Fotografické sdělení II – složky a působení

  

Význam a účin sdělení

Fotografie vždy něco adresátovi-divákovi sděluje, tedy přesněji řečeno autor fotografie (autor sdělení) něco chce sdělit. Aby celý proces sdělení byl realizován, je tedy třeba tří kroků: 1. autor vytvoří sdělení (fotografii), 2. sdělení musí být distribuováno (nemůže si tedy autor fotku nechat jen pro sebe), 3. adresát sdělení vnímá, resp. nějak využije. A co tedy vlastně obecně je míněno sdělením? Sdělením je zajisté např. román, báseň, přednáška, ale např. i malba, socha, hudební skladba atd. To vše je totiž určeno právě jen k tomu, aby to bylo vnímáno a u adresáta vznikl příslušný vjem – a to jako zcela určitý obsah. A vjem, jak známo, vznikne v naší mysli jen díky našim smyslům, které rozlišují jednotlivé detaily (barevné plošky, čáry, tvary, slova, tóny atp.). Takže sdělení je definováno jako soustava smyslově rozlišitelných detailů úmyslně vytvořených proto, aby ve vědomí druhého vyvolávala „obsah“.

A aby sdělení bylo schopno onen obsah vyvolat, musí být tento systém rozlišitelných detailů obsahově uspořádaný, např. shluk barevných skvrnek uspořádaný tak, že se z něj „vyloupne“ obsah, tj. rozpoznatelný objekt nebo aspoň elementární obsahový prvek (např. nějaká linie, geometrický útvar apod.)

V této souvislosti je vhodné zdůraznit, že v adresátově vědomí obsah nevzniká ihned a automaticky vždy. Nejprve totiž vnímá (např. na obrazu nebo fotografii) právě jen shluk nebo soustavu skvrnek nebo čar, ale ještě žádný obsah – vnímá tedy pouze tzv. výraz sdělení (příměrem může být vnímání čínského nebo arabského písma – může se vám sice „líbit“, ale také ve vás nevyvolá žádný obsah, pokud ovšem příslušné písmo náhodou neovládáte). Vjem výrazu se ve vědomí nějak vyhodnocuje, až se dojde k obsahu – v ideálním případě k obsahu shodnému s tím, který vložil do sdělení autor. To je významné např. u filmu (kinematografie), kde je k dispozici omezená doba vnímání (filmového záběru) a může se stát, že „vidíme“ něco jiného, než zamýšlel autor, nebo to vůbec nevidíme (nevyhodnotíme to).

Výsledek tohoto vyhodnocování (vnímaného výrazu) v našem vědomí může však být v zásadě dvojího druhu:

buď vznikne vědomí nějaké skutečnosti sdělením zastupované (rozpoznáme např. na fotografii nebo obraze auto, strom, dům apod.) – pak mluvíme o významu sdělení, jde o sdělení významové neboli zástupné (neboť zastupuje zobrazený objekt) a jedná se často o tzv. informativní sdělení, nebo ve vědomí vznikne emocionální reakce – pak mluvíme o účinu sdělení, jde o sdělení přímé (neboť působí přímo, bez zastupované skutečnosti) a jedná se o tzv. emotivní sdělení.

Podle podílu významu a účinu jsou pak sdělení rozdělitelná na: 1. významová bez účinu (např. technická fotografie bez jakéhokoliv emocionálního efektu), 2. významová s účinem (např. vysokohorské štíty, loď v bouři apod.), 3. s účinem bez významu (hudební skladba, geometrický ornament, barevná abstrakce).

Poznámka čtenáře A.Macenauera:

Významová bez účinu nebyl samozřejmě v době digitální fotografie problém. Dýně je zajímavý nikoliv však emotivní objekt.

Dýně

Dýně

Významová s účinem je asi nejčastějším sdělením, o které se snaží naši čtenáři – fotografové. Příkladem může být snímek Civetty a Monte Pelmo pořízený v Dolomitech z výšky 3000 m před šestou hodinou ranní.

Civetta a Monte Palmo

Civetta a Monte Palmo

Sdělení s účinem bez významu bývají asi pro většinu fotografů nejméně častá. Do této kategorie bych zařadil následující snímek, který vznikl za časného rána. Na trávník pokrytý ještě jinovatkou jsem postavil tři barevné petrklíče. Fotografoval jsem digitálním fotoaparátem na dlouhý čas. Přístojem jsem při expozici pohyboval.

To, čím je emocionální reakce (účin) vyvolána, se souhrnně označuje jako efekt. Efektem může být

jak emocionálně aktivní prvek samotného obsahu (např. krásné zvíře, dramatický děj, efektní západ slunce), tak přímo i nějaká kvalita nebo složka výrazu (např. výtvarný efekt plynoucí z linií, barev, tónů a jejich uspořádání, vyvolávající libé, nelibé či jiné pocity).

Poznámka čtenáře A.Macenauera:

Jako příklad fotografie s jasným emocionálně aktivním prvkem v obsahu samotném jsem vybral fotografii mývala. Celá naše rodina totiž projevila jednoznačně “sladké emoce“ při pohledu na obsah fotografie tj. medvídka mývala.

Mýval

Mýval

Do druhé kategorie, kde efekt je uložen ve výrazu nikoliv v obsahu bych zařadil snímek Hra barev. Oko diváka upoutá výrazná červená. Oko je taženo do oblasti rovněž výrazné žluté a to zejména do její nejsvětlejší části. Tato část přitahuje díky kontrastu i přesto, že leží mimo centrální oblast zlatého řezu.

Výrazový a obsahový prvek
A nyní se zaměříme na to, jakými elementárními „prostředky“ se sdělení tvoří – a sice na výrazové prvky a na obsahové prvky sdělení a vysvětlíme si, co tyto pojmy znamenají, a hlavně jaký je mezi nimi zásadní rozdíl.

Začněme však sdělovacím systémem – tím se označuje určitým způsobem vytvářený systém rozlišitelných detailů (systém čar – kresba, systém tónů – hudba atp.), přičemž mohou existovat i kombinace sdělovacích systémů, např. píseň – hudba a řeč, diapásmo (slideshow) – fotografie a hudba, příp. i řeč, kinematografie – „pohyblivá“ fotografie, řeč, hudba a ruchy (hluky).

Jedním ze sdělovacích systémů je i fotografie a fotografování je tedy jedním ze sdělovacích prostředků. Jednotlivé sdělovací systémy se od sebe liší svými výrazovými prvky. A co je to výrazový prvek?

Když onu v definici sdělení zmíněnou „soustavu rozlišitelných detailů“ budeme dělit na stále menší a menší části, dojdeme k jistému základnímu prvku – tzv. výrazovému prvku sdělovacího systému (např. u kresby je to čára, u malby barevná ploška, u hudby tón apod.) V zorném poli fotoaparátu se osvětlená scéna jeví (a objektivem promítá na film) jako systém bodů různého jasu a barvy. A proto u fotografie je výrazovým prvkem rozptylový kroužek (nebo ploška), vytvořený objektivem, transformovaný do citlivé vrstvy fotomateriálu (event. do elementů CCD čidla u digitálního fotoaparátu). Aby však výrazový prvek mohl být aktérem sdělovacího procesu, musí mít měnitelné výrazové vlastnosti (např. u kresby lze měnit tvar a sílu čáry, u tónu lze měnit frekvenci neboli výšku, trvání, intenzitu atp.). U rozptylového kroužku (plošky) lze např. měnit zaostřováním jeho velikost, filtrem jeho spektrální povahu apod.

Podobně jako jsme dělením sdělení v konkrétním sdělovacím systému (přesněji dělením jeho soustavy rozlišitelných detailů) právě došli k jeho výrazovému prvku (tj. u kresby k čáře), dělením obsahu na stále menší a menší části dojdeme k obsahovým prvkům (jejich další dělení by už vedlo k rozpadu na nám již známé prvky výrazové). Např. u kresby jsou obsahovými prvky nejmenší obsahové elementy mající protějšek v reálných předmětech, objektech.

Schéma

Schéma

Nyní jsme již natolik obeznámeni s elementární terminologií, že se konečně můžeme dostat k pojmům stavba a skladba sdělení (stavba a skladba obrazu). Zatím ale jen velmi stručně, podrobněji se k tomu dostaneme později (ve čtvrtém dílu seriálu).

Výběr a vzájemné uspořádání obsahových prvků nazýváme skladbou sdělení. Obsahové prvky ale sestávají (jak jsme řekli o pět vět výše) z výrazových prvků. Pro lepší srozumitelnost opět připomeňme, že u kresby je výrazovým prvkem čára. Vlastní kreslení čar (např. na papíře), neboli vytváření a uspořádávání výrazových prvků je nazýváno stavbou sdělení. Má-li tedy např. být na obrázku nakreslen strom a v jeho stínu automobil, musí autor kresby uspořádat čáry (výrazové prvky) tak, aby z nich vznikly (byly „vystavěny“) větve stromu, jejich stíny, kolo nebo okno auta atd. (tj. jednotlivé obsahové prvky) a z nich pak uspořádat celý obsah kresby, tedy „složit“ celé sdělení.

Tolik v tuto chvíli k hlavním pojmům a vztahům. Snad to nebylo až tak příliš „těžké“ čtení. Příště si povíme více o informativním a emotivním sdělení a objasníme si, jak vlastně určitý výraz nabývá konkrétního významu (obsahu).

Použitá literatura:

Baleka, Jan: Výtvarné umění – výkladový slovník, Academia, Praha 2002
Feininger, Andreas:Vysoká škola fotografie, Orbis, Praha 1968
Hlaváček, Luboš: Řeč tvarů – umění vnímat umění, Horizont, Praha 1984
Šmok, Ján: Skladba fotografického obrazu, SPN (FAMU), Praha 1974, 1986

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram