Moje zkušenosti s fotografováním motýlů

Motýli jsou jak známo velmi plachý hmyz, který reaguje zejména na rychlý pohyb stínu. Proto je vhodné používat makroobjektivy s delší ohniskovou vzdáleností – minimálně 100mm.

Moje vybavení: Minolta 800 si s objektivem Sigma 105 EX Makro.

Motýly nejčastěji fotografuji na Šumavě. Moje oblíbená místa jsou louky v blízkosti Prášil. V této oblasti je třeba dávat pozor na výstražné cedule. Na některých loukách můžete narazit na nevybuchlé střelivo z bývalých vojenských střelnic. Motýli mají rádi slunce. Proto je nejlepší slunečný den zejména v červenci, kdy louky jsou rozkvetlé a vedle motýlů máte na fotkách i krásné květy. Brzy ráno jsou motýli poměrně málo aktivní. Začínají se rozehřívat na slunci. Dají mi dost času připravit si stativ a nechají mě přiblížit se. Postupně začínají létat a sát nektar z květů. Jsou aktivnější a kolem 9. hodiny již stativ nepotřebuji. Při opatrném pomalém pohybu mě pustí tak na 70cm. K večeru jsou motýli nasyceni a většinou se někde skrývají se sevřenými křídly. V této poloze například krásně barevná babočka paví oko je na kůře stromu dokonale maskována.

Používám autofokus v bodovém režimu , v případě málo světla jdu na normál. Při fotografování z ruky mám expoziční čas minimálně 1/125 nebo 1/250, podle toho, zda je bezvětří či ne. Clonu automaticky přizpůsobuji. Kvůli reflexům je třeba nezapomínat na sluneční clonu na objektivu, mohou při jasném počasí poškodit snímek.

Vhodnější taktikou než létat za motýly po louce je vybrat si výrazný květ oblíbený motýly a čekat. To nám umožní zaujmout optimální pozici vůči slunci a promyslet si kompozici záběru. Většinou pak nečekáme déle než 5 minut.

Na objektivu nechávám nasazený UV filtr (B&W s MC vrstvou) jako ochranu proti prachu a poškození čelního skla objektivu.></div

Další zkušeností je ostřit na hlavu. Snímky, kde není ostrá hlava s tykadly, i když křídla jsou dobře proostřená, nepůsobí dobře.