Test fotoaparátu FujiFilm X-T1
Bezzrcadlovky Fujifilm se již dostaly do podvědomí fotografické obce svým designem i výkonem. To první je retro, to druhé bývá naopak dokonale aktuální. Zatím oslovovaly hlavně milovníky „dálkoměrného“ designu, nyní se výrobce pustil do přístroje „á la zrcadlovka“. Podíváme se na něj blíže.
Jak se drží a ovládá?
Přestože jde o tvar těla typu „krabicoid“, tak docela dobře. Přístroj sice disponuje relativně malým gripem (i tak je ale z bezzrcadlovek Fuji nejmasivnější), ale vzhledem k jeho příjemné textuře i tvaru se drží docela dobře – tělo je navíc relativně štíhlé (129 × 90 × 47 mm), takže menší grip nevadí. Situaci dále zachraňuje opěrka pro palec – nejde jen o běžnou pogumovanou plošku, jak je to běžné, ale o docela masivní „hák“, který zajišťuje poměrně jistý úchop.
Na těle se, jak se na přístroj „poloprofi“ kategorie sluší, nachází velké množství různých ovladačů.
Fuji se vyřádilo hlavně s otočnými analogovými voliči, tak začneme náš popis jimi.
Nacházejí se na horní straně přístroje. Vlevo od „falešného hranolu“ je volič ISO. V podstatě na stejném místě se u mnoha zrcadlovek nastavovala citlivost filmu, takže milovníci analogu se budou cítit jako doma. Volič má středovou aretaci – někdo to rád, jiný ne. Kolem dokola u jeho paty je pak zezadu ovládaný otočný prstenec nastavující klasický „drive mode“. Na „budce“ hledáčku z této strany pak nalezneme ještě ovladač dioptrické korekce. Přeskočme přes sáňky na druhou stranu. Tam nalezneme hned dva velké otočné voliče – ten blíž nastavuje čas v rozmezí 1/4000 – 1s + T a B, nebo lze nechat v poloze A (pro prioritu clony nebo plnou programovou automatiku). Ten dál, v podstatě „pod palcem“ při držení přístroje, nastavuje korekci expozice v rozmezí +3 až –3 EV. Je rozměrný a otáčí se ztuha. Mezi nimi více vpředu sedí spoušť a kolem ní prstenec ON/OFF. Dále tu na různých místech najdeme další tři tlačítka: Programovatelné tlačítko Fn/Wi-Fi, tlačítko módu zobrazení a spoušť videa.
Nyní přejdeme na zadní stranu: Té, jak to tak dnes bývá, dominuje velký displej, který je výklopný, ale oproti současnému trendu nedotykový. Mě osobně to nechybělo – jediné, k čemu by pro mě měl dotykový displej smysl, by bylo zvolení ostřícího bodu poklepáním – to považuji za fajn funkci, jinak se držím tlačítek. Někdo ale dotykové displeje rád.
Vpravo od displeje najdeme tradiční čtyřsměrný volič, který však má už méně tradičně všechna čtyři tlačítka programovatelná. Jeho střed slouží pro potvrzování a vstup do menu. Níže najdeme tlačítko Disp./Back, sloužící k přepínání zobrazených informací v EVF nebo LCD a jako tlačítko „zpět“ v menu. Nad čtyřsměrným ovladačem je pak zase tlačítko „Q“. Funkce je stejná jako u ostatních modelů: spustí výrobcem přednastavené rychlé menu, kde je možné šipkami a rollerem přepínat nastavení. Nad ním je pak tlačítko Focus assist, které zapíná pomocníka ostření zvětšením náhledu. Nahoře najdeme zadní roller a dvě tlačítka „lock“: jedno na AF a druhé pro měření. Poslední dva knoflíky najdeme na druhé straně displeje nad ním – tlačítko přehrávání a tlačítko mazání.
Když se podíváme na opačnou stranu, přední, uvidíme také relativně dost ovládacích prvků. Najdeme zde na dosah ruky roller a programovatelné tlačítko Fn č.2 (už jsme na šesti programovatelných!), na opačné straně dole pak volič režimu ostření (M, C, S). Samozřejmě také aretaci objektivu. Fotoaparát je vybaven i „bludičkou“ pomocného přisvícení AF a PC sync konektorem.
Zbývá nám popsat situaci po stranách přístroje: na levé jsou konektory: za „dvířky“ najdete vstup pro mikrofon/dálkovou spoušť, miniHDMI a microUSB. Na opačné, pravé straně, za podobnými dvířky, je slot na kartu (SD, podporuje i rychlý standard UHS II).
Pokud jste na internetu nebo sami zaznamenali problém s průnikem světla u některých sérií tohoto modelu – právě přes otevřená dvířka konektorů, pak vězte, že to FujiFilm opravuje bezplatně.
Zbývá nám spodní strana, kde je obligátně vstup do bateriové šachty a závit pro stativ (je lehce mimo optickou osu).
Ergonomii přístroje hodnotím kladně. Jen je třeba si zvyknout na typické prvky ovládání Fuji přístrojů. Už u X100 jsem považoval dva rollery za trochu nevyužité, nebo tlačítko Q za zbytečně uživatelsky nenastavitelné, což platí i zde, ale jsou to detaily. Ne zrovna dobře provedené je i „fujinovské“ mazání fotografií, které je zdlouhavé a trochu zvláštní – při playbacku nejprve zmáčknete tlačítko mazání, pak se vás přístroj zeptá, jestli opravdu chcete smazat fotografii, nebo raději více či všechny, nebo můžete akci stornovat. Pak se přepnete na další obrazovku, kde se vás zeptá na potvrzení smazání, ale poté se nevrátíte do playbacku, ale zůstanete v „mazacím“ náhledu, kde můžete stiskem tlačítka mazat dál, a ze kterého musíte vyskočit tlačítkem „back“, nebo „play“ do normálního režimu zobrazení. Asi se jedná o nezvyk, ale nějak mi tento systém nevyhovoval.
Někomu také nemusí vyhovovat analogový volič ISO, který se v každé poloze zamkne. Jinak se ale jedná o příjemný přístroj.
Menu
Menu přístroje, rozdělené na několik sekcí (shooting, playback a setup menu) bude důvěrně známé každému, kdo s moderní řadou Fuji pracoval (nebo kdo si přečetl naše recenze na ostatní modely, jako je třeba X-M1 nebo X100s) Proto zanechme slov a podívejme se raději přímo na pár screenshotů:
Dálkové ovládání
Přístroj přichází s Wi-fi a výrobce ji využil pro možnost dálkového ovládání, stačí mít chytré zařízení s operačním systémem iOS nebo Android a stáhnout si k tomu aplikaci od Fuji: Fujifilm camera remote. Z displeje vašeho zařízení se stane displej fotoaparátu a menu přizpůsobené dotykovému ovládání vám umožní ovládat všechny základní nastavení, exponovat a přenášet fotky. Nejlépe si to bude ukázat na videu, takže mrkněte zde.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTen objektiv Fujinon XF 35/1.4 R má vskutku výjimečně ošklivý bokeh.
Bez uvolnění ukázkových snímků v RAW je každá recenze poloviční. Pásek miniaturních výřezů snažící se porovnat šum na různých citlivostech, který v každém testu ukazujete, je skoro k ničemu, z toho se nedá nic poznat. Pokud chci posoudit výstup z čipu, potřebuji originální RAWy na různé citlivosti (hodně mi řekne už jen ISO 200 a ISO 6400), které si otevřu ve svém raw editoru, doladím doostření a redukci šumu na optimální kompromis mezi detaily a šumem pak teprv jsem schopný něco o čipu soudit. Důležité jsou také podexponované a přeexponované RAWy, u kterých zjistím dynamický rozsah a charakter šumu ve stínech.
Mimochodem podpora rawů X-T1 byla už v Lightroom 5.3. V době, kdy jste uveřejnili recenzi, už máme verzi 5.4, takže tvrzení, že "RAW nebyl v době testování fotoaparátu konvertory ještě plně podporován" je poněkud neaktuální.
Dobrý den, dát k dispozici RAW soubor pro stažení není špatný nápad...
Se základním objektivem za 43 000 Kč je moc. Stejnou práci Vám udělá Nikon D5100 za čtvtinovou cenu. Takže stylový fotoaparát pro lidi pro které ty peníze nejsou problém.
Nutno podotknout, že základní objektiv je F2.8-4 (a dost slušný) a tělo je precizně vyrobené, kovové a utěsněné. Oproti staršímu Nikonu D5100 navíc bude lepší i senzor. Navíc jde o srovnání výběhového modelu s aktuálním... ale cena je vysoká, souhlasím, a určitě se platí i "za image". Ale zrovna u X-T1 nejen za ten.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.