Sony Alfa100

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Již na první pohled je zřejmé, že A100 koncepčně vychází z předchozích osvědčených modelů vyráběných ještě pod označením společností KonicaMinolta a Minolta. Tělo je provedeno v tradiční černé barvě. Je sice celoplastové, ale přesto působí poměrně robustním dojmem podobně jako třeba plastové aparáty Nikon. Již na dotek působí odolněji než třeba Canon EOS 350D. Použité plasty jsou kvalitní, pevné, dostatečně silné a přesně na sebe pasující. Kovové jsou oba otočné voliče na horní straně a také stativový závit a bajonet objektivu.
Jak je již dnes dobrým zvykem, tělo výborně padne do ruky a bez problémů vyhoví i uživatelům s větší rukou. Také ergonomie je vyvážená a ovládací prvky jsou dobře dosažitelné, popsané i ovladatelné. Drobnou výhradu bych měl snad jen vůči internímu blesku a otočnému voliči. Interní blesk není ovládán tlačítkem, ale je nutné jej vytáhnou ryze mechanicky rukou. Otočný volič u spouště je zase natočen poměrně nešťastně kolmo vzhůru, čímž není v příliš ideální pozici vůči ukazováčku pravé ruky, kterým je ovládán. Další dva již zmíněné kovové voliče jsou na druhou stranu přímo vzorné – jsou velké, pevné a kvalitně provedené. Jeden slouží k přepínání expozičních režimů a druhý pro přímý vstup do nastavení systému měření expozice, režimů blesku, režimů ostření, citlivosti ISO, vyvážení bílé, optimalizace dynamického rozsahu a nastavení obrazových parametrů jas, kontrast a ostrost. Toto řešení je trošku netradiční, zato poměrně praktické a hlavně rychlé. Dotaženým detailem je potvrzovací tlačítko uprostřed tohoto voliče, které zabraňuje nechtěné změně nastavení třeba při pohybu aparátu v brašně, což je třeba problémem levnějších Nikonů D50 a D70s.

Podobně netradičním řešením je absence LCD displeje, který obvykle bývá u zrcadlovek na horní straně aparátu a jeho zastoupení LCD monitorem na zadní stěně. I s tímto řešením jsme se již v minulosti setkali u několika předchozích modelů a poprvé po něm sáhnul i konkurenční Canon u své novinky EOS 400D. Toto řešení má řadu zastánců ale i odpůrců, já se nebudu klonit ani na jednu ze stran a nestranně pouze vyjmenuji argumenty obou táborů. Zastánci tvrdí, že hodnoty jsou lépe, zřetelněji a přehledněji zobrazené, navíc se grafické řešení otáčí s otáčením aparátu na výšku a nezanedbatelná je i velikost znaků, která je velkou předností především pro uživatele s horším zrakem. V noci také odpadá nutnost aktivace podsvícení. Odpůrci naopak namítají především vyšší spotřebu energie a nutnost při změně hodnot natočit aparát do polohy jako při prohlížení snímků. Další málo obvyklou „vychytávkou“ je deaktivace LCD monitoru (pro úsporu energie) pouhým přiložením oka k hledáčku. Tímto způsobem lze volitelně aktivovat i systém automatického ostření.
Zbývající ovládací prvky jsou již rozmístěny i provedeny obvyklým způsobem. Důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek a nechybí ani kontrola hloubky ostrosti, dioptrická korekce hledáčku a samozřejmě vypínač integrovaného stabilizátoru. Hlavní vypínač je umístěn poměrně intuitivně vlevo od hledáčku pod palcem levé ruky, což je pohodlnější než třeba u konkurenčních Canonů. Ty však mají naopak lépe vyřešen pohyb v menu otočným kolečkem s potvrzením uprostřed, zatímco Sony zůstal u konzervativního křížového voliče. Ten je dobře proveden a je také bezproblémově ovladatelný. Napravo od něj najdeme slot pro paměťové karty typu CompactFlash, ty jsou u digitálních zrcadlovek asi nejobvyklejší. Dvířka jsou dobře aretována a nemají ani nejmenší tendenci k samovolnému otevírání.

Objektivy

Jako obvykle neopomenu zdůraznit, že nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a právě objektivům věnuji tuto druhou kapitolu. V případě objektivů použitelných na Sony A100 lze používat všechny AF objektivy, které byly vyrobené pod značkami Minolta, KonicaMinolta a Sony. Celkový přehled je až překvapivě dlouhý a krom více méně běžných objektivů, v něm nechybí ani specializovaná skla od rybího oka, přes makroobjektivy, telekonvertory až po zrcadlové objektivy. Nechybí ani profesionální teleobjektivy s ultrazvukovým motorem ostření SSM (viz ukázkové snímky č.6 a 7). Celkový přehled všech kompatibilních objektivů si můžete prostudovat na stránkách výrobce. Část objektivů je totožná s dřívějšími modely, které se vyráběly ještě pod původním označením Minolta, část pochází z doby KonicaMinolta a je tu i několik úplně nových objektivů, které už do vínku dostaly označení Sony. Některé nové objektivy jsou zvlášť zajímavé, protože u nich byla zúročena delší předchozí spolupráce Sony se špičkovým výrobcem optiky Carl Zeiss. Za všechny bych jmenoval alespoň téměř legendární portrétní objektiv Carl Zeiss Planar 85mm f/1,4 a také nový a skutečně velmi zajímavý základní objektiv určený speciálně pro digitální zrcadlovky s formátem čipu APS-C, který nese označení Carl Zeiss Vario-Sonnar 16–80mm f/3,5–4,5. Jeho ekvivalentní rozsah na aparátu A100 je 24–120mm. Oba si můžete prohlédnout na ukázkových snímcích č.6 a 7. V době psaní tohoto článku (08/2006) je sice několik zahraničních obchodů již má v ceníku, reálně však na trhu zatím nejsou (týká se to i řady dalších typů) a bohužel nejsou ani k dispozici u výrobce (respektive dovozce) k zapůjčení pro potřebu tohoto testu. V budoucnu se jim však určitě budeme ještě věnovat a to možná i v samostatném článku.

Nyní se však vraťme na pevnou zem a podívejme se na běžné objektivy, se kterými bude Sony A100 dodávána v obvyklých cenově zvýhodněných setech. První ze dvou setů je možné pořídit se základním objektivem Sony DT 18–70mm f /3,5–5,6 a druhý může být rozšířen o teleobjektiv Sony 75–300mm f/4,5–5,6. Oba objektivy si můžete prohlédnout na ukázkových snímcích č.10 a 11. Základní objektiv 18–70 je určen výhradně pro použití na digitálních zrcadlovkách s formátem čipu APS-C, jehož ekvivalentní rozsah ohniska je 27–105mm a jde o klasickou ukázku typického takzvaného “setového“ objektivu. Konstrukce je celoplastová a to bohužel včetně bajonetu (což je však v této kategorii běžné). Objektiv nemá clonový kroužek a ani orientační stupnici zaostřených vzdáleností. Má však velmi dobře vyznačen kontrolní bod pro upínání k tělu. V ceně je také bajonetová sluneční clona a krytka umožňující nasazení i sejmutí i v případě, že je sluneční clona nasazena. Clona je klasická kruhová, protože přední element objektivu se při ostření otáčí. Přes uvedené výhrady lze objektiv v této kategorii pořád ještě řadit k těm lepším. Především vzhledem k příjemnému provedení, hladkému chodu zoomovacího prstence a také k širšímu rozsahu ohniska 18–70mm proti jinak běžnému menšímu rozsahu 18–55mm, který používá například Canon a Nikon.

V podstatě vše, co již bylo řečeno o základním objektivu, platí i o teleobjektivu z rozšířeného setu. Výjimkou je však posledně zmíněný rozsah ohniska, protože 75–300mm je standardní hodnota, kterou používají v podstatě všechny značky v této kategorii. Změnou je dále fakt, že tento objektiv lze použít i na starší kinofilmové přístroje, protože není omezen formátem čipu APS-C. Posledním a velmi příjemným odlišným detailem je kovový bajonet, což lze v této třídě považovat za mírný nadstandard.
Po optické stránce jsou oba objektivy také standardem ve své třídě, plně srovnatelným s kterýmkoli jiným objektivem konkurenčních výrobců. Tento standard se naštěstí od dob prvních setových objektivů podstatně zlepšil a vzhledem k velmi výhodné ceně ve zvýhodněných setech je mohu především začínajícím, ale i pokročilejším uživatelům s klidným svědomím doporučit. Ti náročnější, kteří budou chtít docílit skutečně maximálních výsledků, mají možnost sáhnout po již zmíněných sklech od Carl Zeiss. Základní objektiv má velmi dobrou kresbu i přenos kontrastu a nemá tendenci k chromatické aberaci. Kresbu za běžných podmínek můžete posoudit na ukázkovém snímku č.12 a 13, které byly pořízeny clonou f/8, časem 1/160 a citlivost ISO 100. Oba snímky je pro lepší posouzení možné stáhnout v plném rozlišení v nejvyšší kvalitě a rozlišení formátu JPEG. Na ukázkovém snímku č.14 byla také použita clona f/8 ale čas už byl jen 1/40 při nejvyšší citlivosti ISO 1600. Opět jej můžete stáhnout v plném rozlišení a současně na něm posoudit nejen kresbu objektivu, ale i rozsah a podání jasů a stínů, a také vliv vysoké citlivosti snímacího čipu. Na snímku č.15 je pak ke stažení fotografie pořízená setovým teleobjektivem časem 1/250 při cloně f/5,6 a citlivosti čipu ISO 400. Zde je patrné, že kresba je vzhledem ke kategorii také velmi dobrá, objektiv však má poměrně silný sklon k chromatické aberaci, která je patrná na přechodech mezi světlými a tmavými partiemi.