ATELIER III - portrét a způsoby nasvícení

Jak jsem slíbil na konci prvního dílu, dnes si na konkrétních ukázkách vysvětlíme, jak lze fotografovat, případně nefotografovat ve standardním menším (pokojovém) ateliéru klasiku, kterou je PORTRÉT. Povíme si, jaké světelné zdroje jsou do ateliéru vhodné .

Klasická sestava zábleskového zařízení včetně kompletního příslušenství v profesionálním fotoateliéru:

obr. 1

Na obr.1 vidíme nabídku firmy Hensel neboli vybavení průměrného profesionálního ateliéru třemi zábleskovými přístroji včetně širokého příslušenství. To jen pro ilustraci.

V tomto díle si na konkrétních ukázkách vysvětlíme, jak lze fotografovat případně nefotografovat ve standardním menším (pokojovém) ateliéru klasiku kterou je PORTRÉT. Což je jeden z nestarších tvůrčích projevů homo sapiens. Rozdíl je pouze v tom, že místo ohořelé větve dnes používáme třeba digitální fotoaparát. Nejdříve opět trocha teorie s obrazovými ukázkami fotografování klasického portrétu.

Světelné zdroje:

Hlavní světlo (HS)

Hlavní světlo (HS) je světlo, kterým upravujeme základní hlavní směr nasvícení portrétu, což je základní prvek světelné modelace objektu. Tímto světlem dáváme základní výraz (výrazovou koncepci) fotografovaného. Polohu hlavního světla rozděluji do celkem devíti základních variant nasvícení portrétu. Záleží na záměru fotografa. A to světlo horní levé, horní osové, horní pravé, střední levé, střední osové, střední pravé, spodní levé, spodní osové, spodní pravé. Rozložení těchto základních variant vychází ze základní osy s koncovými body fotoaparát versus fotografovaný objekt.

HS horní levé HS horní osové
HS horní pravé HS střední levé
HS střední pravé HS spodní levé
HS spodní osové HS spodní pravé

Možná se vám bude zdát, že to ukazuji moc „polopaticky“. Opak je pravdou, pokud chceme pochopit základní principy nasvěcování fotografované scény. Všimněte si naprosto rozdílných výrazů ve tváři, která je ve všech případech natočena vůči fotoaparátu osově to jest čelně (en face) a to pouhým posunem místa světelného zdroje. Pak je tu další věc. Jak jistě víte, tak žádný člověk nemá rovnoměrnou tvář z hlediska imaginární středové svislice procházející kořenem nosu odspoda nahoru.

Toto mohu dokumentovat na následujících obrázcích:

Normální čelní (průkazový) portrét To samé složeno inverzně z levých obličejových půlek
Obraz složen z pravých obličejových půlek

Vidíte ten značný rozdíl ve fyziognomii obličeje ?! (Nos, ústa, brada.) V tom je vlastně jeden ze základů, proč intuitivně se chce někdo vyfotit takzvaně zleva nebo zprava. Na fotografovi je, aby vyhmátl nejméně karikující směr natočení hlavy a směr neboli úhel pohledu fotoaparátu.

Rozhodujícími obličejovými faktory zdárného a hlavně uspokojujícího vyfocení zákazníka (teď nemluvím o světle) jsou oči, nos, uši, tvar lebky, tedy vlastně vše. Nikdo nemá skutečně rovný nos. Každý má jedno oko dominantní vůči druhému, pochopitelněji, každý se dívá jedním okem více než druhým. Tvar uší a jejich posazení k lebce bývá často diametrálně odlišné. Tvar lebky je neuvěřitelně různorodý, někdo má mohutnější mozkovou část někdo obličejovou. Poměry šíře vůči výšce obličeje. Celkové tvarování obličeje, do oválu, do obdélníku, čtverce, lichoběžníku. Vlasy, další výrazný faktor, který může podtrhnout nebo strhnout záměr fotografa. (Tzv. vizážisti nejsou jen tak „pro srandu“.)

Vedlejší světlo (VS)

Vedlejší světlo (VS) je světlo dolaďující charakter, výraz tváře. Obvykle základní pracovní náplní vedlejšího světla je zjemnit kresbu ve tváři neboli změkčit stíny vytvářené hlavním světlem. Zase záleží na záměru fotografa, jestli chce zdůraznit jemnost a křehkost portrétované osoby nebo naopak zdůraznit dramatický výraz či „stopy osudu vepsané ve tváři“, jak by řekl klasik. Samozřejmě s vedlejším světlem se musí pracovat opatrně a uváženě. Zde je velice důležitý směr přisvícení, intenzita, ale i charakter světla. To znamená, jaké doplňkové zařízení použijeme (studiový deštník, reflektor, softbox apod.) Odpovídající využití příslušenství ale samozřejmě platí také pro hlavní světlo, kde je to obdobné jako u vedlejšího světla ovšem se specifikem hlavního světla.

Ukázky klasické kombinace HS a VS při portrétu:

obr. 14 obr. 15
obr. 16

Obr.14: Klasické nasvícení HS horní levé doplněné VS horním pravým stejné intenzity. Obě světla s klasickými reflektory nasměrována přímo na portrétovaného

Obr.15: Klasické nasvícení HS horní levé bez VS pomocí stud. deštníku

Obr.16: Klasické nasvícení HS horní levé doplněné VS osovým pravým poloviční intenzity. Na obě světla použity stud. deštníky.

Na těchto obrázcích je vidět jednoznačně, jak se vyplatí v menších ateliérech využití studiových deštníků, které vytvářejí příjemně měkké osvětlení. Ovšem má to jedno drobné mínus. Protože tyto deštníky mají extrémní rozptyl světla, tudíž se intenzita dopadajícího světla se čtvercem vzdálenosti značně snižuje, je potřeba poměrně výkonné zábleskové zařízení. Tento způsob svícení lze ale plně využít v menších prostorech. Bohužel pro technickou fotografii nejsou zcela vhodné. Zde se využívají tzv. softboxy neboli kvadra, ale o těch někdy příště, třeba u fotografová­ní skla.

Vraťme se k poslední trojici obrázků. Obrázek číslo 14 nám interpretuje, mohu-li to tak říci, jeden z nejhorších způsobů svícení v ateliéru. Fotograf „nepotřebuje“ žádné další příslušenství, „na co?“. Myslím, že sami vidíte tu „příšernost“. Přímá světla s reflektory = obraz je tvrdě vykreslen. VS nijak nepomohlo, naopak udělalo „binec“ v logice stínů. Nejhorší jsou tzv. překřížené stíny pod bradou a pod nosem. Obrázek číslo 15 nám ukazuje základní již použitelný způsob nasvícení fotografované osoby. Použití deštníku způsobí dostatečné změkčení stínů. Neutrální pozadí dostatečně daleko, aby se na něm neobjevil stín hlavy. Ovšem není-li to jasným záměrem autora. Obrázek č.16 z hlediska tzv. objektivního vyfotografování portrétu je téměř dokonalý. Portrét je vykreslen jemně při zachování charakteru tváře a obrazové věrnosti. Ale je zde nedostatek. Na pozadí v dolní polovině je stín hlavy způsobený VS, ale i částečně HS. Zde je jedna z možností, kdy nastupuje poslední z trojice základních druhů světel:

Doplňkové světlo (DS)

Doplňkové světlo (DS). Už svým názvem napovídá k čemu slouží.

V našem případě na vysvícení pozadí, zároveň jemné prozáření vlasů a v neposlední řadě eliminuje nepříjemný stín VS. To je dost funkcí na v pořadí až třetí světlo, že?

DS je obvykle zařízení menšího výkonu, což stačí na uvedený druh nasvícení. Je v prostoru mezi portrétovanou osobou a pozadím přibližně ve výši spodní části zad natočené mírně směrem k pozadí. Myslím k papírovému pozadí scény! Osazeno pouze jednoduchým reflektorem, ale má navíc tzv. klapky. Tyto slouží k odstínění části scény. Jednoduše řečeno, aby světlo svítilo pouze tam, kde chceme. K uchycení tohoto světla se velice často využívá tzv. „šibenice“. Není to nic jiného než třínohý stativ, který je navíc v hlavě osazen další samostatně posuvnou trubkou na jednom konci s úchytem pro světlo, na druhém konci se závažím neboli protiváhou vlastního světla.

No a zde máme konečný výsledek klasického atelierového „objektivního“ portrétu:

obr. 17

Obr.17: Klasická atelierovka, jejíž účelem a snažením je, aby se portrétovaná osoba pokud možno (jde-li to vůbec) sama sobě líbila.

Na závěr tohoto článku ještě jedna velice důležitá věc !

Už Vás svrbí ruce, už máte ruce na klávesnici počítače, už mi píšete e-mail, „čím to vlastně fotit ?!! To nám neřekneš !“

Povím, to víte, že povím. Veškeré ukázky fotografuji pomocí fotoaparátu Olympus Camedia E-10. Což je digitální pravá jednooká zrcadlovka, neboli SLR kamera.

P.S.: Zásadní poznámka ke způsobu fotografování. U portrétu si můžete dovolit při použití zábleskového zařízení fotografovat „z ruky“. Stativ není nutný. Zde je lépe mít určitý volný pohyb fotoaparátu. Stačí několik centimetrů vlevo, vpravo na doladění správného úhlu záběru. A na konec. Ideální je tzv. portrétní ohnisko objektivu. Existují sice speciální portrétní objektivy, ale o těch se bavit nebudeme. Pro naše potřeby nejsou nutné. Na klasické fotografování portrétu používáme zásadně ohniskovou vzdálenost objektivu mezi hodnotami 100 až 140mm (v přepočtu na kinofilmové objektivy). Tím získáme dostatečný odstup od fotografované osoby, aby nedocházelo k optickému zkreslení tváře a zároveň máme dostatečné přiblížení, abychom neměli zbytečně mnoho prostoru kolem portrétovaného.

Tak. Další pokračování zas někdy příště.

„Dobré světlo“ přeje ©Beran.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Petr Strnádek 1
    Petr Strnádek 1
    18.11.2003 17:33

    rád bych portrét vyzkoušel, ale nemůžu si dovolit kupovat zařízení. Takže bych chtěl využít běžných svítidel (lampy a lustry :-) Jak tedy vhodně nahradit studiové deštníky, aby bylo světlo měkčí a modelinka mi nemžourala do objektivu?
    rady uvítám i na vpokoji@post.cz

  • Ondřej Bezděk
    Ondřej Bezděk
    30.11.2003 14:15

    Je co dodat. Kdy bude pokračování??? Je přece škoda, aby tak zdařilý seriál skončil.

  • Jana Dvořáková
    Jana Dvořáková
    29.12.2003 14:49

    ráda bych také vyzkoušela - tak jako PetR - portrét pomocí obyč. lampiček a svítidel, které člověk najde doma, případně si do nich pořídí silnější žárovku :) Myslíte, že se dá pomocí tohoto "kompromisu" dosáhnout velmi dobrých výsledků? Případně na co si dát pozor?

  • Justína Cielontková
    Justína Cielontková
    25.01.2004 21:01

    "Obr.16: Klasické nasvícení HS horní levé doplněné VS osovým pravým poloviční intenzity. Na obě světla použity stud. deštníky."...
    Vie mi niekto povedat, co je to vedlaj. svetlo OSOVE PRAVE? Snad bud osove, alebo prave, nie?

  • iva gintarova
    iva gintarova
    16.10.2004 12:41

    Stejně tak, jako Kittie a PetR, bych prosila poslat radu na email: ivagintarova@seznam.cz. Děkuju moc!

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (9)

Tisknout článek

Tip na článek

Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R
Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R

S di­gi­tál­ními bez­zr­ca­dlov­kami s pl­no­for­má­to­vým či­pem a vy­so­kým roz­li­še­ním se roz­trhl py­tel, na­bí­zíme tedy pře­hledné po­rov­nání bez­zr­ca­dlo­vek Ca­non EOS R, Ni­kon Z7, Sony A7R III a Pa­na­so­nic Lu­mix S1R.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace