Test Olympus OM-D E-M1

Čip a ISO

Snímacím prvkem je 4/3" Live MOS senzor s rozlišením 16,3 MPixel (4608× 3456 pixel) s antiprachovým ultrazvukovým filtrem. Velikost čipu je 4/3 – 17,3×13 mm (faktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné jen nastavit na 3:2, 16:9 a nebo i poněkud nestandardních 1:1. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu označení ORF) výsledný snímek ORF bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo Adobe RGB s možností 5 úrovňového nastavení kontrastu jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 100 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V následující ukázce vidíte jak vypadá ISO ukládané do JPG a ORF při denním a nočním snímku.

Jak je patrné do ISO 2000 je šum v podstatě neznatelný a poté lehce narůstá, až do konečných ISO 25600, kde je již šum výrazný a které by se ale daly použít na webové fotografie. Ale i tak se ještě stále čitelná fotografie a ne jen shluk barevných skvrn. Pro ukázku stejná fotografie, s ISO 200, 2000 a 20000, zmenšená na rozlišení vhodné i pro fotku 10×15cm. Další ukázky, v plném rozlišení, dám v závěru recenze.

Dalším těžkým kalibrem tohoto fotoaparátu, je optická stabilizace obrazu s možností vertikální, horizontální nebo 5směrové. Efektivní kompenzační rozsah je 5EV. Toliko uvádí výrobce. Skutečnost je taková, že jiní výrobci by se asi měli nad sebou zamyslet. Stabilizace je totiž opravdu velmi, velmi účinná a posunuje tento fotoaparát do něčeho co se dříve zdálo jen snem. Stabilizaci obrazu vidíte přímo při namáčknutí spouště ať už v hledáčku nebo na LCD. Každý kdo někdy fotil z ruky s objektivem delším jak 200mm, ví jak se mu přes všechnu snahu chvěje ruka, a je to právě na delším ohnisku dost patrné, jak se vám „třese“ obraz v hledáčku. Zde po namáčknutí spouště máte doslova pocit, že vám fotoaparát „zamrznul“ v prostoru a to jak při klasickém snímání snímků tak i při natáčení videa. Následující ukázky jsou právě z fotografií s časy, které rozhodně normálně z ruky člověk ani nezkouší.

Osobně jsem stabilizaci nejvíce využil při návštěvě Lednického zámku, kdy jsem patřil mezi několik návštěvníků, kteří fotili i v interiéru. Všichni používali blesk, což dle mého zabíjelo atmosféru místa. Já pouze přepnul na ISO 2000 a s pomocí plné stabilizace fotil s časy okolo 1/50s až 1/6s a to vždy s ostrým výsledkem. Používal jsem objektiv 12–50mm/3,5–6,3, který poskytuje sice kvalitní kresbu, ale jeho světelnost moc oslnivá není.

V plném rozlišení má ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení 4608× 3456 pixel což postačuje na fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7,7MB.

Režimy expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál a iAUTO – plná automatika, kde si fotoaparát sám určuje jaký program bude dle dané scény nejvhodnější. Dále tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 24 nastavení pro určitá témata. Jedná se o portrét, e-portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, Noční portrét, Děti, High Key, Low Key, Dig.stabil., Makro, Přírodní makro, Svíčka, Západ slunce, Dokumenty, Panorama, ohňostroj, Pláž a sníh, Efekt rybího oka, Širokoúhlý (s konvertorem), makro (s předsádkou) a 3D snímky. Osobně si myslím, že by se nabídka mohla zmenšit tak o třetinu, třetinu programů které nejsou potřeba, ale to je můj názor. Stejně tak možná funkce panorama by mohla být samostatnější a ne umístěna uprostřed těchto kreativních programů