Poslední Árijci, Ladak, Indie
Aryanů je jen asi 500. Mají svůj velmi odlišný jazyk, nemají vlastní písmo a jsou to patrně potomci vojáků Alexandra Makedonského. Na rozdíl od všech ostatních národů v okolí mají světlou kůži. Do špatně přístupné oblasti se naše letošní expedice Fotoinstitutu dostala letos již potřetí.
Když se terénním automobilem probíjíte podél řeky Indus k hranici s Pákistánem, říkáte si, jak zde někdo může žít. Hlavně v zimě tu panují dvaceti-stupňové mrazy. Jenže zázraky se dějí. U řeky sice vane studený vítr, ale v závětří rostou i několik set let staré meruňkové stromy.
Řeka Indus pod Garkonem, Ladak, Indie
Klášter v Garkonu, Ladak
Snímek byl fotografován v infračervené oblasti pomocí modifikovaného fotoaparátu Olympus Pen s objektivem ekv. 35mm. Zelené topoly pak krásně září.
Staré meruňkové stromy v Garkonu, Ladak, Indie
Snímek byl fotografován v infračervené oblasti pomocí modifikovaného fotoaparátu Olympus Pen s objektivem ekv. 35mm. Zelené listí meruněk je pak krásně bílé.
Terasy s volně položených kamenů jsou staré stovky let
Terasy jsou budovány generacemi lidí. Jsou naprosto dokonale skládané. Žádný beton či malta.
Okolní vesníce jsou obývané muslimským obyvatelstvem. Baltiové žijí I v sousedním Pákistánu. Jenže čtyři vesnice jsou zcela odlišné. Dha a Hanu jsme poznali I v minulosti. Letos jsem se rozhodl o trochu odlehlejší Garkone, kde je i malá škola pro ty nejmenší Aryany, jak jim zde říkají. Nalákalo nás setkání s panem Tsewang Gailtsen Golpou, který v Garkone založil male museum a pension s ubytováním. Pan Tsewang je učitel a snaží se zachovat něco z kultury svého národa. Tohle bude určitě první článek o jeho národě v češtině..
Vajrapani, ochránce vesnice Garkon
Socha stojí na skále nad řekou Indus. Cesta k němu je trochu krkolomná – bez zábradlí. U sochy je to ale pohoda.
Buddhistická svatyně v Garkonu
Protože Aryanové nemají písmo, slova a všechny příběhy se předávají ústně. Zatím prý nesehnal žádného lingvistu, který by byl schopen udělat nějaký záznam jazyka Aryanů. Jejich jazyk je velmi odlišný od ostatních jazyků v okolních zemích a oblastech. Podle ústního podání prý Aryanové přišli z Říma. Podle záznamů vojsko Alexandra Makedonského došlo až do okolí Gilgitu v sousedním Pákistánu a někomu se pak už nechtělo zpět. Faktem je, že rysy Aryanů jsou dost odlišné od muslimských i tibetských národů v Indii, sousední Číně i Pákistánu.
Muž z Garkonu
Tento Aryan sloužil v indické armádě a nyní si užívá zaslouženého důchodu, což je v Indii vzácná výsada státních zaměstnanců.
Aryanská babička, Garkon
Babička seděla u cesty v meruňkové sadu. Na čepici měla vyšité květiny, což je pro Aryany typické.
Aryanská babička, Garkon II
Portréty v Garkonu jsem fotografoval objektivem Canon RF 85mm f/1,2 L DF. Tenhle těžký objektiv jsem si půjčil na fotografování portrétů. není pohotový a se svými modely musíte komunikovat. Rozdíl proti reportážním velmi pohotovým zoomům je však znát hlavně tam, kde není úplně jednoduché pozadí.
Jazykem Aryanů dnes mluví jen několik set obyvatel čtyř vesnic a dvou skalních výsep. Ve škole, kterou jsem navštívil, mají povinnou angličtinu. Dále si pak mohou vybrat z Hindi (hindština), kterou se mluví v severní a střední Indii. Pro budoucí mnichy může být atraktivní Bodhi (Ladačtina). Je to jazyk ze skupiny tibetských jazyků, kterým se mluví v Malém Tibetu – Ladaku. Třetí možností, která tato maličká škola nabízela byla Urdu (urdština). Urdu je indo-arijský jazyk, kterým mluví asi 100 milionů lidí v Indii a v Pákistánu, když v obou zemích patří mezi oficiální jazyky. Když jsem viděl všechny ty obtížené znaky, zejména Bodhi, říkal jsem “zlatá latinka”.
Vesnické školy v odlehlých částech Indie neznají GDPR a podobné hlouposti, které vymýšlejí úředníci v tzv. civilizovaných zemích. Ještě chvíli to možná bude ještě trvat, než to dorazí až sem. Zatím stačí domluva s učitelem a potěší třeba malý příspěvek na školní pomůcky. Aryanské děti se svůj jazyk ve škole neučí. Proto nejspíše zcela postupně zanikne, pokud se Tsewangovi nepodaří najít někoho, kdo by vytvořil základní slovník. Škola vychovává k hrdosti, že jsou součástí Indie, pragmatické, ale demokratické velmoci, kam se vždy rád vracím.
Barevné fotografie jsem fotografoval s Canon EOS R5, Díky za zapůjčení objektivů Canon RF 20mm f/1,4L a Canon RF 85mm f/1,2L DF společností Canon.cz. Počítáme, že s expedicí Fotoinstitutu navštívíme rozličnou oblast Malého Tibetu zase příští rok.















Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.