Jak se fotí v ZOO

Co s sebou?

Jak se fotí v ZOO? Upřímně řečeno, výborně. Každý, kdo si zkusil vyfotit jakékoli zvíře ve volné přírodě, ví, jak obrovské nároky jsou kladeny na vybavení. Světelnými objektivy dlouhých ohnisek a budováním maskovacích úkrytů počínaje a nekonečnou trpělivostí konče. A to nemluvím o znalosti biologie jednotlivých druhů, míst, kde se shromažďují, doby, kdy mají námluvy. Snad jen skokani a ropuchy při námluvách nedělají ciráty a zamilovaně zapózují. Většina z toho v ZOO odpadá. Focení v ZOO má ale jiná specifika. Jednou ze základních podmínek je stativ, protože se zvířata často nacházejí v interiérech s nízkou hladinou osvětlení. Nezapomeňte tužku a papír na poznámky (viz.níže). U techniky každý vychází z vlastních možností, ale obecně lze říct, že čím světelnější objektiv tím lepší. Hodí se filmy různých citlivostí. A to jak klasické, tak pro umělé osvětlení. Ovšem tady by to chtělo mít 2 různá těla foťáků. Digitál to řeší nastavením různé citlivosti a vyvážením bílé. Máte-li ZOO ve vašem městě nebo blízkém okolí, vyplatí se udělat si fotovycházku, která prozkoumá terén. Tedy jaké druhy tam jsou (což se dá často zjistit i z internetu) a jak vypadají klece, ubikace a terária. Tedy jak a čím jsou vnitřní prostory osvětlené. V případě terárií se zvířata na denní světlo často vůbec nedostanou (není-li prosklený strop místnosti), takže je třeba počítat s umělým osvětlením a tedy barevným posunem. Ovšem pokud to víte dopředu, můžete se v případě klasické fotografie na to připravit právě vhodně zvoleným filmem či filtrem.

Prostředí

V současné době přecházejí zoologické zahrady k interiérovým úpravám jednotlivých ubikací, které navozují dojem přirozeného prostředí. Pro fotografa je to nesmírnou výhodou, dokonce to láká k tomu vydávat snímek za pořízený v přírodě. Ovšem hrozí reálné nebezpečí, že někde v pozadí bude rostlina, která se v domovině zvířete nevyskytuje a fotograf bude u odborníka za hlupáka. Navíc tam často bývají aranžovány umělé rostliny, dnes už na první pohled k nerozeznání od pravých, což v případě vydávání za snímek z přírody způsobuje zbytečný trapas. Vstupné do ZOO je pro méně movité nepříjemná položka, ale v případě pravidelnějších návštěv nabízejí zahrady různá rodinná vstupné, permanentky atd. Pro opravdového začátečníka jen připomínám, že žárovkové světlo způsobí barevný posun do žluta, zářivkové do zelena, takže až budete mít fotku „nějak divně barevnou“ (takhle to tam přece nevypadalo), víte, čím to je. Občas bývají terária plazů přisvícena UV lampou, která je v některých případech nutná pro jejich správný vývoj. V nouzi pomůže blesk, který „přesvětlí“ umělé světlo v popředí, takže někdy dochází k efektu, že popředí snímku má „normální“ barvu a pozadí je zelené či žluté, podle typu umělého osvětlení. Digital, jak už bylo napsáno, řeší problém možným vyvážením bílé. Nebo je možná pozdější úprava snímku ve Photoshopu. Příkladem budiž 2 fotografie agamy, z nichž jedna je nepřirozeně nazelenalá. Druhá má o něco přirozenější barvu písku. Oba snímky jsou v podstatě znehodnocené silným bílým „vypáleným“ flekem na zádech zvířete způsobeným odleskem šupin od světelného zdroje umístěného vlevo nahoře. Vzhledem k tomu, že zvíře bylo za sklem, bylo nemožné tuto situaci změnit jinak, než vyrušením zvířete, což se nedělá. Snímek by se dal zachránit snad jen rozsáhlejší počítačovou retuší.

Mříže a sklo

Obrovská výhoda zoologických zahrad je snížená útěková vzdálenost zvířat. Jednak nemají kam utéct, protože přece jen mají ohraničený prostor a navíc jsou na neustálou přítomnost lidí zvyklá. Navíc mnohé ze zahrad nabízejí různá „show“ a přesné časy krmení, kdy je možné udělat snímky tuleně se sleděm v tlamě atd. Na druhou stranu přítomnost mříží a skla, pokud nejsou pevnou součástí fotografické kompozice, tvoří překážku přirozeného vzhledu snímku. U skla je navíc velkou komplikací fakt, že odráží světlo blesku a tvoří nechutné reflexy. Tady si stačí uvědomit klasickou poučku, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu a při použití blesku fotit z boku tak, aby se světlo neodrazilo zpět k nám, ale „ulétlo“ do strany. Gekon, který zrovna visí hlavou dolů, přichycený svými lamelami na tlapkách na skleněné stěně terária, vytvořil poměrně fotografickou zajímavou situaci. Přední i boční sklo blesk odrazí, tzn. blesk nesmí být namířen kolmo ani na zvíře, ani na žádnou ze stěn. Přitom podle odlesku v očích i podle vrženého stínu je u snímku č.1. jasné, že blesk byl použit. Jednalo se o vestavěný blesk Nikonu D70. Byl zhruba v 45 stupňovém úhlu ku přednímu sklu, ale jak je vidět na druhém snímku, stačila malá změna polohy a odražené světlo snímek dokonale znehodnotilo.

Možným řešením odstranění rušivých mříží je použití „dlouhého skla“, které pletivo či mříže rozmaže. To platí samozřejmě pouze ve chvíli, když zvíře nestojí přímo u nich. Mříže musí být naprosto mimo hloubku ostrosti. Opět si je možné navíc pomoci clonou, kde platí klasické „čím větší díra, tím menší hloubla ostrosti“. Nepříjemné odrazy (neplatí pro blesk) ve skle, které znehodnocují záběr se dají odstranit (nic neplatí stoprocentně) pomocí polarizačního filtru.