ATELIER I - úvod

Fotografování v atelieru je velice široká oblast možností a způsobů, jak snímat předměty nebo objekty dle přesně kontrolovaného nastavení všech parametrů potřebných pro zdárný výsledek, tj. fotografický obraz. O tom všem si budeme povídat v třídílném seriálu.

Vlastní atelierové fotografování lze rozdělit do několika specializací. A to podle velikosti fotografovaného předmětu, dále k jakému účelu bude sloužit výsledná práce a v neposlední řadě jaké atelierové zařízení použijeme k danému účelu. S tím úzce souvisí druh fotoaparátu a tudíž i použitý záznamový materiál.

Do atelierové práce patří tyto základní oblasti fotografie:
 

  • makrofotografie a fotografování tzv. zblízka

  • dokumentační fotografie

  • portrétní fotografie

  • fotografie celých postav a skupin

  • technická fotografie

  • reklamní fotografie

  • fotografie vědecká.

Samozřejmě tyto oblasti se mohou různým způsobem více či méně prolínat. Například portrétní fotografie může být zároveň fotografií reklamní nebo makrofotografie prací vědeckou. Ale od začátku:

Proč atelier?

Fotoatelier má své veliké výhody především v tom, že fotograf může nasimulovat prakticky jakékoliv světelné podmínky. Jinak řečeno vymyslet a vymodelovat světelnou situaci, která co nejvíce vypovídá o snímaném objektu, zdůrazňuje jeho charakter při zachování relativní objektivity snímání. Jak bylo řečeno, zde se jedná o takzvanou OBJEKTIVNÍ fotografii.

Jistě jste pochopili, že na druhém pólu fotografické tvorby stojí SUBJEKTIVNÍ fotografie. Vzápětí si vysvětlíme co je subjektivní fotografie. To je způsob práce kdy fotograf do přípravy scény a následně vlastního snímání dává více či méně vlastní pohled, názor. Snaží se pomocí předlohy sdělit své vlastní pocity, myšlenky. Objekt je jen předlohou pro jeho tvůrčí vyjádření, které může jít, na rozdíl od objektivní tvorby až do světelné nebo tvarové abstrakce. Samozřejmě svět není černobílý, takže každá dobrá fotografie samozřejmě obsahuje prvky jak objektivní tak subjektivní. Ale toto je na samostatné téma tak obsáhlé jako je vynález fotografie sám.

Vybavení atelieru?

Klasický atelier je místnost o velikosti přibližně 6×4m, na výšku minimálně 3 metry. Samozřejmě suchá dobře větratelná s okny pokud možno na severní stranu, která lze dobře zatemnit. Zdi natřené barevně neutrálně, nejlépe bílou barvou. Na bocích místnosti pokud možno roztahovatelná černá matná závěsovina. Kvalitní elektrický rozvod – zásuvky. O atelieru můžeme hovořit trochu jako o divadlu, které se skládá z hlediště a jeviště. Hlediště je prostor fotografa (fotograf-režisér jak víme sedí v hledišti v první řadě) a jeviště což je prostor fotografovaného objektu. Na čelní stěně prostoru objektu jsou obvykle závěsy s takzvaným pozadím, které může být papírové nebo umělohmotné v podobě role. Ve velkých atelierech je tzv. „nekonečné“ pozadí vyrobeno napevno. V atelieru používáme buď světla zavěšená na kolejnicovém systému na stropě (pokud je dostatečně vysoký) nebo posazená na stojanech správně řečeno na stativech (S těmito budeme pracovat.). Jaká světla používáme na nasvícení scény? Původně to vlastně bylo světlo přirozené venkovní, které přicházelo okny.

Profesionální ateliery měly okna stropní respektive střešní a pod nimi byly zatahovatelné průsvitné záclonky. Později se používalo magnéziové „bleskové“ světlo. Potom se dlouhou dobu donedávna využívaly obyčejné žárovky, jak je známe dnes. V současné době se běžně pracuje s elektronickým zábleskovým světlem, které „umí“ nahradit denní světlo (5500°K). V malých studiích se také poslední dobou využívají tzv. videosvětla se stálým světelným tokem. Další důležité základní vybavení je pevný stativ, příslušenství ke světlům, jako jsou reflektory, studiové deštníky, kvadra, šifony, komínky, filtry, odrazné a rozptylné desky a další technické pomůcky, o kterých se zmíním později.

Samozřejmě nesmím zapomenout na téměř nejdůležitější věc a to na fotoaparát !

Pokud chceme pracovat seriózně a mít vše skutečně pod kontrolou, tak zapomeneme na ty „úžasné“ automaty, které dělají „všechno samy“. Fotoaparát musí být minimálně kinofilmová SLR kamera neboli pravá jednooká zrcadlovka v případě, že pracujeme na klasický fotomateriál (negativ, diapozitiv). V případě technické a reklamní fotografie pracujeme pokud možno alespoň se „středním“ formátem negativu, to jest 6×6cm až 6×9cm.

V současné době se stále více prosazují digitální fotoaparáty, což je kapitola velice obsáhlá. Ale i zde je potřeba mít aparát, který se alespoň tváří jako tzv. pravá jednooká zrcadlovka a má bleskové sáňky s kontaktem pro odpalování studiových blesků. Je dobré mít k dispozici digitální fotoaparát s rozlišením minimálně 5 megapixelů a kvalitní optikou. Vyšší rozlišení není v podstatě nutné pro běžnou práci. Takový fotoaparát se dnes již plnohodnotně vyrovná kvalitou obrazového výstupu běžnému kinofilmovému materiálu. (Opět později můžeme pohovořit.)

Druhá nejdůležitější věc v atelieru je flešmetr – zařízení bez nějž není „profík profíkem“, kterým měříme množství dopadajícího zábleskového světla na fotografovaný objekt a tudíž nastavujeme správnou expozici na fotoaparátu! Při práci s halogenovými videosvětly jsou kontaktní sáňky na fotoaparátu zbytečné, jelikož se jedná o stálý světelný zdroj. Zde je seriózní používat luxmetr k měření dopadajícího světla na fotografovaný objekt – světelné hladiny a světelných poměrů. Tento způsob svícení scény se začíná více a více využívat v kombinaci s digitálním fotoaparátem.

Doufám, že jsem vás tímto úvodem neodradil a tudíž můžeme začít s konkrétními příklady.

Základy práce – portrét:

Chci předeslat, že atelierová fotografie je úžasné dobrodružství, kde se dají objevovat „nové světy“. Zde nejvíce platí zákonitosti FOTOGRAFICKÉHO VIDĚNÍ ! Chce to trpělivost, tato práce rozhodně není pro choleriky.

Pohled do fotoatelieru A. A. E. Disdériho v ulici Laffitte v Paříži (~1865). Zde je vidět výše popisované prostředí původních atelierů, které svou stavbou a pojetím práce vycházely z malířských zvyklostí.

Portrét, případně lidská postava, daly vzniknout atelieru. Člověk měl odjakživa rád především sám sebe a tudíž, pokud to šlo, nechal se „zvěčňovat“. Tak se postupně stávaly malířské ateliery, ateliery fotografickými a zpodobňování bylo přístupnější časem i těm nejchudším.

Ale vraťme se k vlastnímu portrétu jako oboru. Začneme prvním příkladem:

Chci udělat pěknou fotografii neboli „ateliérovku“ své přítelkyně a nemám atelier ani profesionální „dělo“ fotoaparát !

Myslím, že jsem vás v úvodu dost vystrašil tím, co všechno je potřeba k atelierovému focení. Ale samozřejmě vše je relativní.

Jen na okraj, třeba takový Taras Kuščynskyj, dnes už málo známý špičkový fotograf zhotovoval reklamní fotografie obvykle v běžné místnosti za daného osvětlení kinofilmovým aparátem bez klasického studiového vybavení.

Trochu jsem se rozpovídal, ale vraťme se k fotografování portrétu atelierovým způsobem v našich amatérských podmínkách. Máme k dispozici místnost v běžném bytě s jedním oknem, jeden „normální“ fotoaparát, jednu nádhernou dívku, která se nechá i vyfotit, jednu svojí hlavu plnou nápadů. Tak. Použiji známý televizní slogan jednoho nejmenovaného pořadu nejmenované televize, nejmenovaného moderátora „…….to si řekneme, ale až za chvíli !!!“

Váš ©Beran

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • a 2
    a 2
    19.10.2003 20:13

    jonom nevím kam dát focení portrétu, je to snímání predmetu nebo objektu? Co se tak na to pertretovaného/né pred focením zeptat? jsi predmet nebo objekt?
    co je flesmetr? flashmeter? dobrá zkomolenina

  • Justína Cielontková
    Justína Cielontková
    25.01.2004 20:47

    Ach, preco vsetci pred vykricnikmi pisu medzery?! A preco potom nie aj pred bodkou a ciarkou? Clanok inak skvely..;]

  • Ján Dudáš
    Ján Dudáš
    22.01.2010 00:26

    Pekny článok, chcem akurat zariadit atelier, tak som trocha zvedavy. Neporadis literaturu?

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram