Test digitální zrcadlovky Nikon D5100

Funkce

Zásadní věcí je také vybavenost digitální zrcadlovky funkcemi. Dnes již asi nikoho nepřekvapí, že také Nikon D5100 je vybaven menu, které je kompletně lokalizované také do češtiny. Případně je k dispozici také asi dvacet dalších volitelných jazykových mutací. Fotoaparát není vybaven samostatným LCD displejem (tedy kromě toho v hledáčku) a tak se veškeré údaje o parametrech a nastaveních zobrazují na hlavním LCD monitoru. Design je volitelný ze dvou variant, přičemž jedna napodobuje design klasického LCD displeje a druhá je spíše více grafická, včetně grafického znázornění nastavení clony. Vybrat si můžete také z několika barevných variant. Skvělou vlastností také je, že fotoaparát je vybaven polohovým čidlem a v případě, že jej otočíte na výšku, tak se automaticky otočí a rozložením přizpůsobí i grafika na monitoru (včetně rozložení zaostřovacích bodů), abyste si při fotografování nevykroutili krk.

Také samotné menu uživatelských funkcí je velmi dobře vyřešené. Drží se osvědčeného firemního schématu a jednotlivá témata jsou pro lepší přehlednost barevně odlišena. Design je prakticky stejný, jako u všech ostatních fotoaparátů Nikon, jen byl oproti předchozímu modelu lehce uhlazen a přizpůsoben vyššímu rozlišení LCD monitoru, takže se na něj dívá opravdu dobře. Ještě podstatnější je však informace, která zaujme především ty, kteří jen neradi listují v obsáhlém manuálu fotoaparátu. Celé menu bylo doplněno kontextovou nápovědou, což je opravdu velmi praktická záležitost. Pokud vám totiž při procházení menu nebude nějaká funkce jasná, tak stačí na zadní straně přístroje stisknout tlačítko s ikonkou otazníčku a na LCD monitoru se vám ihned zobrazí doprovodný text (samozřejmě také v češtině), který vám přesně řekne, k čemu je daná funkce užitečná a jak se používá. Při obrovském množství funkcí, jakým dnešní digitální zrcadlovky disponují, se tahle vychytávka jistě nebude hodit jen začátečníkům, ale jistě ji občas ocení i pokročilejší uživatelé. Nosit s sebou v brašně také manuál tak už dnes opravdu nebude nutné.
Důležitou funkcí je také systém automatického zaostřování. Nikon D5100 je vybaven jednotkou Multi-CAM 1000, disponující jedenácti zaostřovacími body, přičemž z toho je jeden (prostřední) křížový, tedy zdvojený. Rozložení zaostřovacích bodů je velmi dobře rozloženo do plochy ve tvaru plochého kosočtverce. Přesné rozmístění ostřících bodů v hledáčku najdete na ukázkovém snímku č.8 v úvodu tohoto článku. K dispozici je dále obvyklá paleta nastavení, jako kontinuální ostření, jednorázové zaostření, plně automatické či plně manuální zaostřování. Správné zaostření je indikováno kontrolkou v hledáčku a také akustickým pípnutím (které je ale možné vypnout v případě, že by rušilo okolí). V praktickém nasazení se pak zaostřovací systém plně osvědčil a neměl problémy ani s rychleji se pohybujícími objekty, ani se slabším osvětlením či menším kontrastem fotografovaného objektu. Nic jiného jsem však ani nečekal, protože současné zaostřovací systémy jsou opravdu velmi dobré a už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl nějaký, se kterým by byl nějaký zásadnější problém. Nejpodstatnějším parametrem tak dnes zůstává hlavně samotný počet zaostřovacích bodů a jejich rozmístění do plochy hledáčku.
Samozřejmostí je dnes už také možnost natáčení videosekvencí a jak jinak, než v plném Full-HD rozlišení. K dispozici je ale samozřejmě také možnost definovat rozlišení nižší (v několika stupních), případně také zvolit míru komprimace obrazu, pro ušetření místa na paměťové kartě. Video v nejvyšší kvalitě je sice opravdu parádní ale daní je velká datová náročnost (obecně, nejen v případě Nikonu D5100). Při využití nejvyšší kvality a rozlišení je k dispozici maximální délka záznamu 20 minut, což si může vyžádat až 4GB prostoru na paměťové kartě. Odměnou je pak ale skutečně vynikající kvalita videa, se kterou se běžné videokamery nemohou měřit. Nemluvě o možnosti točit video s jakýmkoli objektivem a využívat tak třeba práci s hloubkou ostrosti, což je u videokamer vzhledem ke konstrukci jejich objektivů jen velmi omezené. Nikonu D5100 v tomto ohledu nechybí ani řada doprovodných funkcí, jako je automatické zaostřování, možnost fotografování v průběhu natáčení a také dodatečný sestřih videa přímo ve fotoaparátu. Zvuk je zaznamenáván interním monofonním mikrofonem (lze jej i vypnout a zaznamenávat bez zvuku), případně lze využít také novinku v nabídce Nikonu a to nový externí stereofonní mikrofon ME-1, který lze upevnit do sáněk pro blesk a propojit s fotoaparátem kablíkem.
Samozřejmě jsem pro potřebu tohoto článku natočil také ukázkové video. Při jeho pořizování mě napadla snad jen jediná drobnost, která by šla přeci jen ještě trošku vylepšit – a sice chování dálkového ovladače. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby se dalo v uživatelských funkcích nastavit, zda se dálkovým ovladačem spustí v režimu živého náhledu fotografování nebo natáčení videa. Případně, pokud už se video natáčí, tak aby došlo k pořízení fotografie a dále se pokračovalo ve filmování. To už bych toho ale chtěl asi opravdu moc, protože pokud vím, tam ani žádný z konkurenčních přístrojů nedisponuje takto detailním nastavením.
Ukázkové video si můžete přehrát na serveru Youtube. Pokud si jej však budete chtít pustit v plném Ful-HD rozlišení, tak si jej musíte napřed nastavit v dolní liště vpravo pod oknem s videem. Pokud byste si chtěli video stáhnout a přehrát standardním přehrávačem ve vašem počítači (například pro vyzkoušení, zda značný přenos dat zvládne vaše grafická karta), tak můžete použít druhý odkaz, ze kterého lze video stáhnout. Jen upozorňuji, že přestože je záznam krátký (necelá minuta), tak má datově přes 100MB, protože byl pořízen v maximální dostupné kvalitě. Posoudit můžete také kvalitu zvuku, který byl zaznamenán právě novým externím mikrofonem Nikon ME-1.

Zkušební video si můžete pustit zde.

Nebo si ho můžete stáhnout zde.

Jinak ve fotoaparátu nechybí obvyklá a velmi bohatá nadílka více či méně běžných funkcí a expozičních režimů. Zejména pro začínající uživatele byla rozšířena nabídka poloautomatických motivových režimů, z nichž některé jsou opravdu velmi specializované, jako například samostatné režimy pro fotografování dětí, fotografování při světle svíčky anebo třeba jídla. Pro pokročilejší nemohou chybět obvyklé režimy předvolby expozičního času, clony a také plně manuální režim. Na voliči expozičních režimů pak také najdeme volbu speciálních efektů, z nichž některé jsou zdařilé (například efekt miniatury – viz foto č.24) a některé méně zdařilé, tedy alespoň dle mého názoru – jako například efekt pro noční vidění anebo efekt barevná skica (viz foto č.25). Co se však nelíbí mě, může jiného nadchnout, každopádně pokud si Nikon D5100 pořídíte, tak budete mít k dispozici hodně režimů, se kterými se můžete bavit, hrát si s nimi a zkoušet je v různých podmínkách. Jeden detail mi tu ale opravdu chybí, v režimu speciálních efektů vás automatika nepustí ke korekcím expozice, takže pokud byste si při fotografování chtěli upravit expozici, tak máte smůlu a musíte se spolehnout jen na automatiku nebo následnou úpravu v grafickém editoru. Ukázkou budiž fotografie č.25 s efektem pojmenovaným barevná skica, kde bych si já osobně třeba dovedl představit mírnou korekci expozice směrem dolů, cca o –0,3 až –0,7 EV.

U fotoaparátů Nikon je již obvyklá funkce Active D-Lighting, které se taky občas česky říká digitální blesk. Jde o softwarové zesvětlení tmavších částí snímků, případně také mírné ztlumení příliš světlých partií. Lze ji aktivovat předem anebo také jako postproces. V případě Nikonu D5100 byla ještě doplněna funkce integrovaného HDR, což je funkce, při které fotoaparát pořídí dvě odlišně exponované fotografie, které automaticky složí dohromady a příliš tmavé části použije ze světlejšího snímku a příliš světlé z tmavšího. Tato funkce je již samozřejmá v grafických editorech, kde má sofistikovanější možnosti použití ale začínající uživatelé, kteří s ní nemají mnoho zkušeností, jistě ocení její implementaci přímo do fotoaparátu. Efekt snížení rozdílů mezi světlými a tmavými partiemi je patrný na ukázce č.26. Vzhledem k nutnosti pořízení dvojice snímků je však tato funkce použitelná pouze pro statické objekty. Pro pohybující se objekty je tak možno použít pouze funkci Active D-Lighting. V případě statického objektu a potřeby opravdu silného efektu je však také možné obě funkce kombinovat. Tuto volbu ale doporučuji pouze v nutných případech nebo pro vytvoření nějakého výtvarného efektu nebo experimentu. Výsledek už totiž může působit značně uměle.
Závěrem bych se ještě rád zmínil o rozšířených možnostech dodatečných úprav již pořízených fotografií přímo ve fotoaparátu, v menu retušování. Tady je nabídka opravdu bohatá a opět určená především začínajícím uživatelům, kteří si ještě netroufají na detailní zpracování snímků v grafickém editoru. K dispozici je možnost detailního zpracování formátu NEF (RAW), korekce červených očí, oříznutí, vyrovnání, filtrové efekty, převod na monochromatické fotografie, prolínání snímků, korekce zkreslení, efekt rybího oka a řada dalších. Zkušení možná ohrnou nos ale nadšenci a začátečníci si jistě budou mít za dlouhých zimních večerů s čím hrát dlouhé hodiny – a není se co divit, některé efekty jsou opravdu zábavné.
Vybavenost funkcemi fotoaparátu Nikon D5100 je tedy také vynikající a ani při delším přemýšlení mě opravdu nenapadá, co by zde v tomto ohledu mohlo chybět.