Test fotoaparátu Pentax K-3

Pentax má již od dob vlády kinofilmu pověst výrobce fotoaparátů, který je tak trochu jiný. Jeho přístroje se vždy vyznačovaly kompaktností, ale dobrým výkonem. Jeho tržní a produktová strategie mu nikdy nepřinesla masovou rozšířenost, ale o to větší oblibu u jeho uživatelů.

Jednou z jejích charakteristik je i fakt, že se Pentax dosud neangažuje na poli segmentu FF přístrojů. Jeho APS-C topmodel je vždy umístěn na vrchol tohoto segmentu, ale víc už dlouho nic, a až pak, kdesi ve výšinách finanční nedostupnosti, sedí profesionální digitální středoformátový přístroj řady Pentax 645 (který by měl mimochodem ještě letos na jaře také dostat novou, v pořadí již druhou digitální generaci, o které vás budeme též včas informovat – Edit: jedná se o přístroj 645Z). Nyní však přichází čas, kdy by se tato strategie mohla vyplatit: velcí hráči (tedy Canon a Nikon) z velké části zatím upustili od výroby nástupců svých vrcholových APS-C řad (D300s, EOS 7D) a soustředí se na vzájemné zápolení v ringu FF přístrojů. Pentax si to zřejmě myslí také, proto vypustil nástupce své řady K-5 v duchu toho nejlepšího, co se dá od APS-C fotoaparátu očekávat. Tedy alespoň na papíře.

Jedná se o přístroj s 24Mpx senzorem bez klasického AA (anti-aliasing) filtru (o tom více dále, protože to není tak jednoduché), odolným, pracho- a vodovzdorným šasi ze slitiny hořčíku, množstvím manuálních ovladačů, rychlým sériovým snímáním 8.3 sn./s., vylepšeným AF citlivým až do –3EV s 27 body, které jsou až na dva všechny křížové, 100% hledáčkem, podporou dvou slotů na karty a přitom všem velmi kompaktními rozměry.

Člověk by ale neměl přechválit, v některých ohledech své starší konkurenty stále nepředhání, například Hledáček Canonu 7D s 1× zvětšením se překonává těžko (i když 0,95× u K-3 není velký rozdíl), a vzrůst počtu AF bodů z 11 na 27 je sice vítaný, ale Nikon se v této třídě už delší dobu chlubí 51 AF body. Další věcí bude výběr objektivů, kde Pentax není ve třídě profi-teleobjektivů, se kterými bych si takové tělo dovedl představit profesionálně užívané nejčastěji, tak silný jako dva „hlavní“ hráči. Ne že by je vůbec neměl, či byly špatné, ale výběr takový není (a otázka Canonovské a Nikonovské optické stabilizace/sta­bilizace na čipu u Pentaxu je u dlouhých skel také důležitá).

Ještě než přistoupíme k popisu konstrukce a ovládání, vrátíme se k problematice AA filtru, nejen proto, že už byla „nakousnuta“, ale také proto, že se jedná asi o nejrevolučnější funkci fotoaparátu, a tím nemyslím jen u Pentaxu.

Fotoaparáty buď AA filtr (též low-pass filtr) mají, nebo ne. Oboje má své pro a proti (filtr zabraňuje vzniku interpolačních artefaktů, ale zase zhoršuje ostrost) a různí výrobci k tomu přistupují různě. Jmenovitě Nikon se rozhodl tento kus hardwaru zcela pominout ve všech svých nových SLR fotoaparátech, kdežto Canon na něm zatím tvrdošíjně lpí. Pentax se už od počátku této „módy“ nechtěl zcela přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu. V minulé generaci to řešil tím, že uvedl dvě verze téhož přístroje (K-5II a K-5IIs), nyní se odhodlal k vskutku revolučnímu kroku, kdy využil „volného“ uchycení snímače pomocí magnetických polštářů (normálně ho využívá pro stabilizaci, Canon a Nikon naopak stabilizují optiku v objektivech) a v případě potřeby AA filtru (který jinak hardwarově chybí) může jeho efekt napodobit pomocí mikroskopického krouživého pohybu snímačem (o podobném poloměru, jako je rozostření běžného optického AA filtru).

Výhoda je jasná – AA filtr si můžete zapínat a vypínat dle potřeby, navíc lze nastavit intenzitu či použít bracketing. Podle slov zástupců Ricohu navíc tento pohyb snímače nenarušuje funkci stabilizace a oba procesy mohou běžet zároveň a nezávisle. Nevýhody pak existují také – výrobce garantuje plnou funkčnost do 1/1000 vteřiny. Lze to chápat tak, že mechanismu trvá nějakou chvíli, než celý pohyb (podle všeho kruhový) provede, jmenovitě tu 1/1000 vteřiny (a více, záleží na expozičním čase). Lze pak odvodit, jak moc bude efekt slábnout při rychlejších časech. A protože K-3 podporuje až 1/8000, bude už efekt téměř neznatelný (osminový). Zkrátka když budete chtít bojovat s moaré při slunných dnech, přicloňte si:-) Další věcí je, že tento princip není aplikovatelný u videa. Je ovšem otázkou, jaký efekt mají u videa běžné AA filtry.

Nicméně i tak se jedná o převratnou záležitost. Pentax si vůbec s pohybem čipu rád hraje – pomocí něj stabilizuje (SR), umožňuje náklonem rovnat horizont, provádět manuálně „shift“ na stativu a nyní i imitovat AA filtr. Čip ze sebe umí i „oklepávat“ prach pomocí funkce DR II.