Recenze fotoaparátu Sony Alpha A6500

Sony Alpha A6500 doplňuje rok starou A6300 - má nově zabudovanou pětiosou stabilizaci, dotykový displej a pro zlepšení konektivity najdete i Bluetooth.

Dalo se tedy čekat, že další model přinese několik výrazných novinek.

A opravdu je najdeme. Ale pomalu.

Fotoaparát totiž vypadá téměř totožně, jako předchůdce. Na horní stěně najdeme nově dvě tlačítka Custom. Umístění třetího je tam, kde předchůdce měl druhé (totožné s Delete).

Vzhled se sice mnoho nezměnil, ale při chycení do rukou se objeví další ne nepodstatný rozdíl – větší grip. A u něj je každý milimetr dobrý.

Menu je přehlednější než u předchůdce, ale za sebe musím napsat, že během dvou týdnů se v něm zorientujete těžko a kombinace nastavení všeho se vším se prostě vychytat a vyzkoušet nedají.

Následující popis jsem z části převzal z testu A6300 a doplnil novinkami.

Zepředu na přístroji nenajdeme nic, než tlačítko aretace objektivu a přisvětlovací diodu. Ta je velmi blízko objektivu a navíc na místě, kde ji snadno zakryjete prstem. Na pogumovaném gripu pak ještě najdeme příjmač pro IR dálkovou spoušť.

Více toho nacházíme na horní straně: kromě sáněk na blesk (již od A6000 standardní „sáňková“ patice) také zabudovaný blesk interní (vyskakovací), spoušť, kolem ní prstenec ON/OFF a směrem k zadní stěně posunutá dvě tlačítka custom C1 a C2. Dále zde máme vedle sebe volič režimů a roller. Také je zde číselné značení modelu, nápis „4K“, značka roviny snímače a nově text SteadyShot INSIDE. A to je změna mimořádná, protože ukazuje použití stabilizované­ho čipu.

Po stranách přístroje se toho opět mnoho nenachází – na gripové straně nic kromě značení NFC. Na pravé pak dvířka kryjící microUSB konektor (slouží i pro nabíjení), microHDMI a konektor pro mikrofon. Je zde také dioda nabíjení.

Na spodu přístroje najdeme pouze závit stativu (v ose objektivu) a společná dvířka baterie a karty (typ SD/SDHC/SDXC). Stále zůstává trochu nepohodlný vstup ke kartě (je u pantů dvířek a vaše prsty nemají moc místa, jak jí uchopit).

Zbytek ovládacích prvků najdeme na zadní straně. A nově k nim přibývá i dotykový displej. Hledáček standardně disponuje čidlem přiblížení. Osobně jsem ho hned druhý den vypnul, protože bylo příliš citlivé a ruční přepínání mi sedí prostě více.

Hned vedle je kolečko dioptrické korekce. Bohužel řešení umístění hledáčku „zcela vlevo“ je pro použití levým okem poměrně nevhodné. Ovšem rozsah –4D až +3D je opravdu výborný.

Dále nad displejem máme tlačítko vyklopení blesku (s dosti hlubokým domáčknutím proti nechtěnému vyklopení) a tlačítko vstupu do menu. Vedle nich pak páčku přepínající funkcionalitu AF-MF/AE-L s tlačítkem uprostřed (zkrátka jako u a7), které funguje i jako tlačítko „lupy“ při prohlížení. Pod ním máme tlačítko „Fn“ spouštějící rychlé menu s parametry fotografování a sloužící při prohlížení jako „sharovací“ tlačítko. Níže pak čtyřcestný volič s potvrzovacím středem (volitelná funkce v režimu fotografování, při prohlížení fotek pak slouží pro návrat z režimu přiblížení) a rollerem kolem dokola (přístroj má tedy rollery dva, zadní slouží pro kompenzaci expozice či v M, lze jím listovat ve fotkách či oddalovat/při­bližovat v režimu zvětšení fotky, posouvat ostřící bod…). Čtyři polohy stisknutí pak vedou ke čtyřem zkratkám: nahoru režim zobrazení, dolů kompenzace expozice/nastavení parametrů v režimu automatiky/zo­brazení thumbnailů fotek, doleva režim snímání, doprava ISO.

Níže pak máme tlačítko přehrávání a nastavitelné tlačítko C3, které slouží primárně pro mazání snímků v režimu náhledu.

Stranou ostatních tlačítek, ze strany na zadním gripu pak najdeme zapuštěnou spoušť videa.

Novinky a specifikace

Integrovaná pětiosá optická stabi­lizace obrazu. Z webu výrobce: Model A6500 dokáže kompenzovat až pět typů chvění fotoaparátu, čímž rozšiřuje možnosti stabilního fotografování a natáčení videa. Nový, vysoce přesný gyrosenzor umožňuje stabilizaci obrazu odpovídající až o 5 stupňů vyšší rychlosti závěrky. K tomu není co dodat. Funguje to a velmi dobře. Základní nedostatek předchozího modelu je tedy pryč.

Hledáček. Je zcela identický s předchůdcem. Takže má rozlišení 2 359 296 bodů a zvětšení 0.7× v ekvivalentu kinofilmu. Pokrytí je samozřejmě 100% s výše uvedenou dioptrickou korekcí –4D až +3D.

Sériové snímání. Opět zcela identické s předchůdcem. Maximální rychlost 11 sn./s zůstala stejná, stejně jako režimu 8 sn./s s nep­řerušeným live-view.

4K video. Alpha a6500 umí samozřejmě 4K (3840 × 2160) rozlišení. Bitrate je až 100 Mbps ve formátu XAVC S a snímací frekvence až 30p. Můžete nastavit i 24p. Full HD samozřejmě zůstává také, stejně jako možnost staršího kodeku AVCHD. Hodit se může, že ve Full HD jde dělat slow-motion video až 120p. Vestavěné mikrofony nahrávají stereozvuk. Připojit lze i externí mikrofon.

Autofocus. AF nabídne 425 PDAF (detekce fázového posunu) bodů pokrývajících téměř celou plochu záběru a které v kombinaci s CDAF ostřením (169 bodů detekce kontrastu) tvoří hybridní systém, který výrobce nazval již u předchůdce „4D Focus“. Funguje a funguje hodně dobře i při sériovém snímání.

Utěsněná konstrukce. Tělo je utěsněné proti vodě a prachu.

Konektivita. O drátové připojení klasickým USB nebo HDMI už vlastně dnes ani nejde. Jde o WiFi, Bluetooth, technologii NFC. Vše najdete. Zkoušel jsem, nastavení funguje intuitivně. Patřím k těm, kdo potřebuje podobné funkce jen tehdy, když chci dát fotografie online na sociální sítě. A to není právě často. Ovšem možnost ovládání na dálku pomocí mobilního telefonu včetně přenosu obrazu (samozřejmě), to je již funkce, která je velmi zajímavá i pro neuživatele sociálních sítí. A tu samozřejmě máme k dispozici.

Osobně docela preferuji vlastní modul GPS v těle přístroje, zde ho nenajdeme. Bluetooth ale společně s užitím chytrého telefonu zajistí možnost ukládání dat gps společně se snímky.

Větší vyrovnávací paměť pro souvislé snímání. V režimu souvislého fotografování „Vysoká“ a s „Vysokou“ kvalitou obrazu udává výrobce kapacitu bufferu až pro 307 snímků, což je přes půl minuty snímání „v kuse“. A to je hodně.

Výdrž na baterii. Tady došlo ke zhoršení. Papírově A6500 vydrží při použití hledáčku 310 snímků, při použití LCD 350 snímků. A to může být často žalostně málo. Bohužel je nutné poznamenat, že u současných bezzrcadlovek je to hodnota spíše obvyklá. (Kde je doba, kdy některé pravé zrcadlovky vydržely na nabití dva tisíce snímků. Ale to samozřejmě nelze srovnávat.) Reálné hodnoty odpovídají. Při sekvenčním focení jsou však samozřejmě výrazně vyšší. 

LCD

U předchůdce nám hodně chyběly tři věci. Dotykový displej mezi ně patřil. A to je pryč. Sony A6500 dotykový displej má. Jeho úhlopříčka má standardní 3". Je stále výklopný ve směru nahoru a dolů, má úhlopříčku 3“, má technologii TFT a 921 000 „bodů“. Což je však klasicky jen VGA o rozlišení 640 × 480 bodů, kde jeden bod je tvořen třemi  subpixely RGB.

Co stále chybí

Takže z výčtu funkcí chybějících u A6300 zbývá u A6500 implementovat nekomprimovaný raw, protože ten jediný stále k dispozici není. Dotykový displej a stabilizaci už A6500 má.

Ukázkové snímky

Následující snímky jsou snímané v továrním nastavení fotoaparátu pi nejvyšší kvalitě jpg (pokud není uvedeno jinak). Použity jsou objektiv FE 70–200mm F4 G OSS, objektiv E 30mm F3.5 Macro a objektiv E 16–70mm F4 ZA OSS.

Ukázka panoramatického záběru a standardního snímku při použití objektivu FE 70–200 mm.

Okolní tři snímky jsou makroobjektivem. Osobně myslím, že tělu ani objektivu není moc co vytknout. 

Předchozí dva snímky jsou pořízené objektivem 16–70, který bude zřejmě nejčastěji používaným.

Předchozí dva snímky jsou vybrány ze sekvence sériového snímání s vysokou rychlostí s kontinuálním ostřením. Mohu konstatovat, že jakmile se autofokus chytil, tak pak už chybné ostření bylo v minimálním počtu snímků. A také si nešlo nevšimnout obrovského bufferu pro uložení snímků, který je popsaný výše. Skutečně jsem fotil v sekvencích cca 200 až 300 snímků (přes hledáček). Prohlížet je byl ovšem oříšek.

Následující snímky ukazují možnosti práce s hloubkou ostrosti při použití objektivu 16–70 mm. Nejmenší clonové číslo již dostatečně rozostřuje pozadí, vyšší jej dobře proostřují.

Jeden z východů Slunce letošního jara. Delší čas 2 s je určen relativní tmou a chtěl jsem použít nižší clonové číslo pro změkčení okrajů snímku.

Šum. Obvykle velmi diskutovaná část kvality snímku. Osobně mu přikládám čím dál menší význam, protože, jak vidíte i zde, pro nedávno mezní hodnoty ISO jsou snímky velmi dobře použitelné. Takže do ISO 3200 jsem přesvědčený, že není až tak podstatné, jestli je to 200 nebo 3200. Samozřejmě stále platí pravidlo, že čím nižší ISO, tím lépe.

Výřezy bez a se zapnutou redukcí šumu.

Výřezy bez a se zapnutou redukcí šumu.

Shrnutí a závěr

Troufnu si tvrdit, že uživateli jakéhokoliv fotoaparátu může být zcela jedno, jakým způsobem výrobce dosahuje toho, že „z fotoaparátu leze to, co uživatel chce“. Ať jde o rychlost ostření, způsob ukládání dat, rychlost sekvenčního ostření atp. Ale musí to fungovat. A současně dříve, či později narazí na něco, co by rád a co už prostě nemá. Sony A6500 má limity hodně vysoko. Kvalita snímků, které v běžném nastavení získáme, je vysoká. Pokud budeme fotit do formátu RAW (tady je zřejmé, že bude časem chybět zmíněná nekomprimovaná verze), tak dosáhneme ještě o něco lepších výsledků. Funkce videokamer se už zabydlela v současných přístrojích natolik, že řešíme snad jen kvalitu 4K videa. A i ta je velmi dobrá. Takže obrazové kvalitě opravdu není co vytknout. Konektivita je příkladná. Horší je to s rozsahem příslušenství. Ale i to je diskutabilní, protože ne každý chce hned deset objektivů podobných vlastností a kompletní nabídka pokrývá vše, co je třeba.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Aktualizace 16.8.2017: A6500 je EISA PROSUMER COMPACT SYSTEM CAMERA 2017–2018.