Jsem šťasten, že se neživím fotografií

Pane profesore, kolik procent svého úsilí věnujete astrofotografii a horolezecké fotografii?

MD: Pokud bychom to brali podle množství naexponovaných obrázků, horolezecká vede o několik řádů. „Horských“ diapozitivů mám skoro 40 tisíc. Na druhé straně, kdybych měřil podle energie, kterou jsem musel investovat do zpracování, tak jednoznačně vede astronomická. Tím, že jsem vydal CD-ROM Cesta za zatměním slunce, vypustil jsem džina z láhve. Skončilo to spoluprací s Úpickou hvězdárnou, Slovenskou Akademií Věd, s Němci, Francouzi, Američany, … a v podstatě bych nemusel dělat nic jiného než zpracovávat samá slunka. Strávil jsem po nocích tři roky psaním vlastních programů na zpracovávání obrazu.

Jaké fotografie zatmnění slunce si nejvíce ceníte?

MD: Na této fotografii ze zatmění Slunce 21. 6. 2001 v Angole je nejlepší existující obraz vnitřní korony slunce na světě. Nikdo jiný takový nemá. O tom, že tento obraz je zajímavý, svědčí i to, že na poslední mezinárodní konferenci, kde jsme jej prezentovali, nám ukradli poster. Ještě se nestalo, aby mi na vědecké konferenci někdo ukradl poster. Buď to byl fanda a nebo konkurence, která jej chtěla prozkoumat. Asi to nepůsobí nejlépe, pokud amatér ve skromných podmínkách s neznámou úpickou hvězdárnou dosahuje takových výsledků…

Mohl byste okomentovat pro laiky, čím je tato fotografie jedinečná?

MD: K pořízení takového obrázku je zapotřebí 10 až 15 fotografií, protože zde máme velký rozdíl jasu. Ve slunci je jasu až 100 tisíckrát více než v rozích. Pokud se pořídí jedna fotka, je na ní pouze určitý proužek jasu. Slunce je třeba správně, ale když se jde od něj dále, zbytek zcěrná a nevidíme vůbec nic. Naopak při dlouhých expozicích je prostředek téměř vypálen do filmu a teprve ve vzdálenějších částech něco je. Tento obrázek je tedy skládán z více expozicí od 1/1000 po 2 sekundy. Na jedné tisícině je nejbližší okolí slunce, na dvou sekundách jsou rohy.

Jak se taková série fotí?

MD: Musí to jít poměrně rychle za sebou, řekněme do jedné minuty. Jsou tam navíc tři velké problémy. Za prvé je potřeba obrázky sesadit přesně na sebe. Bylo potřeba vyvinout program pouze na sesazovaní koron – Fourierova transformace, fázová korelace a tak dále, prostě spousta matematiky. Trvalo mi to asi tři roky, než jsem přišel na to, jak to pořádně udělat. Obrázky z Maďarska jsem lepil dříve ručně podle nějaké protuberance a nebo hvězdy. Druhým problémem je velikost dat. Vychází se ze skenů diapozitivů 6×7, přičemž každý sken se vejde přesně na jedno CD. Vzpoměl jsem si na dávnou éru DOSu, kdy jsme pracovali s pamětí po řádcích nebo segmentech a podobné programátorské postupy používal i dnes v době gigabajtových pamětí. A třetím problémem je nalezení takového matematického modelu, který dokáže tak ztlumit kontrast, aby zůstaly správně zachované detaily.

Existují konkurenční obrázky Vašemu?

MD: Ano, na internetu se takové kompozitní obrázky najdou, ale ve výsledném obrazu konkurenci nemáme. Zřejmě se nikomu nechtělo a nebo neměl tu energii dotáhnout své algoritmy tak daleko. Většinu fotografií vystavují astronomové, ale mojí výhodou je matematický přístup.

Většina z nás si pamatuje úplné zatmění slunce v létě roku 1999, které přešlo přes střední Evropu. Vy jste jej tehdy úspěšně fotil v Maďarsku. Kdy se opět dočkáme nejbližšího úplného zatmění slunce v našich končinách?

MD: V ČR v dohledné době nebude. V březnu 2006 bude jedno nádherné zatmění v Turecku nebo v Libyi. Bude totální a přes 4 minuty, což je dvakrát tak déle, než v bylo v roce 1999 v Maďarsku. Navíc v Libyi je 97% naděje, že bude jasno.