FotoInspirace, 2.díl - Fotografování vážek

Postup při “lovu“

Pokud tedy máme nalezenou vhodnou lokalitu i nachystanou potřebnou techniku, můžeme se rovnou pustit do samotného fotografování. Doporučuji použít režim předvolby clony a nastavit takovou clonu, abychom měli vážku dostatečně proostřenou, ale aby nám zároveň zůstalo pěkně rozostřené pozadí. Většinou je tato hodnota někde okolo poloviny možné škály rozsahu clony. Rozostřeného pozadí docílíme také tím, že se budeme snažit vážku zachytit na takovém stanovišti, kde má pozadí za sebou pokud možno s větším odstupem. To platí především pro kompaktní aparáty, kde se pozadí rozostřuje obtížněji než u zrcadlovek s makroobjektivy. U kompaktních aparátů bychom také měli volit clonové číslo o trochu nižší než u zrcadlovky. Nezapomeňte si také vhodně nastavit vyvážení bílé barvy a případně zapnout kontinuální snímání.

Větší vážky (vážky, šídla, klínatky ….) jsou skutečnými predátory. Rády proto sedají na místech, odkud mají dobrý přehled o okolí a také na místa, kam dostatečně silně dopadá sluneční světlo. Bývají to často osamocená stébla rákosu či tenké větvičky v blízkosti vodní hladiny. Často také sedají na kamenech, jako třeba Vážka černořitná (Orthetrum cancellatum) na ukázkovém snímku č. 9. Většinou si pak takové místo oblíbí a sedávají tam pravidelně. Pokud si tedy vážku při přibližování k tomuto stanovišti vyplašíme, tak to často vůbec nevadí. Stačí zaujmout potřebnou pozici a v úplném klidu vyčkávat. Většinou přiletí po chvíli zase nazpět a pokud se budeme chovat opravdu klidně, tak jí ani nebude příliš vadit, že jsme opravdu dost blízko. Při zaujímání pozice již současně myslete také na kompozici celého snímku. Na jeho pozadí, na směr, ze kterého dopadá světlo a také zkuste odhadnout, v jaké pozici bude vážka asi sedět. Pravděpodobně si sedne do stejné polohy jako předtím, než odletěla.

Menší druhy, jako jsou například šidélka a šídlatky, se zase naopak často rády schovávají do husté vegetace. Je proto často nutné za nimi vstoupit do rákosí či vysoké trávy nebo alespoň na jejich okraj. To nám bude dost komplikovat práci, protože rákosí se bude pohybovat s námi a bude nám tak celkem spolehlivě plašit vše okolo. Vhodnější je proto vyhledávat spíše okraje porostu a to i s ohledem na to, abychom ho svou přítomností pokud možno nepoškodili. Útěchou v této zhoršené situaci nám může být snad jen fakt, že tyto menší druhy jsou většinou o poznání méně plaché a také jsou výrazněji pomalejší. Často nás dokonce nechají přijít tak blízko, že se uplatní i makrorežimy některých kompaktních aparátů, které umí zaostřit již na vzdálenost několika centimetrů. Můžeme tak fotografovat nejen celou vážku, ale třeba jen její část, detail nebo obdobu portrétu. Do kompozice takových snímků můžeme zapojit i fantazii, a dokonce i humor. Výsledky jsou pak často zajímavější než obvyklé snímky, které by se hodily do atlasu či vědecké publikace. Můžeme využívat i stíny od slunce, překrývání s listy či stébly rákosu nebo také zkusit zachytit více jedinců v jediném záběru. To jsou však většinou opravdu těžké snímky a podaří se jen zřídka. Vůbec nejnáročnější je zachytit některou z vážek přímo v letu. Takové snímky jsou skutečnou lahůdkou, jsou náročné na zkušenost, trpělivost a použitou techniku.

Snímky můžeme také ozvláštnit tím, že se pokusíme zachytit vážky v nějaké neobvyklé pozici nebo při méně častých činnostech. Jako ukázka je ideální snímek č. 11, kde naše největší vážka Šídlo královské (Anax imperator) klade vajíčka do vody. Zajímavé jsou také spojení svou exemplářů vážek při páření, jako třeba na ukázkovém snímku č. 14, kde je zachycen pár Šidélek větších (Ischnura elegans). Za pozornost stojí i okamžiky, kdy zachytíme vážku při požírání své kořisti. Pokud se chcete nechat inspirovat dalšími fotografiemi vážek, tak se můžete podívat do naší FotoGalerie, třeba do mého alba Vážky. Určitě se podívejte také na fotografie skutečných mistrů, jakými jsou například Jiří Cvrk, Martin Pospíšil, Juraj Macko, Vladimír Joska nebo Martin Pešta a další.

Určování druhů, literatura a odkazy

Určování jednotlivých druhů vážek je poměrně obtížná záležitost. Jsou druhy, kde je to celkem jednoznačná záležitost, ale některé jsou si velmi podobné a rozlišit je není vůbec snadné. Podívejte se třeba na ukázkové snímky č. 1 a 10. Exempláře na obou snímcích jsou si evidentně velmi podobné. A to ještě není vše, existují další minimálně dva druhy, se kterými se dají snadno zaměnit. Naproti tomu často samička a sameček téhož druhu jsou zbarveni úplně jinak, viz třeba ukázky č. 1 a 3. A zbarvení se také liší podle stáří a může se lišit i podle konkrétní lokality. Proto pokud vás vážky jen trošku zaujaly, tak vřele doporučuji publikaci :
RNDr. Lubomír Hanel, CSc., RNDr. Jiří Zelený, CSc.: VÁŽKY – VÝZKUM A OCHRANA.

Za dnes již téměř neuvěřitelných 63,– Kč (šedesát tři) včetně DPH získáte pěknou knihu s podrobným popisem života vážek, včetně určování druhů a řady barevných fotografií. Dozvíte se zde snad všechny potřebné informace. Je tu velmi podrobně popsán celý vývojový cyklus a také výskyt jednotlivých druhů podle lokalit, ročních období a také podle jejich rozšířenosti. Opravdu vřele doporučuji.

Zajímavé informace a fotografie najdete také na internetových stránkách :
Odonata.cz – web zaměřený spíše na estetickou stránku fotografií, velmi pěkná stránka
Digitální zobrazování živých vážek – stránka, kde v rubrice skeny najdete popsané jednotlivé druhy.