Test fotoaparátu Nikon D810A pro astrofotografii

Astrofotografie

Tohle byl největší oříšek celého testu. Není problém ukázat, jak je fotoaparát citlivý na vlnovou délku 636nm. Problém byl v praxi fotit oblohu tak, aby to mělo slušnou technickou kvalitu. Vznik snímků popíši dále. Veškeré jsou foceny ve vyvážení bílé na denní světlo se zapnutou redukcí šumu pro dlouhé časy.

Většinu fotografií jsem fotil pouze do RAWu. A to se ukázalo jako ne úplně dobrý nápad. Zpracování RAW je totiž samozřejmě ovlivněno konvertorem a o kvalitě „originálu“ tedy rozhoduje konvertor a nastavení konverze tím, kdo to dělá. Následuje srovnání náhledu na raw uložený v Zoneru „jen tak“ a k němu přidané verze konverzí vzniklé v Capture One 9, Raw Therapee a JPG vzniklý v Zoneru pomocí externího modulu DNG convertor. A že je to pokaždé jinak, je vidět. V závěru testu jsou snímky konvertované pomocí Nikon Capture NX-D. Ve všech případech jsem do nastavení konverze nesahal a nechal vše na použitém SW. Podle mého názoru se realitě nejlépe blíží právě Capture One 9. Proto také vše, co nebylo foceno přímo do JPG, je konvertováno v něm (než bude uvedeno jinak). Ještě musím zdůraznit, že levý sloupec snímků má samozřejmě větší úhel záběru, protože objektiv 35mm je na FF těle.

Černo – bílá plocha osvětlená vodíkovou výbojkou a tedy výhradně světlem o čtyřech vlnových délkách, z nichž nás zajímá 656 nm.

Tady jsem z FF ořízl odpovídající část, abychom viděli stejné plochy. Výsledek je zřejmý. Deklarovaná citlivost vyšší je (a v samém závěru testu je potvrzena také). Oba snímky konvertované pomocí Capture One 9. Použit objektiv 35mm, stejné nastavení fotoaparátů.

A další snímky… K fotoaparátu jsem se bohužel dostal za poměrně špatného počasí, které se rychle měnilo a to po celou dobu testování. Prostě jsem neměl jediný opravdu „čistý“ večer, kdy bych mohl vyrazit za černou oblohou. Opar ve vzduchu udělá své, světelné znečištění to „dorazilo“. Proto ten naoranžovělý nádech při delších expozicích. Podmínky byly špatné a neustále se měnící.

A jedna zajímavost. V menu D810A jsem vypnul přizpůsobení se DX objektivům a vznikl tenhle snímek. Objektiv Sigma 8mm. Foceno z pevného stativu. Orion, Plejády a světelné znečištění jsou vidět.

Měl jsem k dispozci paralaktickou montáž EXOS-2 s GoTo řízením a dalekohled Bresser Messier NT-150L s průměrem zrcadla 15 cm. Přes něj jsem fotil následující tři snímky. Ostřit jde pomocí živého náhledu, skvěle funguje použití zvětšení náhledu. Technická kvalita (ostrost), která závisí především na schopnostech fotografa (mě), není předmětem našeho zkoumání (teprve jsem sbíral zkušenosti). Porovnejte a shlédněte především barevné posuny snímků.

Následují zmíněné tři technicky nedobré, ale vzhledem k testu skvěle vypovídající snímky. První je focen D810A, druhý D7100. Nastavení bílé ‚denní světlo‘ je samozřejmě totožné v obou případech. Při konverzi z RAWů je použit stejný konvertor. Rozdíl je propastný.

Vlevo: Mlhovina M42 v Orionu. Prakticky prvotina, ono to chce hodně praxe. NIKON D810A, 15.0 s, ISO: 3200, f=0 mm.

Vpravo: Snímek pořízený v jinou dobu (prosinec 2015) fotoaparátem D7100 (WB denní světlo, konverze z raw, stejně jako u předchozího snímku). Technickou nekvalitu omluvte, jde o barevnost. Červená H-alfa tam prakticky není. A to pozorovací podmínky (čistota oblohy a tma) byly o řád lepší, než při užití D810A. NIKON D7100, 10.0 s, ISO: 6400, f=0 mm.

NIKON D810A, 8.0 s, ISO: 12800, f=0 mm.

Následují snímky vzniklé současně fotoaparátem D810A a fotoaparátem D7100 nedaleko Manětína (minimální světelné znečištění v rámci ČR) se shodným nastavením (WB denní světlo, snímáno do NEF, obě redukce šumu vypnuté atd.) a focené objektivem  300mm f/2,8 G ED VR II AF-S Nikkor na výše popsané paralaktické montáži (foceno na přelomu srpna a září 2016). Konverze pomocí Capture NX-D v kvalitě 98%.

Současná astrofotografie skládá několik (až desítky) snímků do jediného výsledného. Cílem této recenze není vytvářet takové snímky, cílem je ukázat fotografie vzniklé za konkrétních podmínek.

Nikon D810A

Nikon D7100

F2.8, 30.0 s, ISO: 2000 Mlhovina NGC 1499, Kalifornie Dalšími úpravami se dá dosáhnout slušné fotografie.

F2.8, 30.0 s, ISO: 2000 Mlhovina NGC 1499, Kalifornie Upravovat není moc co.

F2.8, 10.0 s, ISO: 1600 Mlhoviny M42, M43 v Orionu.

F2.8, 10.0 s, ISO: 1600 Mlhoviny M42, M43 v Orionu.

F2.8, 53.7 s, ISO: 800 NGC 2024 (Plamínek) a IC434, při trošce dobré vůle najdete i temnou mlhovinu Koňská hlava B33.

F2.8, 43.0 s, ISO: 800 NGC 2024 (Plamínek) a IC434, především při úpravách bude jasné, že barevně D810A vede.

F2.8, 30.0 s, ISO: 1600 M31, Galaxie v Andromedě

F2.8, 30.0 s, ISO: 1600 M31, Galaxie v Andromedě

U obou snímků výše rozdíl v barevnosti nepostřehnete. Není na čem.

F3.5, 30.0 s, ISO: 4000 NGC 6960 (Koště čarodějnice) a NGC 6992– Řasová mlhovina v Labuti

F3.5, 30.0 s, ISO: 4000 NGC 6960 (Koště čarodějnice) a NGC 6992– Řasová mlhovina v Labuti

F2.8, 123.5 s, ISO: 1600 NGC 6960 (Koště čarodějnice) a NGC 6992– Řasová mlhovina v Labuti

F2.8, 126.7 s, ISO: 1600 NGC 6960 (Koště čarodějnice) a NGC 6992– Řasová mlhovina v Labuti

Závěr

Myslím, že na focení neastronomických fotografií fotoaparát Nikon D810A – tedy verzi s přívlastkem ‚astronomic‘ - nepotřebujete. Ale pokud jste nadšený astronom-amatér, pak si rozdíl v ceně mezi D810 a D810A určitě rádi zaplatíte, protože kratší expozice a věrnější barevnost za to rozhodně stojí. Je to prostě taková zrcadlovka k dalekohledu a na dalekohled (na montáž).

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.