Články autora - Soňa Lechnerová

Nová kniha Martina Stranky

"10 let. 10 let úspěchů a překážek, vzletů a výzev. Uplynulo 10 let od okamžiku, kdy jsem propadl fotografii, která mě zcela pohltila. Neumím si představit, že bych se kdysi rozhodl jinak. Dříve to byla vlastní terapie, která se přeměnila v nutkání a závislost. A díky neustálé touze a dychtivosti vznikly desítky výstav po celém světě a získal jsem desítky mezinárodních ocenění. 10 let a třetina mého života. 10 let poznávání, objevování, ztrácení a opětovného nacházení sebe samého. Máloco dokáže člověka tak formovat a utvářet jako vášeň, které podřizuje tolik věcí. Cítím pokoru a vděk za těch krásných, dlouhých a přesto skoro nepostřehnutých 10 let...

ROBERT VANO a jeho nejnovější kniha MEMORIES

Kniha, kvůli které přerovnáte celou knihovnu, když pro ni budete hledat čestné místo, na kterém vynikne. Kniha, která by neměla chybět v knihovně milovníků umění a fajnšmekrů. Kniha, nad kterou se člověku tají dech. To je zatím poslední publikace Roberta Vano s názvem Memories. A nyní už o novém díle se samotným mistrem...

Jan Pohribný – Kreativní barva, část druhá

Zobrazení barev na fotografiích, monitorech nebo v tisku má stále své limity. Technika se reálnému zobrazení pouze přibližuje. Co má vliv na co nejvěrnější zobrazení barev? Jaké barvy dělají na fotografiích největší neplechu a proč? Jak eliminovat nevzhlednou pleťovou barvu lidí na snímcích? A líbí se lidem obecně spíše barevná či černobílá fotografie? O tom všem v rozhovoru s Janem Pohribným.

Jan Pohribný – Kreativní barva, část první

Barvy jsou všude kolem nás. Setkáváme se s nimi každý den. Jsou přirozenou součástí našeho života. Možná proto jim nevěnujeme tolik pozornosti, kolik bychom měli. Přitom barvy mají velkou moc a psychologicky nás ovlivňují. Fotografové, kteří fotografují barevně mají v kapse velký trumf. Když budete s barvami cíleně a promyšleně pracovat, můžete své diváky ovlivňovat. Získávat si jejich přízeň a nadšení. Probouzet v nich libovolné emoce. Obsáhlou publikaci o používání barev ve fotografii napsal profesionální fotograf, pedagog a autor Jan Pohribný. Více o knize a barvách v rozhovoru.

Stanislava Brůhová začínala na fotoaparat.cz

Jak sama říká, zkušenosti a ostruhy získala na portálu fotoaparat.cz. Byla prý na portálu přímo závislá. Ostatně 385 fotografií v galerii, 3 832 komentářů, 2 články a 180 927 bodů hovoří za vše. V její osobní galerii můžete vidět exteriérové portréty, ateliérové fotografie, velmi neobvyklé fotomontáže, akty, krajinky i různá zátiší. Co dělá Stanislava dnes? Našla tu jedinou a správnou cestu v určitém žánru fotografie? A jak vlastně vnímala léta strávená tady, mezi lidmi, kteří mají stejnou vášeň jako ona? 

Martin Stranka - Obrázky z hlavy

Člověk tvoří proto, protože hledá nějakou rovnováhu, ventil, potřebuje se vyjádřit. Pokud to nejde slovy, tak to může jít skrze tvorbu, skrze fotku. Slova znásilňují myšlenky. Vysvětlovat lze matematiku, fyziku a tyhle exaktní vědy. Ale umění se cítí, vnímá a není třeba jej vysvětlovat. Nejednou se mi stalo, že na vernisáži po mně pořadatel chtěl, abych o fotkách, které vystavuji, mluvil konkrétně. Já jsem ale odmítl. Neznamená to, že jsem uzavřený, jsem docela extrovertní člověk. Ale v tomhle směru si připadám jako nahý a necítím potřebu lidem popisovat podstatu té konkrétní fotky. Proč někomu podsouvat moje pocity, mojí představu? Ať ta fotka na lidi působí sama o sobě, ty fotky jsou o emocích a všichni máme emoce podobné... říká Martin Stranka

Robert Vano: Akty – část třetí

Robert Vano fotografuje akty především ve své vlastní posteli. Nahé krásné tělo patří přece do postele, je to naprosto přirozené. K focení aktů využívá zásadně světla od stvořitele. Model je produkt, fotograf je tu od toho, aby myslel. Když myslí fotograf i model, končí to hádkou. Fotit krásné akty s krásnými lidmi je nákladné. Místo sushi si Robert radši zaplatí kvalitního modela. Věděli jste, že se přes den může dle polohy slunce vystřídat až dvanáct typů světla?
To vše ve třetí a poslední části velkého rozhovoru s Robertem Vano na téma AKT.

Osm let se jen dívala... Daniela Matulová

„Žiji s Janem, a tak se fotografiemi zabývám doslova každý den. Sledujeme média, sledujeme světové fotografy, kupujeme si fotografické knihy. Hodně se o fotografii bavíme. Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela jako fotograf, spíš jako návštěvník galerií“, říká sedmadvacetiletá Daniela Matulová. Po boku známého fotoreportéra Jana Šibíka stojí už devět let. A před rokem začala také ona sama fotografovat. Stala se živoucím důkazem toho, že pro fotografování je mnohem víc než technika důležité vidění.

Robert Vano: Akty – část druhá

Fotografie aktů se prý moc neprodávají, stejně jako portréty Fidela Castra. Fotky rajčat na talíři frčí mnohem víc. Podle Roberta je u focení aktů důležité to, jak člověk vypadá, jak se cítí je mu jedno. Profesionální model musí umět jakýkoliv výraz, jaký fotograf potřebuje. Jeho emoce jsou pro fotku nepodstatné. Co Robert Vano při fotografování svým okem nejvíce hlídá? Na co se zaměřuje? A jací kluci se mu líbí?

S Antonínem Kratochvílem o reportážní fotografii

Antonín Kratochvíl se reportážní fotografii věnuje celý svůj život. Fotoaparát by se měl stát součástí dobrého reportážního fotografa. A dobrý reportážní fotograf by se měl stát součástí děje, který zachycuje. Reportážní fotografové fotí lidi, portréty, emoce, mnohdy však zapomínají na celkovou fotografii místa, kde reportáž vzniká. Stačí trochu poodstoupit a zachytit celý utečenecký tábor, tím by reportáž měla začít. Takovému snímku se někdy říká „otvírák“. Jaký by měl být dobrý reportážní fotograf? Co je důležité pro vznik opravdu dobrých snímků? A co pravda a lež na fotografiích? O tom všem s Antonínem Kratochvílem.