Test stativu Leofoto Poseidon 324C

Středně těžký cestovní stativ Leofoto Poseidon 324C jsem testoval na Baltu, v indickém Himálaji a na Šumavě. Za odolnost v mořské vodě a zatěsnění kloubů se vyplatí připlatit proti standardnímu Leofoto Ranger 324C. Stativ jsem vyzkoušel s objektivy Canon 100-400mm f/4,5-5,6 IS a Sony 200-600mm f/5,6-6,3 OSS a kulovou hlavou Leofoto LH-40. Další zkušenosti a fotky v testu.

Stativ vydrží morálně déle než těla fotoaparátů a některé objektivy. Proto se vyplatí investovat do kvality. Stačí vyrazit na Šumavě fotografovat vodu dlouhými časy a každý zjistí, že riskovat ztrátu fototechniky v řádu desetitisíců díky stativu tzv. kuří nožce za 1000 Kč by bylo dost hloupé. Levné stativy obsahují neopravitelné díly z plastů apod. . Lepší stativy jsou kovové nebo kombinace kompozitních materiálů na uhlíkových vláken a hliníkových slitin. Právě kvalita použitých materiálů rozhoduje o trvanlivosti. Při výběru stativu je třeba posoudit jeho

  • Hmotnost/nosnost
  • Odolnost v terénu/mate­riálové provedení
  • Maximální a minimální výšku stativu
  • Skladnost při cestování
  • Ceny a kvalitu příslušenství – dostupné stativové hlavy, rychloupínací destičky atd..

Hmotnost

Tady platí, že těžší stativ je stabilnější. Hlavně při použití objektivů s delší ohniskovou vzdáleností zjistíte, že stačí lehký vánek a při zvětšení v živém náhledu se vše neskutečně klepe. Těžký stativ zase nebudete nosit. Z tohoto hlediska považuji hmotnost Leofoto Poseidon 324C 1,9 kg za rozumný kompromis pro cestovatelskou fotografii, kde občas chcete použít dlouhý teleobjektiv na fotografování detailů například v krajině.

 Vrchol K2 (8611m) v Karakoramu fotografovaný z Ladaku v Indii

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 100–400mm f/4,5–5,6,ohnisková vzdálenost 400mm, ISO 100, expoziční čas 0,25s, fotografováno ze stativu Leofoto Poseidon 324C, fotografováno z prudkého svahu po západu Slunce, lehký vítr, bez solidního stativu by nebyla šance udělat ostrou fotku

Leofoto uvádí nosnost Leofoto Poseidon 324C na 15kg. Hmotnost těla Canon EOS 5DSr s objektivem Canon 100–400mm f/4,5–5,6 L IS je 930g + 1380g, Sony A7 mark iii se Sony 200–600mm f/5,6–6,3 OSS váží 650g +2115g. Rezerva nosnosti je dostatečná. Za větru při fotografování delšími časy byste však ocenili větší hmotnost. Jenže cílem je stativ na cestování.

Objektiv Sigma 14mm f/1,8 váží 1,17kg a tělo fotoaparátu převažuje dopředu. Na slanisku foukal zároveň vítr. Poseidon 324C zvládl bez problémů i tuto situaci.

Mléčná dráha z Tibetské plošiny, východní Ladak

Třířadé panorama. Potřebujete aby fotografování tzv. odsýpalo, jinak se vám Mléčná dráha příliš pohne. Mít solidní stativ s hlavou, která se dobře ovládá, je klíčové.

Odolnost stativu a materiálové provedení

Nohy stativu jsou vyrobeny z kvalitního grafitového kompozitu (v marketingových materiálech je uváděna deseti-vrstvý). Už jsem měl v ruce „papírové karbonové tyče) a tyhle vypadají bytelně. Mořská voda je cca 3% roztok soli. Nerezové oceli mají problém zejména s korozí ve štěrbinách. Řešením je použít titanovou slitinu pro místa, která budou v přímém kontaktu s mořskou vodou a zároveň zatěsnit klouby na nohách stativu. Z titanové slitiny jsou spojky na konci nohou a části kloubů.

Zatěsnění kloubů oceníte hlavně při fotografování v mrazu. To je běžná situace při fotografování v zimě na Šumavě. V okamžiku, kde postavíte stativ do řeky, voda se může dostat dovnitř stativu. Vstupy jsou dva: těsnění u špiček stativu a přes nezatěsněné klouby. Uvnitř kloubu voda zmrzne a nemůžete ho sbalit. Stativ pak rozmrazuji až v autě. Nečistoty jako písek, které se dostávají do kloubů, mohou vadit řádnému utažení a musíte pak vyvinut větší sílu, abyste měli jistotu, že noha nezačne pomalu ujíždět.  Nep­říjemná situace nastává i při fotografování v mrazech, kdy se na povrchu vytvoří námraza. Karbon v mrazu křehne. Mám špatnou skutečnost s násilným sbalením robustního karbonového stativu Gitzo série 3 z roku 2002 asi v 15-ti stupňovém mrazu, kdy, jsem ulomil karbonovou koncovku na nejslabší trubce teleskopické nohy, které používám již patnáct let. Tento starý dědeček nemá bohužel zatěsněné klouby. Ty se hodí i při fotografování v pouštích nebo třeba na černých plážích na Islandu, kde stále bojujete se skřípajícím pískem v kloubech. Pokud tedy plánujete fotografovat krajinu v obtížných podmínkách u nás doma i na cestách, doporučuji zatěsněný stativ. Jen počítejte s tím, že dlouhodobých užívání nejspíš také dojde k opotřebení těsnění a stativ bude potřebovat údržbu.

Zatěsněný kloub Leofoto Poseidona 324C vs. standard Leofoto Ranger 324C

Utahovací klouby na nohách stativu se příjemně drží. Tření jejich povrchu je dostatečné pro rychlé utažení při stavbě.

Maximální a minimální výška stativu

U stativu bychom se neměli krčit, když na něj umístíme fotoaparát. Leofoto Poseidon 324C má maximální výšku 140cm. Na tom jsem měl kulovou hlavu LH-30 (8cm) a na to máte fotoaparát. Měřím 183cm.

Výška stativu by měla být vyšší, jedná se však o cestovní stativ, kde se hledá určitý kompromis, aby stativ nebyl příliš těžký.

Vyhovují mi stativy bez centrálního sloupku. Důvodem je, že můžete mít fotoaparát nízko u země. Minimální výška je 6cm.

Skladnost při cestování

Se stativy jako spoluzavazadly do letadla mohou být potíže. Při letu do Indie jsem měl Poseidon 284C i s nasazenou hlavou ve svém středně velkém skořepinovém kufru. U větších stativů musím sundat hlavu. Leofoto Poseidon 324C má skladovací délku 58cm. Kulovou hlavu LH-40 jsem sundat nemusel. Pro cestovní stativ je skladnost důležitá.

Ceny a kvalitu příslušenství

Více než 15 let používám originální kulové hlavy Arca Swiss Z1. Konstrukce je pořád stejná. Dříve nebyly dobré alternativy. Kombinaci nohy Gitzo a Arca Swiss Z1 mi funguje dodnes. Hlava Arca Swiss Z1 dnes stojí kolem 600USD. Z tohoto pohledu hlavy od Leofota jako LH-30 jsou cenově na 25% ceny. Pokud již kvalitní hlavu vlastníte, není problém ji přes 3/8” závit nasadit. Kulové hlavy od Leofota LH-40 i LH-30, kterou používám na lehkém stativu mají velmi dobrý poměr cena/výkon. Drží dobře. U LH-40 musíte pořádně dotahovat horní menší přitahovací knoflík. Na to jsem občas zapomněl (Arca Swiss Z1) má pouze jeden hlavní utahovací . Dílenské zpracování a povrchové úpravy příslušenství jsou u Leofota na výborné úrovni.

Závěr

Leofoto 324C Poseidon mohu doporučit pro nasazení v těžkých podmínkách jako kvalitní cestovní stativ. Libí se mi i modrá barva i když se mi na ní po několika expedicích objevilo několik drobných oděrků.

Plusy

  • Stativ se dobře ovládá. Na dotažení kloubu stačí malá síla a klouby pevně drží
  • Zatěsnění stativu
  • Kvalitní materiálové provedení a povrchové úpravy

Minusy

  • Při různých manipulacích se mi odšroubovala špička na jedné noze, která leží někde v šumavské Vydře

Pozn. Tohle se mi stalo i u stativů Gitzo, se kterými mám nejvíce zkušeností. Jedinou cestou je pravidelně kontrolovat jejich utažení, což jsem nedělal (nic uvolnění nenasvědčovalo)

Stativová hlava Leofoto LH-40 svou nosností i hmotností odpovídá stativovým nohám Leofoto Poseidon 324C jako velmi solidní kombinace. Stativové nohy Poseidon však mají lepší technickou úroveň a můžete je použít i s hlavou vyšší třídy (Arca Swiss Monoball Z1).

Hned po příjezdu do Ladaku byl „supermoon“. Vzal jsem si stativ na test včetně kulové hlav (léta fotím s Arca Swiss Monoball Z1). Trochu asi risk. Na kopec nad Leh jsme dorazili na poslední chvíli. Leofoto Poseidon 342C i hlava LH-40 se naštěstí velmi snadno ovládají, takže mi Měsíc nad klášterem neutekl.

Děkujeme společnosti NGpro https://www.ngpro.eu/…tivy-leofoto za zapůjčení stativu na test. NGpro provádí servis a opravy stativů, když se něco rozbije a to i když si Leofoto koupíte někde jinde. Zatím jsem však potřeboval jen tu ztracenou špičku, což nebyl problém.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Full-frame formát
Full-frame formát

Full-frame fo­to­a­pa­ráty jsou v sou­čas­nosti do­stup­nější, než kdy dříve a téměř všichni vý­robci ně­jaké ve svém port­fo­liu mají. Má dnes smysl po­u­ží­vat něco ji­ného, nebo je zkrátka full-frame krá­lem fo­to­tech­niky a pře­mýš­let nad men­šími či vět­šími sen­zory už ztra­tilo pro vět­šinu fo­to­grafů cenu? A proč se tomu vlastně říká „full-frame“? Zjis­títe v článku.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram