Test fotoaparátu FujiFilm X-T1

Obrazový výkon

Kdo už s nějakým moderním přístrojem Fuji s X-trans senzorem fotografoval, ví co má čekat – snímky jsou velmi kvalitní, ostré a to i na vyšší citlivost, kde přístroj podává dobrý výkon zejména v oblasti barevného šumu. Můžeme čekat i dobrý dynamický rozsah rozšiřitelný pomocí režimů DR. I barvy jsou „fujinovské“ – vyladění přístroje by mělo vycházet z diapozizivních emulzí Fuji: Provia, Velvia a Astia.

A opravdu, obrazová kvalita je na špičce APS-C úrovně. Můžete to sami posoudit na přiložených komentovaných ukázkách:

Výkon v oblasti citlivosti je vážně dobrý! Je si však potřeba uvědomit, že koukáme na JPEG (RAW nebyl v době testování fotoaparátu konvertory ještě plně podporován z důvodu „novosti“ přístroje), a JPEG je vždy odšuměný, a to i když je zde NR nastavená na minimální hodnotu (nevěřte výrobcům, že funkce „vypnout odšumování“ kterou někdy vídáme, může odšumování vypnout – pouze ho zmírní). Nicméně i tak jsou přístroje Fujifilm v šumu nadprůměrné, a to i v RAWu, jak už jsme se přesvědčili při testování ostatních modelů této řady. Do 800 ISO šum nevidíme a do 6400 ISO je stále použitelný, nouzově i výše.

Dynamický rozsah je solidní, navíc lze rozšířit pomocí funkce DR 100 – 400 (podexpozice s prosvětlením stínů).

Softwarovou ostrost stačí nechat na nastavení „0“ (nebo +1 máte-li raději ostřejší vzhled). Minimální je neostrá a maximální naopak přeostřená.

Přístroj samozřejmě natáčí i video (1080/60p). Disponuje stereomikrofony, má (konečně) pro video dedikovanou spoušť, ale jinak je poznat, že výrobce video nemyslel jako hlavní „fíčuru“ tohohoto přístroje. Manuálně upravovat expozici v průběhu videa třeba možné není, autofocus dispozici ale je. Kvalitu můžete posoudit také – odkaz najdete zde.

Objektiv(y)

Obrazovou kvalitu samozřejmě ovlivňuje i použitý objektiv. My jsme zkusili dva: XF 18–55mm F2.8–4 R LM OIS a XF 35 F1.4 R.

První je fujinovskou variací na základní zoom, ovšem s téměř o 1EV lepší světelností, než je obvyklé a stabilizovaný. Druhý je ekvivalentem klasické padesátky a nabízí i adekvátní světelnost (co do hloubky ostrosti bude odpovídat cca F2 u kinofilmu). Stabilizovaný není. Co je potřeba pochválit hned od začátku je obrazová kvalita obou skel. Fuji opravdu dává objektivům hodně a záměrně nechce pro svůj „profesionálně“ se tvářící systém vypouštět pod/průměrné objektivy, byť by šlo o základní „seťák“. Stejně tak se musí vyzdvihnout konstrukce. Seťák je kvalitně zpracován z kovu a kvalitních plastů, kovový je i bajonet, při ostření se nic neotáčí a je přidána i bajonetová tulipánová clona (která se mi trochu hůř nasazovala). Dokonce i krytka je lepší než je obvyklé – má velké středové úchyty a není problém ji používat i s nasazenou clonou. Pro pětatřicítku pak platí co se kvality konstrukce týče to samé.

Oba objektivy mají ovládání clony zabudované na svém těle, ale každý trochu jinak. Pětatřicítka je více „retro“ a nabízí stupnici 1.4–16 jako u starých objektivů (+ A). Kroužek však nemá v žádné poloze výraznou aretace a točí se podobně jako roller, plynule. Podle mě to není nejlepší – buť to chce skutečně krokový clonový kroužek po EV, jako má X100, nebo roller. Tak to řeší zoomový objektiv – clonovým kroužkem se volně „do nekonečna“ otáčí, není značený a funguje opravdu jako roller. Poloha A má pak svůj vlastní přepínač.

Ostření je u obou objektivů dostatečně rychlé, byť 35 s ním trochu zápasí, více „honí“ a je hlučnější. Různě si pocvakává a tak podobně.

Ale konec už povídání, kvalitu nejlépe posoudíte sami z přiložených komentovaných ukázek:

Oba dva objektivy bych si dokázal představit používat pro denní focení, dokonce ani setový zoom není vůbec špatný. Naopak. A jakožto „padesátkař“ jsem si s objektivem 35 1.4 rozuměl velmi dobře. Objektiv je už od „plné díry“ ve středu velmi ostrý, cloněním se spíše už jenom zlepšují okraje snímku, které na 1.4 dokonale ostré nejsou. Při focení s malou hloubkou ostrosti, k čemu se objektiv hodí nejlépe, ale neostré rohy nevadí.