Trabantem na konec světa

Výškový rekord

Ven jsme se dostali po týdnu. Všichni a živí a celkem provozuschopní. Po Amazonii nás čeká druhé velké A – Andy. Vrhli jsme se do toho na plný plyn. Někdy jsme jeli i čtyřicet! Nabíráme stovky výškových metrů a nevíme, kam se vlastně škrábeme. Začíná se nám trochu točit hlava. Žvýkáme lístečky koky proti výškové nemoci a noříme se do mraků, na které jsme před pár hodinami koukali zdola. Vypadaly, že za nimi končí svět… nekončí. Čtyři tisíce a stále stoupáme. Od téhle výšky měly podle teoretiků začít velké problémy. Auta i motorka ale pořád jedou. Stejně pomalu, jako o tisíc metrů níže, ale jedou. Občas dokonce předjedeme náklaďák. Výškoměr ukazuje 4500, stále stoupáme… Konečně, cesta se láme přes hřeben – 4868 metrů nad mořem! Tak vysoko žádný trabant nikdy nebyl. Máme rekord pro auta s dvoutaktním motorem!

A je zle!

Nádherný nekonečný oceán… po dvou měsících putování jsme pod Andami. Probouzíme se na pláži, kde vládne poměrně čilý provoz. Ptáme se, jestli se tudy dá jet dál. Bez problémů…

Mokrý písek je pevný jak asfalt, voda stříká do všech stran. Tohle je život! Marek na jawě vypadá jak reklama na svobodu… Jenže to není jen tak, jezdit v mořské vodě. Jawa zastavuje. Brzdíme i my, abychom pomohli. Špatný nápad! Příliv stoupá a zvedá se vítr.

Přichází devátá vlna, devátá z devíti, postrach námořníků. Větší, silnější, mohutnější… ještě před chvílí stála auta dobrých 20 metrů z dosahu vody. Teď se oceán valí na ně. S klidem a důstojností. Tam a zase zpátky. Slaný nálev vody a písku. Během vteřin jsou kola hluboko zabořená, jako by stála v tuhnoucím betonu.

Kopeme vším, co máme po ruce. Voda stoupá… S nonšalancí bachaře bušícího obuškem do mříží vrací písek tam, odkud jsme ho právě dostali. Házíme důležité vybavení nahoru. Oceán se valí skrz kabinu. Plný plyn… nic. Další vlna. Bílá pára a zaplavený motor v nejvyšších otáčkách. Zoufalá snaha a horečné tempo, pořád dokola… Konečně…

Chtělo by se říci, že vítězíme nad oceánem, ale pravdou je že, zdrháme. Byli jsme už v mnoha průšvizích, ale tenhle byl největší. Poprvé jsme mohli přijít auta. O všechna najednou…

Stálo to za to?

Oceán je tu znovu, ale v bezpečné vzdálenosti, dole pod útesem na konci světa. Temně hnědý a ledově studený. Stejně jako vítr vanoucí z Antarktidy. Konec světa? Prostě skála nad mořem, žádná cedule, žádný památník, žádné vítací výbory… Stálo to za to?

Ujeli jsme 16 578 kilometrů. Zkoušeli zlomit rychlostní rekord na největší solné pláni světa Salaru de Uyuni, bloudili kolem geoglyfů na planině Nazca, drkotali se po nejkrásnější cestě Jižní Ameriky – Carreteře Austral, snažili se probojovat k právě probuzené sopce, viděli hroutit se ledovec, létat hejna papoušků nad palmami i běhat lamy po nekonečných pampách, žasli jsme nad staletými inckými památkami i opuštěnými postapokalyptickými městy, potkali desítky lidí, kteří nám pomohli, viděli stovky lidí, kteří nám mávali a usmáli se, když nás zahlédli. Cesta je cíl. Mělo to smysl… Jedeme dál!

V rámci doprovodného programu 1. Pražského FotoMaratonu 8.6. můžete v KC Zahrada na Chodově od 18 hodin navštívit přednášku spoluautora fotografií z expedice Jakuba Nahodila: Trabantem Jižní Amerikou. Pokud nechete soutěžit ve FotoMaratonu, můžete zakoupit online jen doprovodný program.

Expedice v kostce
Ujetá vzdálenost na konec světa	16 578 km
Plánovaná ujetá vzdálenost do Buenos Aires	20 000 km
Projeté země	Guyana, Brazílie, Peru, Bolívie, Chile, Argentina
Největší dosažená výška	4686 m. n. m.
Nejmenší dosažená výška	auta utopená na pláži Pacifiku
Nejdelší úsek bez zajištění	800 km na BR-319 napříč amazonským pralesem
Největší závada	prasklý blok motoru malucha
Celkový výkon motorů všech vozidel	86 koní