Test fotoaparátu FujiFilm X-T1

Bezzrcadlovky Fujifilm se již dostaly do podvědomí fotografické obce svým designem i výkonem. To první je retro, to druhé bývá naopak dokonale aktuální. Zatím oslovovaly hlavně milovníky „dálkoměrného“ designu, nyní se výrobce pustil do přístroje „á la zrcadlovka“. Podíváme se na něj blíže.

* Edit 11. 5. 2015: X-T1 dostal nový firmware (po roce na trhu) 4.00. Ke stažení bude koncem června. Silně vylepšuje zejména AF. Konkrétně: Nový systém AF s Zone a Wide / Tracking, Zlepšení přesnosti AF, AF Detekce oka, Auto Macro režim, zlepšení AF v režimu video a další spíše drobné změny. Odkaz na stažení

Řada bezzrcadlovek Fuji X-series přišla na trh rovnou tím nejvyšším přístrojem „napřed“. V roce 2012 to byl model X-Pro 1, zaměřený už dle názvu na vyšší segment mirrorles přístrojů. A skutečně, bral si to nejlepší z přístroje X100 a přidal novou technologii snímače (X-trans) a nový bajonet pro řadu výměnných objektivů. Vypadal, jak je pro Fuji v tomto segmentu typické, jako filmový dálkoměrný přístroj. „Retro“ je vůbec dnes moderní, a právě Fuji má na jeho oblibě mezi fotografy zajisté lví podíl. Dnes recenzovaný přístroj je ovšem trochu jiný. Sice je také „retro“, ale na rozdíl od ostatních přístrojů této řady si bere inspiraci pro svůj design ze světa SLR přístrojů. Ale ne těch moderních, buclatých, ale oněch hranatých, manuálních (podobně jako třeba Olympus OM-D E-M5 atd.)

Skutečně, když vezmeme přístroj do ruky, dýchne na nás nostalgie – kovové hranaté tělo „made in Japan“, množství analogových voličů, hranolová kaplička (ve který samozřejmě žádný hranol není, není tam však ani blesk, dodává se externí) atd.

Na všechno se ještě podíváme.

Nejprve ale:

Co přináší?

Opět zejména hlavní devízu přístrojů Fuji. Jak již víte z našich předchozích recenzí, je to odlišná technologie snímače, která je sice postavená na klasické Bayerově masce, ale dovádí tento koncept do nové podoby. Fuji ji nazývá X-trans a v podstatě spočívá v jiném rozmístění RGB barevných masek nad jednotlivými pixely. Klasické snímače ji mají v matici 2×2, kdy se barevné filtry opakují ve čtveřicích dokola RGBG, RGBG, RGBG atd.

Fuji udělala opakující se vzorce z pixelů 6×6, v jejichž rámci mohou být barevné masky rozmístěny „náhodněji“ (byť také pravidelně, ale ve složitější matici).

Výhoda? Zejména méně interpolačních artefaktů, díky čemuž může být bez rizika odstraněn AA filtr (u klasické Bayerovy matice se dnes už také někdy nepoužívá -typicky Nikon-, ale musíte se sžít s rizikem moaré či to řešit jako Pentax zapínatelným AA filtrem). Absence AA filtru pak obvykle znamená ostřejší fotografie.

Kromě toho přichází s X-T1 jako v podstatě s novým topmodelem i nové vlastnosti: utěsnění proti vodě a prachu, větší hledáček, lepší držení, Wi-fi a dálkové ovládání přes chytrá zařízení…

Přístroj má APS-C čip s rozlišením 16Mpx, citlivostí (v rozšířeném režimu) ISO 100 – 51200, snímací rychlost je až 8 fps, procesor EXR II, rozsah časů 1/4000 – 30s + B (synchro 1/180), OLED hledáček 100%, 0.77× zvětšení (FF ekvivalent!), rozlišení 2,360,000 „bodů“, výklopný 3“ TFT displej s 1040000 „body“ (ovšem nedotykový), hybridní autofocus nebo třeba FullHD video 60p ve formátu H.264.

Výdrž na baterii je podle CIPA 350 snímků, situaci ale vylepší battery grip.

Je tedy vidět, že se jedná docela o „dělo“, a to nejen na poměry bezzrcadlovek. Zdůraznit si zaslouží hlavně hledáček, který je větší než u většiny fullframe přístrojů, má dobré rozlišení a minimální zpoždění. Nebylo by to Fuji, kdyby nepřineslo i nějaký „špek“ navíc. Sice to není hybridní hledáček jako u X-Pro 1 nebo X100s, ale novoty přináší hned dvě. Umožňuje přepínat mezi zobrazením scény od kraje ke kraji s informacemi překrytými přes ní, nebo zobrazením scény v menším, ale ničím nerušeném rámečku a informacemi kolem dokola. Dále, při otáčení přístroje mezi vertikální a horizontální polohou se přetáčejí i informace tak, aby byly vždy správně čitelné. Smartphony to dělají už dlouho, tak bylo načase i pro skutečné fotoaparáty:-)

Jak se drží a ovládá?

Přestože jde o tvar těla typu „krabicoid“, tak docela dobře. Přístroj sice disponuje relativně malým gripem (i tak je ale z bezzrcadlovek Fuji nejmasivnější), ale vzhledem k jeho příjemné textuře i tvaru se drží docela dobře – tělo je navíc relativně štíhlé (129 × 90 × 47 mm), takže menší grip nevadí. Situaci dále zachraňuje opěrka pro palec – nejde jen o běžnou pogumovanou plošku, jak je to běžné, ale o docela masivní „hák“, který zajišťuje poměrně jistý úchop.

Na těle se, jak se na přístroj „poloprofi“ kategorie sluší, nachází velké množství různých ovladačů.

Fuji se vyřádilo hlavně s otočnými analogovými voliči, tak začneme náš popis jimi.

Nacházejí se na horní straně přístroje. Vlevo od „falešného hranolu“ je volič ISO. V podstatě na stejném místě se u mnoha zrcadlovek nastavovala citlivost filmu, takže milovníci analogu se budou cítit jako doma. Volič má středovou aretaci – někdo to rád, jiný ne. Kolem dokola u jeho paty je pak zezadu ovládaný otočný prstenec nastavující klasický „drive mode“. Na „budce“ hledáčku z této strany pak nalezneme ještě ovladač dioptrické korekce. Přeskočme přes sáňky na druhou stranu. Tam nalezneme hned dva velké otočné voliče – ten blíž nastavuje čas v rozmezí 1/4000 – 1s + T a B, nebo lze nechat v poloze A (pro prioritu clony nebo plnou programovou automatiku). Ten dál, v podstatě „pod palcem“ při držení přístroje, nastavuje korekci expozice v rozmezí +3 až –3 EV. Je rozměrný a otáčí se ztuha. Mezi nimi více vpředu sedí spoušť a kolem ní prstenec ON/OFF. Dále tu na různých místech najdeme další tři tlačítka: Programovatelné tlačítko Fn/Wi-Fi, tlačítko módu zobrazení a spoušť videa.

Nyní přejdeme na zadní stranu: Té, jak to tak dnes bývá, dominuje velký displej, který je výklopný, ale oproti současnému trendu nedotykový. Mě osobně to nechybělo – jediné, k čemu by pro mě měl dotykový displej smysl, by bylo zvolení ostřícího bodu poklepáním – to považuji za fajn funkci, jinak se držím tlačítek. Někdo ale dotykové displeje rád.

Vpravo od displeje najdeme tradiční čtyřsměrný volič, který však má už méně tradičně všechna čtyři tlačítka programovatelná. Jeho střed slouží pro potvrzování a vstup do menu. Níže najdeme tlačítko Disp./Back, sloužící k přepínání zobrazených informací v EVF nebo LCD a jako tlačítko „zpět“ v menu. Nad čtyřsměrným ovladačem je pak zase tlačítko „Q“. Funkce je stejná jako u ostatních modelů: spustí výrobcem přednastavené rychlé menu, kde je možné šipkami a rollerem přepínat nastavení. Nad ním je pak tlačítko Focus assist, které zapíná pomocníka ostření zvětšením náhledu. Nahoře najdeme zadní roller a dvě tlačítka „lock“: jedno na AF a druhé pro měření. Poslední dva knoflíky najdeme na druhé straně displeje nad ním – tlačítko přehrávání a tlačítko mazání.

Když se podíváme na opačnou stranu, přední, uvidíme také relativně dost ovládacích prvků. Najdeme zde na dosah ruky roller a programovatelné tlačítko Fn č.2 (už jsme na šesti programovatel­ných!), na opačné straně dole pak volič režimu ostření (M, C, S). Samozřejmě také aretaci objektivu. Fotoaparát je vybaven i „bludičkou“ pomocného přisvícení AF a PC sync konektorem.

Zbývá nám popsat situaci po stranách přístroje: na levé jsou konektory: za „dvířky“ najdete vstup pro mikrofon/dálkovou spoušť, miniHDMI a microUSB. Na opačné, pravé straně, za podobnými dvířky, je slot na kartu (SD, podporuje i rychlý standard UHS II).

Pokud jste na internetu nebo sami zaznamenali problém s průnikem světla u některých sérií tohoto modelu – právě přes otevřená dvířka konektorů, pak vězte, že to FujiFilm opravuje bezplatně.

Zbývá nám spodní strana, kde je obligátně vstup do bateriové šachty a závit pro stativ (je lehce mimo optickou osu).

Ergonomii přístroje hodnotím kladně. Jen je třeba si zvyknout na typické prvky ovládání Fuji přístrojů. Už u X100 jsem považoval dva rollery za trochu nevyužité, nebo tlačítko Q za zbytečně uživatelsky nenastavitelné, což platí i zde, ale jsou to detaily. Ne zrovna dobře provedené je i „fujinovské“ mazání fotografií, které je zdlouhavé a trochu zvláštní – při playbacku nejprve zmáčknete tlačítko mazání, pak se vás přístroj zeptá, jestli opravdu chcete smazat fotografii, nebo raději více či všechny, nebo můžete akci stornovat. Pak se přepnete na další obrazovku, kde se vás zeptá na potvrzení smazání, ale poté se nevrátíte do playbacku, ale zůstanete v „mazacím“ náhledu, kde můžete stiskem tlačítka mazat dál, a ze kterého musíte vyskočit tlačítkem „back“, nebo „play“ do normálního režimu zobrazení. Asi se jedná o nezvyk, ale nějak mi tento systém nevyhovoval.

Někomu také nemusí vyhovovat analogový volič ISO, který se v každé poloze zamkne. Jinak se ale jedná o příjemný přístroj.

Menu

Menu přístroje, rozdělené na několik sekcí (shooting, playback a setup menu) bude důvěrně známé každému, kdo s moderní řadou Fuji pracoval (nebo kdo si přečetl naše recenze na ostatní modely, jako je třeba X-M1 nebo X100s) Proto zanechme slov a podívejme se raději přímo na pár screenshotů:

Dálkové ovládání

Přístroj přichází s Wi-fi a výrobce ji využil pro možnost dálkového ovládání, stačí mít chytré zařízení s operačním systémem iOS nebo Android a stáhnout si k tomu aplikaci od Fuji: Fujifilm camera remote. Z displeje vašeho zařízení se stane displej fotoaparátu a menu přizpůsobené dotykovému ovládání vám umožní ovládat všechny základní nastavení, exponovat a přenášet fotky. Nejlépe si to bude ukázat na videu, takže mrkněte zde.

Obrazový výkon

Kdo už s nějakým moderním přístrojem Fuji s X-trans senzorem fotografoval, ví co má čekat – snímky jsou velmi kvalitní, ostré a to i na vyšší citlivost, kde přístroj podává dobrý výkon zejména v oblasti barevného šumu. Můžeme čekat i dobrý dynamický rozsah rozšiřitelný pomocí režimů DR. I barvy jsou „fujinovské“ – vyladění přístroje by mělo vycházet z diapozizivních emulzí Fuji: Provia, Velvia a Astia.

A opravdu, obrazová kvalita je na špičce APS-C úrovně. Můžete to sami posoudit na přiložených komentovaných ukázkách:

Výkon v oblasti citlivosti je vážně dobrý! Je si však potřeba uvědomit, že koukáme na JPEG (RAW nebyl v době testování fotoaparátu konvertory ještě plně podporován z důvodu „novosti“ přístroje), a JPEG je vždy odšuměný, a to i když je zde NR nastavená na minimální hodnotu (nevěřte výrobcům, že funkce „vypnout odšumování“ kterou někdy vídáme, může odšumování vypnout – pouze ho zmírní). Nicméně i tak jsou přístroje Fujifilm v šumu nadprůměrné, a to i v RAWu, jak už jsme se přesvědčili při testování ostatních modelů této řady. Do 800 ISO šum nevidíme a do 6400 ISO je stále použitelný, nouzově i výše.

Dynamický rozsah je solidní, navíc lze rozšířit pomocí funkce DR 100 – 400 (podexpozice s prosvětlením stínů).

Softwarovou ostrost stačí nechat na nastavení „0“ (nebo +1 máte-li raději ostřejší vzhled). Minimální je neostrá a maximální naopak přeostřená.

Přístroj samozřejmě natáčí i video (1080/60p). Disponuje stereomikrofony, má (konečně) pro video dedikovanou spoušť, ale jinak je poznat, že výrobce video nemyslel jako hlavní „fíčuru“ tohohoto přístroje. Manuálně upravovat expozici v průběhu videa třeba možné není, autofocus dispozici ale je. Kvalitu můžete posoudit také – odkaz najdete zde.

Objektiv(y)

Obrazovou kvalitu samozřejmě ovlivňuje i použitý objektiv. My jsme zkusili dva: XF 18–55mm F2.8–4 R LM OIS a XF 35 F1.4 R.

První je fujinovskou variací na základní zoom, ovšem s téměř o 1EV lepší světelností, než je obvyklé a stabilizovaný. Druhý je ekvivalentem klasické padesátky a nabízí i adekvátní světelnost (co do hloubky ostrosti bude odpovídat cca F2 u kinofilmu). Stabilizovaný není. Co je potřeba pochválit hned od začátku je obrazová kvalita obou skel. Fuji opravdu dává objektivům hodně a záměrně nechce pro svůj „profesionálně“ se tvářící systém vypouštět pod/průměrné objektivy, byť by šlo o základní „seťák“. Stejně tak se musí vyzdvihnout konstrukce. Seťák je kvalitně zpracován z kovu a kvalitních plastů, kovový je i bajonet, při ostření se nic neotáčí a je přidána i bajonetová tulipánová clona (která se mi trochu hůř nasazovala). Dokonce i krytka je lepší než je obvyklé – má velké středové úchyty a není problém ji používat i s nasazenou clonou. Pro pětatřicítku pak platí co se kvality konstrukce týče to samé.

Oba objektivy mají ovládání clony zabudované na svém těle, ale každý trochu jinak. Pětatřicítka je více „retro“ a nabízí stupnici 1.4–16 jako u starých objektivů (+ A). Kroužek však nemá v žádné poloze výraznou aretace a točí se podobně jako roller, plynule. Podle mě to není nejlepší – buť to chce skutečně krokový clonový kroužek po EV, jako má X100, nebo roller. Tak to řeší zoomový objektiv – clonovým kroužkem se volně „do nekonečna“ otáčí, není značený a funguje opravdu jako roller. Poloha A má pak svůj vlastní přepínač.

Ostření je u obou objektivů dostatečně rychlé, byť 35 s ním trochu zápasí, více „honí“ a je hlučnější. Různě si pocvakává a tak podobně.

Ale konec už povídání, kvalitu nejlépe posoudíte sami z přiložených komentovaných ukázek:

Oba dva objektivy bych si dokázal představit používat pro denní focení, dokonce ani setový zoom není vůbec špatný. Naopak. A jakožto „padesátkař“ jsem si s objektivem 35 1.4 rozuměl velmi dobře. Objektiv je už od „plné díry“ ve středu velmi ostrý, cloněním se spíše už jenom zlepšují okraje snímku, které na 1.4 dokonale ostré nejsou. Při focení s malou hloubkou ostrosti, k čemu se objektiv hodí nejlépe, ale neostré rohy nevadí.

Závěr:

Přístroj Fujifilm X-T1 se výrobci myslím povedl. Je to vyvážený fotoaparát, který je výkonný a pohodlný. Ne však dokonalý. Určitě je potřeba vyzdvihnout výborný EVF, dobrou ergonomii, ukázkové zpracování a konstrukci, skvělou obrazovou kvalitu, rychlost sériového snímání, utěsnění proti rozmarům počasí i slušný autofocus (profi zrcadlovka to ale není…). Potěšující je i Wi-fi. Mnoho uživatelů jistě ocení také design přístroje, protože každý si fotoaparáty vybíráme i podle toho, jak lahodí našemu oku, jen si to přiznejme:-)

Vylepšit by ale sneslo také pár věcí. Ergonomie a ovládání je u Fujifilmů takové… typické, řekněme, že nemusí každému vyhovovat. Dále čas závěrky 1/4000 také dnes už není nejrychlejší, stejně jako synchročas 1/180. Chybí zde podobně jako u jeho stájových kolegů ISO 100, které je sice emulované, ale tím se pouze ořezává dynamický rozsah. Hodil by se i zabudovaný blesk, který přístroj nenabízí a někomu by mohl chybět i dotykový displej, který je v této třídě bezzrcadlovek už dnes běžný.

Pokud se ptáte na mé doporučení, máte ho mít. Byť se nejedná o levný přístroj – za jeho cenu dostanete jinak poloprofi zrcadlovku – je to mezi bezzrcadlovkami špička a dnes už i v podstatě plnohodnotná alternativa k SLR. Objektivů zatím není „moc“, ale ty, co existují, jsou kvalitní a také postupně přibývají.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Ukázkové snímky:

(OOC JPEGy, ostrost 0, NR –2, DR auto, WB nastavováno dle chuti a nálady)