Formáty digitálních souborů

V případě RAWu bychom neměli hovořit o grafickém formátu, ve skutečnosti jde o obecné pojmenování „syrových“ dat získaných snímačem digitálního fotoaparátu a převedených digitálně/ana­logovým převodníkem. Jde o řadu formátů, jedinečných pro výrobce (i pro různé modely od stejného výrobce) – neexistuje tudíž žádný standard – a tak máme formát:

• NEF (Nikon Electronic Format),
• CRWa CR2 (Canon RaW),
• MRW(Minolta RaW),
• ORF(Olympus Raw Format),
• X3F(Sigma se snímačem Foveon X3),
• RAF(RAw Fujifilm),
• PEF(Pentax raw Format),
• ERF(Epson Raw Format),
• DCR(Kodak Digital CameRa),
• SRF(Sony Raw Format) a
• RAW (Panasonic, Leica).

RAW
Fotografovaní a ukládání snímků do RAWu s sebou nese řadu výhod, ale má i své úskalí. Takto uložená data nezpracuje žádný minilab, nevytiskne žádná tiskárna a při vystavení na web nezobrazí žádný prohlížeč – bez následného zpracování se neobejdeme. Výhodou je, že fotograf má data „nezasažená“ doostřováním, nasycováním barev, atd. – veškeré úpravy provádí sám a může využít vyššího výpočetního výkonu počítače (= možnost použít kvalitnější algoritmy na zpracování dat) a kvalitnějšího náhledu ve srovnání s fotoaparátem. Nevýhodou, že musí mít odpovídající znalosti a čas (samotný úkon konverze jednoho snímku trvá od jednotek do desítek vteřin, nastavování a ladění také trvá) ke zpracování.
Díky tomu, že se aparát nemusí zabývat zpracováním dat (už neplatí pro všechny RAWy, existují verze s vnitřní bezeztrátovou kompresí) probíhá zápis do paměti rychleji. Oproti TIFu zabírá na RAW kartě 1/3 (přibližně tolik megabyte, kolik má aparát megapixelů), snímky uložené do JPG však zabírájí ještě méně. Barevná hloubka je v případě RAWu závislá na použitém snímači a bývá skutečných 8, 10, 12 nebo 16 bitů na barevný kanál, které jsou při zpracování převedeny do standardních 8 nebo 16 bitů. Barevný prostor (RGB, CMYK, grayscale) volíme až při zpracování/ukládání do skutečných obrazových formátů, stejně jako volbu vloženého ICC profilu (který s sebou formát „nenese“, i když barevný rozsah snímačů odpovídá sRGB). Program na zpracování RAW dat dostává většinou fotograf při koupi digitálního fotoaparátu. Bývá zaměřený na konkrétní variantu RAWu v závislosti na modelu fotoaparátu. Existuje i jiné řešení – využít některý z univerzálních programů:
RAW PhotoDesk, trial
RAW View, freeware
SharpRAW, trial.
Pokud chceme RAW data zpracovávat přímo v Photoshopu, od nejnovější verze (Adobe Photoshop CS) tuto možnost máme v podobě bezplatného pluginu Adobe Camera RAW 2.4, freeware
Je to formát vhodný pro fotografy, kteří dbají na kvalitu svých snímků (předpokládám, že to jsou všichni čtenáři těchto stránek) a kteří mají dostatečné znalosti a čas pro následné zpracování dat na počítači.

DNG (Digital NeGative)
Uvedením specifikace DNG a převodníku se firma Adobe pokusila fotografům nabídnout formát, který by odstranil jednu z nevýhod formátu RAW a tou je jejich různost. Pomocí převodníku, který je součástí pluginu Adobe Camera RAW, převedeme svá RAW data do univerzálního DNG formátu se zachování všech výhod. Pokud dojde k rozšíření tohoto formátu, nebudou vývojáři aplikací muset do svých produktů zabudovávat podporu jednotlivých RAW, ale bude stačit podpora DNG.

JPG (JPEG (Joint Photographic Expert Group) File Interchange Format)
Formát JPG (správněji by bylo JFIF – JPEG je název použité ztrátové komprese) je asi nejrozšířenějším formátem pro ukládání digitálních fotografií – snímky do něho ukládají digitální fotoaparáty, podporuje ho většina aplikací pro práci s rastrovými daty v různých operačních systémech a jeho zobrazování má zabudováno většina (všechny?) internetových prohlížečů. Digitální fotoaparáty do JPG přidávají metadata popisující nastavení fotoaprátu, tzv. (Exchangeable Image File Format) EXIF, kterého např. využívají minilaby k barevným a jasovým korekcím. Do formátu JPG můžeme uložit snímky v barevném prostoru grayscale, RGB a CMYK, vždy v barevné hloubce 8 bitů. Využívá při ukládání ztrátové komprese, která je založena na nižší schopnosti lidského oka rozlišovat drobné změny v barevné složce obrazu (na rozdíly ve změně jasu je oko celkem citlivé) snížením rozdílů v blízkých barvách.
V praxi se ukazuje, že snížení kvality obrazu na 75% je pro většinu uživatelů nepozorovatelné, přitom kompresní poměr může být v takovém případě 20:1 až 25:1. V případě, že dostaneme snímek s viditelnými artefakty, lze např. v programu Paint Shop Pro využít funkci na jejich redukci. Protože se ztrátová komprese uplatňuje při každém uložení (pokud máme snímky v JPG a musíme do nich zasahovat, přeuložíme je např. do TIFu a zpět je převedeme do JPG až po dokončení úprav), není JPG vhodný pro ukládání rozpracovaných souborů, naopak je díky své účinné kompresi ideální pro archivaci hotových snímků a pro publikování na webu.

TIFF (Tagged Image File Format)
TIF (specifikace v angličtině) je asi nejvšestrannější a nejrozmanitější formát, který má spolu s JPG a BMP největší podporu v aplikacích. Formát je to vhodný pro ukládání naskenovaných filmů, k převodům z RAWu, pro ukládání rozpracovaných souborů (od předposlední verze Photoshopu v tomto nahradil PSD, protože začalo být možné ukládat do TIFu snímky i s vrstvami), pro předávání k tisku na plotru, ke zhotovení digitálních zvětšenin v minilabech, pro předání snímků do časopisů, … Má spolu s formátem PSD nejširší možnosti:
obrázky můžeme ukládat bez komprese (při ukládání rychlejší, ale uložené soubory bývají větší než při použití komprese), nebo použít bezeztrátovou kompresi RLE, LZW, PackBits, CCITT (kompresi CCITT, která se používá jen u černobílých obrázků, a PackBits neumí Photoshop ukládat, ale umí takto uložené soubory načíst), ZIP a ztrátovou JPG;
obrázky můžeme mít uložené v barevné hloubce 1 (jen černá a bílá, typickým příkladem jsou tzv. pérovky), 8, 16 bitů na barevný kanál, v RGB, ve CMYKu, ve stupních šedi, v indexové barvě;
můžeme ukládat obrázky s vrstvami, s alfa kanály i s kanálem přímé barvy;
můžeme mít vložený ICC profil.
Výhoda formátu TIF — variabilita při ukládání, se může proměnit v nevýhodu. To co dokáže uložit jeden program, nemusí umět načíst druhý.
Pokud neseme snímky uložené v TIFu do minilabu, měli bychom ho oprostit od vrstev a kanálů, zvolit barevný model RGB (i u černobílých snímků – převedeme je do RGB) s 8bitovou barevnou hloubkou a uložit bez komprese. Vyhneme se tím riziku, že minilab data nepřečte.
TIF je formát, který je možné používat pro ukládání jak rozpracovaných obrázků, tak i pro archivaci. Nehodí se k publikování na webu, neboť prohlížeče nepodporují jeho zobrazování.