Test Fujifilm X-E2

Nová bezzrcadlovka od Fujifilm kombinuje pro řadu X typický "retro" design a moderní technologie. V přístroji, který navenek vypadá jako klasická kovová cihlička, najdete například snímač APS-C s fázovou detekcí AF. Jak X-E2 fotí a jak se s ním fotí se dočtete v testu.

Na prví pohled je vidět, že Fujifilm i u X-E2 pokračuje v tradičním „retro“ stylu fotoaparátů řady X. Do této řady patří jak bezzrcadlovky, tak třeba téměř běžné kompakty, nebo naopak špičkové přístroje bez výměnného objektivu a s pevným ohniskem. Až na pár výjimek je ale spojuje právě vzhled připomínající staré fotoaparáty. „Kovová“ horní strana, někdy dokonce „kožené“ tělo. Uvozovky používám záměrně, protože právě u X-E2 kov ani kůži nenajdete.

Byť vzhledově retro, povrch fotoaparátu je až na několik drobných prvků plastový (vnitřní kostra je kovová). Ne že by to vadilo, plasty oceníte jak při focení v zimě, tak kvůli hmotnosti fotoaparátu. Díky použitým materiálům váži fotoaparát 350g včetně baterie. Ovšem už nasazením setového objektivu FUJINON XF18–55mmF2.8–4 R LM OIS, se kterým jsem fotoaparát testoval, hmotnost sestavy téměř zdvojnásobíte, a výsledných 660g už cítíte.

Vlastnosti Fujifilm X-E2:

• 16,3 Mpix APS-C X-Trans CMOS II
• bajonet FUJIFILM X mount
• závěrka 1/4000–30s / bulb
• ISO auto / 200–6400 (rozšiřitelné na 100–25600)
• FullHD video (H.264 MOV)
• RAW (RAF)
• vestavěný blesk GN 5 (ISO 100), x-sync 1/180s
• 3" LCD s 1040000 body
• OLED hledáček s 2360000 body
• karta SD/SDHC/SDXC (UHS-I)
• wifi
• USB 2.0, mini HDMI, 2,5mm konektor mikrofonu
• rozměry 129 × 74,9 × 3­7,2 mm
• hmotnost těla 350g vč. baterie a karty
• kompletní specifikace na webu Fujifilm

Drobný problém s retro designem je v přísně hranatém tvaru fotoaparátu. Na vyladěnou ergonomii zapomeňte. S pravou rukou problém není. Grip, byť spíše kosmetický, svou funkci plní (pokud nemáte velké ruce), na zadní stěně je plastový výstupek, o který si zapřete palec, a fotoaparát tak můžete držet pevně. Ovšem kam dát levou ruku, toť otázka. Při uchopení objektivu si nepohodlně dloubete rohem fotoaparátu do dlaně, tělo lze uchopit jen za tlačítka vedle displeje. A do toho všeho se vám plete na bocích přístroje upevněný popruh. Samozřejmě jde o zvyk, ale už jsem držel bezzrcadlovky, které před vzhledem upřednostňovaly ergonomii.

V retro stylu je i ovládání. To sice není jen doménou Fujifilm, ale právě řada X tohoto výrobce se poměrně klasickými ovládacími prvky, zvláště u vyšších modelů, profiluje. I na X-E2 tak najdete samostatný volič kompenzace expozice (±3EV), volič rychlosti závěrky (času) a tlačítko spouště má závit pro drátěnou spoušť z dob klasických přístrojů.

Konstrukce a ovládání

Zásadním rozdílem proti většině fotoaparátů je naprostá absence voliče režimů P/A/S/M – souvisí to s už zmíněným retro ovládáním. Místo jednoho voliče režimů a následného seštelování parametrů kolečkem, máte přímo volič expozičních časů a na objektivu clonový kroužek. Na voliči rychlosti závěrky můžete přímo nastavit časy od 1/4000s do 1/4s v krocích po 1EV, Chcete-li jemnější nastavení, do retro designu promluví moderní technologie – nastavíte nejbližší hodnotu na voliči a posun -+/2/3EV po 1/3 kroku doděláte přímo malým kolečkem na zadní stěně přístroje (palcem). Na voliči časů je také T (pro časy delší než 1/4s), B (bulb) a A, což je automatika. Obdobně funguje nastavení clony, jen na kroužku na objektivu můžete přímo nastavit libovolnou dostupnou hodnotu clony a automatiku volíte přepínačem. Kroužek není s clonou svázán mechanicky, pouze s ním točíte a fyzicky hýbe clonou elektronika. Pomocí těchto dvou prvků můžete nastavit režim P (čas na A, clona na A), A (čas na A, clona nastavena), S (čas nastaven, clona na A) a M (nastaven čas i clona). Řešení jistě elegantní, ale chce trochu zvyku a také vás potrápí při rychlé změně scény – u klasického voliče režimů si jednotlivé režimy pamatují své nastavení a přehodit clonu 8 na čas 1/250 je dílem okamžiku, zde však musíte přepnout jeden přepínač a otočit kolečkem o pořádný kus. A proto nemám v ukázkových fotkách vyfocenou veverku.

Co se týče dalších nastavení expozice, pak proti fyzickému kolečku kompenzace expozice nemám výhrad. Je přehledné a hodnoty nastavíte kdykoli jednoduše palcem. Snad by jen nemuselo jít tak ztuha a tolik cvakat. ISO nastavujete přes displej. Tlačítko ISO na fotoaparátu nenajdete, ale tuto funkci lze nastavit jednomu ze čtyř funkčních tlačítek Fn (vedle spouště), Fn2 (u displeje), AE (u displeje) a AF (šipka dolů). Těmto tlačítkům lze vůbec nastavit spoustu funkcí a je jen na vás, jak si fotoaparát přizpůsobíte. Škoda jen, že nelze přiřadit funkce i šipkám do stran (které ve většině situací supluje malé kolečko) a šipce nahoru (ta má pevně danou funkci Macro, jako kdyby měl na přístrojích s výměnnými objektivy a manuálním ostřením makrorežim nějaký smysl). Ovšem pokud by vám nějaké nastavení na tlačítkách chybělo, nad displejem je tlačítko Q, kterým můžete měnit řadu základních nastavení (například režim blesku, velikost snímku nebo podání barev), která se již na funkční tlačítka nevešla). Také je tu možnost přepínat mezi 7 uloženými nastaveními fotoaparátu (bohužel a pochopitelně se netýká nastavení expozičních).

Za zmínku stojí i nenápadné tlačítko Drive vedle displeje. Pokud čekáte, že nastavuje jen režim snímání jeden sníme / více snímků / samospoušť, jste na omylu. Pod tímto tlačítkem totiž najdete také nastavení expozičního bracketingu, ISO bracketingu, bracketingu simulace filmu, bracketingu optimalizace dynamického rozsahu, panorama, multiexpozici (dvou snímků), umělecké filtry (miniatura, low-key…) a hlavně zapnutí videa. Toto tlačítko by mělo být červené, protože se pod ním skrývají poměrně zásadní nastavení.

Ostření jednotlivé, průběžné a manuální přepínáte páčkou na přední straně fotoaparátu vedle objektivu. U manuálního ostření si můžete nechat zvýraznit ostré hrany, nebo zobrazit jakousi simulaci zaostřovacího klínu, která ale ukazuje neostrost jen když ji vidíte i silně dioptrickým okem – pro přesné zaostření moc nepomůže. Kroužek ostření není mechanicky svázaný s optikou. Při ostření si můžete náhled na displeji (v hledáčku) přiblížit stisknutím malého kolečka na zadní straně fotoaparátu.

Vestavěný blesk otevřete mechanickým tlačítkem. Samotné nastavení blesku ale děláte v menu (např. právě tlačítkem Q). Bohužel pokud otevřete blesk ale fotoaparátu explicitně nenastavíte, aby fotil s bleskem, blesknout nemusí (automatika), nebo nebleskne (vypnutý blesk). A naopak i pokud máte zábleskovou automatiku nebo dokonce zapnutý blesk, ale blesk necháte zavřený, fotoaparát si ho sám neotevře, a fotíte tedy bez blesku. Tento způsob se mi zdá z praktického hlediska poměrně nešťastný. K dispozici jsou sáňky na externí blesk a vestavěný blesk umí ovládat kompatibilní externí blesky na dálku.

Fotoaparát má elektronický OLED hledáček se senzorem přiložení oka a dioptrickou korekcí, který zobrazuje prakticky všechny informace jako displej. Dokonce má proti displeji cca dvojnásobné rozlišení. Ovšem můžete si zvlášť nastavit info zobrazované v hledáčku a na displeji. EVF je rychlý a má tak vysoké rozlišení, že jednotlivé body rozlišíte jen když se o to opravdu snažíte. Obraz se trochu cuká jen při výrazné změně množství světla, než se elektronika adaptuje. Při pohybu fotoaparátem za dobrých světelných podmínek je rychlost překreslování naprosto dostatečná (byť optické hledáčky jsou stále ještě „rychlejší“), v šeru trochu cuká. Oproti prvním hledáčkům řady X je to ale velké zlepšení.

X-E2 má přisvětlovací diodu pro ostření ve slabém světle, je ale umístěná nad gripem a pokud si nedáte pozor, zakryjete jí prostředníčkem.

Přednastavení vyvážení bílé není zcela ideální. Kromě automatiky, stupňů K a ručního nastavení šedou tabulkou, jsou k dispozici přednastavení na slunce, stín (který má sice symbol mráčku, ale název a výsledky hovoří jasně, je to stín), tři druhy zářivek, žárovka a pod vodou. Zcela chybí režim pod mrakem (slunce je málo, stín je moc) a třeba režim pod vodou mi přijde zbytečný, když není fotoaparát vodotěsný. Stejně tak 3× zářivka je trochu přehnaná vzhledem k tomu, že u každého režimu lze jeho barevné podání ještě přizpůsobit v modro-žlutém i zeleno-červeném směru.

V menu fotoaparátu najdete položku „Řízení spotřeby“, kde lze zapnout vysoký výkon pro rychlejší ostření a start fotoaparátu. Ostření je obecně tak rychlé, že jsem neměl prostředky, jak případný rozdíl změřit. Pokud fotoaparát vypnete, až 24 minut je v režimu spánku, ze kterého se probouzí rychleji. Start fotoaparátu od zapnutí do prvního snímku v mé modelové situaci trval cca 1,2s, v režimu vysokého výkonu jen cca 1s. Zrychlení zde tedy je, byť ne takové, jako uvádí Fujifilm. Také nevíme, v jakých podmínkách probíhalo laboratorní měření a jaká byla kritéria pro připravenost k focení.

Jinak fotoaparát samozřejmě nabízí všechna možná nastavení, která byste od zrcadlovky / bezzrcadlovky čekali – jistě nemá smysl je vypisovat.

Ostření

Snímač APS-C X-Trans CMOS II má přímo mezi buňkami pro záznam obrazu světlocitlivé buňky vyhrazené pro rychlé ostření fázovou detekcí. Toto ostření se použije pokud je dostatek světla. Prostě proto, že pokud je ho málo, těch několik buněk rozházených po snímači na zaostření nestačí. V šeru využívá fotoaparát klasické „pomalé“ kontrastní ostření. I tak je ostření dostatečně rychlé. Pro hrubou představu, při 6EV (tmavá místnost) ostřil fotoaparát na kontrastní objekt necelou 1s, ve venkovním šeru zataženého podzimního odpoledne 9,5EV už to byly jen desetiny vteřiny a limitujícím faktorem při větším přeostření byla rychlost motorku. To vše se setovým objektivem. Po nasazení objektivu se světelností F1,4 byly časy řádově rychlejší a v mých podmínkách i v šeru interiéru neměřitelné – desetiny vteřiny i méně. Navíc onen světelný 35mm objektiv měl evidentně i rychlejší motorek. Rychlost ostření mne tedy potěšila a zvlášť s lepšími objektivy nebudete mít s ostřením problém.

Bohužel není jasně řečeno, ani nelze poznat, kdy X-E2 ještě ostří kontrastně, a kdy už fázovou detekcí. Například při výše zmíněných 9,5EV se mi zdálo, že sice velice rychle, ale stále „hledá“, což by napovídalo, že se ještě jednalo o kontrastní ostření. Ono je to ale jedno, hlavně že fotoaparát ostří a ostří rychle. Pouze na velmi tmavé a/nebo nekontrastní scéně můžete mít s ostřením problém.

Video

Bohužel i při videu používá fotoaparát v horších světelných podmínkách (v lepších to v té rychlosti nepoznáte) kontrastní ostření. Dočkáte se tudíž obvyklého přeostřování a hledání, což videu neprospívá. Samozřejmě je možné ostřit manuálně kroužkem objektivu. Čím rychleji ostříte, tím větší vzdálenost přeostříte.

Dále můžete u videa nastavovat kompenzaci expozice ±2EV i při natáčení (což není zrovna běžná činnost a navíc volič kompenzace do videa naprosto děsivě cvaká). Clonu lze nastavit jen před spuštěním nahrávání, pak již kroužek nereaguje. Čas i ISO si fotoaparát řídí zcela automaticky. Zafixovat expozici při videu tedy není možné. Pro eliminaci rušivých zvuků fotoaparátu ve videu můžete připojit externí mikrofon.

Video může být až ve FullHD rozlišení s 60fps. Je krásně plynulé. Už jsem se setkal s fotoaparáty, u kterých se obraz místy zasekával. Zde je veškerý pohyb ve videu naprosto přirozený. Výbornou práci odvádí i stabilizátor setového objektivu – a to jak při švenkování kdy obrazem necuká, tak při statickém záběru.

Další funkce a výbava

X-E2 se tváří jako fotoaparát a i výbavou je to primárně fotoaparát. Nějaké technologické novinky jako u přístrojů jiných značek zde nehledejte. Displej není výklopný ani dotykový. Fotoaparát nemá GPS. Wifi v přístroji slouží k propojení s chytrými telefony, ale vzdálené ovládání možné není – jen stahování a procházení fotek, případně načítání GPS polohy z telefonu.

Jak to fotí

X-E2 je fotoaparát a proto je obrazový výstup to nejdůležitější, co z něj chcete dostat. Ukázkové fotografie jsem fotil se setovým stabilizovaným FUJINON XF18–55mmF2.8–4 R LM OIS, pouze na srovnání ISO a dynamického rozsahu níže jsem využil pevný FUJINON XF35mmF1.4 R.

Rozšířený dynamický rozsah optimalizující světla lze nastavit na 200% až od ISO 400 a na 400% od ISO 800. Pokud nastavíte automatiku, fotoaparát si optimalizaci dle možností volí sám. Vysoké nastavení výrazně zredukuje přepaly v extrémních světlech, ale zároveň neovliví stíny. A hlavně nevytváří HDR efekty kolem hran.

Dlužno ještě dodat, že X-E2 je další z rozrůstající se skupiny fotoaparátů bez low pass filtru. Problém s možným vznikem moaré vyřešil výrobce elegantně. Uspořádání snímače není běžná bayerova maska, ale méně pravidelný vzor opakující se až na poli velikosti 6×6 bodů. Moaré jsem nepozoroval.

Závěrem

Co dodat, představu jste si jistě udělali sami. X-E2 je pro milovníky retro s APS-C snímačem. Pokud vám na vzhledu zase tak nezáleží, najdete i jiné srovnatelné bezzrcadlovky s konvenčním ovládáním. X-E2 je tak trochu stylovka. Sice opravdu rychle ostří, ale pro rychlé focení není. Díky retro ovládání trvá nastavení trochu déle než u běžného voliče režimů. Naopak jako pozitivum vidím samotnou rychlost ostření a jeho citlivost se světelnými objektivy. A výhoda retro vzhledu je jasná, nemusíte se s fotoaparátem stydět jít do společnosti. Dokud na něj někdo nesáhne a nezjistí, že je povrch plastový, bude dělat dojem. No a samozřejmě fotí celkem obstojně.

Fujifilm X-E2 je aktuálně v prodeji za 27000kč s DPH, spolu se setovým objektivem XF 18–55mm f/2,8–4,0 R LM OIS za 35000kč.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.