou, byť poněkud zvláštní, je možnost volby zobrazení informací v různých grafických provedeních, která by měla pomoci začínajícím fotografům pochopit jednotlivé funkce a význam clony a času.

Další možnost je zvolit si různá barevná provedení. Pokud se vám tedy nelíbí základní s černým pozadím, máte na výběr ještě z bílého, hnědého, případně pro dámy i růžového. Každému dle jeho gusta.

Další novinkou v zobrazení a pomůckou pro začínající fotografy je, že při výběru určité funkce se vám na krátkou dobu zobrazí její stručný popis. Ten zmizí sám nebo po zmáčknutí jakéhokoliv tlačítka – nezdržuje tedy při focení. Zobrazuje se i při zapnutém živém náhledu.

Ještě bych chtěl zmínit funkci telekonvertoru, v některých článcích špatně uváděnou jako digitální zoom. Funkce telekonvertoru nabízí „zvětšení“ ohniska 1,4× a 2× (jako při použití opravdového konvertoru). Nejedná se však o žádné softwarové přepočítávání a navyšování rozlišení. Znamená to, že fotoaparát udělá výřez ze základního snímku v plném rozlišení. Při nastavení 1,4× tak dostanete například u objektivu 200mm snímek jakoby fotografovaný ohniskem 280mm (200×1,4), jen s tím rozdílem, že velikost snímku už není 4592×3056 pixelů, ale 3264×2176 pixelů. Při nastavení 2× budete mít snímek „focený 400mm teleobjektivem“ (200×2) ale v rozlišení 2416×1600 pixelů. Otázkou je použitelnost této funkce. Využijí ji asi hlavně lidé, kteří si nechávají dělat fotografie přímo z karty. Stejného efektu totiž docílíte v jakémkoliv grafickém editoru, který umí ořezávat fotky.

Menu je řešeno stejně jako u všech předchozích DSLR. Je přehledné, rozdělené na 4 základní skupiny, vyjádřené graficky jako karty: Záznam, prohlížení, uživatelská nastavení a nastavení přístroje. Každá má svou typickou značku. Přepínání mezi „kartami“ je velmi rychlé a přehledné a vše probíhá stále na jedné stránce.