Test fotoaparátu Canon EOS 80D

Testy

ISO a šum

ISO můžete nastavit od hodnoty 100 až po 16000 (tedy asi o 1/3EV více než 70D). Je zde pak ještě hodnota „H“ jako high, která je softwarová a odpovídá 25000 ISO (což je stejné, jako u 70D). ISO má i položku " Auto", u které jde nastavit: horní hodnota, základní hodnota a hlavně i rychlost závěrky – buď konkrétní exp. čas nebo automatickou volbu dle ohniska s volitelným vychýlením ke kratším či delším exp. časům. Více o této funkci a k čemu je dobrá zde. To je jeden z rozdílů vůči nižším řadám zrcadlovek Canon, které tuto možnost nemají.

Níže vidíte srovnání výřezů ze dvou snímků, pokaždé v JPEG (redukce šumu „nízká“) a RAW (redukce šumu vypnutá v ACR úplně):

Výkon je na úrovni moderní APS-C zrcadlovky a určitě krok kupředu oproti dosavadním senzorům s 18, 20 i 24MPx v dosavadních APS-C modelech Canon. Do 3200 nemám výhrad a 6400 jde použít s výhradami (nutno zpracovat z RAW), výše už bych chodil jen v nouzi nebo pro černobílé fotky.

Rozlišení

Rozlišení 24MPx je dostatečné pro tisk fotografie v rozměrech 50­.8 x 33.8 cm při rozlišení 300dpi či 101.6 x 67.7 cm při 150dpi. To jsou však zcela teoretická čísla, z 24MPx vytisknete i billboard. Rozlišení je však diktováno hlavně objektivem, v případě testovaného 18–135mm zoomu nevyužijeme každý pixel senzoru, jako je tomu u kvalitních pevných skel.

JPEG vs RAW 

80D nabízí kromě klasické volby rozlišení a komprese JPEG ještě menší a větší RAW – mRAW je 14MPx a sRAW je 6MPx:

Fotka vyfocená jako sRAW a převedení v ACR (klik pro plné rozlišení):

JPEG engine Canonu je známý dobrými barvami a minimem artefaktů. Pečlivým vyvoláním z RAWu však můžete z fotky dostat více, zejména v oblasti ostrosti a redukce šumu (s fotoaparátem jsem fotil v nastavení redukce „nizká“):

Samozřejmě to, co na vyvolaném RAWu uvidíte je dáno zejména kvalitou převodu a ta je dále dána použitým software a jeho správným nastavením. Proto nejde říct „RAW vypadá tak a tak“, protože RAW vypadá jako  mozaika červených, zelených a modrých čtverečků. Obrázek se z něj složí až v počítači. Pro potřeby článku jsem používal převod v Adobe Camera Raw (ACR), protože jsem na to zvyklý a výsledky tohoto pluginu pro Photoshop jsou obecně dobré. Spolu s EOS 80D se však distribuuje „stájový“ konvertor Canon Digital Photo Professional (DPP). Není rozhodně špatný, umí toho hodně a byť mě osobně přijde jeho ovládání trochu těžkopádné, vím, že to je hlavně o zvyku. Pokusil jsem se vyvolat stejný soubor v ACR i DPP dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (nulové jasové odšumování, mírné barevné odšumění, doostření s nízkým poloměrem a vyšší mírou, úprava saturace a kontrastu, aplikace profilu objektivu). Výřezy 100% níže:

Kromě rozdílu v barevném podání (DPP je bližší Canonímu JPEGu, Adobe CR má vlastní podání) je zřejmý rozdíl v přístupu k obrazovému šumu, kdy ho DPP i při míře „0“ trochu vyhlazuje, ACR nechává, což má na druhou stranu pozitivní vliv na ostrost obrazu. Verdikt od tohoto článku nečekejte, podrobnější testování obou programů není jeho součástí. Shrňme to tak, že výsledek obou programů je dobrý, používejte, na co jste zvyklí:-)

RAW znamená také lepší možnosti hrátek s dynamickým rozsahem, který se od 70D zlepšil:

Dynamický rozsah

Dle nezávislých měření (DxO) by měl dynamický rozsah snímače dosahovat hodnoty 13.2EV. To je hodnota slušná, byť dnes již běžná. Ale znamená to, že Canon v tomto dotáhl konkurenci, která v minulých generacích v DR vedla, což je pro zákazníky Canon dobrá zpráva. Ukázka JPEG (vlevo) a „vytaženého“ RAWu (v pravo):

JPEG	RAW

Vyvážení bílé

Foceno v místnosti osvícené žárovkou, obkladačky jsou šedé:

Vyvážení bílé nechává barevný nádech, což mi osobně nevadí. AWB a „žárovka“ se tonálně docela sešly. Skutečná barva světla je vidět na prostředním výřezu.

HDR

Funkce a možnosti nastavení jsou obdobné,  jako třeba u 7D Mark II, takže se podívejme spíš na výsledek. Vlevo fotka vytvořená jednou expozicí, vpravo HDR („Standardní“ +/- 3EV):

Jak si můžete všimnout, systém úplně nezvládl slepení složitých struktur (listí) které se zároveň lesklo na slunci a mírně pohupovalo (viz výřez dole). Takže s HDR opatrně, je vhodnější spíš na zcela statické objekty (nejen u Canonu). Nejlepší je ale prostě použít AE bracketing a HDR si složit v PC, budete mít nad výsledkem aspoň kontrolu.

Led v prostřed léta? Ne, jen HDR.

Objektiv, AF

Fotoaparát jsme testovali s novým zoomem EF-S 18–135mm F3.5–5.6 IS Nano USM. Jeho hlavní smysl je ve zrychleném ostření díky novému motorku.

Rychlost

Neměli jsme oba objektivy vedle sebe, ale můžeme předat „slovo“ přímo Canonu, který je na následujícím videu srovnal (já jen potvrzuji, že to není nesmyl a rychlost ostření odpovídá):

Video Canon USA srovnávající rychlost nového a starého objektivu 18–135mm

Kontinuální AF

I když EOS 80D nemá tak sofistikovaný systém sledování (iTR) jako třeba 7D Mk. II, rozhodně má i tak co nabídnout. Níže vidíte výsledek AF sledování objektu běžícího v mírném úhlu směrem k fotografovi, přičemž snahou bylo udržet ostrou hlavu běžkyně. Celé foto + 100% výřez vidíte nejprve v animované podobě, vedle pak v rozklikávacím celkovém pohledu na všechny snímky:

Výsledek není úplně špatný, ale 80D nedokázal přeostřovat dostatečně rychle při snímání 7 sn./s tak, aby byly všechny snímky zcela zaostřené. Přitom AF body vybíral stále správně na sledovaný objekt. Některé snímky tak prostě vyfotil dříve, než byly správně zaostřené a přeostřit stihl opět až na další snímek. Nutno říct, že 7 sn./s je už docela kulomet a snížení snímkové frekvence by jistě pomohlo k ještě lepšímu výsledku. Ještě jeden GIF, na kterém uvidíme jak vypadá automatický výběr AF bodů v případě pohybujícího se objektu:

Fotoaparát dvakrát ztratil objekt, ale poprvé ho opět našel, podruhé už přeostřil na pozadí. Jinak je úspěšnost zaostření podobná, jako výše (opět 7 sn./s).

Následuje příklad ostření ve videu. Tam už lze jen chválit. Dual-Pixel AF v kombinaci s ostřením dotykem umožňují příjemné plynulé přeostřování kam zrovna potřebujete bez cukání tam a zpět. Video na YouTube níže:

Macro

Na macro objektiv se svými 39cm nejkratší zaostřitelné vzdálenosti tak úplně není, ale nějaký ten „closeup“ zvládne. Ukázka na 135mm:

Rozsah zoomu

Níže vidíte dvě fotky, které by vám měly dát dobrou představu, jakou univerzálnost rozsah ohnisek 18–135mm (29–216mm na kinofilmu) nabídne:

Kresba objektivu

Kresba na všech clonách, pokud jste zvědaví na výkon, je níže. Upozorňuji, že kdo znáte „starý“ 18–135 víte, co čekat. Opticky je stejný (tedy slušný, ale nikoliv dokonalý širokorozsahový zoooom):

18mm

F3.5

F4

F5.6

F8

F11

F16

F22

50mm

F5

F5.6

F8

F11

F16

F22

F32

135mm

F5.6

F8

F11

F16

F22

F32

F36

Zkreslení

Objektiv má na širokém konci soudkovité (či spíše komplexní) zkreslení, na dlouhém konci poduškovité zkreslení. To jde sice korigovat ve fotoaparátu, ale efekt korekce samozřejmě neuvidíte v hledáčku a co zamrzí víc, ani v živém náhledu. Ztrácí poté význam 100% pokrytí, které jinak obojí nabízí. Ve výchozím stavu je korekce zkreslení (asi z těchto důvodů) vypnutá. Přitom například současné bezzrca­dlovky ukazují, že softwarové korekce lze do live-view zakomponovat. Příklad zkreslení na 18 a 135mm:

Video

Video je až Full HD (1920×1080px) se snímkovou frekvencí až 50 nebo 60sn./s (dle oblasti). Nahrává se stereozvuk, můžete připojit i externí mikrofon, stejně jako sluchátka. Přístroj umí ve videu ostřit (kontinuálně). Přeostřování díky Dual-pixel AF necuká tam a zpět a je velmi plynulé, působí profesionálně. Kvalita záznamu mi přišla poměrně dobrá, konkurence bez zrcátek (Panasonic, Sony) umí ovšem 4K, často i s lepší kresbou - což je trochu rozdíl. Nicméně Full HD je pořád standard, který ještě pár let bude bohatě stačit. Až budete mít 4K i na displeji kalkulačky, pak vám nezbude, než holt na staré videoklipy koukat v upsamplované verzi:-)

Co zůstalo od minule je nemožnost natáčet v jiných expozičních režimech, než je P a M.

Ukázkový videoklip + framegrab:

(další strana: závěr a galerie)