OLYMPUS E-410

Zpětné přehrání snímků

Zpětné přehrání snímků spustíme tlačítkem přehrávání. Náběh prvního snímku je rychlý, stejně jako jeho zvětšení při prohlížení (až 14×). Obrázky na displeji jsou jasné a lze na nich dobře posoudit barvu a ostrost. Pro kontrolu expozice je možné zapnout funkci histogramu. Mezi jednotlivými snímky se pohybujeme šipkami a prodlevy nejsou delší, než 0,2 sec. Po připojení příslušného kabelu do sdruženého konektoru v E-410 lze přehrát na TV, nebo přímo tisknout na tiskárně. Pro přehrání snímků do PC je E-410 vybavená konečně již rychlým portem USB 2.2. Snímky lze v PC zpracovat dodaným softwarem OLYMPUS Master 2, „mluvícím“ česky. Tento software umožňuje i poměrně přehlednou archivaci snímků. Pro náročnější úpravy je však lépe používat profesionální softwary typu Photoshop nebo Zoner.

Menu – zde můžeme obrázky otáčet. Dále můžeme s vybranými snímky tvořit Slideshow,, uzamknout snímky proti přemazání, formátovat paměťovou kartu, tisknout přímo na tiskárně (PictBridge kompatabilní) atd..

Playback :

• Slideshow – Zahájení automatické slideshow
• Auto Rotate – Vypnuto, Otočení obrazu
• DPOF – Příprava pro tisk
• Kopírování všech obrazů – Z CF karty na xD kartu nebo obráceně.

Ovládání funkcí fotoaparátu (SETUP)

Ovládání režimů snímání a zpětného přehrání již dostatečně popsáno v předchozích odstavcích. Nastavení ostatních funkcí je vidět v animaci. Volba jazyků již v základu obsahuje češtinu.

Výkony (provozní časy)

Údaje jsou zaokrouhlené vypočtené průměry z 10-ti měření. Po zapnutí udělá E-330 první snímek do 3 sec. Bez předchozího zaostření je snímek hotový za 0,4 sec. S nastavenými hodnotami (s namáčknutou spouští) není zpoždění v mých podmínkách měřitelné. Při sérii snímků je prodleva mezi snímky 0,3 sec. S použitím blesku lze snímat rychlostí 3 obr./sec. V nejvyšším kombinovaném režimu rozlišení RAW pak po max. 8 obr. Následuje kratší prodleva na uložení snímků. V rozlišení HQ lze rychlostí 3obr/sec snímat až do zaplnění karty. Prohlížení snímků má při nejvyšším rozlišení snímků prodlevu max. 0,2sec.Výdrž baterie byla o něco slabší, ve srovnání s E-400, minimálně však 350 snímků (stahoval jsem přes USB 2.2 v E-410).

Kvalita obrazu

Kvalita obrazu je závislá i u E410 především na kvalitě optiky. Oba setové objektivy kreslí výborně. Ve spojení s 10 Mpx čipem a šumovým filtrem tvoří E-410 velmi silný nástroj. Použití dražší, profesionální, optiky obrazu jen prospěje, fotograf zde není do takové míry limitován kvalitou čipu. Může dát přednost vestavěným scénickým režimům, programu, automatice, nebo si s E-410 může „pohrát“ a nastavení provádět podle svých přání. Snímky mají velmi dobrou dynamiku, dobré barevné podání, ostrost i kontrast. Aberace je zanedbatelná. Málokdy jsem na nich objevil rušivé „přepaly“, mám dojem (stejně, jako u E-400), že automatika mírně podexponovává, objeví-li se v záběru silný jas. Také černobílé snímky jsou velice přirozené, převod do černobílé stupnice zvládne E-410 stejně skvěle, jako je zvládala E-400. Velmi nepříjemným jevem, který provází digitální fotoaparáty od samého počátku, je šum. Ten se podařilo u E-410 radikálně snížit (hlavně šumovým filtrem), takže jej při citlivosti ISO 800 jen tušíme, při ISO 1600 je viditelný, ale příliš neruší. Šum také kolísá s tonalitou snímku. Na světlých plochách se objevuje pouze občas, na tmavých je viditelný zřetelněji, zvláště v protisvětle. V souvislosti se šumem mne nadchla kvalita šumového filtru. Zatímco při vypnutém filtru je šum prakticky totožný se šumem u E-400, pak při nastavení na nízkou a standardní redukci šumu tento mizí a celé zpracování přitom nijak podstatně snímek nezměkčuje, detaily jsou stále dobře viditelné a ostré. Teprve při silné redukci šumu se od ISO 800 objevuje ztráta detailů. Naopak, chceme-li tu nejvyšší ostrost a maximum detailů, filtr vypneme a dostaneme z čipu maximum. Snímky velmi získaly při použití zcela jinak tvořeného formátu RAW, který lze upravovat pouze v novém editačním softwaru Olympus Master 2.0, dodávaném v balení s tělem E-410 (starší Olympus Mastery nedokáží s RAWem E-410 pracovat). Nový RAW zabírá přibližně o 10% méně místa na paměťové kartě.

Velmi dobře pracoval autofokus, zvláště při ostření v nižších hladinách osvětlení. Nezaváhal ani při silném protisvětle. Automatika WB poměrně dobře vyrovnávala různá osvětlení. Ve smíšeném světle automatika WB občas „ulítla“, viz foto. K manuálnímu ostření jsem se již vyjádřil, stále nelze zaostřit tak jednoduše, jak to bývalo zvykem např. u analogových Olympusů OM, ale už to není takový problém. Obraz z E-410 má trochu jiný nádech , než obraz z E-400, zvláště při složitých světelných podmínkách. Je to dáno jinou konstrukcí čipu a patrně novým zpracováním obrazu.

Celkově je obraz z E-410 brilantní, ostrý s přirozenými barvami a velkým rozsahem polotónů. Nebyl problém s přemírou odrazů, ani se závojem. Výrazně se mně líbilo podání černobílých snímků.

Příslušenství

K nasazení na E-410 lze samozřejmě použít příslušenství z celého E-systému. Olympus dodává k E-400 podvodní pouzdro odolné hloubce do 40-ti m, které bude patrně pracovat i s E-410 a díky jejímu „Živému náhledu“ bude fotografování po vodou lahůdkou. S E-410 jsem měl možnost vyzkoušet telekonvertor EC-14, 1,4× prodlužující ohnisko a profesionální objektiv ZUIKO 14–54mm F: 2,8–3,5. Konvertor EC-14 mne překvapil zachováním kresby objektivu i při plné světelnosti. Rozdíl nebyl okem měřitelný. Tento objektiv byl již mnohokrát v různých testech kladně hodnocen a jeho kresba nezklamala. Vynikající je přenos kontrastu, podání detailů, kresba ve stínech i ostré barevné přechody. Mechanické provedení s voděodolnou úpravou jen zvyšuje užitnou hodnotu tohoto objektivu. Při srovnání s ním potěšil i setový zoom ZUIKO 1442. Tělo má sice plastové, bez vodotěsné úpravy, ale v obrazových kvalitách si s ZUIKEM 1454 nezadá. Při 14mm má větší soudkovité zkreslení, jeho světelnost je nižší, ovšem v mezích své konstrukce produkuje obrazy plně srovnatelné s jeho profesionálním předchůdcem.