Test fotoaparátu Canon EOS 7D Mark II

Funkce

Aby nedošlo k mýlce, Canon EOS 7D Mk. II pořizuje fotografie – to je jeho hlavní funkce. Život vám ale zpříjemní i řada dalších. Zde jsou některé z nich:

• natáčení videa
• živý náhled
• elektronický horizont
• GPS
• multiexpozice
• intervalové snímání
• HDR
• zpracování RAW
• automatické ostření
• bracketing
• sériové snímání

Vlastně jediné co 7D Mk. II chybí, aby byl opravdu all-in-one DSLR, je dotykový displej a wifi.

Automatické ostření

Automatické ostření u nových Canonů by pomalu vydalo na samostatný článek. V 7D mkII najdete v zásadě dva typy ostření. Klasický AF a AF při živém náhledu / videu.

Klasický AF při fotografování skrz hledáček zajišťuje k tomu určený CMOS snímač (TTL-CT-SIR – Through the lens cross type secondary image registration), na který dopadá 40% světla (zbylých 60% se odrazí od zrcátka do hledáčku a vašeho oka). 7D Mk. II má 65 křížových AF bodů, přičemž středový bod je dvojkřížový (detekuje horizontální, vertikální i úhlopříčné hrany) při f/2,8 ve středu, křížový při f/8 a citlivý do –3EV. V praxi to znamená, že fotoaparát prostě ostří spolehlivě a i za horších světelných podmínek. Při testování se mi podařilo zaostřit scénu s –1EV (f/2.8 1/10s ISO12800), byť zde už AF chvilku bloudil. Také to znamená, že středový AF bod ostří i s objektivy se světelností f/8. Takovou světelnost má třeba oblíbený 70–200mm f/4 s nasazeným 2× telekonvertorem.

Za zmínku také stojí, že i díky velikosti snímače pokrývá oněch 65 AF bodů velkou část zorného pole. Přistihl jsem se, že daleko častěji než dřív přepínám při kompozici na krajní ostřicí body. Prostě proto, že jsou přesně tam, kde je potřebuji. Daleko častěji jsem využíval i skupiny bodů.

Opravdu zajímavou a v informacích o 7D Mk. II bohužel trochu opomíjenou novinkou je EOS iTR AF (Intelligent Tracking and Recognition). Běžný AF, který se nachází v téměř všech DSLR Canon, pracuje při sledování pohybujícího se objektu jen s informací o jeho vzdálenosti poskytovanou ostřicími body. To znamená, že pokud se objekt míjí s jiným ve stejné vzdálenosti, může být AF systém zmaten a přeskočit. A jistě i z vlastní zkušenosti víte, že automatické sledování pohybujících se objektů přes více AF bodů není v běžných podmínkách u Canonu žádná sláva. Změnu tohoto systému přinesl právě systém iTR, poprvé představený v EOS 1D X. A nyní i v 7D Mk. II. AF snímač dokáže rozpoznat i barvu a světlost, takže AF systém může při sledování sledovat nejen vzdálenost objektu, ale i jeho barvu a tvary. Díky tomu je sledování spolehlivější. Vedlejším produktem u 7D Mk. II je schopnost rozpoznávat obličeje. Je-li na scéně obličej, i AF při focení přes hledáček prioritně zaostří a sleduje obličej. To vše pochopitelně funguje jen při průběžném ostření přes více ostřicích bodů. 7D Mk. II tedy, podobně jako kdysi 7D, chytá ujíždějící vlak, protože vyšší DSLR Nikon mají podobnou funkci několik let.

AF systém v 7D Mk. II je plně přizpůsobitelný, podobně jako u 70D, 5D Mk. III nebo 1D X. Nastavení AF je v menu věnováno pět záložek a jedná se o samostatnou fotografickou disciplínu. Asi nejzajímavější je možnost nastavit si chování AF tracking. Ve fotoaparátu je pět přednastavení pro různě se pohybující objekty a každé lze upravit pomocí tří parametrů v několika krocích: citlivosti sledování, zrychlení/zpomalení sledování a automatického přepínání AF bodu. Není to zrovna něco, co byste nastavovali v průběhu focení, ale pokud často fotografujete třeba letící racky, jistě najdete nastavení, kde bude AF systém při jejich sledování excelovat. Úplně jiné nastavení se pak bude hodit na cyklisty. A pokud vám to přijde komplikované, nevadí, i bez nastavování AF tracking nějak funguje. A díky iTR lépe než dříve. Nastavení AF u 7D Mk. II vám chce dát hlavně možnost volby. Dále si můžete nastavit třeba chování AF při servo ostření, aneb zda má prioritu ostření, nebo to, že chcete vyfotit snímek a chcete ostřit přesněji, nebo rychleji. U One Shot AF je možné změnit obvyklé chování DSLR, kdy, pokud fotoaparát nezaostří, nefotí. A tak dále. Možností je opravdu řada. Pochopitelně včetně možnosti kompenzovat front/back focusu jednotlivých objektivů.

Druhý typ AF, při živém náhledu a videu, je něco, co Canon opravdu umí. Jedná se o Dual Pixel CMOS AF, tedy druhou generaci „ostření na snímači“, kdy se každý pixel skládá ze dvou subpixelů. Díky mikročočkám je samotný obrazový snímač schopný detekovat posun fáze (aneb klasické ostření). Umožňuje to plynulé a přesné zaostřování jak v živém náhledu, tak při videu i při sledování pohybujících se objektů (v živém náhledu je zaostření rychlé, při videu fotoaparát upřednostňuje plynulé „hezké“ přeostření). Toto ostření funguje s většinou objektivů (výjimkou jsou hlavně starší, dnes nepříliš rozšířené objektivy), ale při videu si nejlépe rozumí s STM objektivy, které umožňují precizní ostření díky krokovému motorku. Ovšem jak jsem již zmínil výše, ostření při videu nebo živém náhledu si přímo říká o dotykový displej, který 7D Mk. II nemá.

Video

EOS 7D Mk. II – nejlepší APS-C pro video. Pokud je video to, co vás zajímá, s tímto fotoaparátem dostanete solidní nástroj pro tvorbu. K dispozici je vstup pro mikrofon, výstup na sluchátka, HDMI-CEC s výstupem nekomprimovaného formátu YCbCr 4:2:2, možností 8bitového datového proudu videa a zvukového výstupu. Pro video lze nastavit AF na sledování a rozpoznávání obličejů, nebo na pevné oblasti a upravit rychlost a citlivost servo ostření. Pro záznam zvuku je možné nastavit hlasitost (včetně automatické) a větrný filtr. A hlavně, 7D mkII má solidní nabídku videoformátů. Vybírat můžete z kontejnerů MP4 a MOV (videokodek H.264), rozlišení až po FullHD s 50fps (včetně filmových 24fps). K dispozici jsou dva typy komprese: IPB (interframe – klíčový snímek následuje několik dalších které z něj vychází, menší soubor) a ALL-I (intraframe – každý snímek je klíčový, větší soubor vhodný pro editaci). Pokud vás ale ALL-I láká, vězte, že potřebujete velmi rychlé karty v řádu desítek GB – datový tok je obrovský. A ALL-I FullHD při 50fps ani není možné. Záleží samozřejmě na situaci, ale pro představu: 16s FullHD 24fps video IPB mělo 60MB, zatímco podobný 16s záběr FullHD 24fps ALL-I zabral 125MB. Do videa lze vkládat také časový kód.

Video můžete natáčet i s prioritou času (nejdelší je omezen snímkovou frekvencí) a prioritou clony, případně v plně manuálním režimu, kde lze nastavit také citlivost. Ta se jinak mění automaticky. Ve videu funguje vyvážení bílé, Picture Style i zámek a (průběžná) kompenzace expozice.

Ukázkové FullHD video ve formátu 24p IPB

GPS

GPS modul se schovává pod vyvýšeným plastem před sáňkami blesku, tedy na místě s nejlepším výhledem na satelity.

Samotnou funkci GPS je pak možné zapnout v menu fotoaparátu. Aktualizace polohy může probíhat v intervalech od 1 sekundy do 5 minut – čím častěji, tím přesněji, ale tím víc energie fotoaparát spotřebuje. GPS si totiž hledá satelity a kontroluje polohu i při vypnutém fotoaparátu. To je logické, protože jinak by se mohlo stát, že fotografie pořízené brzy po zapnutí nebudou mít souřadnice.

Potud se jedná o celkem standardní GPS. EOS 7D Mk. II ale umí ještě pár příjemných věcí navíc. Fotoaparát si může podle GPS automaticky seřídit čas a také zaznamenávat trasu. Tedy v daném intervalu aktualizace polohy zapisovat, kde se nacházíte, přestože třeba žádnou fotografii nevyfotíte. Tento záznam trasy se ukládá do vnitřní paměti fotoaparátu (takže můžete bez obav měnit karty) a na kartu si ho vyexportujete až na konci vaší cesty.

Poslední zajímavou funkcí s GPS nesouvisející, ale nacházející se v jejím menu, je elektronický kompas. Po jeho zapnutí fotoaparát zkalibrujete prostě tak, že s ním pootočíte podle tří os (na displeji se zobrazí návod), a od té chvíle už nepotřebujete lišejníky ani mraveniště. Fotoaparát ukazuje směr natočení. A samozřejmě ukládá směr natočení i do fotografie. V kombinaci s GPS pak naprosto přesně víte, jak daný záběr vznikl.

Většina fotografií na konci článku byla fotografována se zapnutou GPS i kompasem, pokud si tedy jejich originál stáhnete a prozkoumáte EXIF, můžete informaci nalézt. Zatažená obloha, která je na některých fotografiích vidět, občas způsobila ztrátu signálu GPS. V takovém případě fotoaparát použil poslední známou polohu.

Elektronický horizont

Pryč jsou doby, kdy jste při snaze o rovnou fotografii rovnali ostřicí body na stromy, domy, nebo horizont. V 7D Mk. II je k dispozici funkce elektronického horizontu. Ten ukazuje buď na displeji, nebo přímo v hledáčku pomocí LCD matnice míru odklonu fotoaparátu od roviny. Zobrazení na displeji i v hledáčku je možné zapínat zvlášť.

Intervalové snímání

Ano, s EOS 7D Mk. II už nemusíte závidět majitelům DSLR Nikon. Fotoaparát má vestavěnou funkci pro automatické intervalové snímání. A navíc je velmi přehledně udělaná (čímž narážím na lehce matoucí nastavení Nikonů). Jednoduše zvolíte interval od 1s do 99h 59m 59s a počet snímků od jednoho po neomezený. A při nejbližším stisknutí spouště se časosběr rozjede. Při samotném fotografování si fotoaparát sám zaostří a také může použít vestavěnou funkci HDR pro každý snímek (fotoaparát pořídí místo jednoho snímku sérii a složí HDR). Naopak pokud použijete vestavěnou multiexpozici, fotoaparát bude do výsledné multiexpozice skládat jednotlivé snímky z intervalového snímání. Příjemné pak je, že během intervalového snímání lze měnit nastavení expozice i expoziční režimy aniž by se zastavilo.

Ve stejném menu jako intervalové snímání najdete ještě jeden časovač, a to na režim Bulb. Otevření závěrky můžete načasovat na dobu od 1s po 99h 59m 59s.

Sériové snímání

Sériové snímání není v DSLR nic nového. EOS 7D Mk. II je ale zase o kus rychlejší. Maximální rychlost sériového snímání je impozantních 10fps s průběžným návratem zrcátka, což umožňuje během série kontinuálně ostřit. Vzhledem k rozlišení fotoaparátu počítejte pro delší série s pořízením rychlé karty, protože vnitřní paměť vystačí „jen“ na 1090 JPG nebo 31 RAW.

Příjemná je možnost vlastního nastavení rychlosti sériového snímání. Pokud je na vás 10fps příliš, v menu fotoaparátu lze rychlost snížit. To samé platí pro „pomalé“ sériové snímání a tiché sériové snímání (jehož nejvyšší rychlost je jen 4fps, ale zato je u 7D Mk. II tichý režim opravdu slyšitelně tišší než běžný).

Bracketing

Bracketing je další obvyklou funkcí DSLR. Zmiňuji ho hlavně kvůli možnému rozsahu. Maximum je totiž až 7 expozic v krocích po 3EV.

Multiexpozice

V poslední době populární funkce umožňující složení více expozic do jedné fotografie. Je to tak trochu podvod, protože snímky se netvoří vícenásobným osvitem snímače a následný přečtením, ale fotoaparát nafotí až 9 snímků samostatně a pak je prolne. Má to ale své výhody. Například můžete volit metodu prolnutí: Aditivní (simulace klasické multiexpozice), Průměrnou, Jasnou (přidávají se jen jasná místa), Tmavou (přidávají se tmavá místa). Také můžete vybrat první snímek pro multiexpozici z fotografií již dříve vyfocených.

HDR

Stejně jako již několik předchozích DSLR Canon umí i 7D Mk. II vytvářet HDR snímky. A i zde si můžete chování fotoaparátu nastavit. HDR skládá fotoaparát vždy ze 4 snímků, jejich expoziční rozestupy lze nastavit na 1–3EV, nebo nechat expozici na automatice. Samotný efekt HDR pak ovlivníte jen pomocí několika přednastavení od nejcitlivějšího po největší omalovánky: Přirozené, Standardní, Živé, Výrazné, Reliéfní. Pochopitelně automatika fotoaparátu neví co chcete udělat a tak výsledek nemusí odpovídat vašim představám. Lze ale zapnout ukládání zdrojových snímků, a tak si, pokud se vám automatický výsledek nelíbí, klidně složíte vlastní HDR doma na PC.

Pokud nepoužijete přímo HDR, můžete využít funkci optimalizace jasu. Ta je ve výchozím stavu zapnutá na hodnotu Standardní a projasňuje na fotografii tmavé oblasti. Je to samozřejmě post-proces, takže na RAW vliv nemá.

Na následujících fotografiích se můžete podívat, jak se na scéně projevila jak optimalizace jasu v různých úrovních, tak různé nastavení HDR (fotoaparát umí snímky do HDR zarovnat, lze tedy fotit z ruky, ale jak je vidět, došlo k ořezu).

Zpracování RAW

Snímky v RAW lze přímo ve fotoaparátu zpracovat. Nečekejte žádné extra úpravy, možnosti jsou na úrovni toho, co s fotografií fotoaparát běžně provádí. Navíc máte jen možnost nastavení jasu ±1 (ale v jakých jednotkách řečeno není). Dále lze nastavit WB, barevný prostor, picture style, redukci šumu, optimalizaci jasu, kvalitu a velikost JPG. Vše v rozsahu hodnot, které běžně nastavujete před pořízením fotografie. Pokud navíc máte ve fotoaparátu nahraný profil objektivu (funkce kterou Canon DSLR už nějaký ten rok umí), můžete si i zapínat nebo vypínat automatickou korekci deformace, vinětace a aberace.

Výběr nejlepšího snímku pak usnadní funkce pro porovnání fotografií – při prohlížení si stiskem příslušného tlačítka zobrazíte dvě fotografie vedle sebe a můžete porovnávat.

ISO

Proč zmiňuji ISO? Protože 7D mkII umožňuje snad nejpodrobnější nastavení, s jakým jsem se setkal. Zapomeňte na obvyklé ISO na konkrétní hodnotu nebo automat. U tohoto fotoaparátu si můžete nastavit i to, v jakém rozsahu (mezi 100 a 16000) budete moci ISO nastavovat. Můžete si nastavit, jak se bude nastavovat automatické ISO. Jaký bude nejdelší čas, kdy se už začne ISO automaticky zvyšovat, nebo zda bude automatický podle ohniskové vzdálenosti objektivu. A pokud automatický, tak zda bude umožňovat i trochu delší časy, nebo naopak začne zvyšovat citlivost o trochu dříve. Automatické ISO je zde opravdu použitelnou funkcí, se kterou můžete počítat.

A když už jsme u těch nastavení expozičních hodnot – nastavit si můžete dokonce i rozsah nastavitelných časů a clon.

Zde je srovnání různých úrovní ISO s různými úrovněmi redukce šumu, včetně redukce pomocí vícenásobné expozice. Ta pořídí automaticky 4 snímky a snaží se odstranit šum, který je náhodný (lze použít jen pro JPG).

(pokračování na další stránce)