Jak se fotí v ZOO

Co vlastně fotím?

Kromě fotovybavení si s sebou do ZOO berte tužku a papír. Piště si pečlivě, jaký druh jste si vyfotili. Krom vašeho vlastního poučení z jiného než fotografického oboru pak slouží zápisky jako vynikající pomůcka k pozdějšímu popisování fotografie či diapozitivu. Nikdy nevíte, kdy a kde budete své výtvory prezentovat. Reagovat na otázku „co to je?“ odpovědí „nějaká ještěrka“ nepůsobí zrovna fundovaně. Místo toho byste mohli říct „tenhle ještěr je agama vodní ze ZOO v Ústí nad Labem, ale normálně žije v jihovýchodní Asii“. A přitom nemusíte znát o agamách nic víc. V zoologických zahradách máte jistotu, že popisky budou odborně správně. Osobně někdy popisky fotografuji v malém rozlišení na digitál, protože jsem líný je opisovat. Navíc tam často bývají uvedeny původní areály rozšíření, stupeň ochrany, potravní nároky zvířete atd. V ZOO nemusíte fotit jen zvířata. Z košické ZOO mám (bohužel velice nekvalitní, neb byl uspěchaný) snímek dětí, které lezou na ohradu k bizonům, aby si vzaly kousek línající srsti. Rodiče stáli v jejich bezprostřední blízkosti a „hlídali“ je. Co je zoologické zahradě nejbáječnější? Příležitost fotit zvířata při běžném chování, které by v přírodě nejspíše uniklo a nebo byste za ním museli cestovat tisíce kilometrů bez jistoty, že budete mít příležitost zvíře jen na okamžik zahlédnout. Za snímkem vydry malé byste museli až do jihovýchodní Asie, na Jávu či Bornea. A nebo do ZOO v Ústí nad Labem.

Mezi snímky takzvaného komfortního chování patří obrázek čištění srsti lemurů kata. Byl pořízený přes sklo. Je dobré jít ke sklu co nejblíže. V podstatě přiložit objektiv na sklo. To proto, aby se v co největší míře eliminovali reflexy. Máte-li sebou někoho, poproste jej, aby se postavil tak, aby jeho stín dopadal na sklo v místě, kde máte foťák. Pozor netlačit objektivem na sklo! Ve chvíli, kdy začnete ostřit, tak otáčející a vysunující/za­tahující se objektiv pohne nezvykle s celým foťákem. Kdybyste byli „napevno“ natlačeni na sklo, mohlo by dojít až k poškození objektivu.

Ani v případě lemurů, ani kočkodanů se nedá zapřít, že snímky jsou ze zajetí. Ovšem všechna zvířata se chovají naprosto přirozeně, protože ví, že člověk je za sklem, kde bývají dennodenně. A pokud jsou za sklem, tak je to v pořádku.

Často jsou k vidění zvířata nejen v klecích a výbězích, ale i volně. Všechny 3 fotografie pávů pocházejí ze samečka, který na chvíli roztáhl ocas. Zatím co na jednom je poznat, že je v pozadí sníh, na dalších dvou nikoli. Tady se vyplatilo mít nastavenou předvolbu clony, protože jsem okamžitě mohl kontrolovat a plynule měnit hloubku ostrosti. Cílem bylo udělat páva v co nejpřirozenějším prostředí, což doufám, že se povedlo zejména u portrétu hlavy s korunkou (ne nadarmo se jmenuje páv korunkatý). V pozadí jsou rozmazané dřeviny, zřejmě nějaké thuje, které by klidně mohly růst i v jeho asijské domovině.