Test Fujifilm X-E2
Nová bezzrcadlovka od Fujifilm kombinuje pro řadu X typický "retro" design a moderní technologie. V přístroji, který navenek vypadá jako klasická kovová cihlička, najdete například snímač APS-C s fázovou detekcí AF. Jak X-E2 fotí a jak se s ním fotí se dočtete v testu.
Za zmínku stojí i nenápadné tlačítko Drive vedle displeje. Pokud čekáte, že nastavuje jen režim snímání jeden sníme / více snímků / samospoušť, jste na omylu. Pod tímto tlačítkem totiž najdete také nastavení expozičního bracketingu, ISO bracketingu, bracketingu simulace filmu, bracketingu optimalizace dynamického rozsahu, panorama, multiexpozici (dvou snímků), umělecké filtry (miniatura, low-key…) a hlavně zapnutí videa. Toto tlačítko by mělo být červené, protože se pod ním skrývají poměrně zásadní nastavení.
Ostření jednotlivé, průběžné a manuální přepínáte páčkou na přední straně fotoaparátu vedle objektivu. U manuálního ostření si můžete nechat zvýraznit ostré hrany, nebo zobrazit jakousi simulaci zaostřovacího klínu, která ale ukazuje neostrost jen když ji vidíte i silně dioptrickým okem – pro přesné zaostření moc nepomůže. Kroužek ostření není mechanicky svázaný s optikou. Při ostření si můžete náhled na displeji (v hledáčku) přiblížit stisknutím malého kolečka na zadní straně fotoaparátu.
Vestavěný blesk otevřete mechanickým tlačítkem. Samotné nastavení blesku ale děláte v menu (např. právě tlačítkem Q). Bohužel pokud otevřete blesk ale fotoaparátu explicitně nenastavíte, aby fotil s bleskem, blesknout nemusí (automatika), nebo nebleskne (vypnutý blesk). A naopak i pokud máte zábleskovou automatiku nebo dokonce zapnutý blesk, ale blesk necháte zavřený, fotoaparát si ho sám neotevře, a fotíte tedy bez blesku. Tento způsob se mi zdá z praktického hlediska poměrně nešťastný. K dispozici jsou sáňky na externí blesk a vestavěný blesk umí ovládat kompatibilní externí blesky na dálku.
Fotoaparát má elektronický OLED hledáček se senzorem přiložení oka a dioptrickou korekcí, který zobrazuje prakticky všechny informace jako displej. Dokonce má proti displeji cca dvojnásobné rozlišení. Ovšem můžete si zvlášť nastavit info zobrazované v hledáčku a na displeji. EVF je rychlý a má tak vysoké rozlišení, že jednotlivé body rozlišíte jen když se o to opravdu snažíte. Obraz se trochu cuká jen při výrazné změně množství světla, než se elektronika adaptuje. Při pohybu fotoaparátem za dobrých světelných podmínek je rychlost překreslování naprosto dostatečná (byť optické hledáčky jsou stále ještě „rychlejší“), v šeru trochu cuká. Oproti prvním hledáčkům řady X je to ale velké zlepšení.
X-E2 má přisvětlovací diodu pro ostření ve slabém světle, je ale umístěná nad gripem a pokud si nedáte pozor, zakryjete jí prostředníčkem.
Přednastavení vyvážení bílé není zcela ideální. Kromě automatiky, stupňů K a ručního nastavení šedou tabulkou, jsou k dispozici přednastavení na slunce, stín (který má sice symbol mráčku, ale název a výsledky hovoří jasně, je to stín), tři druhy zářivek, žárovka a pod vodou. Zcela chybí režim pod mrakem (slunce je málo, stín je moc) a třeba režim pod vodou mi přijde zbytečný, když není fotoaparát vodotěsný. Stejně tak 3× zářivka je trochu přehnaná vzhledem k tomu, že u každého režimu lze jeho barevné podání ještě přizpůsobit v modro-žlutém i zeleno-červeném směru.
V menu fotoaparátu najdete položku „Řízení spotřeby“, kde lze zapnout vysoký výkon pro rychlejší ostření a start fotoaparátu. Ostření je obecně tak rychlé, že jsem neměl prostředky, jak případný rozdíl změřit. Pokud fotoaparát vypnete, až 24 minut je v režimu spánku, ze kterého se probouzí rychleji. Start fotoaparátu od zapnutí do prvního snímku v mé modelové situaci trval cca 1,2s, v režimu vysokého výkonu jen cca 1s. Zrychlení zde tedy je, byť ne takové, jako uvádí Fujifilm. Také nevíme, v jakých podmínkách probíhalo laboratorní měření a jaká byla kritéria pro připravenost k focení.
Jinak fotoaparát samozřejmě nabízí všechna možná nastavení, která byste od zrcadlovky / bezzrcadlovky čekali – jistě nemá smysl je vypisovat.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruVíte, kdyby Sony dělal auta, tak by místo volantu byl joy-stick a tri-navi kolečka a čelní kamera by nám zobrazovala výhled před vůz na cukající LCD obrazovce, kterou bychom si mohli libovolně upatlávat prstíky (mezi 2-ma věnečky) při brouzdání na youtube a sdílení každé zatáčky a každého důležitého pšouku při jízdě s celou galaxií. Tak takhle ne, v tom já nejedu, já nechci svět filtrovaný přes LCD a vysílaný ke mně přes Wi-fi, Eye-fi, NSA-google-facebook. Já chci, aby něco vypadalo jako foťák, ovládalo se jako foťák a dělalo fotky jako foťák - ne jako i-phoťák, či i-gamegadgetka. Autorovi - při soustředění se na jemnou ironii o retro manýrismu - unikla samotná podstata toho, proč je Fuji X-systém tak úspěšný. Který mirorrless má tak promyšlený, vyvážený a na kvalitu zaměřený soubor objektivů od samého počátku? 14/2.8, 18/2.0, 23/1.4, 35/1.4, 56/1.2(na cestě), ... - to jsou argumenty hovořící samy za sebe - ty si na touch-screen menu nevyšoupete, kdybyste si prsty ušoupali. Ostatní výrobci se utápí v patnácté nudné verzi seťáku 14-45/5.6-tma a neví jak by elektronicky okecali neschopnost vyjít vstříc skutečným foto-nadšencům, kdežto Fuji prostě udělá vyváženou kombinaci špičkového čipu + špičkových objektivů + logické a 100-lety prověřené ovládání - a ono to funguje.
Ano, objektivy jsou silný argument, ovšem to, že je Fuji nabízí, zase tak úplně nesouvisí s ovládáním fotoaparátů - stejné objektivy s kvalitní optikou by fungovaly i na fotoaparátu s "moderním" nastavením expozice. Navíc pokud už investujete do této optiky s výhledem na styl práce alá klasika, je otázka, zda nezvolit raději X-Pro1 (bohužel trochu starší, ale určitě bude nástupce). Má průhledový hledáček a tak lze na elektroniku zcela zapomenout. U X-E2 je Váš pohled na svět stále filtrovaný LCD displejem / OLED hledáčkem - simulace expozice, wb. X-E2 je tak trochu kompromis mezi 2/3 klasikou a 1/3 modernou pro "běžné fotografy", nejhorším zástupcem populismu je tlačítko pro režim Makro.
Je věc názoru, zda X-E2 patří mezi stylovky, nebo je to profi foťák - myslím že něco mezi. Profi je X-Pro1.
Ale v obecné rovině jste to shrnul skvěle: Fuji je pro toho, kdo chce pevná skla s dobrými parametry a malé rozměry - a/nebo - Fuji je pro toho, kdo chce ovládání, na které je zvyklý z klasiky (s mírným pošilháváním na Nikon Df, který je sice větší, ale také má své výhody)
No a pak je taky Fuji pro toho, kdo chce retro foťák pro image. Přiznávám, že nevím, jak velké jsou tyto 3 skupiny fotografů, ale zajímalo by mě to.
K tomu 100-lety prověřenému ovládání - ono to dřív ani jinak nešlo. Je to ovládání pro fotografy, kteří nespěchají, z principu neumožní přednastavení, rychlé změny parametrů. Ne každý má čas. Avšak pro krajinky, inscenované portréty, obecně scény které neutíkají jak veverka v lese - to je vskutku labůžo. Hlavně protože hned vidíte, co je nastaveno. Přidal bych ještě kolečko na citlivost a pak takový fotoaparát povinně ordinoval každému začínajícímu fotografovi, aby pochopil, jak funguje nastavení expozice.
S pohledem na X-Pro1 a unikátní hybridní OVF/EVF hledáček samozřejmě souhlasím (mám X100S, takže vím o co jde) - já mluvil o X-systému vcelku - kdyby finance nehrály žádnou roli, byla by pro mne X-Pro mnohem lepší volba - důležité je, že to nějaký výrobce aspoň zkusil - budoucí vývoj ukáže. S názorem, že "retro" ovládání je pro fotografy, kteří nespěchají - tedy pomalejší, než ta PASM blbost naprosto nesouhlasím - opak je pravdou - samozřejmě v rukou těch, komu je tato (cenová) sorta určena - poučeným fotografům, kteří fotí proto, že je to jejich koníček, nebo dokonce práce a P režimy na nic nepotřebují. Mám oboje ovládání a mohu porovnat. A pokud jde o image - většina lidí - laiků - spíš žasne nad obrovskými blob-zrcadlovkami, než nad něčím, co připomíná foťák po dědečkovi.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.