Test Panasonic Lumix GH4

Čip

Velikost a charakteristika čipu předurčuje chování fotoaparátu. Zde je jím (nestabilizovaný) Live MOS Sensor o rozměrech 17.3×13.0 mm (poměr stran 4:3) s efektivním počtem 16,05 Mpx (4608×3456 px). Při jiných poměrech stran jde o ořez z největšího rozměru. . Ultrazvukový filtr se stará o odstranění nečistot z čipu (čištění lze zapnout v Menu).

LCD, EVF

Obojí je excelentní. LCD je dotykové a tím se objevují další možnosti ovládání a způsobu nastavení.

Hledáček je typu OLED a zobrazuje totéž co LCD (s výjimkou toho, co souvisí s dotykovostí LCD), má totiž výborné rozlišení 2 359 000 bodů. Navíc má dioptrickou korekci v rozsahu +/- 4 dioptrie, což je hodně a je to skvělé. LCD má velikost 3" (poměr stran 3:2) a je tvořen cca 1 036 000 body.

Video

K této části se vrátíme ve speciálním testu. Předem mohu říci, že možnosti nastavení jsou na dnešní dobu obrovské a maximální rozlišení videa je dokonce C4K. (4096×2160:24p). (Edit: druhou část recenze již naleznete zde)

Prohlížení a úpravy při prohlížení

Přiložené snímky dokumentují možnosti zobrazení množství informací a menu při prohlížení. „Listovat“ mezi snímky lze pomocí tahání prstu po displeji, jak nám ukáže nápověda.

Na kompletní funkce a specifikace se podívejte na stránky www.panasonic.cz.

Start aparátu je prakticky okamžitý a i ostatní provozní časy nijak neomezují. Co mě opravdu překvapilo, byla vynikající rychlost ostření a to za všech mně běžně známých situací. Prostě jako moje vlastní zrcadlovka.

12 snímků za sekundu, rychlost ukládání dat, to vše bylo očekávané. Ale… GH4 má tak obrovskou vyrovnávací paměť, že počet v RAWu(!!!) exponovaných fotografií, než „přestala stíhat karta“ byl několik desítek. A kartu jsem měl běžnou class 10. Navíc při ukládání dat šlo dělat cokoliv dalšího. Ostřit, fotit, procházet menu… A to není obvyklé. V tomhle mě Panasonic dostal „do kolen“. Takto fungující „multitasking“ si u žádného jiného stroje nepamatuji.

V setu lze pořídit GH4 mj. s objektivem LUMIX G VARIO 14–140mm / F3.5–5.6 ASPH. / MEGA O.I.S. za cca 55 tis. Kč. K dispozici jsem měl ještě i objektiv Panasonic Leica DG Nocticron 42,5mm f/1,2 ASPH. Power O.I.S (samostatně cca 40 tis. Kč) a Panasonic Leica Summilux 15mm f/1,7 ASPH. (bez stabilizace a cena je na zahraničních webech pod $600 – v českých obchodech jsem jej zatím nenalezl). Obě pevná skla jsou velmi návyková. „Patnáctka“ kvůli své příjemné velikosti (je malá) a pevná „42,5ka“ při nejmenším clonovém čísle, kdy hezky rozostříte pozadí. Prostě příjemný portrétní objektiv. Měl jsem tendence 15ku prakticky neměnit.