Recenze fotoaparátu Sony Alpha A6500

Dalo se tedy čekat, že další model přinese několik výrazných novinek.

A opravdu je najdeme. Ale pomalu.

Fotoaparát totiž vypadá téměř totožně, jako předchůdce. Na horní stěně najdeme nově dvě tlačítka Custom. Umístění třetího je tam, kde předchůdce měl druhé (totožné s Delete).

Vzhled se sice mnoho nezměnil, ale při chycení do rukou se objeví další ne nepodstatný rozdíl – větší grip. A u něj je každý milimetr dobrý.

Menu je přehlednější než u předchůdce, ale za sebe musím napsat, že během dvou týdnů se v něm zorientujete těžko a kombinace nastavení všeho se vším se prostě vychytat a vyzkoušet nedají.

Následující popis jsem z části převzal z testu A6300 a doplnil novinkami.

Zepředu na přístroji nenajdeme nic, než tlačítko aretace objektivu a přisvětlovací diodu. Ta je velmi blízko objektivu a navíc na místě, kde ji snadno zakryjete prstem. Na pogumovaném gripu pak ještě najdeme příjmač pro IR dálkovou spoušť.

Více toho nacházíme na horní straně: kromě sáněk na blesk (již od A6000 standardní „sáňková“ patice) také zabudovaný blesk interní (vyskakovací), spoušť, kolem ní prstenec ON/OFF a směrem k zadní stěně posunutá dvě tlačítka custom C1 a C2. Dále zde máme vedle sebe volič režimů a roller. Také je zde číselné značení modelu, nápis „4K“, značka roviny snímače a nově text SteadyShot INSIDE. A to je změna mimořádná, protože ukazuje použití stabilizované­ho čipu.

Po stranách přístroje se toho opět mnoho nenachází – na gripové straně nic kromě značení NFC. Na pravé pak dvířka kryjící microUSB konektor (slouží i pro nabíjení), microHDMI a konektor pro mikrofon. Je zde také dioda nabíjení.

Na spodu přístroje najdeme pouze závit stativu (v ose objektivu) a společná dvířka baterie a karty (typ SD/SDHC/SDXC). Stále zůstává trochu nepohodlný vstup ke kartě (je u pantů dvířek a vaše prsty nemají moc místa, jak jí uchopit).

Zbytek ovládacích prvků najdeme na zadní straně. A nově k nim přibývá i dotykový displej. Hledáček standardně disponuje čidlem přiblížení. Osobně jsem ho hned druhý den vypnul, protože bylo příliš citlivé a ruční přepínání mi sedí prostě více.

Hned vedle je kolečko dioptrické korekce. Bohužel řešení umístění hledáčku „zcela vlevo“ je pro použití levým okem poměrně nevhodné. Ovšem rozsah –4D až +3D je opravdu výborný.

Dále nad displejem máme tlačítko vyklopení blesku (s dosti hlubokým domáčknutím proti nechtěnému vyklopení) a tlačítko vstupu do menu. Vedle nich pak páčku přepínající funkcionalitu AF-MF/AE-L s tlačítkem uprostřed (zkrátka jako u a7), které funguje i jako tlačítko „lupy“ při prohlížení. Pod ním máme tlačítko „Fn“ spouštějící rychlé menu s parametry fotografování a sloužící při prohlížení jako „sharovací“ tlačítko. Níže pak čtyřcestný volič s potvrzovacím středem (volitelná funkce v režimu fotografování, při prohlížení fotek pak slouží pro návrat z režimu přiblížení) a rollerem kolem dokola (přístroj má tedy rollery dva, zadní slouží pro kompenzaci expozice či v M, lze jím listovat ve fotkách či oddalovat/při­bližovat v režimu zvětšení fotky, posouvat ostřící bod…). Čtyři polohy stisknutí pak vedou ke čtyřem zkratkám: nahoru režim zobrazení, dolů kompenzace expozice/nastavení parametrů v režimu automatiky/zo­brazení thumbnailů fotek, doleva režim snímání, doprava ISO.

Níže pak máme tlačítko přehrávání a nastavitelné tlačítko C3, které slouží primárně pro mazání snímků v režimu náhledu.

Stranou ostatních tlačítek, ze strany na zadním gripu pak najdeme zapuštěnou spoušť videa.