Angelo Purgert: Charitativní projekt První republika
Tentokrát jsme si popovídali se známým fotografem Angelo Purgertem o jeho charitativním fotografickém projektu První republika. Jak probíhaly přípravy? Jak samotný projekt vznikal a jaká byla úskalí? Kde všude se fotilo? To vše nám Angelo prozradil a na závěr ještě zanechává malý vzkaz všem fotografům.
Jak a kdy jste začal fotografovat? Vzpomenete si na svou první fotografii?
Fotografii jako takovou jsem začal vnímat už do nějakých šesti let, jelikož můj táta měl fotografování jako koníčka, a tak jsem ho neustále pozoroval, jak se svojí Flexaretou zachycuje krásy přírody. Fotoaparát jsem chtěl i půjčovat a zcela jistě tehdy někdy v kolem roku 1972 jsem vyfotil svojí první fotografii.
Jaké žánry fotíte?
Jako malý kluk který vyrostl v přírodě jsem miloval fotit vše kolem sebe a tedy především přírodu. Po ukončení Pražské fotografické školy mě velmi zaujala architektura a věnoval jsem se hodně fotografiím staré Prahy. Tyto fotografie pak byly publikovány v cizojazyčných knížkách a na pohlednicích. Od roku 1996 se již výhradně věnuji fotografování portrétů a inscenované fotografii.
Jak byste na začátek popsal vznik projektu a samotný projekt První republika?
Vznik tohoto projektu víceméně popisuji dále v rozhovoru u inspirace, ale od začátku jsem věděl, že projekt musí mít i další rozměr a pomáhat dál potřebným a tak se stal projektem Charitativním. Na začátku bylo náročné dát do kupy Team kolem mě (vizážistky, kadeřnice, stylisté a asistenti) a také samozřejmě udělat casting na vhodné modelky a modely. Jelikož je projekt charitativní, tak všichni pracovali bez nároku na honorář a měl jsem strach, jestli to nepotlačí jejich zájem na projektu spolupracovat. K mému údivu Team byl sestaven velmi rychle a do castingu se nám během tří týdnů přihlásilo 800 modelek a kolem 100 modelů, a to byl velmi slušný vzorek pro finální výběr těch nejzajímavějších typů do projektu.
Obálka knihy První republiky
Jak dlouho probíhaly přípravy a samotné focení?
V srpnu 2009 jsem dostal inspiraci na projekt. V září 2009 byl již sestaven pracovní tým. V říjnu 2009 probíhal casting na modelky a modely + se tvořil web a logo projektu. 26.11. sem poprvé stiskl spoušť fotoaparátu a vznikla tak první fotografie z celého projektu. V březnu roku 2018 vznikla poslední fotografie z projektu. Takže celý projekt až do jeho dokončení trval cca 9 let. Jinak se fotografovalo na mnoha lokacích a nejtěžší byla příprava (vizáž, vlasy a styling modelů). V praxi to pak znamenalo tak 6 hodin příprav a 3 hodiny samotného fotografování.
Hledal jste někde inspiraci?
V podstatě inspirace přišla rychle a sama. Jednou jsem šel kolem výlohy obchodu První republika, který prodává šaty a doplňky inspirované touto dobou a nápad byl na světě. Vždy se mě líbila móda a architektura z období První republika, která byla výtvarná a s akcentem na detail. Také gentlemanství a mravní hodnoty byly na určité úrovni. Tak jsem se rozhodl v retrospektivě tuto dobu přenést do svých fotografií.
Kde všude jste fotil a podle čeho jste lokace vybíral? Fotil jste i někde, kam není jednoduché se běžně dostat?
Kupodivu přestože byl projekt charitativní, tak v podstatě nebyl problém se někam dostat. Lokace jsem především vybíral podle toho, kde se lidé v období První republiky společensky setkávali. Například Obecní dům a Pařížská restaurace, hotely Imperial, Paříž, Ambassador a Pallace. Kavárny Slávia, Louvre a Adria. Dále tančírna Republika, cukrárna Myšák, uličky staré Prahy a také jsme měli to štěstí, že jsme mohli fotit i s krásnými veterány.
Jakou jste používal techniku?
Používal jsem fotoaparáty Canon s full frame a pevné světelné objektivy. Vždy jsem využíval pouze denního světla a nebo stálých světel DayLight a později LED od firmy Photon Europe.
Co bylo na celém projektu nejtěžší?
Nejtěžší asi bylo vydržet až do konce a nepolevit ve svých nárocích na lidi kolem sebe i na sebe samotného. Projektu jsem věnoval mnoho času, let. Neustálé vyhledávání nových lokací, logistika celého projektu a práce se 160 lidmi, kteří na projektu spolupracovali devět let bez nároku na honorář a za to bych jim ještě jednou moc rád poděkoval. Samozřejmě také velké díky 60 partnerům, bez kterých by tento projekt nikdy nemohl vzniknout.
Prozradíte nám nějakou zajímavost z focení této série?
Zajímavostí bylo opravdu hodně, ale asi tou největší bylo, když jsme v roce 2010 fotili v hotelu Imperial Zdeňka Pohlreicha. Dosud jsme ho znali jako svérázného z pořadu „Ano, šéfe“, k překvapení nás všech zde byl hodně stydlivý a klidný. Časem se samozřejmě rozjel, ale ta počáteční stydlivost byla zapříčiněna tím, že to bylo v té době poprvé, kdy se fotografoval za jiným účelem než v pořadu „Ano, šéfe“. A možná ještě jedna zajímavost. Charitativní fotografický projekt První republika inspiroval producenty seriálu První republika k samotnému vzniku tohoto seriálu.
Jaké úspěchy váš Charitativní projekt První republika zaznamenal?
Za největší úspěch asi považuji to, že projekt První republika pomohl částkou téměř 500 000 Kč dětem u nás i v zahraničí a to především Dětským onkologickým a hematologickým klinikám, Dětským domovům, dětem s autismem a mentálními poruchami atd. Samozřejmě velkým úspěchem pro nás všechny, kteří se na projektu podleli, bylo v roce 2018 vydání knihy První republiky ke stoletému výročí vzniku Československa. Kniha obsahovala 190 fotografií z tohoto projektu a vydalo ji nakladatelství Knihy Dobrovský. Fotografie z tohoto projektu obdržely přes 30 mezinárodních ocenění. Přes 30 výstav se konalo u nás i v zahraničí např. v Praze v Obecním domě a nebo v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Navíc v roce 2010 projekt podpořila i Česká centra.
Jaké jsou vaše další úspěšné projekty?
Všechny moje fotografické projekty byly charitativní a po První republice následoval v roce 2014 fotografický projekt Jiný svět a zatím posledním mým projektem v roce 2017 byl projekt Portréty osobností.
Který projekt byl nejnáročnější?
Zcela určitě projekt První republika, který trval 9 let.
Plánujete do budoucna nějaké podobné projekty a čemu se věnujete aktuálně?
Jestli ještě do budoucna bude nějaký nový projekt, to opravdu nevím. Chce to nápad, myšlenku a také se něčím odlišit od ostatních a to je to nejtěžší. Aktuálně se více než fotografování věnuji přednáškám a workshopům, kde rád předávám druhým své téměř čtyřicetileté zkušenosti.
Chtěl byste na závěr něco vzkázat a nebo mít nějaké poselství pro fotografy?
Rád bych všem fotografům napříč všemi generacemi vzkázal jen jedno – necvakejte, ale nad tím, než zmáčknete spoušť svého fotoaparátu přemýšlejte. Dosáhnete tak lepších výsledků, ušetříte více místa na paměťové kartě a v počítači a také rychleji vyberete fotografie, co se vám budou líbit. Vzpomínám na časy, kdy jsem dostal dva filmy na 36 snímků a v redakci mi řekli, že mám z módní přehlídky donést 50 použitelných fotek. To byly časy, kdy jsem musel opravdu hodně přemýšlet nad každým zmáčknutím spouště. Všem přeji jen to nej světlo a co nejvíce povedených fotografií na té krásné, ale nekonečné cestě za světlem a dokonalou fotografii.
ANGELO PURGERT (1965)
- Člen Asociace profesionálních fotografů
- Člen České federace fotografického umění
- Člen Mezinárodní federace novinářů
- Předseda Fotoklubu Praha
- Zakladatel a lektor Fotoškoly Angelo
- Autor fotografických projektů První republika a Portréty osobností
- Výstava v Obecním domě v Praze, společně s Alfonsem Muchou
- Uvedení v knize 103 Osobností české fotografie
- Člen poroty mezinárodních fotografických soutěží v rámci FIAP
- Ambasador Olympus a Tamron pro ČR
5 vydaných autorských knih + kalendář
40 mezinárodních ocenění
32 let profesionální praxe
36 samostatných výstav v ČR a v zahraničí
164 souborných výstav v ČR a v zahraničí
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruZávěrečný vzkaz by chtělo vystavit, aby byl stále na očích. Rozhodně bych to nenazýval malým vzkazem. Jinak 9 let je bomba.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.