Panasonic - LUMIX DMC-L1

Měli jsme možnost vyzkoušet si první zrcadlovku Panasonic – LUMIX DMC-L1 včetně objektivu Leica D Vario-Elmarit 14–50/F2.8-F3.5 ASPH. Jednalo se o předprodukční vzorek, proto přinášíme jen některé postřehy.

Objektiv

Obrovskou předností celého setu je právě jeho objektiv. V několika bodech shrnu jeho vlastnosti.

Optická stabilizace

Tělo L1 umožňuje obvyklé režimy stabilizace. Stálou a v okamžiku expozice. Protože je objektiv kompatibilní se 4/3 systémem jistě si položíte otázku: „A co na jiných tělech?“ Odpověď je jednoduchá. Tam je přístupný režim stabilizace v okamžiku expozice. (Tuto informaci jsem neměl možnost ověřit). Prakticky nebyl (pro mě) problém při maximálním ohnisku 50mm (100mm ekv.) exponovat s časem 1/10s.

S vinětací se prakticky nesetkáte při jakékoliv cloně a ohnisku. Chování v protisvětle odpovídá kategorii – výborná kresba, dostatek detailů.

Ostření

Při maximálním zoomu lze ostřit od cca 30cm od čipu, což postačuje k snímání menších objektů (pojem makro není zcela na místě, ale lze jej použít). Vybrat lze ze tří ostřících bodů – uprostřed, levý nebo pravý. Případně zvolit automatický výběr. Režim se volí tlačítky vlevo, vpravo. Za horších světelných podmínek si (tělo) s vysokou účinností přisvěcuje infračerveným světlem (volitelně v menu). Osobní pocit z rychlosti (a přesnosti) ostření byl velmi dobrý. Při pevně zvoleném středovém ostření subjektivně srovnatelný s USM objektivy.

Sférické zkreslení

Obvyklé soudkovité zkreslení najdeme jen na krátkém konci. Na dlouhém není patrné žádné.

Shrnutí: Jediná nevýhoda tohoto objektivu je, že je jediný svého druhu.

Tělo, design, vybrané funkce

Na první pohled zaujme svým „Leicovsky“ strohým designem. První, co mne napadlo bylo, že „se to bude strašně držet“. Mýlil jsem se. Do (zdůrazňuji) mých rukou padlo tělo jako ulité. Napomohl tomu především pogumovaný z těla ostře vystupující grip. Naprosto všechny ovládací prvky jsem měl přístupné velmi dobře. A to včetně spouště, byť na první pohled je k ní přístup přes úchyt popruhu. I zapínání je vyřešeno poměrně dobře, lze totiž fotoaparát držet a zapnout stejnou rukou. Po zapnutí proběhne i ultrazvukové čištění, které však není na těle nijak opticky signalizováno.

Nejvíc na mě zapůsobila (po letech mačkání tlačítek a otáčení voličů se není čemu divit) manuální volba času a v případě uvedeného objektivu i clony. Filozofie je jasná – nejpoužívanější funkce mají vlastní ovládací prvek, včetně clony a času a není potřeba žádných dvojhmatů. Firemní informace říká, že při použití objektivu bez clonového kroužku budete clonu volit zadním otočným voličem. U tohoto předprodukčního vzorku jsem se ještě nestihl podívat na všechny informace na LCD a volba již byla nepřístupná. Předpokládám, že doba, po kterou je aktivní možnost změny většiny funkcí, bude tedy prodloužena. Dvě funkce z menu lze přiřadit tlačítkům vedle spouště. Typicky je to kompenzace expozice a režim filmu.

Struktura menu je shodná se všemi fotoaparáty Panasonic. Co nás již nepřekvapí je, že L1 je první zrcadlovka s českým menu. Aparát disponuje mnoha funkcemi (včetně předsklopení zrcátka či přemapování CCD), které jsou dostupné v menu Custom.

Shrnutí: Pro mě osobně překvapivě dobré ovládání. Kvůli zvyku mi trochu chyběl (druhý) stavový displej. Jeho funkci však plně zastupuje LCD.