Test fotoaparátu Olympus OM-D E-M10 II

Čip a ISO

Snímacím prvkem je – tak jako u verze I – stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s rozlišením 16,05 MPix (4608× 3456 pixelů) s antiprachovým ultrazvukovým filtrem. Velikost čipu je 17,3×13 mm (crop faktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné nastavit i jiný ořez. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu formát .ORF), výsledný snímek bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo AdobeRGB s možností 3 úrovňového nastavení kontrastu, jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu.

V následující tabulce je vidět ukázky, jak vypadá šum při různém nastavení ISO ukládaných do JPG a do RAW při denním a nočním snímku.

I zde mohu znovu napsat to co u první „émdesítky“. Jak je vidět při JPG je vlivem odšumovacích algoritmů do ISO 2500 šum v podstatě neznatelný a poté začíná nepatrně narůstat až do ISO 8000 kdy je pořád ještě jen jemný. Od ISO 10000 až do konečných ISO 25600, kde je již šum výraznější se začínají objevovat degradace jemných čar a kontur. Ač se šum při ISO 25600 již může zdát výrazný, je stále možné tyto fotografie využít jako webové fotografie s nízkým rozlišením. U formátu ORF je situace lepší – snímky jsou výrazně ostřejší a s jemnější kresbou i při vyšších ISO. U nočních snímků je to obdobně jako u denních, jen v tmavších plochách dochází k šumu viditelně dříve. Pokud se vám dále zdají snímky v ORF lehce upravené, pak je to tím že u RAWů provádím základní jednotnou úpravu, která je aplikována na všechny RAWy, aby bylo patrné, co se dá z RAW snímku minimálně dostat. Následující ukázka je celkový pohled na noční snímek při různých citlivostech ISO a to 1600, 4000 a 8000 ISO. Na menším zvětšení (např. pro internet) není rozdílná kresba při různé citlivosti až tolik patrná, pouze v tmavým místech (převedeno z RAW).

V plném rozlišení má ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení 4608×3456 pixel což postačuje na fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7,7MB.

Olympus E-M10 II nám oproti předchozí verzi I nabízí ještě jednu zajímavou funkci a tou je „korekce lichoběžníku“, možná lépe řečeno korekce perspektivy. Tato funkce se poprvé objevila u vyššího typu OM-D E-M5 II, která byla uvedena na trh loni. Korekce perspektivy je známa spíše z grafických programů a „dříve narozeným“ se asi spíše vybaví označení shift objektiv. Zde ovšem nedochází k fyzickému natáčení nebo lomení objektivu, ale vše se děje elektronicky přímo ve fotoaparátu. Zapnutím této funkce se na LCD objeví horizontální a vertikální osa s nulovou hodnotou uprostřed. Posunem jednoho nebo druhého jezdce (otáčením předního a zadního kruhového voliče) měníte perspektivu pohledu v reálném čase. Ale dost povídání, raději ukázku, která zobrazuje 3 snímky, kdy 1. snímek je s klasickou perspektivou, 2. s posunem pro vyrovnání linie a 3. naopak s ještě větším posunem opačné perspektivy. Další ukázky jsou s úpravou vertikální a horizontálních linií (vždy druhý snímek).

Ještě bych zmínil jednu funkci týkající se přímo čipu a tou je "digitální telekonvertor“. Tato funkce umožňuje snímat a exponovat s 2× zvětšením. Její princip je jednoduchý: pro expozici se použije výřez ze středu snímače, který se následně zvětší na celkové rozlišení snímku. V následující tabulce dvě ukázky.

První je porovnání celkové scény u normálního snímku a u zvětšeného. Druhý snímek je s použitím telekonvertoru 2×. Osobně tyto funkce moc nemusím, ale nemohu jí upřít, že pokud vám nejde o vysoké rozlišení, je možné jí použít z nedostatku vhodného delšího skla. např. pro prezentaci na internetu, časopisu nebo při tisku na menší formát (do A5, možná i do A4) nebude dopočítané rozlišení poznat. Při porovnání s normálním snímkem zvětšeným dodatečně s Photoshopu nebyl mezi snímky žádný rozdíl v kresbě nebo detailech.

Režimy expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní jako u všech předchozích modelů. Nabídky ex.programů P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času, M – manuální nastavování clony a času a iAUTO – plná automatika, kde vše z vás dělá fotoaparát, tak jak si sám myslí, že to bude nejlepší. Také tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 25 přednasta­vených typů jako je Portrét, e-Portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, High Key, Panorama… např.v režimu e-Portrét jsou ukládány 2 snímky, jen neupravený a jeden s efekty, režimy Efekt rybí oko, Širokoúhlý a Makro jsou zase připraveny pro použití s příslušnými předsádkami. V režimu noční obloha je najednou pořízeno a sloučeno 8 snímků.

Panorama je tradičně skládané ze snímků, které jsou exponované při překrytí jednotlivých snímků tak, jak vám ukazují šipky a hraniční linie na LCD. Počet snímků tak není omezen, jak tomu bývá u některých konkurenčních značek. Expozice musí být při nastavení této funkce stejná, jinak vám program Olympus Viewer 3 panorama nesloží. Snad jen stejné postesknutí jako u minulé recenze u E-M5 II, že by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kde by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky, nebo nepovedené přechody, kterých je někdy celkem dost.

Kromě scénických přednastavených programů je tu ještě dalších 15 nabídek ART režimů, jako je Pop-Art, Jemná kresba, Bledé světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý film, Camera obscura, Diorama, Cross Process, Jemná sépiová, Dramatický tón, komiks, Akvarel, Retro, Částečná barva a nebo ART BKT jako komplex všech ART režimů. Následuje ukázka dvou z nich:

Posledním z „uměleckých“ stylů je funkce Photo Story, něco jako skládaná pohlednice. Malá ukázka:

Na výběr máte z několika možných stylů skládání snímků, které postupně exponujete pro jednotlivá políčka, která se vám na LCD ukazují. Výsledkem (v této naší ukázce) je snímek o velikosti 3456×3456pixel­. Každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů.

Za zmínku stojí i program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní:-)

Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření. Další standartní možností je bracketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry ART.

To v praxi znamená, že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. Jednou expozicí tak získáte až 25 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 25 snímků až po expozici, v klidu domova. A společně ještě s funkcí HDR nastavitelnou v několika možnostech tak máme velkou spoustu možností, jak výsledná fotografie bude vypadat.

Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 6 přednastavených stupních, případně dle nastavení teploty v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.

Zaostřování a režimy snímání

E-M10 II používá vícero režimů AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Samozřejmostí je manuální ostření MF s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr jednoho z 81 ostřících bodů je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s (po krocích 1/3 nebo 1/2 EV), s možností trvale otevřené závěrky a nebo snímat rychlostí 8,5 snímků/s. Další nabídkou je S-AF+MF kdy po namáčknutí spouště po AF zaostření je možné zároveň MF doostření. A jako poslední je nabídka C-AF+TR kdy po namáčknutí spouště a AF zaostření je možné při současném držení tlačítka sledovat pohybující se objekt. Jakým si standardem se také stávají funkce preference tváře, úsměvu, či oka.

A ještě bych zmínil dvě novinky, které jsem již zkoušeli u E-M5 II, a to funkce  Anti-Shock (snímání bez vibrací způsobených tlačítkem spouště a prvotním rázem závěrky), kdy si nastavíte prodlevu expozice po zmáčknutí spouště. Je to v nastavení 0, 1/8, 1/4 1/2, 1 , 2, 4, 8, 15, 30s. Další výbornou funkcí je Tiché snímání, kdy je spoušť pouze elektronická a to v rozsahu 1/16000 – 60s, které lze kombinovat i s prodlevou expozice. Funkce Tichého snímání je zvláště vhodná do divadel nebo jiných míst kdy by hluk klasické závěrky mohl rušit. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to funguje bez problémů, jen se vás okolo ptají, proč nefotíte, ale jen přikládáte fotoaparát k oku :)

Vestavěný blesk a externí blesky

Jak už jsem se zmínil na začátku, E-M10 II má vestavěný blesk, který vysunete páčkou hlavního vypínače. Jelikož se jedná o malý interní blesk je jeho směrné číslo pouhých 8, ale pro dosvícení to plně dostačuje. V následující ukázce je to patrné, i když samozřejmě jedná se o světelný objektiv se clonou 2 a ISO 3200.

Blesk pracuje v režimu AUTO, Manuál (plný, 1/4, 1/16, 1/64), Redukce červených očí, Synchronizace na konec závěrky s redukcí červ. očí, Synchronizace na dlouhý čas, Doplňkový, Vypnutý, TTL-Auto, FP manuál a FP TTL Auto. Blesk pracuje s časy 1/250s až 1/4000s. (režim super FP) s možností kompenzace ±3EV v krocích po 1/3, 1/2, a 1EV. Stejné možnosti platí i pro kompatibilní externí blesky, které si můžete dokoupit. V současné době jsou v nabídce: FL-14 – maličký kovový se směrným číslem 14 na 2 tužkové AAA baterie, Déle malý sklopný FL-300R se směrným číslem 28 (ISO200) taktéž na 2 AAA baterie a posledním v nabídce je velký výkonem FL-600R s LED osvětlením pro video, s možností dálkového ovládání a nastavitelnou hlavou. Napájení tvoří 4 AAA baterie.