Když se zeptáte uživatelů, jakou výhodu jim přináší digitální fotografie, téměř všichni uvádějí možnost mazání nepodařených obrázků a tedy úsporu nákladů vedoucí k větší „tvůrčí svobodě“. Podle mne zásadní výhoda digitální fotografie spočívá v možnostech jejího zpracování a v okamžitém přístupu k obrázkům, které byly pořízeny před lety – samozřejmě za podmínky efektivní archivace
Než se ponořím do tématu efektivní archivace, malá poznámka na úvod. Když jsem se šéfredaktorem FotoAparátu dohodl článek na archivaci DF, netušil jsem, že jsem si na sebe upletl bič. Zjistil jsem, že neexistuje „ten správný postup“. Konkrétní metody archivace se liší podle účelu a četnosti fotografování a naturelu uživatele. Popis některých kroků přijde někomu zbytečně obsáhlý, jiný neví, o co jde. Svůj článek jsem několikrát přepsal, až nakonec vznikl soubor neuspořádaných, ale doufám, že užitečných tipů.
A. Správné datum a přesný čas v DF
Filmové fotoaparáty umožňovaly „vypálení“ datumu do fotografie, což je u rodinné fotografie užitečné, ale také poškozující samotné fotky. Digitál časové údaje uchovává v souboru v části EXIF. Pokud byste však bez datumu přímo ve fotce nemohli být, můžete jej následně hromadně doplnit v programech, které mají funkci text do obrázku. V každém případě však nezapomeňte nastavit správné datum a přesný čas a občas údaje zkontrolovat. Pozor na změny letního a zimního času. Díky dobře nastavenému času se můžete v budoucnu vrátit k fotografii a třeba diskutovat nad světelnými podmínkami, které byly v konkrétní dobu focení a nebo, kdy přesně novomanželé řekli své ano, pokud by chtěli poskytnout hodinu a minutu této události astrologům k sestavení horoskopu.
B. Nejvyšší kvalita snímků v DF
Doporučuji používat maximální kvalitu při maximálním rozlišení. Počet megapixelů determinuje cenovou kategorii přístroje, takže fotíte-li na menší rozlišení a kvalitu, vyhodili jste zbytečně peníze za dražší přístroj. Největší kvalita obrázků nese potřebu větší paměťové karty, ale to je život. Použití menšího rozlišení má význam pro občasné zaslání fotek e-mailem, ale i tady preferujme vytvoření zmenšeniny z velkého souboru, abychom získali prostor k úpravám a dosáhli optimální kvality. Například při zmenšování fotek lze snadněji dohánět chybějící ostrost. Otázkou zůstává použití formátu RAW, tj. nekomprimovaného obrazu, k jehož zpracování je však potřeba software od výrobce přístroje. Během své (zdůrazňuji amatérské) digitální praxe jsem pro použití RAW nenašel důvod, ale dokázal bych jej uznat, pokud by někdo přinesl rozumný argument.
C. Kontinuální číslování snímků
Jednotlivé značky přístrojů se liší ve způsobu pojmenování obrazových souborů. Canony používají IMG_0001, Minolty PICT0001 atd. Praktičtější se ukazují novější Olympusy, které číslují ve formátu PMDD0001, kde M = měsíc a D = den. Soubory se číslují buď při výměně karty pokaždé od jedné nebo kontinuálně, což je mnohem lepší. Pokud byste chtěli fotky z jedné akce, které máte na dvou kartách, uložit v jedné složce, museli byste zbytečně přejmenovávat.
D. Čtečky paměťových karet
Přestože se všechny fotoaparáty dají připojit k PC přes USB, FireWire nebo sériový port, nejjednodušší se ukazuje používání čtečky paměťových karet, v ideálním případě zabudované přímo v PC. Je to věcí názoru, avšak pár stokorun za čtečku vyvážíte univerzálností řešení a jednodušší manipulací. Dokud jsem nepožíval čtečku, velmi mne v tomto směru iritovalo ovládání propojení s PC u Minolty DiMAGE 7: Připojit kabel, otočit přepínačem do polohy komunikace s PC a v menu třemi stisky svůj záměr potvrdit. Pokud byly baterie vybité, bylo nutno dodat jiné a nebo připojit zdroj.
Dále přímá komunikace PC a fotoaparátů, které neumí USB Class Storage, tj. nechovají se jako další pevný disk (např. většina modelů od Canonu), vyžaduje speciální software od výrobce. Ten je mnohdy nedostatečný na celý proces úpravy, archivace a sdílení fotografií. Navíc mnoho takových programů fotografie implicitně „sysluje“ do nějaké ze svých podsložek v rámci složky, kde jsou instalovány programy – c:/programové soubory/….
Pokud jste si však již zvykli na „káblování“ DF → PC, blahopřeji, svůj zvyk neměňte.
E. Než na fotky sáhnete, zálohujte „filmy“
Nově nafocenou sadu souborů zkopírujte do zvláštní složky, která může vypadat podobně jako na obrázku. Složka obsahuje pouze nezpracované fotky (s výjimkou otočení a event. přiřazení klíčových slov). Znamená tedy pro nás jakýsi „archiv filmů“. Jsem názoru, že bychom měli mít uchovány originály fotek ještě před softwarovými úpravami. Jednak úpravami můžeme fotografii nenávratně poškodit a také software se neustále zdokonaluje (a zlevňuje). Třeba za pět let získáme z našich fotek v novém (a konečně legálním) programu mnohem více. A pozor, nejen software je dokonalejší, přiznejme si to, také my, uživatelé, budeme časem umět s digitálními fotkami pracovat lépe.
Jak vidno podle obrázku, složka _zalohovat je již předem organizována po budoucích discích CD. Složky se sadami souborů podle akcí jsou rozmístěny tak, aby naplnily každé CD na 650 až 700 MB. Jednou za čas „filmy“ vypálíme na CD a pokud je to nutné, smažeme z pevného disku. Pokud již používáme DVD, bude pochopitelně velikost jedné zálohovací složky větší: 4,7 GB.
F. Konvence pojmenování složek v archivu
K rychlému vyhledávání a prohlížení buduji „archiv fotografií“. Nabízím pět postřehů při budování mého fotografického archivu:
1. Obecný Zástupce Moje Dokumenty je přeadresován ze své standardní lokace C:/Dokumenty a nastavení/Roman Slavicinsky/Moje dokumenty na kratší: C:/DATA. K tomuto řešení jsem dospěl poté, co některé z vypalovacích formátů odmítají pracovat se strukturami cest delších než 128 znaků. Také pokud s archivem fotografií pracuje na jednom PC více uživatelů (kterým důvěřujete), je výhodné, aby si složku Moje Dokumenty na C:/DATA přeadresovali i ostatní.
2. V pojmenovávání souborů a složek zásadně nepoužívám diakritiku, jednak z důvodů dřívějších problémů při vypalování a také nečitelnosti na jiných Windows než s nastavenou CZ podporou. Mohu posloužit kuriózní zápletkou, kdy jsem zaslal CD s fotkami do Německa, ale obdarovaný nemohl za nic na světě otevřít několik složek. Chvíli trvalo, než jsme došli na to, že je to způsobeno diakritikou v názvech souborů a složek. Archivace je běh na dlouhou trať a kdo ví, komu budeme naše fotky ukazovat za 15 let?
- dočasné,
- skutečné archivy a
- ostatní (nezařaditelné)
4. Podsložky v archivech pojmenovávám podle konvence datum – název akce. Datum ve tvaru rok-měsíc-den zajistí chronologické třídění.
5. Archiv vedu primárně na pevném disku. 12 tisíc souborů právě zabírá něco kolem 11 GB. Pro případ havárie disku nová data zálohuji v asi půlročních intervalech na CD, avšak z hlediska záloh hlavní pozornost věnuji „filmům“.
G. Optimální sled kroků při úpravách fotek
Při úpravách digitálních fotek se nejčastěji používá následující postup, který si zdatnější uživatelé modifikují podle svého a méně zdatní jej naopak redukují:
1. Promazání nepodařených fotek. Do archivu fotografií má význam dávat jen ty fotky, na které se chceme dívat a nebo je prezentovat. Pokud chceme známým ukázat fotky z cest, nebudeme je nudit deseti záběry stejného místa.
2. Hromadná konverze do TIFu. Pokud při úpravách ukládáte do formátu JPG, dochází vinou ztrátové JPEG konverze k postupnému snižování kvality obrázku. Uživatel puntičkář převádí hromadnou konverzí všechny fotky do souborů TIF, ve kterých pak obrázky upravuje. Podle mých rozhovorů s uživateli se však tento krok nepoužívá často. Při použití formátu JPG s vysokým stupněm kvality (90 – 95 %) nepoznáte změnu kvality fotky ani po třetím uložení.
3. Ořez. Pokud předpokládáme následný tisk fotek, je výhodné fotky ořezávat do poměru stran 3 ku 2, což odpovídá standardním tiskům 15×10 nebo 20×30. Pochopitelně, ořez slouží k vylepšení kompozice fotografie a vůbec oproti filmové fotografii dává digi-fotografům do rukou silnou výhodu.
4. Korekce vad fotografie. Podle zdatnosti uživatele se téměř u všech digitálních obrázků dotahuje kontrast a jas, případně barevná teplota. Standardem je redukce červených očí a hračičkové (a profíci) retušují.
5. Zpětná konverze do JPG. Kdo převedl do TIFu, v tomto kroku zpětně ukládá do JPG. Také pokud jste s fotografií neprovedli žádnou úpravu, zvažte, zda se nevyplatí soubor JPG přeuložit. Například Canon EOS D60 vytváří pro fotky v plné kvalitě soubory o velikosti cca 2,3 MB, které po znovu uložení s bohatě dostačující kvalitou 95% vycházejí na 900 KB.
6. Hromadné přejmenování. Na rozdíl od DOSovského souborového systému, který používá většina digitálních fotoaparátů a který omezuje délku názvu souboru na 8 + 3 znaky, můžeme na svém PC volit výstižnější pojmenování než jen IMG_0001.JPG. Výhodné je do názvu souboru přidat datum pořízení fotografie, eventuálně přidat její název nebo jednoduše do všech název akce. Fotografie přečíslujeme. Někdy se vyplatí přehodit chronologické pořadí, například máme-li s fotografiemi vyprávět nějaký příběh. Zde jsou 3 příklady možných pojmenování:
A) Pojmenování datum a číslo.
B) pojmenování datum, číslo a název akce.
C) pojmenování datum, číslo a název fotky.
7. Podrobnější přiřazení klíčových slov. Časově náročná a nejnudnější operace ze sledu činností úprav digitální fotografie. Naprostá většina uživatelů klíčová slova a popisy nedoplňuje. Děláte to jinak?
H. výběr a manipulace s externími médii
Jaký typ médií
Je lepší CD-ROM nebo DVD-ROM? Jakou značku vybrat? Obrátil jsem se na obchodního zástupce jednoho z největších dodavatelů záznamových médií – DISKUS, s.r.o. – pana Zdeňka Roubíčka:
Jaký je rozdíl ve spolehlivosti CD-ROM a DVD-ROM?
Rozdíl ve spolehlivosti dlouhodobého zálohování na CD nebo DVD je výrazný. Zatímco CD-R, u kterých je použito jiné barvivo než phtalocyanin, má životnost 15–20 let, tak CD-R s tímto barvivem by měla mít životnost 100–200 let. U snad všech DVD-R je použit phtalocyanin (resp. jeho derivát), takže jejich životnost je minimálně 100 let.
Jaký typ média a značku doporučujete na dlouhodobou archivaci?
CD-R – spoléhal bych se na zahraniční značky známých výrobců : Philips, TDK, Verbatim, Imation apod. Velký důraz bych kladl na použité barvivo v médiu, tzn. hledal bych media s phtalocyaninem.
DVD-R – díky různorodé kvalitě a ne 100% kompatibilitě vypalovaček a médií doporučuji používat taková média, se kterými si vaše vypalovačka bez problémů poradí a takto vypálené médium je čitelné i na jiné mechanice.
Jak se mají uchovávat média s ohledem na jejich životnost?
Média je nutno uchovávat v nekondenzační teplotě, ideálně 10–20 stupňů celsia, v suchu, pokud možno v obalu nepropouštějícím světlo nebo na tmavém místě.
I. ukládání externích médií
Další otázkou efektivní archivace je umístění médií. Záplava nových a nových titulů udělala z CD běžnou spotřební záležitost, takže vymezování drahocenného bytového prostoru různým stavbám na ukládání krabiček CD již není nutné. Trendem je uchovávání ve složkách s kapsami na jednotlivá cédéčka a nebo v krabicích s vložkami. Ty se dají zavřít do skříně a zamezit tak nežádoucímu působení světla.
Box na 100 ks CD od firmy Fellowes. Na firemním webu Fellowes.com za $23.90 USD, v Tescu za
499 Kč.
Obal na 48 ks CD nebo DVD za 199 Kč v nabídce DISKUSu.
Závěrem
Kdysi jsem přemýšlel o tom, zda mám z rodinných událostí pořizovat záznam na videokameru nebo na digitál. Zvítězil digitál. Nevýhodou videokamery je, že časem přibude spousta kazet, na jejichž sestříhání (a někdy i prohlédnutí) nezbývá čas. Naproti tomu digitální fotografie dokáže připomenout naše zážitky bezprostředně, můžeme snadněji přistupovat ke starým příběhům a rychle se mezi nimi přepínat. To vše za podmínky efektivní archivace souborů. A co vy, jste spokojeni se způsobem vedení svého archivu digitálních dat?
Roman Slavičinský