Nová bezzrcadlovka od Fujifilm kombinuje pro řadu X typický "retro" design a moderní technologie. V přístroji, který navenek vypadá jako klasická kovová cihlička, najdete například snímač APS-C s fázovou detekcí AF. Jak X-E2 fotí a jak se s ním fotí se dočtete v testu.

Na prví pohled je vidět, že Fujifilm i u X-E2 pokračuje v tradičním „retro“ stylu fotoaparátů řady X. Do této řady patří jak bezzrcadlovky, tak třeba téměř běžné kompakty, nebo naopak špičkové přístroje bez výměnného objektivu a s pevným ohniskem. Až na pár výjimek je ale spojuje právě vzhled připomínající staré fotoaparáty. „Kovová“ horní strana, někdy dokonce „kožené“ tělo. Uvozovky používám záměrně, protože právě u X-E2 kov ani kůži nenajdete.

Byť vzhledově retro, povrch fotoaparátu je až na několik drobných prvků plastový (vnitřní kostra je kovová). Ne že by to vadilo, plasty oceníte jak při focení v zimě, tak kvůli hmotnosti fotoaparátu. Díky použitým materiálům váži fotoaparát 350g včetně baterie. Ovšem už nasazením setového objektivu FUJINON XF18–55mmF2.8–4 R LM OIS, se kterým jsem fotoaparát testoval, hmotnost sestavy téměř zdvojnásobíte, a výsledných 660g už cítíte.

Vlastnosti Fujifilm X-E2:

  • 16,3 Mpix APS-C X-Trans CMOS II
  • bajonet FUJIFILM X mount
  • závěrka 1/4000–30s / bulb
  • ISO auto / 200–6400 (rozšiřitelné na 100–25600)
  • FullHD video (H.264 MOV)
  • RAW (RAF)
  • vestavěný blesk GN 5 (ISO 100), x-sync 1/180s
  • 3" LCD s 1040000 body
  • OLED hledáček s 2360000 body
  • karta SD/SDHC/SDXC (UHS-I)
  • wifi
  • USB 2.0, mini HDMI, 2,5mm konektor mikrofonu
  • rozměry 129 × 74,9 × 3­7,2 mm
  • hmotnost těla 350g vč. baterie a karty
  • kompletní specifikace na webu Fujifilm

Drobný problém s retro designem je v přísně hranatém tvaru fotoaparátu. Na vyladěnou ergonomii zapomeňte. S pravou rukou problém není. Grip, byť spíše kosmetický, svou funkci plní (pokud nemáte velké ruce), na zadní stěně je plastový výstupek, o který si zapřete palec, a fotoaparát tak můžete držet pevně. Ovšem kam dát levou ruku, toť otázka. Při uchopení objektivu si nepohodlně dloubete rohem fotoaparátu do dlaně, tělo lze uchopit jen za tlačítka vedle displeje. A do toho všeho se vám plete na bocích přístroje upevněný popruh. Samozřejmě jde o zvyk, ale už jsem držel bezzrcadlovky, které před vzhledem upřednostňovaly ergonomii.

V retro stylu je i ovládání. To sice není jen doménou Fujifilm, ale právě řada X tohoto výrobce se poměrně klasickými ovládacími prvky, zvláště u vyšších modelů, profiluje. I na X-E2 tak najdete samostatný volič kompenzace expozice (±3EV), volič rychlosti závěrky (času) a tlačítko spouště má závit pro drátěnou spoušť z dob klasických přístrojů.

Konstrukce a ovládání

Zásadním rozdílem proti většině fotoaparátů je naprostá absence voliče režimů P/A/S/M – souvisí to s už zmíněným retro ovládáním. Místo jednoho voliče režimů a následného seštelování parametrů kolečkem, máte přímo volič expozičních časů a na objektivu clonový kroužek. Na voliči rychlosti závěrky můžete přímo nastavit časy od 1/4000s do 1/4s v krocích po 1EV, Chcete-li jemnější nastavení, do retro designu promluví moderní technologie – nastavíte nejbližší hodnotu na voliči a posun -+/2/3EV po 1/3 kroku doděláte přímo malým kolečkem na zadní stěně přístroje (palcem). Na voliči časů je také T (pro časy delší než 1/4s), B (bulb) a A, což je automatika. Obdobně funguje nastavení clony, jen na kroužku na objektivu můžete přímo nastavit libovolnou dostupnou hodnotu clony a automatiku volíte přepínačem. Kroužek není s clonou svázán mechanicky, pouze s ním točíte a fyzicky hýbe clonou elektronika. Pomocí těchto dvou prvků můžete nastavit režim P (čas na A, clona na A), A (čas na A, clona nastavena), S (čas nastaven, clona na A) a M (nastaven čas i clona). Řešení jistě elegantní, ale chce trochu zvyku a také vás potrápí při rychlé změně scény – u klasického voliče režimů si jednotlivé režimy pamatují své nastavení a přehodit clonu 8 na čas 1/250 je dílem okamžiku, zde však musíte přepnout jeden přepínač a otočit kolečkem o pořádný kus. A proto nemám v ukázkových fotkách vyfocenou veverku.

Co se týče dalších nastavení expozice, pak proti fyzickému kolečku kompenzace expozice nemám výhrad. Je přehledné a hodnoty nastavíte kdykoli jednoduše palcem. Snad by jen nemuselo jít tak ztuha a tolik cvakat. ISO nastavujete přes displej. Tlačítko ISO na fotoaparátu nenajdete, ale tuto funkci lze nastavit jednomu ze čtyř funkčních tlačítek Fn (vedle spouště), Fn2 (u displeje), AE (u displeje) a AF (šipka dolů). Těmto tlačítkům lze vůbec nastavit spoustu funkcí a je jen na vás, jak si fotoaparát přizpůsobíte. Škoda jen, že nelze přiřadit funkce i šipkám do stran (které ve většině situací supluje malé kolečko) a šipce nahoru (ta má pevně danou funkci Macro, jako kdyby měl na přístrojích s výměnnými objektivy a manuálním ostřením makrorežim nějaký smysl). Ovšem pokud by vám nějaké nastavení na tlačítkách chybělo, nad displejem je tlačítko Q, kterým můžete měnit řadu základních nastavení (například režim blesku, velikost snímku nebo podání barev), která se již na funkční tlačítka nevešla). Také je tu možnost přepínat mezi 7 uloženými nastaveními fotoaparátu (bohužel a pochopitelně se netýká nastavení expozičních).

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Miroslav Zitka
    Miroslav Zitka
    10.12.2013 07:25

    Víte, kdyby Sony dělal auta, tak by místo volantu byl joy-stick a tri-navi kolečka a čelní kamera by nám zobrazovala výhled před vůz na cukající LCD obrazovce, kterou bychom si mohli libovolně upatlávat prstíky (mezi 2-ma věnečky) při brouzdání na youtube a sdílení každé zatáčky a každého důležitého pšouku při jízdě s celou galaxií. Tak takhle ne, v tom já nejedu, já nechci svět filtrovaný přes LCD a vysílaný ke mně přes Wi-fi, Eye-fi, NSA-google-facebook. Já chci, aby něco vypadalo jako foťák, ovládalo se jako foťák a dělalo fotky jako foťák - ne jako i-phoťák, či i-gamegadgetka. Autorovi - při soustředění se na jemnou ironii o retro manýrismu - unikla samotná podstata toho, proč je Fuji X-systém tak úspěšný. Který mirorrless má tak promyšlený, vyvážený a na kvalitu zaměřený soubor objektivů od samého počátku? 14/2.8, 18/2.0, 23/1.4, 35/1.4, 56/1.2(na cestě), ... - to jsou argumenty hovořící samy za sebe - ty si na touch-screen menu nevyšoupete, kdybyste si prsty ušoupali. Ostatní výrobci se utápí v patnácté nudné verzi seťáku 14-45/5.6-tma a neví jak by elektronicky okecali neschopnost vyjít vstříc skutečným foto-nadšencům, kdežto Fuji prostě udělá vyváženou kombinaci špičkového čipu + špičkových objektivů + logické a 100-lety prověřené ovládání - a ono to funguje.

  • Jan Dobrovodský
    Jan Dobrovodský
    Autor
    10.12.2013 11:32

    Ano, objektivy jsou silný argument, ovšem to, že je Fuji nabízí, zase tak úplně nesouvisí s ovládáním fotoaparátů - stejné objektivy s kvalitní optikou by fungovaly i na fotoaparátu s "moderním" nastavením expozice. Navíc pokud už investujete do této optiky s výhledem na styl práce alá klasika, je otázka, zda nezvolit raději X-Pro1 (bohužel trochu starší, ale určitě bude nástupce). Má průhledový hledáček a tak lze na elektroniku zcela zapomenout. U X-E2 je Váš pohled na svět stále filtrovaný LCD displejem / OLED hledáčkem - simulace expozice, wb. X-E2 je tak trochu kompromis mezi 2/3 klasikou a 1/3 modernou pro "běžné fotografy", nejhorším zástupcem populismu je tlačítko pro režim Makro.
    Je věc názoru, zda X-E2 patří mezi stylovky, nebo je to profi foťák - myslím že něco mezi. Profi je X-Pro1.
    Ale v obecné rovině jste to shrnul skvěle: Fuji je pro toho, kdo chce pevná skla s dobrými parametry a malé rozměry - a/nebo - Fuji je pro toho, kdo chce ovládání, na které je zvyklý z klasiky (s mírným pošilháváním na Nikon Df, který je sice větší, ale také má své výhody)
    No a pak je taky Fuji pro toho, kdo chce retro foťák pro image. Přiznávám, že nevím, jak velké jsou tyto 3 skupiny fotografů, ale zajímalo by mě to.

    K tomu 100-lety prověřenému ovládání - ono to dřív ani jinak nešlo. Je to ovládání pro fotografy, kteří nespěchají, z principu neumožní přednastavení, rychlé změny parametrů. Ne každý má čas. Avšak pro krajinky, inscenované portréty, obecně scény které neutíkají jak veverka v lese - to je vskutku labůžo. Hlavně protože hned vidíte, co je nastaveno. Přidal bych ještě kolečko na citlivost a pak takový fotoaparát povinně ordinoval každému začínajícímu fotografovi, aby pochopil, jak funguje nastavení expozice.

  • Miroslav Zitka
    Miroslav Zitka
    10.12.2013 11:58

    S pohledem na X-Pro1 a unikátní hybridní OVF/EVF hledáček samozřejmě souhlasím (mám X100S, takže vím o co jde) - já mluvil o X-systému vcelku - kdyby finance nehrály žádnou roli, byla by pro mne X-Pro mnohem lepší volba - důležité je, že to nějaký výrobce aspoň zkusil - budoucí vývoj ukáže. S názorem, že "retro" ovládání je pro fotografy, kteří nespěchají - tedy pomalejší, než ta PASM blbost naprosto nesouhlasím - opak je pravdou - samozřejmě v rukou těch, komu je tato (cenová) sorta určena - poučeným fotografům, kteří fotí proto, že je to jejich koníček, nebo dokonce práce a P režimy na nic nepotřebují. Mám oboje ovládání a mohu porovnat. A pokud jde o image - většina lidí - laiků - spíš žasne nad obrovskými blob-zrcadlovkami, než nad něčím, co připomíná foťák po dědečkovi.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace