Test fotoaparátu Canon PowerShot G5 X

V tomto článku se opět dostáváme k recenzi dalšího pokročilého kompaktu (posledně to byl Ricoh GR II). Pokročilé kompakty všech druhů, barev a tvarů jsou oblíbeným doplňkem k „dospělému“ fotoaparátu. Těžko by však ty dva poslední, které jsem testoval, mohly být více odlišné.

Ricoh s jeho APS-C snímačem a špičkovým pevným širokáčem jsem doporučoval nejen jako pohotový zápisník, ale i jako fotoaparát vhodný například na reportáž. Dnes tu však máme fotoaparát s opačným přístupem – zatímco jeden obětoval univerzálnost na oltář co nejvyšší kvality obrazu a co nejmenší formy, Canon G5X to má naopak. Jeho senzor je menší (ale stále na kompakt dost velký), jeho objektiv je typu zoom a přístroj má vyčnívající hledáček, výklopný displej, grip, celou škálu ovladačů, které zpříjemňují život, ale do kapsy od košile ho nezasunete.

Ano, Canon PowerShot G5X má ambice být nejen druhým přístrojem k zrcadlovce a miláčkem fotografů posedlých technickou kvalitou obrazu, ale kromě tohoto publika se snaží oslovit i ty, kteří chtějí přístroj používat jako primární fotoaparát. Klidně by mohl být jediným „foťákem do rodiny“ (to bych s Ricohem GR své rodině neudělal:-).

Filosofie „co nejvíc muziky v co nejmenším těle“ je zrádná a může se stát, že takový přístroj bude na papíře umět všechno, ale v reálu bude jeho používání za trest. Mohu vás uklidnit, že to se s G5X nestalo. Naopak, až mě udivilo, jak promyšlený celý přístroj je. Všechno se ovládalo dobře, nic mi vyloženě nestálo v cestě. Celou dobu jsem přístroj nosil v kapse u bundy a bylo příjemné mít u sebe za každých okolností přístroj, který vypadá a chová se jako semínko zrcadlovky.

Konstrukce a ovládání

Velikost přístroje je 112 × 76 × 44 mm a váha (s baterií) je 353 g.

Přední straně dominuje objektiv 8.8–36.8mm F1.8–2.8 (ekvivalent 24–100mm). Je zasouvací a má automatickou lamelovou krytku. Nemá závit pro filtr ani dedikovaný ostřící čí zoomovací kroužek (oboje se ovládá ovladači na těle). Je kolem něj ovšem krokový prstenec, kam si můžete nastavit svou funkci (dal jsem si tam ISO).

Dále na přední straně najdeme roller (umístěný vertikálně zvenku na těle, viz fotka), diodu (přisvětlení, odečet samospouště) a pogumovaný grip. Má nízký profil, ale je dobře tvarovaný, s držením skutečně pomůže.

Zadní strana obsahuje většinu ovladačů. Ten hlavní je zde však v podobě velkého (3“, 1040000 bodů) dotykového displeje. Ten je navíc umístěn na kloubu, takže je výklopný do strany a otočný. Osobně jsem fanda spíše displejů výklopných jen nahoru a dolů, ale to jsou jen osobní preference. Důležité, že displej výklopný je. Dokonce jde vyklopit až do „selfie polohy“. Zbytek ovladačů je vpravo od něj. Čtveřice tlačítek (zámek expozice/mazání snímku, výběr bodu ostření, přehrání snímku, vstup do menu) je příjemně velká, takže se do nich na malém těle snadno trefíte, zároveň jsou ale zapuštěné do těla, takže je nestisknete omylem jen tak při držení aparátu. Mezi nimi je čtyřsměrný volič (nahoru – režim AF/Wi-fi, dolů INFO, doleva přepínání macro/ruční ostření, doprava režim blesku), kolem něj zadní roller. Uprostřed je potvrzovací střed, který je vysouplý, takže se do něj opět trefíte, i když je malý. Slouží i pro vyvolání rychlého menu s fotografickými funkcemi. V tom ho supluje i stále přítomné softwarové tlačítko „Q“ na displeji.

Dotykový displej může sloužit pro výběr ostřícího bodu i expozici (dle nastavení), navigaci v menu a zvětšování fotek při prohlížení (dvojpoklep i multitouch).

Najdeme zde i překvapivě pohodlnou, pogumovanou opěrku pro palec, kde je umístěna i spoušť videa – opět zapuštěná, takže při běžném úchopu ji omylem nestisknete.

Vzadu je i indikační dioda, která říká, že foťák pracuje.

Zapomenout nelze ani na elektronický hledáček (0.39", 100% zobrazení, rozlišení 2360000 bodů). Je rozhodně dobře použitelný. Jeho velikost odpovídá tomu, co známe z běžných bezzrcadlovek. Přepínání mezi ním a displejem je automatické, díky senzoru přiblížení. Je zde i dioptrická korekce (-3 až +1 dioptrie).

Pokud bych chtěl něco vytknout, bylo by to jen, že dotykový displej se při přiblížení vypne zcela, přičemž by nebylo špatné, kdyby zůstal zapnutý jako touchpad pro výběr ostřícího bodu.

Horní strana pak obsahuje zbytek ovladačů: Vlevo je to volič expozičních režimů (položky P, Tv, Av, M, C – uživatelský, režim videa, scénické režimy, Kreativní snímek – vytvoří sekvenci efektů – takový bracketing, plná automatika a Hybridní automatika – umožní vytvořit krátký film při pořizování snímků). Zde se čtenáři omlouvám – tyto „kreativní“ a „umělecké“ režimy jsem jako obvykle příliš nezkoušel…

Na druhé straně od kapličky EVF je pak spoušť, kolem ní prstenec zoomu (umí i přibližovat vyfocené fotky), dedikovaný volič kompenzace expozice (+3/-3), který jde dostatečně ztuha a tlačítko vypnout/zapnout. Fotoaparát lze pak zapnout i tlačítkem přehrávání na zadní straně – v takovém případě se zůstane zasunutý objektiv a otevře se galerie. Do režimu focení se pak přejde stisknutím spouště.

Na kapličce pak najdeme standardní sáňky pro blesk i zabudovaný blesk interní (udávaný dosah až 7m v Auto ISO). Nemá tlačítko ovládání – prostě ho rukou vezmete a vyklopíte.

Na spodní straně je společný vstup pro baterii (NB-13L, 1250mAh) a kartu (SD/SDHC/SDXC). Vedle ní je závit pro stativ (mimo osu objektivu). Po nasazení destičky neotevřete dvířka a nevyměníte tak ani baterii ani kartu (daň za kompaktnost…).

Menu

Menu je typicky Canonovské, podobné, jako známe z amatérských zrcadlovek. Některé věci jsou v něm řešeny jinak, například „Uživatelské vyvážení WB“ se nastavuje přímo z nabídky nastavení vyvážení bílé – pro změření barevné teploty se využívá tlačítko volby ostřícího bodu.

Pokud chcete znát jeho přesné rozložení a vzhled, podívejte se na videoprohlídku níže. Navigovat v něm lze dotykem, ale zde jsem využil tlačítek, aby prsty nezakrývaly displej:

Vytýkat zde není téměř co, Canonovské menu je vyladěné. Pouze fakt, že do menu přehrávání se dostanete pouze z galerie snímků, někomu nemusí vyhovovat.

Senzor

Jak jsme již zmínili na začátku, senzor je 1“ CMOS (13.2 × 8.8 mm). Crop faktor takového snímače je 2.7×. Je to stejná velikost, kterou využívají bezzrcadlovky řady Nikon 1, nebo kterou najdete v kompaktech řady Sony RX100. Jde o snímač typu BSI. Rozlišení je v současné době standardních 20MPx.

Citlivost se pohybuje v rozsahu ISO 125 – 12800.

Tato v posledních pár letech rozšířená velikost snímače propůjčuje fotoaparátu kvalitu obrazu přesně mezi zrcadlovkami (crop faktor 2× – 1×) a tradičními kompakty (crop faktor 3.9× – 6×). Více o ní dál.

Další specifikace

Zmínili-li jsme ISO, dodejme, že přístroj má samozřejmě i možnost jeho automatické volby. Bohužel je to jen volba jednoduchá, pouze s volitelnou horní a dolní hranicí. Pokročilá nastavení jako limitní čas závěrky chybí (k čemu je to dobré najdete zde). Pravda je, že tuto funkci nemají u Canonu ani amatérské zrcadlovy… a také je pravda, že Canon není jediný, komu tato funkce chybí. Osobně bych ji ale hodně uvítal.

Ostření – Canon G5 X ostří pomocí detekce kontrastu, nemá dnes moderní hybridní ostření (více info zde). To však neubírá nic na jeho rychlosti. Za dobrých podmínek (světlo, kontrastní objekt) ostří G5 X velmi svižně, takřka hned. Problém nastane za šera, nebo když ostříte na málo kontrastní hranu. Pak se někdy AF nezamkne. Poté na vás pípne žlutý obdélníček s vykřičníkem.

Podobně není přístroj žádný přeborník v AI Servu – nicméně funguje, opět s limity zmíněnými výše. Dobře pracuje sledování tváře.

Kontinuální snímání dosahuje rychlosti 5.9 sn./s, ovšem bez AF. Chcete-li průběžně ostřit, citelně se zpomalí a ještě při ostření neuvidíte náhled live-view. Blackouty jsou pak poměrně dlouhé, což znesnadňuje komponování. To je u kompaktů této třídy zcela normální.

Rozsah časů závěrky je rovněž standardní, 30s – 1/2000s + B. Fotoaparát má centrální závěrku (co je to jsme napsali zde). Díky tomu umí synchronizovat s bleskem v plném rozsahu časů (ano, až do 1/2000s).

Spojení se světem zajišťuje USB 2.0, micro HDMI, dále tu máme port na mikrofon. Přítomno je i Wi-fi.

Co přítomno není, je GPS.

Je zde i funkce Timelapse (star timelapse).

Od fotoaparátu této třídy nemůžeme čekat environmentální utěsnění, a ani G5 X v tomto směru není výjimkou.

Výdrž – na jedno nabití lze dosáhnout 210 snímků (dle standardu CIPA). V praxi to lze překročit, zvlášť při nepoužívání blesku. Dlouhou výdrž jako u DSLR ale nečekejte.