FotoInspirace, 2.díl - Fotografování vážek

Mnohem důležitější než samotný typ těla zrcadlovky je konkrétní model objektivu. Nejoblíbenější jsou ohniska kolem 100 mm, neboť jsou značně univerzální a kromě fotografování vážek se dají použít i jako klasické makroobjektivy (k čemuž jsou také většinou určeny). Dobré jsou také na portréty či momentky. Asi obecně vůbec nejpoužívanějším objektivem je Sigma 105 mm f/2,8 EX DG Macro. Je to léty osvědčený typ s kvalitní optikou, který je navíc cenově dostupný a vyrábí se s bajonetem pro všechny značky zrcadlovek (kromě Olympus E-system). Daní za nízkou cenu je bohužel absence ultrazvukového motoru ostření, takže objektiv patří k nejpomalejším. Uživatelé Nikonu na tom nejsou o moc lépe, Nikkor 105mm f/2,8 D Micro je sice opticky excelentní, ale je také dost drahý a pomalý, protože ani on nemá ultrazvukový motor. Jednoznačně nejlépe jsou na tom uživatelé Canonu, kteří mají k dispozici objektiv Canon EF 100 mm f/2,8 Macro USM (viz ukázkové foto č.7). Ten je opticky výborný, dostatečně rychlý, protože je osazen ultrazvukovým motorem ostření USM a dokonce i jeho cena je velmi výhodná, protože není o moc dražší než zmíněná Sigma. Mohu jej skutečně jen vřele doporučit. Pro pořádek dodám, že objektivy s ultrazvukovým motorem jsou nejen rychlejší, ale mají i tu podstatnou výhodu v tom, že s nimi lze kdykoli manuálně doostřovat a to bez nutnosti přepínání mezi manuálním a automatickým zaostřováním, což se v praxi často opravdu velmi hodí.

Já sám jsem ve své praxi dlouho používal zmíněnou Sigmu a posléze i Nikkor. Oba objektivy se mi sice osvědčily a výsledky byly výborné, ale po nějakém čase jsem zjistil, že objektivy s ohniskem okolo 100 mm jsou sice nejlepší investicí pro svou univerzálnost a přijatelnou cenu, ale v některých situacích je toto ohnisko přece jen poněkud krátké. Potřebu delšího ohniska jsem si uvědomil především v případech, kdy jsem se k fotografované vážce nemohl přiblížit dostatečně blízko. To se stává hlavně u aktivnějších a ostražitějších jedinců, nebo v případech, kdy vážka sedává na nějakém hůře dostupném místě. Proto jsem zkusil fotit objektivem s delším ohniskem a půjčil jsem si model Sigma 180mm f/3,5 EX Macro HSM. Ten má sice velmi výhodné ohnisko a je i dostatečně rychlý, ale je také poměrně dost velký a těžký, což při delším fotografování z ruky není moc příjemné. Pak se objevila novinka, objektiv Sigma 150mm f/2,8 EX DG APO Macro HSM (viz ukázkový snímek č.8). Hned jsem věděl, že to je to, co hledám a záhy jsem jej zakoupil. Ohnisko je dostatečně dlouhé, světelnost výborná a překvapivě má (vzhledem k ohnisku a světelnosti) i velmi příznivé rozměry a hmotnost. I rychlost ostření je vynikající, výrobce dokonce v reklamách uvádí, že jde o nejrychlejší makroobjektiv na trhu, čemuž bych celkem i věřil. V praxi se mi pak tento objektiv skutečně výborně osvědčil. Také jeho optika je excelentní a součástí dodávky je nejen sluneční clona, ale i odnímatelná stativová noha a polstrovaný obal. Výhodný je i fakt, že je vybaven systémem vnitřního ostření, takže se na něm nic neotáčí ani nevysouvá a objektiv tak má neustále konstantní rozměry. Snímky pořízené tímto objektivem jsou na ukázkách č.5 a 9. Na druhou stranu nic není ideální. Objektiv patří spíše k těm dražším a navíc ohnisko 150 mm není již tak univerzální, protože na momentky či portréty je už přece jen poněkud dlouhé a jako klasický teleobjektiv zase spíše krátké. Takže možnosti jeho využití jsou omezenější než u univerzálnějšího ohniska kolem 100 mm.

Celkově a obecně řečeno vážky se dají fotit většinou aparátů. U kompaktů jsou výhodnější ty s makrorežimem, stabilizátorem a spíše delším ohniskem objektivu. U zrcadlovek je to skoro jedno, protože mnohem více záleží na objektivu. Většině běžných uživatelů rozhodně doporučuji některý z makroobjektivů s ohniskem okolo 100 mm a pouze zkušeným uživatelům a těm, kteří to s vážkami myslí opravdu vážně, doporučuji již zmíněný makroobjektiv s ohniskem 150 mm. Již jen spíše jako raritu dodám, že vážky lze fotografovat i velmi dlouhými teleobjektivy, ale to již vyžaduje značné zkušenosti a také pevný stativ. Ukázkou je snímek č. 11, který pořídil můj kamarád Rostislav Stach skutečně dlouhým teleobjektivem Canon EF 400mm f/2,8 L a to dokonce i s nasazeným dvojnásobným telekonvertorem.

Pokud jde o ostatní technické vybavení, tak většinou není nutně potřeba. I když je samozřejmě na každém z nás, jak se k tématu postaví a jakou techniku použije. Hodit se může například polarizační filtr pro omezení odlesků, protože vážky jsou aktivní hlavně při slunečním světle, kdy o odlesky není nouze. Využít se dá i blesk. Jak klasický, tak i kruhový makroblesk pro dosvícení příliš ostrých stínů. Pokud narazíme na ospalejší a nepříliš plachý exemplář, tak můžeme zkusit i malou odraznou desku. Prostě fantazii se meze nekladou a experimentovat lze i v této oblasti. Já osobně téměř vždy používám jen objektiv se sluneční clonou bez jakékoli další techniky. Používám režim předvolby clony, kdy cloním většinou v rozmezí f 5,6 až 8 tak, abych měl dostatečnou hloubku ostrosti na samotnou vážku. Zároveň si hlídám i pozadí, které by mělo být rozostřené, aby vážka skutečně vynikla. Není nutné dělat pozadí úplně jednolité, mírná struktura pozadí, jako třeba na ukázce č. 3, také není na škodu. Je z ní patrné, v jakém prostředí byl snímek pořízen. Například v tomto případě to bylo na okraji hustého rákosí.