Velká konjunkce Saturnu a Jupiteru v prosinci 2020

Velká konjunkce Jupiteru a Saturnu nastává jednou za 19,6 roku. Letos to bylo však poprvé od roku 1226, kdy největší přiblížení nastalo v noci z neděle na pondělí 21. prosince 2020. V našich zeměpisných šířkách k tomu však došlo až ve chvíli, kdy byly již obě planety pod obzorem. Každopádně příští podobně pěkná konjunkce Jupiteru a Saturnu bude až v roce 2080.

Pokud pravidelně pozorujete oblohu, všimli jste si, že se od listopadu planety Jupiter a Saturn k sobě hodně přiblížily.

Fotografové, kteří se zabývají fotografováním planet velkými dalekohledy v našich zeměpisných šířkách, věděli již dopředu, že 21. prosince budou obě planety velmi nízko nad obzorem. Díky tomu se nejvíce projeví vlnění atmosféry tzv. seeing, který je rozhodující pro kvalitní ostré snímky planet metodou tzv. lucky imaging. Šance pro detailní snímky byla minimální. Proto jsem si chtěl krátkou chvíli západu konjunkce za obzor užít jen s obyčejným fotoaparátem.

Předpověď počasí pro Šumavu hlásila frontu ze západu 21. prosince. Nejlepším dnem pro „šumavskou konjunkci“ se proto stal 20. prosinec. Věděl jsem, že Jupiter bude zapadat na jihozápad. To je směr, kde leží ikona Šumavy, hora Roklan při pohledu z Kvildské pláně. Plán byl pro mne jasný.

20. prosince večer ležela inverze ve výšce asi 850m. Na Kvildskou pláň jsem dorazil se západem Slunce.

Hřeben Poledníku nad inverzí, Šumava

Roklan (1453m)

2. nejvyšší hora Šumavy ležící na její německé části

Oblačnost na západě a jihozápadě již ohlašovala příchod teplé fronty ze západu. Jenže Jupiter je hned po Měsíci nejjasnějším objektem oblohy. Proto jsme věděl, že tuhle oblačnost v pohodě prosvítí alespoň nějakou dobu. Saturn měl mít jasnost hvězdy první magnitudy, což by rovněž mělo stačit. Mraky v astrofotografii krajiny nevadí. Jasné hvězdy prosvěcující tenkou oblačnost vytvářejí rozptylovou koronu. To vše je pak součástí příběhu fotografie.

Podobně jako na Geminidy v pondělí 14. prosince 2020 jsem vyrazil na noční fotografování se dvěma stativy. Chtěl jsem pořídit časosběr tak, aby byly vidět Měsíce Jupitera. Na to stačí na full frame zrcadlovce Canon 5DSR 300mm objektiv s konvertorem 2×. Seeing přes oblačnost byl katastrofický, jenže příští taková konjunkce bude až za šedesát let… Měsíce Jupiteru po setmění byly viditelné: Callisto, Io, Ganymede u Jupiteru, Europa pod Jupiterem. Saturnův měsíc Titan již fotoaparát nerozeznal.

Časosběr Velká konjunkce Jupiteru a Saturnu 20. prosince 2020

Na modifikovaný Ca­non 6D jsem nasadil zoom Canon 100–400mm f/4,5–5,6. Potřeboval jsem přizpůsobit kompozici Roklanu s konjunkcí Jupiteru a Saturnu nad ním. Canon 6D s modifikovaným sensorem filtrem Baader BCF-2 je mnohem více citlivý na červenou. Obloha postupně tmavla a Velká konjunkce klesala pomalu k obzoru.

Konjunkce Jupiteru a Saturnu nad Velkým Roklanem 

Nakonec jsem ještě přehodil fotoaparáty a s Canonem 5DSR pořídil poslední snímek.

Snímek Velké konjunkce Jupiteru se Saturnem než beznadějně zmizela v mracích nad hlavním hřebenem Šumavy

Na fotografování je krásné, že takovéto příběhy můžeme vytvářet každý den. V době koronavirového chaosu je to moc důležité. Svět kolem nás je pořád krásný, i když najednou nejsme svobodní, jak bychom chtěli. Za komunismu jsem koukal na Roklan a věděl jsem, že leží za železnou oponou (v Německu), i když je tak blízko. Nevěděl jsem, zda se na něj vůbec někdy dostanu. Stojí za to žít své fotografické příběhy. Covid jako katastrofický příběh také dříve či později skončí.