Do redakce jsme získali dlouho očekávanou digitální zrcadlovku Panasonic DMC-L1 včetně příslušenství. Jednalo se o předprodukční kus, proto se v následujícím článku seznámíte pouze s některými vlastnostmi aparátu. 4/3 formát má dalšího zástupce. Jaký bude?
Měli jsme možnost vyzkoušet si první zrcadlovku Panasonic – LUMIX DMC-L1 včetně objektivu Leica D Vario-Elmarit 14–50/F2.8-F3.5 ASPH. Jednalo se o předprodukční vzorek, proto přinášíme jen některé postřehy.
Objektiv
Obrovskou předností celého setu je právě jeho objektiv. V několika bodech shrnu jeho vlastnosti.
Optická stabilizace
Tělo L1 umožňuje obvyklé režimy stabilizace. Stálou a v okamžiku expozice. Protože je objektiv kompatibilní se 4/3 systémem jistě si položíte otázku: „A co na jiných tělech?“ Odpověď je jednoduchá. Tam je přístupný režim stabilizace v okamžiku expozice. (Tuto informaci jsem neměl možnost ověřit). Prakticky nebyl (pro mě) problém při maximálním ohnisku 50mm (100mm ekv.) exponovat s časem 1/10s.
S vinětací se prakticky nesetkáte při jakékoliv cloně a ohnisku. Chování v protisvětle odpovídá kategorii – výborná kresba, dostatek detailů.
Ostření
Při maximálním zoomu lze ostřit od cca 30cm od čipu, což postačuje k snímání menších objektů (pojem makro není zcela na místě, ale lze jej použít). Vybrat lze ze tří ostřících bodů – uprostřed, levý nebo pravý. Případně zvolit automatický výběr. Režim se volí tlačítky vlevo, vpravo. Za horších světelných podmínek si (tělo) s vysokou účinností přisvěcuje infračerveným světlem (volitelně v menu). Osobní pocit z rychlosti (a přesnosti) ostření byl velmi dobrý. Při pevně zvoleném středovém ostření subjektivně srovnatelný s USM objektivy.
Sférické zkresleníObvyklé soudkovité zkreslení najdeme jen na krátkém konci. Na dlouhém není patrné žádné.
Shrnutí: Jediná nevýhoda tohoto objektivu je, že je jediný svého druhu.
Tělo, design, vybrané funkce
Na první pohled zaujme svým „Leicovsky“ strohým designem. První, co mne napadlo bylo, že „se to bude strašně držet“. Mýlil jsem se. Do (zdůrazňuji) mých rukou padlo tělo jako ulité. Napomohl tomu především pogumovaný z těla ostře vystupující grip. Naprosto všechny ovládací prvky jsem měl přístupné velmi dobře. A to včetně spouště, byť na první pohled je k ní přístup přes úchyt popruhu. I zapínání je vyřešeno poměrně dobře, lze totiž fotoaparát držet a zapnout stejnou rukou. Po zapnutí proběhne i ultrazvukové čištění, které však není na těle nijak opticky signalizováno.
Nejvíc na mě zapůsobila (po letech mačkání tlačítek a otáčení voličů se není čemu divit) manuální volba času a v případě uvedeného objektivu i clony. Filozofie je jasná – nejpoužívanější funkce mají vlastní ovládací prvek, včetně clony a času a není potřeba žádných dvojhmatů. Firemní informace říká, že při použití objektivu bez clonového kroužku budete clonu volit zadním otočným voličem. U tohoto předprodukčního vzorku jsem se ještě nestihl podívat na všechny informace na LCD a volba již byla nepřístupná. Předpokládám, že doba, po kterou je aktivní možnost změny většiny funkcí, bude tedy prodloužena. Dvě funkce z menu lze přiřadit tlačítkům vedle spouště. Typicky je to kompenzace expozice a režim filmu.
Struktura menu je shodná se všemi fotoaparáty Panasonic. Co nás již nepřekvapí je, že L1 je první zrcadlovka s českým menu. Aparát disponuje mnoha funkcemi (včetně předsklopení zrcátka či přemapování CCD), které jsou dostupné v menu Custom.
Shrnutí: Pro mě osobně překvapivě dobré ovládání. Kvůli zvyku mi trochu chyběl (druhý) stavový displej. Jeho funkci však plně zastupuje LCD.
Živý náhled
Fotoaparát je druhou zrcadlovkou na trhu, která disponuje funkcí živého náhledu. Řeší jej tak, že zdvihne zrcátko a informace z čipu se zobrazují na LCD. Používá tedy jediný čip. To má své výhody i nevýhody. Mezi výhody patří 100% zobrazení snímané scény a přesné zobrazení toho, jak bude snímek při dané expozici vypadat a mezi nevýhody to, že AF ostření v tomto režimu vyžaduje manipulaci se zrcátkem (spustit, zaostřit, zvednout). I v tomto režimu lze ostřit ručně – až desetinásobné zvětšení (volitelně v menu) to umožní bez potíží.
Hledáček
Lovci velkých hledáčků zde neuspějí. Je menší (ale jasnější) než u Nikonu D70. Po jeho pravé straně se zobrazují běžné expoziční údaje. ISO nikoliv. Po pár dnech jsem si na velikost hledáčku zvykl.
CCD
4/3 typ Live MOS senzor, 8,34Mpx, 7,5Mpx efektivně.
LCD
Standardní 2,5" LCD s 207 tisíci body ničím nepřekvapí. Během focení plní úlohu stavového displeje.
Výdrž fotoaparátu
Při „normálním“ používání – bez Live View, optická stabilizace zapnutá v cca 50% případů, LCD OFF – jsem nasnímal cca 700 snímků. Firemní materiály udávají, že při použití Live View a stabilizace, lze dle standardu CIPA nasnímat cca 450 fotografií.
Příslušenství
Základní balení obsahuje tělo fotoaparátu, objektiv, nabíječku, baterii, externí napájecí zdroj, potřebné kabely a krytky, sluneční clonu, popruh a CD se softwarem. Z dalšího příslušenství je k dispozici například dálková spoušť a externí blesk DMW-FL500 (GN50). Obojí jsem měl k dispozici. Vlastnosti blesku by vydaly na další kapitolu, omezím se na to, že má otočnou a výkyvnou hlavu. Disponuje automatickým zoomem a jeho parametry jsou (pravděpodobně) shodné s bleskem Olympus FL-50.
Pozn.: K dispozici bude i luxusní popruh. Jeho koupi bych doporučil, protože dodávaný se mi příliš nelíbil („kousal“).
Fotografie
Hodnotit výstup u fotoaparátu, který umožňuje snímání v raw formátu znamená hodnotit zpracování snímku aparátem. Především u tohoto předprodukčního modelu to může být zavádějící. Proto se hodnocení zdržím. Velikost raw je cca 14MB. JPG v nejvyšší kvalitě má za běžných podmínek (den, ISO100) kolem 4MB. Snímky se 100% výřezem a snímky, kde je k dispozici originální snímek jsou označeny ®.
Snímek snímaný současně v rawu i jpg a pomocí přiloženého SW zpracovaný doma v PC (2,3,4). Je vidět, že zpracování má na výsledek zásadní vliv.
U dalšího snímku jsem v Zoneru v jednom případě prokreslil stíny ve druhém světla. Jejich složením a dalšími úpravami by se jistě dalo z originálního snímku získat hodně detailů, které na něm nejsou vidět.
Různé fotografické režimy umožňují okamžitě změnit „nádech a náladu“ snímku. Dva lze zvolit podle svých potřeb. V principu se jedná o nastavení míry ostrosti, saturace, kontrastu, potlačení šumu atp. Zde je ukázka dynamického černobílého režimu.
Ve snímcích jsem našel několik momentek typu portrét. Nastavení aparátu bylo různé, co se režimu filmu týče. Pro praktické snímání je třeba buď využívat raw, nebo se naučit orientovat v možnostech aparátu. Objektiv podle mého názoru na dlouhém konci poskytuje velmi zdařilé portrétní snímky s příjemně rozostřeným pozadím a krásně měkkou kresbou. Poslední snímek je s vynuceným (interním) bleskem a Auto WB.
Následují obvyklé snímky, kde lze posoudit kresbu v detailech či aberaci.
Snímky od vody. U druhého z nich je použito bodové měření expozice, o kterou zde také jde. Při čase 1/30s a 50mm ohnisku je snímek dostatečně ostrý a mírná neostrost je spíše pohybová – foukal vítr.
Stabilizace umožňuje „udržet“ delší časy než je obvyklé pro dané podmínky.
„Makro“. Z minimální cca 30 cm vzdálenosti lze již reálné fotit květiny či větší hmyz. Vzhledem ke světelnosti objektivu i přes menší velikost čipu lze s hloubkou ostrosti pracovat slušně. Poslední snímek byl omylem exponován při ISO1600.
Klasické scény s různým ISO. ISO1600 bych se raději vyhnul i když je třeba uvést, že expoziční čas posledního snímku (noc, ISO1600) je 1/15s, což „se dá udržet“.
A na závěr krajinka.
Klasické shrnutí kladů a záporů u tohoto přístroje postrádá smysl. Jeho koncepce je prostě jiná. Někomu se líbí, někomu ne. Snímky odpovídají kvalitě skla a velikosti čipu. Své zákazníky si aparát jistě najde. Je jisté, že nemíří „k masám“, ale k lidem, kteří se chtějí odlišovat.
Děkuji firmě Panasonic za zapůjčení aparátu.