Tipy na archivaci digitálních fotografií

Než se ponořím do tématu efektivní archivace, malá poznámka na úvod. Když jsem se šéfredaktorem FotoAparátu dohodl článek na archivaci DF, netušil jsem, že jsem si na sebe upletl bič. Zjistil jsem, že neexistuje „ten správný postup“. Konkrétní metody archivace se liší podle účelu a četnosti fotografování a naturelu uživatele. Popis některých kroků přijde někomu zbytečně obsáhlý, jiný neví, o co jde. Svůj článek jsem několikrát přepsal, až nakonec vznikl soubor neuspořádaných, ale doufám, že užitečných tipů.

A. Správné datum a přesný čas v DF

Filmové fotoaparáty umožňovaly „vypálení“ datumu do fotografie, což je u rodinné fotografie užitečné, ale také poškozující samotné fotky. Digitál časové údaje uchovává v souboru v části EXIF. Pokud byste však bez datumu přímo ve fotce nemohli být, můžete jej následně hromadně doplnit v programech, které mají funkci text do obrázku. V každém případě však nezapomeňte nastavit správné datum a přesný čas a občas údaje zkontrolovat. Pozor na změny letního a zimního času. Díky dobře nastavenému času se můžete v budoucnu vrátit k fotografii a třeba diskutovat nad světelnými podmínkami, které byly v konkrétní dobu focení a nebo, kdy přesně novomanželé řekli své ano, pokud by chtěli poskytnout hodinu a minutu této události astrologům k sestavení horoskopu.

B. Nejvyšší kvalita snímků v DF

Doporučuji používat maximální kvalitu při maximálním rozlišení. Počet megapixelů determinuje cenovou kategorii přístroje, takže fotíte-li na menší rozlišení a kvalitu, vyhodili jste zbytečně peníze za dražší přístroj. Největší kvalita obrázků nese potřebu větší paměťové karty, ale to je život. Použití menšího rozlišení má význam pro občasné zaslání fotek e-mailem, ale i tady preferujme vytvoření zmenšeniny z velkého souboru, abychom získali prostor k úpravám a dosáhli optimální kvality. Například při zmenšování fotek lze snadněji dohánět chybějící ostrost. Otázkou zůstává použití formátu RAW, tj. nekomprimovaného obrazu, k jehož zpracování je však potřeba software od výrobce přístroje. Během své (zdůrazňuji amatérské) digitální praxe jsem pro použití RAW nenašel důvod, ale dokázal bych jej uznat, pokud by někdo přinesl rozumný argument.

C. Kontinuální číslování snímků

Jednotlivé značky přístrojů se liší ve způsobu pojmenování obrazových souborů. Canony používají IMG_0001, Minolty PICT0001 atd. Praktičtější se ukazují novější Olympusy, které číslují ve formátu PMDD0001, kde M = měsíc a D = den. Soubory se číslují buď při výměně karty pokaždé od jedné nebo kontinuálně, což je mnohem lepší. Pokud byste chtěli fotky z jedné akce, které máte na dvou kartách, uložit v jedné složce, museli byste zbytečně přejmenovávat.

D. Čtečky paměťových karet

Přestože se všechny fotoaparáty dají připojit k PC přes USB, FireWire nebo sériový port, nejjednodušší se ukazuje používání čtečky paměťových karet, v ideálním případě zabudované přímo v PC. Je to věcí názoru, avšak pár stokorun za čtečku vyvážíte univerzálností řešení a jednodušší manipulací. Dokud jsem nepožíval čtečku, velmi mne v tomto směru iritovalo ovládání propojení s PC u Minolty DiMAGE 7: Připojit kabel, otočit přepínačem do polohy komunikace s PC a v menu třemi stisky svůj záměr potvrdit. Pokud byly baterie vybité, bylo nutno dodat jiné a nebo připojit zdroj.

Dále přímá komunikace PC a fotoaparátů, které neumí USB Class Storage, tj. nechovají se jako další pevný disk (např. většina modelů od Canonu), vyžaduje speciální software od výrobce. Ten je mnohdy nedostatečný na celý proces úpravy, archivace a sdílení fotografií. Navíc mnoho takových programů fotografie implicitně „sysluje“ do nějaké ze svých podsložek v rámci složky, kde jsou instalovány programy – c:/programové soubory/….

Pokud jste si však již zvykli na „káblování“ DF → PC, blahopřeji, svůj zvyk neměňte.

E. Než na fotky sáhnete, zálohujte „filmy“

Nově nafocenou sadu souborů zkopírujte do zvláštní složky, která může vypadat podobně jako na obrázku. Složka obsahuje pouze nezpracované fotky (s výjimkou otočení a event. přiřazení klíčových slov). Znamená tedy pro nás jakýsi „archiv filmů“. Jsem názoru, že bychom měli mít uchovány originály fotek ještě před softwarovými úpravami. Jednak úpravami můžeme fotografii nenávratně poškodit a také software se neustále zdokonaluje (a zlevňuje). Třeba za pět let získáme z našich fotek v novém (a konečně legálním) programu mnohem více. A pozor, nejen software je dokonalejší, přiznejme si to, také my, uživatelé, budeme časem umět s digitálními fotkami pracovat lépe.

Jak vidno podle obrázku, složka _zalohovat je již předem organizována po budoucích discích CD. Složky se sadami souborů podle akcí jsou rozmístěny tak, aby naplnily každé CD na 650 až 700 MB. Jednou za čas „filmy“ vypálíme na CD a pokud je to nutné, smažeme z pevného disku. Pokud již používáme DVD, bude pochopitelně velikost jedné zálohovací složky větší: 4,7 GB.